Noviny Info pro turisty Kalendář akcí
AKTUÁLNÍ ČÍSLO
Přečtěte si
Z Regionu
Kultura
Informace
Sport
Napsali nám
INZERCE
Prodám
Koupím
Bydlení
Seznámení
Různé
Podmínky inzerce
ARCHIV
Minulé číslo
Předminulé číslo
Starší čísla
Archiv
Vyhledávání
UŽITEČNÉ KONTAKTY
Redakce
Další kontakty
 
Napsali nám
Hvězdy svítí i ve dne
Poděkování městu Boskovice
 
Hvězdy svítí i ve dne
Že hvězdy svítí pořád, víme díky naší hvězdě, Slunci.
   Hvězdy bereme jako něco zářivého, nejlepšího, tajemně vzdáleného a zároveň po mnoho staletí lidské civilizace stálého a spolehlivého. Svým dětem říkám hvězdičky a těším se z jejich záře. Ke hvězdám na nebi se obracím s prosbou, rozmlouvám s nimi a tak nějak vnitřně vím, že je jednou navštívím. A jak se mi najednou rozsvítilo v hlavě, že hvězdy svítí i ve dne, došlo mi, že je toho jistě mnohem víc, co může být vlastně úplně jinak, než jak jsme si doposud mysleli, nebo než nám bylo od dětství předkládáno.
   Jak třeba jednou vysvětlím svým dětem, že Ježíšek skutečně dárky pod stromeček nenaděluje, že on sám byl darem, aby nám ukázal cestu skrze odpuštění a lásku. Proč vlastně takhle děti klameme? Máme snad strach, že by dárky od nás jako od rodičů či přátel neocenily? Proč neumíme dětem říkat pravdu, vždyť ony jsou mnohem víc chápavé než většina dospělých. Bojíme se, že by Vánoce nebyly Vánoce? Je to stejná hloupost jako to, že hvězdy svítí jen v noci. Přitom dárky, které dětem dáváme, jsou často náhražka za naší nedostatečnou pozornost. Je to taková omluvenka. Naplnit jejich touhy po nějaké materiální věci, která je jim podsouvána byznysem s tak neomalenou zručností, že i drtivá většina uvědomělých rodičů podlehne a tu obludu z reklamy koupí, zabalí do vánočního papíru a nechá děti v představě, že je to snad kouzlo. Nejhorší je, že se z takové šlamastiky těžko vymaňuje. Rozhodně nechceme své dítě zklamat. Ježíškovi napsalo a třeba se i snaží zavděčit se, snaží se naplňovat naše představy o hodné holčičce a hodném chlapečkovi. A my máme tak zoufale málo času. Musíme přece chodit do práce, abychom mohli dětem koupit ty krásné drahé dárky, které si přejí. Blázinec, že.
   Proto takové prozření, jako že hvězdy svítí i ve dne, mi přijde naprosto očistné. Prosím je tedy i ve dne. Vím, že tam jsou, i když je nevidíme, stejně jako vím, že je v každém z nás kousek světla, které nás spojuje. Prosím je o odpuštění a o sílu pro všechny. S láskou se snažím dívat na vše kolem sebe i na ty, kteří nám vládnou. Jedině s láskou a odpuštěním můžeme být svobodní a sami sebou. Jako největší dar bych přála všem to, co nám Ježíš opravdu chtěl dát a my to nyní musíme najít sami v sobě – své já, své světlo, svou lásku. Nemůžeme přece někomu dávat něco, co nemáme. Proto začněme sami u sebe. Nepopírejme se a nedělejme ze sebe něco, co nejsme. Říkejme pravdu a nelžeme ani dětem, hlavně jim. Udělejme si čas na své tělo, bez něj nemůžeme na Zemi kvalitně žít ani pracovat. Přijměme své tělo a naslouchejme mu. Vztah, který máme sami k sobě, se projevuje ve vztahu k ostatním lidem. Tak se to také píše i v knize Láska, vztahy, přátelství, kterou doporučuji všem, třeba pod ten stromeček. Autor Don Miguel Ruiz v ní píše, že láska spočívá v pravdě, odpuštění a sebelásce. Až si to lidé uvědomí, celý svět se vyléčí a přestane být jedním velkým blázincem.
   Vím, že mnozí odmítají podobnou literaturu. Každý má svou cestu a co je dobré pro mne, nemusí být dobré pro jiné. Také mi došlo, že vše už bylo někdy vymyšleno a povětšinu napsáno. Nyní je na nás, jak si to přebereme, jestli budou pro nás hvězdy svítit jen v noci, nebo i ve dne.
Martina Lukešová  


Poděkování městu Boskovice
Ráda bych touto cestou poděkovala městu Boskovice za nádherných a nezapomenutelných dvanáct dní, které jsem v něm na přelomu listopadu a prosince strávila.
   V našem městě zrušili porodnici a tak jsem výběru té náhradní věnovala velkou péči. Na internetu jsem objevila velmi doporučovanou porodnici Boskovice, která splňovala vše, co jsem hledala, včetně možnosti porodu do vany, a protože jsem měla obavy ze vzdálenosti (59 km), nastěhovala jsem se týden před termínem porodu do Boskovic s myšlenkou udělat si konečně dovolenou.
   Město, které jsem dosud znala jen povrchně a westernově ze školních výletů, mě více než mile překvapilo. Toulala jsem se jeho zákoutími a ztichlými uličkami židovské čtvrti, hradním návrším a údolími kolem města. Objevovala jsem kouzelné hospůdky a obchůdky a všude potkávala milé, vstřícné a usměvavé lidi, kteří se se mnou dávali do řeči, nenadávali na kdeco a ve všem mi vycházeli vstříc. Speciálně musím poděkovat panu domácímu z Penzionu v Židovském městě, který riskoval, že mu uteču bez placení, když předčasně porodím a navíc skvěle vařil ve stylové sousední restauraci U Rudyho. Příjemné chvíle jsem trávila i v restauraci Makkabi a Literární čajovně (nádherná místa jak ze zašlých časů). Děkuji starší paní prodavačce v elektře na ulici 17. listopadu za milý rozhovor a místním pekárnám za bramborovou buchtu plněnou povidly.
   Bonbónkem na dortu byla nemocnice. Přijetí a péče, jaké se mi zde dostalo, nejprve při předporodním kurzu, pak na gynekologické ambulanci a následně v porodnici, bylo až neskutečné. Kolektiv lékařů i sester vytvářel svou věčně dobrou náladou obrovskou pohodu, uklidňoval a léčil už jen svou milou všudypřítomností, empatií a starostlivostí. Mrzí mě, že neznám jmenovitě všechny, kdo o mě a posléze mého synka pečovali, moje díky patří všem. Především však sestře, která vedla předporodní kurz, v porodnici mě přijímala a svými zkušenými radami moc pomohla a nakonec nás přišla navštívit a pozdravit i na pokoj. Mladé sestřičce Veronice za stálou a laskavou péči v předporodní době. A nejvíce krásné a usměvavé paní doktorce Jitce Sládkové, která se navždy bude v mých představách tak trochu vznášet nad všemi jako dobrá víla – tak na mě aspoň po celou dobu porodu působila. Vděčím jí i za první fotky mého chlapečka.
   (V souvislostí s porodnicí bych zde chtěla tak trochu apelovat na občany města Boskovice – měli jsme v Litomyšli také tak dobrou porodnici, ale za velmi nepěkných pletich byla letos zrušena. Važte si toho, že Vaše maminky mohou přivádět na svět děti v tak skvělém prostředí a hlavně doma a kdyby se nějaký darebák objevil s nápadem, že porodnici zruší, nedovolte mu překročit práh města a žeňte ho jak král Radovan Kazisvěta.)
   Do Boskovic se budu vždy ráda a s trochou nostalgie vracet a vzpomínat. Městu přeji, aby nadále vzkvétalo a jeho obyvatelé, aby si udrželi svoji dobrou náladu.
   
   Mgr. Daniela Müllerová, Litomyšl