Noviny Info pro turisty Kalendář akcí
AKTUÁLNÍ ČÍSLO
Přečtěte si
Z Regionu
Kultura
Informace
Sport
Napsali nám
INZERCE
Prodám
Koupím
Bydlení
Seznámení
Různé
Podmínky inzerce
ARCHIV
Minulé číslo
Předminulé číslo
Starší čísla
Archiv
Vyhledávání
UŽITEČNÉ KONTAKTY
Redakce
Další kontakty
 
Napsali nám
Návštěva
Reakce na článek Bezútěšná autobusová doprava
 
Návštěva
Jste úplně spokojen se svým dosavadním způsobem života? Myslíte si, že jste v něm dosáhl úplně všeho a už vás na pouti životem nemůže nic lepšího potkat? Zamyslete se nad mými otázkami a zkuste si ještě ve volných chvílích přečíst tuto knihu. Za několik týdnů se stavíme a bude nám stačit, když nám řeknete, zda se váš názor na svět díky novému poznání nějak změnil. Nabízíme vám pomocnou ruku, v našem společenství naleznete nejen odpovědi na všechny otázky, ale poznáte i mnoho dobrých lidí.
   Za dveřmi bytu mého přítele stál místo očekávané pošťačky s doporučeným dopisem mladý muž ve slušivém obleku. Jeho společnice mezitím vyndávala z kabelky útlou knihu s pestrým obalem. Přítel si uvědomil, že se stal středem pozornosti zástupců svědků Jehovových a zareagoval rychle. Pokud chvíli počkáte, tak si raději promluvte s manželkou. Už několik let pracuje v naší nemocnici a možná by vám zase ona položila několik otázek, na které by ráda znala vaše odpovědi. Nečekaná návštěva s velkou slušností poděkovala za ochotu a poměrně rychle zmizela hlavním vchodem nevelké bytovky.
   Menším neúspěchem skončila pro uvedenou dvojici i návštěva katolického faráře v nedaleké vesnici. Ten hned úvodem řekl, že se o věcech, ve kterých obě strany nenaleznou určitě žádnou shodu, nemíní vůbec bavit a nejlepší bude, když si zajdou raději na pivo.
   Ovšem i v našem regionu získávají Jehovisté nepatrný nárůst popularity. Radikálně totiž odmítají současnou společnost a všechny lidi, kteří se cítí z různých důvodů nespokojeni, to může oslovit.
   Svědkové Jehovovi tvoří čtvrté největší náboženské uskupení v České republice. Podle posledního sčítání lidu v roce 2001 dokonce výrazně narostl počet jejich příznivců a své sympatie jim vyjádřilo přes dvacet tisíc lidí. Neslaví Vánoce, Velikonoce, narozeniny, jmeniny. Nesmějí pít alkohol a kouřit, dodržují přísné dietní předpisy. Většinu energie investují svědci Jehovovi do přesvědčování lidí o správnosti své víry prostřednictvím časopisů a také obcházením domácností.
   Podle odborníků nejsou nijak zvlášť nebezpeční, ale stále tu zůstává jeden zásadní problém - odmítají krevní transfuzi. Pokud ji rodiče odmítnou i pro své dítě v zájmu zachování jeho života, nemohou se divit, že na ně veřejnost nahlíží někdy negativně.
   Podobný názor vyslovil v poněkud skryté formě i můj přítel a bylo mu jasné, že se další podobné návštěvy už nemusí obávat. Stejně tak slušnou formou vždy odmítne nabídku časopisů, které jsou mu občas nabízeny od neznámých lidí na boskovickém náměstí. Ten první mu svým názvem připomíná vojenská léta, druhý má zase v pojmenování formulku, kterou většinou nerad slyší od své manželky při ranním vstávání.
Milan Křesťan  


Reakce na článek Bezútěšná autobusová doprava
Vážená paní Šindelková, paní Boldiová a další nespokojení autobusoví cestující,
   Je dobře, že si nedostatky a nepravosti nenecháte jen pro sebe a sdělíte to i široké veřejnosti. Málo lidí vyvine tu námahu, aby se veřejně ozval se svým problémem způsobeným nekvalitní službou anebo liknavým či nesprávným přístupem některých rádobypodnikatelů ke svým „váženým“ zákazníkům. Bohužel, většina jen tiše skřípe zuby. Anebo šťavnatě nadává.
   Jakmile nacházím něco, co podle mého mínění není v pořádku, tak (pokud je mi známo, kam se mám konkrétně obrátit) píšu dotaz anebo jednoduše zanesu na papír skutečnosti, a očekávám, že je dotčená organizace či osoba uvede na správnou míru.
   Poněvadž já také denně dojíždím (vlakem) za prací z Letovic do Brna, četl jsem Váš se zájmem a opravdu jsem cítil s Vámi. To snad není možné, řekl jsem si. Bohužel asi ano, jak píšete.
   Pak jsem se nad tím trochu zamyslel - proč teda ti lidi cestují mermomocí autobusem? Vždyť vlaková spojení na uvedené trase jsou velmi dobrá, vlaky jezdí každou hodinu (ve špičkách i častěji) a cenově je to dokonce o něco výhodnější.
   Jenom si to vemte: pro uvedenou dobu (6:13) jede z Boskovic vláček do Skalice v 6:32, ve Skalicí je v 6:39, odkud pak jede osobák do Brna v 6:44 - příjezd do moravské metropole má v 7:32. Tedy přesně za jednu hodinu.
   Podíval jsem se v jízdním řádu také na vlakové spoje pro opačný směr (vy chcete jet v 15:25) a našel jsem tam tohle: odj. Brno 15:31, příj. Skalice n. Svitavou 16:04, tam přestup na motoráček s odjezdem v 16:22 a příj. do Boskovic v 16:29. Vida, za 58 minut! Pak jsem se ještě ze zvědavosti zeptal na cenu jízdného pro trasu Boskovice - Brno. Paní v pokladně mi ochotně vyhledala příslušný spoj a řekla mi, že čtvrtletní jízdenka stojí 3 024 Kč a je platná i v sobotách a nedělích (aha, to je stejná cena jako za letní jízdenku z Letovic do Brna). Pokud počítám 92 dnů (tj. tři měsíce), na jeden den je to 33 korun. To není tak špatné! Matně vzpomínám, že jsem kdysi zaplatil 42 Kč za jednu jízdu z Letovic do Brna. Nemám tušení, zda existuje pro autobusovou dopravu nějaká časová jízdenka - třeba měsíční (anebo musíte den co den kupovat lístek u řidiče?), protože autobusem jezdím velice zřídka. Takže mohu tvrdit: je to opravdu levnější.
   Když porovnám pohodlí cestování v autobusu a vlaku, tak já jsem rozhodně pro vlak! Přesto, že něco (třeba čistota nebo stáří vagónů) není dle mých představ. Se zpožděními u vlaků to bývá také všelijak, ale ještě jsem na této trase nezažil větší zpoždění než 20 minut. Vlaky obvykle jezdí docela přesně.
   Zde můj dopis končí, děkuji, že jste ho přečetly(i). Přeji Vám bezstarostné cestování a snažte se využívat takové služby, o kterých víte že jsou spolehlivé a kvalitní. Ovšem - volba je na každém z nás.
   
   Ferdinand, Kochov
   
   Vážená redakce,
   dovolte mi, abych krátce zareagoval na příspěvek Marcely Šindelkové a Jany Boldiové pod názvem Bezútěšná autobusová doprava. Se společností Bodos, dříve ČSAD Boskovice, se přepravuji na různých linkách již téměř 23 roků, z toho téměř polovinu denně na linkách do Brna.
   Předpokládám, že ke zmiňovanému příspěvku se vyjádří rovněž zástupci firmy Bodos Boskovice a objasní zejména příčiny nasazení záložního vozu v odpoledních hodinách ve čtvrtek 7. července z Brna. Na tomto místě je však třeba podotknout, že o změně umístění zastávky Rooseveltova po dobu prázdnin nerozhodlo vedení Bodosu, ale příslušný odbor brněnského magistrátu, který měl v dostatečném předstihu informovat dopravce. Dopravci oznámení o změnách vyvěšují ve vozech.
   Rozhodně bych si také dovolil polemizovat se skutečnosti, že do 18.15 hod nebylo možné toho dne z daného místa odcestovat do Boskovic. Pokud vím, v uvedeném intervalu jezdí odtud do Boskovic také dva spoje společnosti ČSAD Ústí nad Orlicí, a z místa přeložené zastávky je poměrně blízko k hlavnímu vlakovému nádraží odkud vlaky odjíždí směr Skalice nad Svitavou s přestupem na Boskovice v téměř půlhodinových intervalech. Neomlouvám případnou chybu Bodos, jenom konstatuji skutečnosti.
   Zároveň bych se na tomto místě chtěl zastat kritizovaných řidičů. Jednak určitě nejsou jen absolventy příslušné autoškoly, bývají to většinou vyučení automechanici, a jednak je třeba jejich práci spíše ocenit. V dnešním provozu se pohybují s vozy za několik milionů korun s obrovskou odpovědností nejen za vůz, ale především za životy nás cestujících. O chování cestujících by určitě mohli vyprávět. Navíc musí jet, ať venku je plus 35 nebo mínus 25, v mlze, na náledí. A to i do každé malé vesničky, kde v zimě bývá sjízdnost jediné komunikace často velmi obtížná.
   Pokud se týká vozového parku, myslím, že Bodos ve srovnání s ostatními dopravci, kteří přijíždí do Brna, má vozový park na velmi slušné úrovně. Starší „karosy“ jsou na těchto linkách spíše výjimkou. S příchodem nového typu vozu se v tomto udělalo velmi mnoho, v roce 2000 ještě linku z Boskovic do Brna „obsluhoval“ stařičký kloubový Ikarus.
   Závěrem ještě k čipovým kartám. Tyto za podobných podmínek zavádí řada dopravců, snad by mohlo vedení Bodos zvážit alespoň na přechodnou dobu změnu úředních hodin informační kanceláře, aby cestující veřejnost si mohla karty vyřídit před nebo po příjezdu ze zaměstnání.
   
   ing. Vladimír Adámek
   
   A něco na konec
   
   Velmi jsme v redakci ocenili odvahu obou děvčat, s jakou se pustila do kritiky práce a přístupu k práci vedoucích i řadových pracovníků akciové společnosti BODOS. Velmi mile překvapeni jsme i reakcí obou pánů, kteří se připojili ke kritice a navíc se snaží autorkám poradit s řešením jejich problému.
   Vůbec nepochybuji, že ony pomoc a radu nepotřebují. Svůj problém ve vztahu ke společnosti BODOS si umí vyřešit samy a svou dopravu do zaměstnání také. Předpokládám, že obě moc dobře vědí, proč chtějí jezdit autobusem a ne vlakem.
   Je faktem, že svůj příspěvek, nestandardně dlouhý, se rozhodly napsat v afektu. Již v průběhu jeho vzniku však afekt vymizel, protože muselo nastoupit racionální myšlení při hledání pojmenovávání jednotlivých problémů.
   Velmi dobře si dovedu představit pocity cestujících, kteří najednou zjistí, že jim někdo opomněl sdělit, že do svého autobusu mají nastupovat někde jinde. Nelze také očekávat racionální chování skupiny lidí, kteří v tu chvíli nemohou vědět, že na zastávce budou stát dvě a půl hodiny a doufají, že se nějaký ten autobus, byť se zpožděním, přece jen objeví.
   Hovořme ale o kvalitě služeb. Doprava lidí je služba! Pokud se tedy rozhodnu poskytovat dopravní služby veřejnosti, tak v pravém smyslu toho slova. Zákazník to tak prostě a přirozeně očekává. A má právo to očekávat, protože si za služby platí. Až nebude spokojen, půjde jinam. (Pokud mu to samozřejmě nabídka na trhu dovolí.)
   Vůbec nejlepší je poučený zákazník. Zcestovalý. Ví, jak to chodí v Americe, Německu, Chorvatsku. A chce stejné služby. Nedostane je? Půjde jinam.
   Vzpomínám si na jednu příhodu z doby hluboké totality. Možná jsem v tu chvíli seděla ještě v autobuse, na jehož kryt motoru po pravé ruce řidiče přisedávali kamarádi. Ztěžka vydýchal kopeček a pak už odmítl pokračovat. Pro některé to bylo v půli cesty, domů více než 10 kilometrů. Někteří se na tu cestu vydali, někteří zůstali v autobuse. Řidič stopl protijedoucí auto, zjistil, že se znají a požádal řidiče, aby odvezl jeho hluchoněmého(!) syna do 10 km vzdálených garáží se vzkazem. Do hodiny jsme pak pokračovali domů v jiném autobuse. To vše v době bez mobilů a dostupných telefonů!
   Tato historka nebyla o zlatých časech pod vedením strany. Ta byla o lidech, kteří chtějí posloužit tak, jak je to v jejich silách. Měli by se nad ní zamyslet řidiči, jejichž služba spočívá nejen v řízení autobusu, ale i v komunikaci se zákazníky jejich firmy (a jejichž řidičského umění si nesmírně vážím) i jejich vedoucí pracovníci.
   Neodpustím si konstatování, že i zde jsem postřehla jeden z mnoha příkladů rozdílného myšlení a konání žen a mužů. Vzpomeňte si, autorky uvedly, že leccos lze omluvit při vstřícném chování. Muži ale radí použít jinou službu a pokusit se pochopit jednání.
   Ženy chtějí domluvu a nápravu, co chtějí muži? Ženy, nedejte se!
   
   Jitka Melkusová