Noviny Info pro turisty Kalendář akcí
AKTUÁLNÍ ČÍSLO
Přečtěte si
Z Regionu
Kultura
Informace
Sport
Napsali nám
INZERCE
Prodám
Koupím
Bydlení
Seznámení
Různé
Podmínky inzerce
ARCHIV
Minulé číslo
Předminulé číslo
Starší čísla
Archiv
Vyhledávání
UŽITEČNÉ KONTAKTY
Redakce
Další kontakty
 
Přečtěte si
V Němčicích se vystřídali starostové a zůstali jen čtyři zastupitelé
Po zrušení civilní služby vznikají v některých institucích náklady navíc
Lidé mají připomínky k novému systému vytápění, provozovatel přislíbil jejich řešení
 
Z Regionu
Boskovická knihovna bude poskytovat servis 77 knihovnám v regionu
Pořekadlo Štěstí přeje připraveným platí i v případě krizových situací
Celestica sníží počet sezónních zaměstnanců
Šebetovští hledají peníze na rekonstrukci koupaliště
Rekonstrukce blanenského koupaliště se prodraží, bazén bude z nerezu
Pěkná modrá se stěhuje do Doubravice
 
Kultura
Festival Concentus Moraviae podepsal spolupráci s dolnorakouským mikroregionem
Václav Hudeček bude počtvrté vánočně koncertovat v Černé Hoře
Za betlémy do Borotína a jiné akce
Haiku
Vánoční zeleň a stromek v tradici českeho lidu
O nošení klobouků a pozapomenutém řemesle
Vyjde kniha o pozapomenutém novináři a spisovateli, vanovickém rodákovi, Otýnu Břeňkovi
Malé vánoční zamyšlení nejen o hvězdě betlémské
Je potřeba udělat show pro lidi, bez toho to nejde, říká Petr Halamka
S akademickým malířem Janem Vičarem o cestování, inspiraci a umění
Vinohrádky na Boskovicku
 
Informace
Podnikatelé z Blanenska mohou žádat informace tři dny v týdnu
Gastrorevue byla pastvou pro oči i chuťové buňky
Půlnoční na Blanensku a Boskovicku
Polévka pro chudé i bohaté
Pozvání od skautů
Vánoce - paprsek světla pro lidi
Policie ČR informuje
 
Sport
Plný bodový zisk boskovických hokejistů
Družstvo vzpěračů do 12 let získalo titul Mistři České republiky pro rok 2004
Basketbalisté Sokola Boskovice nadělovali
Fotbalisté Minervy musí hledat azyl
Sportovní podzim na Slovákové byl tradičně úspěšný
Sportovní podzim v Národohospodářské škole
Cenný bronz
Desetiletí boskovičtí plavci byli úspěšní na Poháru v Brně
 
Napsali nám
O pomoci ženám a dětem v azylovém domě
Senioři žijí adventem
Vánoční zamyšlení
Předvánoční setkání
Svitávecký smíšený pěvecký sbor vystoupil v Praze
Divoké husy zdvojnásobí výtěžek
Zelená na stonožkovém koncertě
 
Přečtěte si

V Němčicích se vystřídali starostové a zůstali jen čtyři zastupitelé
N ě m č i c e - Přesně v polovině volebního období dochází ke střídání na postu starosty obce v Němčicích. Nezpochybnitelná je však v této chvíli pouze skutečnost, že starostou v Němčicích již není Jiří Bebar. Jestli proběhla podle regulí volba nového starosty Antonína Fidlera, o tom bude teprve muset rozhodnout ministerstvo vnitra. Nemuselo by, kdyby těsně před hlasováním nesložili svůj mandát dva ze sedmi němčických zastupitelů.
   Odvolání Jiřího Bebara z funkce starosty bylo podle Antonína Fidlera důsledkem dlouhodobých neshod v otázkách účelného využívání finančních prostředků obce. „Připomínky jsem zastupitelům prezentoval jako předseda finančního výboru. Nenašli jsme s inženýrem Bebarem společnou řeč. Na zastupitelstvu 16. listopadu mu proto byla vyslovena nedůvěra, na základě této nedůvěry on odstoupil z funkce starosty a rezignoval i na členství v obecním zastupitelstvu. Z jednání odešli i další dva zastupitelé s tím, že podávají rezignaci. Vše se ale odehrálo v ústní rovině,“ popsal sled událostí na zasedání zastupitelstva Antonín Fidler, který byl čtyřmi hlasy zbývajících zastupitelů zvolen starostou obce.
   Právě platnost či neplatnost rezignací dvou zastupitelů bude předmětem rozhodování právníků na ministerstvu vnitra. Pokud by totiž byly rezignace uznány platnými, byla by tím zpochybněna i volba starosty. Podle zákona o obcích by také musely proběhnout nové volby do obecního zastupitelstva. „Rezignace byly napsány až po zasedání zastupitelstva. Převzal je však inženýr Bebar, který již v té době nebyl starostou. Jednal jsem o tom s právničkou na krajském úřadě. Bylo mi řečeno, že konečné rozhodnutí bude muset udělat ministerstvo vnitra,“ řekl dále Antonín Fidler.
   „V Němčicích se jedná o dva problémy. Jeden se týká volby nového starosty a druhým jsou rezignace tří zastupitelů. Pokud ministerstvo dospěje k závěru, že rezignace jsou platné, vypíše v Němčicích prostřednictvím krajského úřadu nové volby do zastupitelstva. Více se k tomu zatím vyjadřovat nemohu,“ uvedla Eva Sychrová z právního oddělení Krajského úřadu v Brně. Veškeré písemné materiály jsou podle jejích slov připraveny k odeslání na ministerstvo. „Předpokládám však, že se tato záležitost do konce roku nevyřeší. Neexistuje žádná zákonná lhůta, ve které by se mělo ministertvo vyjádřit,“ dodala Eva Sychrová.
   Čtyřčlenné zastupitelstvo sice může podle zákona o obcích dočasně fungovat, ale pouze s velmi omezenými pravomocemi. „Čekáme, jak ministerstvo rozhodne, abychom mohli případně podat návrh na nové volby. Doufám, že se tato nepříjemná situace vyřeší co nejdříve. Omezuje nás to například v tom, že je potřeba připravovat rozpočet na příští rok,“ konstatoval Antonín Fidler.
   Jiří Bebar vykonával funkci neuvolněného starosty v Němčicích druhé volební období. Paradoxní je, že nedůvěru mu vyjádřili spolustraníci. Němčické zastupitelstvo je totiž víceméně složeno z členů KSČM, s výjimkou místostarosty Josefa Poláka, který se do zastupitelstva dostal na společné kandidátce KSČM. Vyjádření Jiřího Bebara k celé situaci se nám nepodařilo získat.
  


Po zrušení civilní služby vznikají v některých institucích náklady navíc
B o s k o v i c e - V tomto týdnu budou na základě zákona o zrušení civilní služby z civilní služby propuštěni všichni mladí muži, kteří ji vykonávají. Zároveň končí povinná základní vojenská služba. Zrušení civilní služby souvisí s plnou profesionalizací armády a zrušením povinných druhů vojenské služby.
   Po zrušení civilní služby však vznikají problémy organizacím, které využívaly služeb takzvaných civilkářů. Civilkáři působili ve čtyřech oblastech - zdravotnictví, sociální oblasti, ochraně životního prostředí a ostatní, což byly například knihovny, Akademie věd, sportovní sdružení a podobně.
   Zrušení civilní služby způsobilo problémy například Městské správě sociálních služeb Boskovice (MSSS), kde střídavě pracovalo šest až devět civilkářů. „Postihlo nás to dost, budou nám chybět. Pracovali na úseku zdravotnictví a na úseku stravovacího provozu v domově důchodců. Protože u nás pracují především ženy, byli chlapci vítanou pomocí především v manipulaci s obyvateli, doprovázeli naše klienty na vyšetření do nemocnic, což by zdravotní sestry zdržovalo,“ uvedla ekonomka a zástupkyně ředitele MSSS Marie Tejkalová. Jako alespoň částečnou náhradu schválilo město jako zřizovatel MSSS od nového roku navýšení stavu zaměstnanců o tři pracovníky, což jen na mzdách bude znamenat navýšení rozpočtu asi o 400 tisíc korun. Výhodou je, že dva z těchto pracovníků jsou právě bývalí civilkáři, kteří již práci zde znají. Zbylou práci bude muset zastat dosavadní personál, dojde tedy i k jinému rozčlenění činností. „Zdravotní personál tak bude muset vykonávat i pomocné práce,“ dodala Marie Tejkalová.
   Tři mladí muži vykonávali náhradní vojenskou službu také v Kulturních zařízeních města Boskovice (KZMB). Podle ředitele KZMB bude organizaci jejich absence komplikovat situaci. „Místo nich přibíráme jednoho zřízence na zabezpečení různých technických činností a zbylou práci řešíme přesuny uvnitř organizace. Náklady na mzdy se nám zvýší asi o 150 tisíc korun, na větší práce si budeme muset smluvně najímat lidi. Výhodou civilkářů mimo jiné bylo, že již věděli, co mají dělat, každého brigádníka to budeme muset znovu učit,“ konstatoval ředitel. Civilkáři v KZMB zajišťovali především fyzické práce při přípravě větších akcí, jako stavbu stánků, pódií, výlep plakátů, ale třeba i úklid.
   Civilní služba je alternativní plnění odepřené povinné vojenské služby. Tento institut v České republice existoval téměř patnáct let.
  


Lidé mají připomínky k novému systému vytápění, provozovatel přislíbil jejich řešení
B o s k o v i c e - Více než tisícovka bytových jednotek v Boskovicích je od září vytápěna prostřednictvím nového systému zásobování teplem. Teplo putuje do bytů z centrální kotelny na sídlišti Pod Oborou, z kotelny Na Vyhlídce a ve špičkách i z kotelny v základní škole Slovákova. Po téměř tříměsíčním zkušebním provozu nových kotelen si někteří z nájemníků naříkají na to, že nemají ve svých bytech zdaleka tak teplo jako dříve. Na hlavy zástupců provozovatele systému, společnosti Zásobování teplem Blansko, se na toto téma snesla minulé úterý v zámeckém skleníku sprška připomínek. Schůzku zorganizovala firma hlavně proto, aby na základě připomínek nájemníků mohla soustavu vytápění postupně doladit do optimální podoby. Mluvilo se také o ceně tepla na příští rok.
   Podle jednatele společnosti ZT Blansko Josefy Vrby je správné nastavení tepelné soustavy otázkou času a součinnosti mezi nájemníky a pracovníky firmy. „Je jasné, že ideálního stavu nedosáhneme nikdy, ale systém se dá vyladit tak, abyste v bytech tepelnou pohodu měli. Teplotu můžeme zvednout, ale je potřeba si uvědomit, že stupeň teploty navíc znamená zvýšení spotřeby paliva o šest procent,“ upozornil nespokojené občany Josef Vrba s tím, že je také potřeba správně používat termoregulační ventily na radiátorech. Některým občanům, kteří bydlí v bytovém domě, ke kterému je připojena centrální kotelna, také vadí zvýšená hlučnost kotlů, hlavně v noční době. „Měření hlučnosti zde prováděli hygienici a je v normě. Jinak by nemohlo být vydáno kolaudační rozhodnutí. Můžeme ale udělat opatření, aby v noci jely kotle třeba jen na padesát procent,“ připustil Josef Vrba.
   Co se týče platby za teplo, provozovatel bude účtovat v roce 2005 stejnou cenu jako letos. „I se zvýšením ceny plynu od nového roku jsme na stejné úrovni jako před rekonstrukcí,“ uvedl Josef Vrba. Předpokládá se totiž, že špičková technologie spotřebuje při srovnatelném výkonu méně plynu. Podle smlouvy uzavřené s městem provozovatel až do roku 2020 garantuje dvousložkovou strukturu ceny, přičemž základní složka zahrnuje fixní náklady zvyšované pouze inflací. Provozní složka je pohyblivá a stanovuje se na základě skutečných nákladů za plyn, elektřinu, vodu či poplatky za znečištění ovzduší.
   Rekonstrukce centrálního systému vytápění v Boskovicích přišla celkem na 62 milionů korun a je jednou z finančně nejnáročnějších akcí města v letošním roce. Systém zahrnuje dvě soustavy CZT (Pod Oborou a Na Vyhlídce), tři centrální zdroje, pět kilometrů trasy a 35 objektových předávacích stanic. Teplem a teplou užitkovou vodou zásobuje 805 bytových jednotek sídliště Pod Oborou a 241 bytů Na Vyhlídce, dvě mateřské školy (Lidická a Bílkova) a základní školu Slovákova.
Foto: Jana Pokladníková  


Z Regionu

Boskovická knihovna bude poskytovat servis 77 knihovnám v regionu
B o s k o v i c e - Od počátku příštího roku bude Městská knihovna v Boskovicích pověřena výkonem metodické funkce pro 77 knihoven v severní části okresu Blansko. Dosud tuto úlohu pro knihovny v celém okrese zajišťovala Městská knihovna Blansko. „Snažili jsme se o to dva roky, do Blanska je to totiž z obcí severní části okresu daleko. S blanenskou knihovnou jsme se dohodli na rozdělení knihoven přesně napůl. Ve většině okresů zajišťuje metodickou funkci jen jedna knihovna, u nás byla zohledněna regionální zvláštnost a to, že je možné to ideálně rozdělit,“ uvedl Oldřich Kovář, ředitel Kulturních zařízení města Boskovice, jichž je boskovická knihovna součástí.
   Metodická funkce knihovny spočívá mimo jiné v tom, že zajišťuje servis pro malé vesnické knihovny, například tím, že nakupuje nové knihy a v rámci výměnného fondu jim je vždy na určitou dobu poskytuje na oživení nabídky. Knihovna pověřená výkonem metodické funkce funguje také jako školicí centrum, zajišťuje revize, statistiky, informuje o novinkách v legislativě, o nových trendech, programových záležitostech a podobně.
   V souvislosti s novým statusem přijímá boskovická knihovna dvě nové pracovnice. „Pro nás to neznamená žádné náklady navíc, jedná se o státní peníze, které k nám přijdou na základě smlouvy s Moravskou zemskou knihovnou,“ dodal Oldřich Kovář s tím, že pro Jihomoravský kraj je na tyto služby vyčleněno třináct milionů korun.
  


Pořekadlo Štěstí přeje připraveným platí i v případě krizových situací
B o s k o v i c e - Obvykle máme pocit, že se nám nemůže nic stát. Ačkoliv žijeme na poměrně klidném území, kde se neválčí, nejsou zemětřesení a podobně, i zde mohou různé krizové situace nastat prakticky kdykoliv. Aby se je dařilo zvládat co nejlépe, činí mezi jinými obce s rozšířenou působností řadu kroků a opatření. Příprava na řešení krizových situací probíhá za spolupráce zástupců všech složek integrovaného záchranného systému.
   „Je zpracováván krizový plán obce s rozšířenou působností Boskovice ve spolupráci s Jihomoravským krajem, na jehož krizový plán úzce navazuje. Probíhají jednání bezpečnostní rady, na nichž jsou stanovovány konkrétní úkoly a opatření. Každá pracovní skupina krizového štábu, jehož řídícím orgánem je bezpečnostní rada, má stanoveny jasné úkoly a postupy zejména v prvních fázích vzniku krizové situace,“ vyjmenoval referent pro obranu boskovické radnice Petr Novák. Mezi konkrétními opatřeními, která byla letos provedena, je například smluvní zajištění dodávky potravin záchranným sborům při řešení mimořádných událostí, smluvní zajištění okamžitého statického posouzení budov, vytypované právnické subjekty po výzvě vypracovaly plány krizové připravenosti z důvodu možného ohrožení v důsledku jejich činnosti, byla zajištěna možnost sdělení informací obyvatelům prostřednictvím megafonů, zakoupeny základní druhy pracovního nářadí či zpracován přehled ukrytí v Boskovicích. „Zde je nutné uvést, že převážná většina těchto možností spočívá ve vybudování úkrytu svépomocí zodolněním části obývaného objektu,“ řekl k tomu Petr Novák.
   V rámci ochrany před povodněmi působí zvláštní povodňové komise. A sice Povodňová komise města Boskovice a Povodňová komise obce s rozšířenou působností Boskovice, která je nadřízená všem povodňovým komisím obcí ve správním obvodu města Boskovice. Jsou zpracovány a průběžně aktualizovány povodňové plány. „Z naší strany je dále prováděna kontrola a schvalování povodňových plánů obcí a fyzická kontrola stavu toků a jejich okolí ve správním obvodu města,“ upřesnil Petr Novák. Letos, zejména s ohledem na škody způsobené srážkami v červnu v Boskovicích, bylo provedeno několik konkrétních opatření. Mezi nimi je aktualizace seznamů dodavatelů materiálního zabezpečení jako je písek, pytle, auta, písemná výzva subjektům obdělávajícím půdu k provedení takových opatření, aby nedocházelo při intenzivnějších deštích ke splavování půdy do obytné zástavby, vybraným právnickým subjektům ohroženým vodním dílem Bělá jako je například Novibra, Betany či Lasákův mlýn byla uložena povinnost vypracovat povodňový plán a tak dále.
   Město Boskovice jako zřizovatel šesti zásahových jednotek sborů dobrovolných hasičů je materiálně, technicky a odborně zajišťuje tak, aby mohly plnit úkoly, které mají stanovené v případě zásahů při mimořádných událostech nebo krizových situacích.
  


Celestica sníží počet sezónních zaměstnanců
R á j e č k o - Kmenový stav zaměstnanců firmy Celestica Ráječko, který činí 1.200 osob, zůstává i v příštím roce beze změn. Personální ředitelka Celestica pro Českou republiku Vladislava Kozáková nepotvrdila některé informace o tom, že pobočka firmy v Ráječku by měla ke konci letošního roku propustit větší množství svých zaměstnanců.
   Propouštění se podle ní týká pouze sezónních pracovníků, kteří ve firmě nemají stálý pracovní poměr a jsou dočasně přiděleni z různých agentur vždy jen na přechodnou dobu, kdy dojde k nárůstu zakázek. „V létě jsme takto nabrali asi 300 lidí, na konci letošního roku jich asi 280 zase uvolníme, protože v prvním čtvrtletí příštího roku očekáváme pokles výroby v souvislosti s dokončením jedné velké zakázky,“ upřesnila dále personální ředitelka. V létě příštího roku se podle jejích slov dá znovu očekávat nárůst celkového počtu zaměstnanců na 1.600 až 1.700, protože firma bude mít nového významného zákazníka.
  


Šebetovští hledají peníze na rekonstrukci koupaliště
Š e b e t o v - Nejistá je příští letní sezóna pro koupaliště v Šebetově. To sice není oficiální plovárnou, ale v minulých letech se díky čištění vody, pravidelné údržbě bazénu i přilehlého areálu, stalo vyhledávaným rekreačním místem obyvatel obce i turistů. Pokud se však obci nepodaří získat peníze na celkovou rekonstrukci vodní nádrže, bude muset být vedena jako požární nádrž s oficiálním zákazem koupání.
   „K nepříjemné situaci došlo tak, že na provozovatele kiosku u koupaliště zavolal kvůli neshodám jeden místní občan kontrolu. Hygienici zároveň udělali i kontrolu koupaliště,“ popisuje starosta Šebetova Zdeněk Čížek. „Na základě místního šetření, které naši zaměstnanci provedli, byly zjištěny skutečnosti provozování předmětné vodní plochy v obci Šebetov v rozporu s paragrafem 6 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů v platném znění. Vodní nádrž v Šebetově doposud z naší strany nebyla posuzována, zda je vhodná ke koupání a ani obec o posouzení nepožádala,“ uvedla vedoucí oddělení obecné a komunální hygieny blanenského pracoviště Krajské hygienické stanice Dana Artimová. Z citovaného zákona vyplývá pro provozovatele koupališť řada povinností jako například zajistit, aby voda v koupališti vyhovovala hygienickým limitům ukazatelů jakosti upraveným prováděcím právním předpisem, zajistit splnění podmínek pro vybavení koupaliště, jeho čištění a úklid, mít schválený provozní řád a podobně.
   „Řešením je buď rekonstrukce koupaliště, abychom splnili veškeré požadované normy na koupání, nebo ho nechat jako přírodní koupání, ale to by voda rychle hnila, byl by tam zápach, komáři. Proto se dohodl kompromis, že pokud neseženeme peníze na rekonstrukci, bude koupaliště vedeno jako požární nádrž, budeme chemicky udržovat vodu pro potřeby hasičů a bude zakázáno koupání,“ vysvětlil starosta Šebetova Zdeněk Čížek. Ten věří, že se peníze na rekonstrukci podaří sehnat. Obec již má podaných několik žádostí, mimo jiné i z fondů Evropské unie. Předpokládané náklady jsou šest milionů korun.
  


Rekonstrukce blanenského koupaliště se prodraží, bazén bude z nerezu
B l a n s k o - Bezmála sedmdesát let staré blanenské koupaliště čekají v blízké budoucnosti zásadní změny. Rozsáhlá rekonstrukce nejen samotného bazénu, ale celého areálu včetně nejrůznějších vodních atrakcí a terénních úprav přijde na téměř osmdesát milionů korun, přestože se v první fázi uvažovalo o investici zhruba o třetinu nižší. Město se totiž rozhodlo, že místo betonového bazénu bude lepší pořídit prakticky nezničitelnou bazénovou vanu z nerezové oceli. „Koupaliště má velmi nestabilní podloží, kvůli kterému bychom museli provádět rekonstrukce donekonečna. Takhle se to vyřeší jednou provždy, i když investice bude o dost vyšší,“ připustil místostarosta Blanska Jindřich Král.
   Blanenští radní již odsouhlasili dispoziční řešení rekonstrukce celého areálu. Investiční odbor blanenské radnice nyní připravuje uzavření smlouvy se společností Hutní projekt Frýdek-Místek, jejíž nabídku na zpracování projektové dokumentace vyhodnotila rada jako nejvýhodnější.
   Samotný padesátimetrový bazén z nerezu bude rozdělen na několik sekcí. Jeho součástí budou tři dráhy pro plavce, část s hlubší vodou pro skokany, rekreační část s vodní číší, chrliči a masážními lavicemi a také houpací bazén a divoká řeka. Bude zde i samostatný koutek pro děti, ale řešený tak, aby se voda nemusela neustále vyměňovat. Tobogán a široká skluzavka jsou samozřejmostí. Ti, co nejsou zrovna z otužilejších, jistě ocení, že bazén bude mít ohřívanou vodu. Areál bude vyřešen kompletně a počítá s propojením letního koupaliště, které bude sloužit vyloženě k rekreačním účelům, s krytými lázněmi, určenými spíš pro sportovněji zaměřené vodomily. „Pokud byl někdo na novém koupališti ve Znojmě, může si udělat obrázek, jak to zde bude vypadat. Inspirovali jsme se taky ve Frenštátu pod Radhoštěm, kde mají podobný areál,“ přiblížil budoucí podobu blanenského vodního ráje Jindřich Král.
   Představitelé blanenské radnice jsou si vědomi, že tak velká investice se městu asi těžko kdy vrátí. „Je to další prvek do mozaiky. Naše město sice neoplývá historickými památkami, ale má krásné okolí a spoustu možností k rekreaci. Je to směr, kterým se chceme vydat,“ uvedla starostka Blanska Jaroslava Králová.
   Se započetím rekonstrukce koupaliště počítají Blanenští po skončení příští letní sezóny. Konečné rozhodnutí učiní městské zastupitelstvo při schvalování rozpočtu města v prvním čtvrtletí roku 2005. „Chtěli bychom, aby bylo nové koupaliště připraveno pro letní sezónu 2006. V případě potřeby proto možná ukončíme příští letní sezónu o něco dřív,“ dodala starostka.
   Plánek dispozičního řešení areálu koupaliště je zveřejněn na internetových stránkách Blanska www. blansko.cz a také na stránkách provozovatele koupaliště, společnosti Služby Blansko, www.sluzby-blansko.cz.
  


Pěkná modrá se stěhuje do Doubravice
B l a n s k o - Předvánoční setkání v centru pro podporu duševního zdraví Pěkná modrá mělo minulý týden přídech loučení. Pěkná modrá se totiž od nového roku stěhuje z útulného domečku na Starém Blansku do Doubravice. Klienti centra se zde budou scházet v prostorách místní fary. „Stěhujeme se kvůli prostoru. Jsme tady v nájmu a stávající prostory už nám neumožňují další rozvoj, zejména v oblasti podporovaného zaměstnání klientů, kterému se chceme do budoucna více věnovat. Domek je podle majitelů na dožití a oni do něj nechtějí dále investovat. Biskupství nabídlo Charitě faru v Doubravici, která ležela ladem. Doufáme, že změna bude k lepšímu,“ uvedl vedoucí centra Michal Šalplachta.
   Denní centrum Pěkná modrá využívají zejména lidé, kteří mají psychické problémy, duševní onemocnění jako úzkosti, fobie, obsedantní poruchy až po těžší poruchy jako deprese nebo schizofrenie. Nejčastěji jsou to lidé od 24 do 35 roků. „Lidé sem docházejí podle svého individuálního přání. Vybírají si z naší nabídky, která se dá rozdělit do tří hlavních skupin. Jednak jsou to volnočasové aktivity zaměřené na smysluplné trávení volného času. Další okruh tvoří terapeutické aktivity - individuální, skupinová, arteterapie,“ přiblížil činnost centra Michal Šalplachta. Lidé s psychickými poruchami mají častěji problémy s uplatněním v zaměstnání. Pomoc při hledání práce je třetím okruhem činnosti Pěkné modré.
   A proč je Pěkná modrá právě Pěkná modrá? „Název vymyslel zakladatel tohoto centra psycholog Ladislav Müller. Slyšel jsem několik verzí. Jednak že ho někde na Slovensku zaujal název firmy Dobrá modrá. Modrá je, jak známo, uklidňující barva. V té době také zrovna letěla písnička Modrá je dobrá, tak se to nějak sešlo a vzešla z toho Pěkná modrá. Pěkná modrá by mohla být třeba loď. Tak jsme ji do zařadili do našeho loga jako skořápku, ve které jsou dva lidi a jeden podpírá toho druhého,“ dodal na vysvětlenou Michal Šalplachta.
Foto: Jana Pokladníková  


Kultura

Festival Concentus Moraviae podepsal spolupráci s dolnorakouským mikroregionem
B o s k o v i c e - Každoroční letní mezinárodní hudební festival třinácti měst Concentus Moraviae byl letos spolu s projektem České sny oficiálně ukončen až minulý týden slavnostním koncertem v dolnorakouském Retzu. Koncertu předcházela výroční schůzka starostů třinácti měst účastnících se na Concentus Moraviae a podpis deklarace o spolupráci mezi festivalem Concentus Moraviae a příhraničním mikroregionem Retzer Land. Koncertu se zúčastnil i starosta Boskovic František Sivera. Z našeho regionu se na festivalu každoročně podílí také město Rájec-Jestřebí a obec Lysice.
   Projekt České sny byl nejvýznamnější kulturní aktivitou České republiky uspořádanou u příležitosti vstupu do Evropské unie, nad níž převzal záštitu Václav Havel a Magdalena Kožená. Podle tiskového mluvčí boskovické radnice Jaroslava Parmy se v rámci Českých snů uskutečnilo 117 koncertů v 16 zemích Evropy, které navštívilo přes 85 tisíc lidí.
   Festival Concentus Moraviae byl letos v říjnu přijat za řádného člena Evropské asociace festivalů.
  


Václav Hudeček bude počtvrté vánočně koncertovat v Černé Hoře
Č e r n á H o r a - Přední český houslový virtuos Václav Hudeček se již počtvrté představí publiku v Černé Hoře na vánočním koncertu, který připravil Pivovar Černá Hora ve spolupráci s obecním úřadem a společností VF Černá Hora. Koncert se uskuteční v úterý 21. prosince v 18 hodin v historických prostorách pivovaru, na humnech sladovny.
   Václava Hudečka doprovodí na cembalo profesor Petr Adamec. V programu vystoupí také vítězka letní houslové školy v Luhačovicích, talentovaná houslistka Lenka Matějáková. Zazní skladby velkých mistrů - Händla, Bacha, Bendy, Tartiniho a další. V úvodu koncertu zazpívá Černohorský chrámový sbor.
   Vstupné na koncert je dobrovolné, výtěžek bude věnován na charitativní účely.
Foto: Jitka Melkusová  


Za betlémy do Borotína a jiné akce
B o s k o v i c k o (Jim) - Předvánoční období nemusí být jen o chvatu a shonu. Ten, kdo si chce adventní čas skutečně vychutnat, má na výběr. Vánoční besídky a adventní koncerty se konají snad v každé vesnici. Toho, kdo ale nahlédne do předsíní vesnických domů, omámí řada vůní - tu se míchá zabíjačková polévka, aby nezkysla, tam vychládá voňavé pečivo, větve jehličnanů a čerstvého mechu jsou připraveny na stavbu domácích betlémů.
   Ponořit se do jejich tajemství je možné snad ve všech kostelích, jen je třeba si ohlídat čas bohoslužeb, neboť náhodný návštěvník najde dveře prakticky vždy zavřené.
   Výstavku betlémů je možné navštívit také v Městském informačním centru v Kunštátě, a to do 19. prosince. Mekkou milovníků betlémů všech druhů je ale již mnoho let Borotín. Dva rozměrné pohyblivé betlémy je možné za poplatek prohlížet až do 2. února každý den mezi 9. a 17. hodinou (poté od 21. 3. do 1. 11.) v přístavbě rodinného domku Františka Chlupa, nespočtem betlémů z různých materiálů a různé provenience se pyšní sbírka Františka Chlupa mladšího v provozní budově borotínského arboreta. Tu je možné navštívit do 26. prosince, nádavkem si zájemci mohou odnést vánoční svícny a další zahradnické výrobky. Procházka spícím arboretem třeba zrovna v den slunovratu může dostat i magický nádech. Kontakt: 603 148 019.
   Tradičními se v našem regionu již staly vánoční prohlídky zámků. Zatímco v rájeckém si dali letos pauzu, boskovický a lysický otevřou své dveře. V Boskovicích to bude 25., 26., 27. a 28. prosince mezi 16. a 21. hodinou. Prohlídka to nebude ledajaká, divák bude vtažen do děje místy i dramatického, který připravila Divadelní a šermířská společnost Gonfanon. Není však možné přijít kdykoliv, pořadatelé vyžadují, aby si zájemci své termíny rezervovali. Kontakt: 516 452 241.
   Tradiční vánoční prohlídky svátečně vyzdobeného interiéru I. patra lysického zámku se uskuteční 25. a 31. prosince mezi 9. a 15. hodinou, k vidění bude také výstavní síň hraček. Kontakt: 516 472 235.
   Silvestra si mohou všichni lidé ocitnuvší se v Boskovicích již několik let zpestřit návštěvou hradu. Ten bude letos otevřen od 11 do 18 hodin a na promrzlé návštěvníky stejně jako loni čeká kromě neopakovatelné zimní atmosféry teplá medovina na zahřátí. Kontakt: 516 452 043, 732 877 343.
   Dva živé betlémy bude možné vidět na svatého Štěpána. V Blansku na náměstí Republiky začíná program o půl třetí odpoledne. Kromě vystoupení pěveckých sborů slibují organizátoři z římskokatolické farnosti klanění pastýřů a živé ovečky u chýše. Obdobný program se odehraje v 15 hodin v Rájci u kostela Všech svatých.
   Fanoušci vojenské historické techniky by si ve středu 29. prosince neměli nechat ujít třetí zimní vánoční jízdu veteránklubu Boskovický sedmizubec. Vojenská vozidla se začnou na základnu, která je v areálu autodopravy K+K v Chrudichromské ulici, sjíždět od 8 hodin. Hodinu poté vyrazí kolona na zimní jízdu, jejíž součástí bude také přílet vrtulníkové letky ze základny v Přerově. Na základně bude dále veselí pokračovat při živé hudbě od 16 hodin a vyvrcholí ohňostrojem ve 22 hodin. Kontakt: 777 719 301, 723 882 668, 606 127 636.
   Na výstavu modelového kolejiště o velikosti 18 metrů čtverečních zve milovníky vláčků do své domácnosti v Křetíně František Bačovský. Navštívit ho v čísle 141 bude možné mezi 30. prosincem a 2. lednem mezi 13. a 18. hodinou (poté vždy první neděli v měsíci od 15 do 18 hodin). Mimo uvedenou dobu je možné návštěvu domluvit telefonicky. Kontakt: 516 470 653, 603 275 762, 724 088 723.
Foto: Jitka Melkusová  


Haiku
Pavlína Pulcová  


Vánoční zeleň a stromek v tradici českeho lidu
U evropských národů bylo zvykem v době vánočních svátků dávat na různá místa v domě zelené větve z jehličnatých stromů. Je tomu tak vlastně dodnes. Bývají připraveny z více větvi, někdy také zdobeny pentlemi, obrázky a papírovými růžemi. Koledníci rozdávali do všech domů štěstí o Štědrém večeru, na Štěpána a na Nový rok. Připevňovali je na plot nebo na sloupek před okny i sami hospodáři. Zelený stromek zdobený pentlemi stavěli na Valašsku také do hnoje. Pastýři dávali o Štědrém večeru hospodářům zase březové pruty s větvičkou tisu nebo smrku. Těmito pruty se nejen trestaly neposlušné děti; zjara se jimi šlehal dobytek při prvním výhonu na pastvu a také vyháněla housata; byla prý podárná a pěkně rostla. Na jihozápadní Moravě házel pastýř větvičky ve stájích ke stropu a snažil se je zabodnout. Když se větev uchytila, chránila prý dobytek. Na Rosicku-Oslavansku zastrkoval pastýř posvěcené jedlové větvičky za veřeje chlévů. V jiných krajích dávali chvojky za trámy v jizbách i ve chlévech. Z uvedených příkladů je zřejmé, že vánoční zeleň plnila v lidových věrských představách blahonosné a ochranné funkce. Tento význam zeleně se ještě více umocňoval v období velikonoc.
   S vánoční zelení se někdy mylně spojuje vánoční stromek, který se v současné době stal dokonce symbolem vánoc. I když jde o jevy po vnější stránce podobné, existují mezi nimi podstatné rozdíly v genezi, významu i funkci. Moderní bádání nezvratně prokázalo německý původ vánočního stromku a jeho prvotní sepětí s městským prostředím.
   Za první doklad osvětleného vánočního stromku uvnitř domu se považuje zpráva v brémské kronice z roku 1570 o jedli ozdobené datlemi, sladkostmi a papírovými květinami, postavené v cechovní budově, do níž byly sezvány děti cechovních řemeslnických mistrů. Podobné zprávy z 16. a 17. století jsou známy i z jiných německých a švýcarských měst. V druhé polovině 16. století se ozdobený vánoční stromek přenesl z cechovních místností do rodin německých protestantských řemeslníků. Nejstarší dosud známé svědectví o osvětleném vánočním stromku v soukromém domě ve Štrasburku pochází z roku 1642. V 17. a 18. století se vánoční stromek šířil na německém území od města k městu, kde jej přijímali měšťané a vysocí úředníci. Záhy se vánoční stromek dostává do evropských aristokratických paláců a knížecích dvorů. V roce 1816 je zaznamenán vánoční stromek na rakouském císařském dvoře, 1830 v mnichovské rezidenci, v 19. století i na šlechtických zámcích ve Francii, Anglii, Norsku a Dánsku. V tomto období se také rozšířil v Americe a v jiných zámořských zemích. V kostelích se vánoční stromek ujal v 18. století (nejprve v evangelických). Z řemeslnického, šlechtického a úřednického prostředí přejímali vánoční stromek s ozdobami a svíčkami v protestantských a časem i v katolických intelektuálských rodinách. Vánoční stromek se dostal také do školních budov a do hostinců. Obecnějšímu rozšíření vánočního stromku jako ,pravého německého‘ svátečního symbolu razila cestu německo-francouzská válka (1870-1871). Na Štědrý večer této válečné zimy byly na přání aristokratických vojenských velitelů rozsvíceny vánoční stromy ve vojenských lazaretech, ubytovnách i v zákopech. Záměrem bylo vyvolat pocit domova, rodiny, iluzi míru a národní hrdosti. Vítězové se starali, aby se brzy v každém německém domě rozžal vánoční stromek. Ten se stal v daném čase a situaci symbolem německého šovinismu. Obdobný charakter a význam měly ,vojenské vánoce‘ za první a druhé světové války. Do rolnického a dělnického prostředí v Německu pronikl vánoční stromek teprve koncem 19. století jako symptom poměšťování způsobu života. Značný vliv na to měli vojáci vracející se z fronty domů.
   V tomto období se obecněji vánoční stromek ujímá také ve Švýcarsku a v Rakousku (v některých horských tyrolských krajích zdomácněl však teprve od dvacátých let 20. století). Německým vlivem se vánoční stromek dostal i do slovanských zemí. „V Rusku“ - píše V. J. Propp - „ve vesnickém prostředí nebyl vánoční stromek (,rožděstvěnnaja jolka‘) zaznamenán. Zvyk byl přinesen z Německa, zbaven obřadního významu a rozšířen pouze v městském prostředí. Současná novoroční ,jolka‘ neodpovídá žádným náboženským nebo obřadním tradicím.“
   V Polsku se vánoční stromek ujal počátkem 19. století, a to opět německým vlivem; nejprve jej přijaly měšťanské protestantské rodiny, později i katolíci.
   O původu vánočního stromku u nás Čeněk Zíbrt píše: „Obyčej s vánočním stromkem není u nás původu lidového a není slovanský. U nás ani v městech nesahá jeho stáří za hranice 19. století.“ Zíbrt se zmiňuje o pověsti rozšířené v Praze i v dalších českých městech, podle níž v prvních letech 19. století připravil jakýsi herec svým vánočním hostům překvapení: po večeři otevřel pokoj, v němž zářil a třpytil se slavnostně vystrojený stromek. Zajímavou zprávu o vánočním stromku publikoval Václav Krolmus. Dovídáme se z ní, že v Čechách o Štědrém večeru staví na stůl nebo zavěšují ke stropu ozdobený smrček nebo jedličku, ověšenou ovocem, perníkem, šátky. Na jiném místě Krolmus uvádí, že vánoční stromek, který označuje německým Christbaumt není českého původu. Údaj nám nic neříká o prostředí, v němž byl vánoční stromek rozšířen. V německé literatuře se objevuje zpráva, že v roce 1820 se vánoční stromek poprvé objevil v blíže nejmenovaném šlechtickém paláci v Praze. Čeněk Zíbrt připisuje zásluhu na oblibě a rozšíření vánočního stromku u nás knížce ve své době populárního německého spisovatele Kryštofa Schmida Štědrý večer, která vyšla česky poprvé v roce 1827 a pak v krátké době následovala další vydání. Zdá se, že Zíbrt tento význam značně přecenil a vlastně ani konkrétními případy nedokázal. Nové bádání ukázalo, že zdobení vánočního stromku v pražských měšťanských rodinách bylo rozšířeno už ve čtyřicátých letech 19. století. V roce 1843 píší Pražské noviny o kupování vánočních stromků jako o běžné věci. V této době však nelze ještě předpokládat zlidovění vánočního stromku ani v Praze. Údaje, které máme k dispozici, jednoznačně ukazují, že ve venkovském prostředí se vánoční stromek ujímal až od šedesátých let, a to prostřednictvím panským a městským. Vesnice v blízkosti měst a zámků přijímaly tuto novotu dříve než obce vzdálenější a zapadlejší. Zámožnější rodiny na venkově zavedly vánoční stromky dříve než chudobné rodiny. Mnohdy ani nezáleželo na národnostní skladbě obyvatel. Rozšíření vánočního stromku zřejmě postupovalo rychleji v Čechách, na západní a střední Moravě než na východní Moravě a v karpatské části Slezska. Jan Húsek uvádí, že zatímco na západní a střední Moravě se tento vánoční prvek ujímal v létech 1870-1900, na Slovácku a na Valašsku před rokem 1900 buď zcela chyběl nebo se vyskytoval jen sporadicky. Vánoční stromky byly ve vesnických domech zpočátku zdobeny jen skromně. Dávali na ně domácí pečivo, perník, ovoce, podomácky zhotovené papírové a jiné ozdoby a svíčky. Stromky se zavěšovaly u stropu nebo stály na stole v jizbě (světnici). Vlivem obchodu a se zlepšováním sociální situace rostla i okázalost vánočního stromku. Vánoční stromky postupně vytlačovaly starší betlémy. „Jen litujeme,“ - píše v roce 1924 Čeněk Zíbrt - „že rodiny i v městech i po venkově starodávné jesličky nahrazují o vánocích stromečkem vánočním a pomalu děti československé už ani nebudou znáti jesličky.“ O jesličkách (betlému) jako předchůdci vánočního stromku se zmiňuje v roce 1827 Kryštof Schmid ve své povídce Štědrý večer: „Nebo jak v některých krajinách obyčejné jsou jesle, tak v jiných za obyčej mají strom vánoční.“ Jestliže vánoční stromek je při svém vzniku spjat s vyššími společenskými vrstvami, jesličky vzešly z církevního prostředí. Nejstarší zpráva o jesličkách pochází z 15. století, a to z Itálie. Zásluha na jejich všeobecném rozšíření po evropských zemích se připisuje františkánskému řádu a jezuitům. Příslušníci jezuitského řádu postavili v roce 1562 ve svém pražském kostele první realistické jesle v českých zemích. Podle jejich vzoru a působením protireformace proniklo zpodobování Kristova narození i do dalších kostelů a klášterů, takže v 18. století bývaly jesličky už běžně v chrámech vystaveny. Na vznik jesliček a jejich rozšíření měly značný vliv i výpravné vánoční hry. Osvícenství v době josefínské vyhostilo betlémy z kostelů. Začaly se stěhovat do lidských příbytků. Jejich výrobou se zabývali lidoví řezbáři, kteří vtiskli křesťanským náboženským motivům světský ráz, obraz světa prostého člověka. Začala dokonce vznikat betlemářská centra, převážně v horských, podhorských a průmyslových oblastech. Obliba jesliček v 19. století vrcholila. Chtěli je mít v každém domě. Lidové umělecky hodnotné jesličky však začaly v druhé polovině 19. století vytlačovat průmyslové výrobky ze sádry, papíru a jiného materiálu. Přes pokles estetické hodnoty působily jesličky na lid citově a zůstávaly nadále symbolem Vánoc. Stále více se však betlémy dostávaly do stínu vánočního stromku; skutečného i symbolického.
   Vánoční stromek lze právem označit za kulturní výtvor měšťanstva. Rozsvícení svíček na vánočním stromku za zavřenými dveřmi v kruhu malé rodiny odpovídalo představě měšťanských vrstev 19. století o intimitě a uzavřenosti rodinného života. Ingeborg Weberová-Kellermannová hovoří dokonce o jakémsi liturgickém posvátném programu, který se kolem vánočního stromku vytvořil a jenž v mnoha rodinách platí dodnes. Tento ,program‘ využívá tradičních prvků (zelená větev, světlo, společný zpěv a hra, společné jídlo, pití, dary), které napomáhají vytvářet rodinnou pohodu, někdy dokonce iluzi vánočního pokoje a štěstí. V této poloze vánoční stromek zlidověl, včlenil se do systému vánočních svátků. Stal se novým symbolem vánoc.
   
   V. Frolec a kolektiv: Vánoce v české kultuře. Vyšehrad 1989. Kapitola Vánoce v tradici českeho lidu, podkapitola Vánoční zeleň a stromek. s. 84-91.
   
  


O nošení klobouků a pozapomenutém řemesle
H a b r ů v k a - H a b r ů v k a - Modistka, tedy žena vyrábějící a prodávající klobouky, je poněkud archaicky znějící slovo evokující spíše minulá století. Zatímco v dřívějších dobách by lidé bez klobouků nevyšli na ulici, za posledního půl století u nás řemeslo modistky v podstatě vymřelo. Lidé totiž klobouky téměř přestali nosit. Podle teoretiků módy klobouky z našich šatníků vyhnalo období socialistické normalizace.
   Dnešní doba zatím pomalu, ale jistě, začíná zase řemeslu modistek přát. Sice se už téměř jistě nevrátí doby klobouků a kloboučků, které známe ještě z filmů pro pamětníky, ale účelné pokrývky hlavy, které zároveň budou i módním a estetickým prvkem, mají šanci.
   
   Šít ji naučil tatínek
   Jednou z mála žen u nás, které se mohou označovat za modistky, je Marie Geršlová z Habrůvky, vesnice ležící na kopci kousek od proslulého poutního místa ve Křtinách. Marie Geršlová svoje klobouky a kloboučky nejrůznějších tvarů, střihů, barev, materiálů, tvoří přímo v domě, ve kterém bydlí s rodinou a několika kočkami. Už jen vstup do domu a letmé rozhlédnutí se po interiéru dává tušit, že paní domu rozhodně nechybí fantazie, nápady, tvořivost, vkus a šikovnost. Kromě navrhování a šití klobouků, které je zároveň jejím koníčkem, mezi její hobby patří například ještě malování, výroba loutek či pěstování kytek.
   Šít klobouky, ba šít vůbec, se paní Geršlová neučila v žádné škole. „Ze strany tatínka máme krejčovskou tradici v rodině, šili snad všichni příbuzní. Tatínek jako krejčí dovedl ušít všechno včetně klobouků. Šil hodně i doma, měl krejčovskou dílnu a já jsem v tom vyrůstala. Od něj jsem se naučila šít všechno, i když vždycky tvrdil, že ženská nikdy neušije pořádný oblek, že je to pánská práce. Takže k šití mě moc nevedl, ale o to víc mě to bavilo,“ vypráví nad vlastnoručně vyrobeným jablečným čajem a štrúdlem sympatická žena. Již jako mladou dívku ji nadchlo zejména šití klobouků, protože je to částečně i výtvarná práce. Posléze vystudovala gymnázium v Boskovicích a léta pracovala v kanceláři v Adamovských strojírnách. Klobouky šila ve volných chvílích a jak říká „do krabice“, případně pro příbuzné a známé.
   
   Koníček se stal zaměstnáním
   Práce v kanceláři, která nebyla tvůrčí, Marii Geršlovou přirozeně nebavila. Proto si hned po roce 1989 zařídila podnikatelskou živnost a šití klobouků se začala věnovat naplno. „Zpočátku to nebylo moc lehké, protože za minulé éry se ženy odnaučily nosit něco na hlavě. Nosily maximálně lišku, ruský vzor, nebo plstěné klobouky, které ale byly hodně sváteční a nedaly se nosit běžně. Viděla jsem, že na trhu je obrovská mezera. V obchodech v podstatě nic nebylo, na tržištích se pak začalo objevovat cosi, čemu říkám molitanové hrnce, navíc v obrovských sériích. Tak jsem si řekla, že tuto mezeru musím vyplnit, že pro ženy musí být taková nabídka, aby mohly klobouky nosit denně a ty byly různorodé,“ popisuje dále paní Geršlová. Její plán vyšel. Dnes má tolik zakázek, že je sotva stíhá zpracovávat. V létě prý trochu lenoší, ale v zimě navrhuje a šije v pracovní dny běžně od 6 do 20 hodin. „Nedá se to nijak zrychlit, protože je to ruční práce. Snažila jsem se už najít nějakou šikovnou švadlenu, která by mně vypomohla, ale právě proto, že jde o tvůrčí práci, tak je to těžké,“ říká. Doufá, že krejčovská tradice v rodině nezanikne. Největší naději vidí v dvanáctileté vnučce, která má zatím zájem i schopnosti.
   Při své práci se Marie Geršlová inspiruje například ve starých časopisech, filmech pro pamětníky, chodí na výstavy do muzeí, často ji zaujme i nějaký model na ulici. „Stačí detail a hned je nový nápad. Mě nebaví nic kopírovat, kromě černých nedělám žádný klobouk dvakrát,“ popisuje. V podstatě každý den vymyslí nový klobouk. „Neexistuje, že když pro nějakou paní udělám klobouk a chtěla by ho i její kamarádka, že jí vyhovím. Tím si zajišťuji stálou klientelu, protože ženy si toho váží, ví, že nepotkají nikoho se stejným kloboukem,“ prozrazuje dále modistka. Materiály používá různorodé, třeba manšestr, vlnu, bavlnu, úpletoviny. Největší důraz ovšem klade na kvalitu látek a aby byly příjemné na nošení. „Pro originalitu jsem schopna udělat i takovou věc, že v obchodě koupím nádherný svetr, který rozstříhám na kusy a v kombinaci s dalšími materiály z něj ušiju klobouky,“ říká. Některé klobouky jsou třeba i malované olejovými barvami. Paní Geršlová se snaží držet i módních trendů. Líbí se jí, že se dnes nosí v podstatě všechno a zejména, že se vrací móda dvacátých a třicátých let minulého století. „To je bezvadné, to byla opravdu taková ženská móda,“ pochvaluje si. Modistka nabízí i speciální modely pro brýlaté, které jsou velice oblíbené i mezi těmi, které brýle nenosí. Marie Geršlová nešije plstěné klobouky, protože o ně není zájem. Kdyby zájem byl, tak by se do nich prý také pustila. Ovšem jejich nevýhodou je, že jsou těžko skladné a méně prodyšné.
   
   Klobouk sluší každému, jen je třeba vybrat ten pravý
   Při výběru klobouku je třeba brát na zřetel výšku ženy, barvu pleti, tvar obličeje, účes. Důležité je, aby klobouk ladil i k oblečení, ale nemělo by to být svazující. Nejdůležitější ovšem je, aby se žena v klobouku cítila dobře. Dnešní typy klobouků se podle Marie Geršlové hodí i k bundám. Ženy menšího vzrůstu prý často trpí zbytečným komplexem, že jim klobouky nesluší, ale není to pravda, jen si musí vybrat vhodný. „Není pravda, že někomu klobouky nesluší. Nejsou špatné hlavy, jsou jen špatné klobouky. Ke každému obličeji se hodí něco jiného. Je chyba vybírat si klobouk podle toho, co mám ve skříni. Nejdůležitější je, aby seděl k obličeji. To se snažím ženám vysvětlovat. Nemám zájem prodat špatný klobouk. Pro mě je nejlepší reklamou žena, která si koupí klobouk, jenž jí sluší. Tím mi přivede další zákazníky,“ popisuje. Ve své nabídce má modistka vždy minimálně stovku pokrývek hlavy, na začátku sezóny ale i tři sta.
   V dnešní době ženy nenosí čepice a klobouky často i proto, že se domnívají, že mít něco na hlavě patří až ke starší generaci. „To se ale mýlí. Nenošení čepic a klobouků v zimě je spíš známka hlouposti, protože prochlazením hlavy si mohou způsobit i vážné zdravotní problémy,“ říká k tomu modistka. Řada žen se obává, že nošením pokrývky hlavy si poškodí účes. Tomu se Marie Geršlová jen usmívá. „Účes většinou poškodí mnohem víc vlhko, mlha, vítr. Jde přece i o změnu, být pokaždé jiná, jednou ať jsou vidět hezké vlasy, podruhé klobouk,“ říká k tomu. Na hlavě podle ní často nic nenosí také ženy, které jsou nejisté, nevěří si. „Ženy by měly být sebevědomější a mít větší smysl pro humor,“ míní. Při vybírání a zkoušení klobouku se prý dá také často poznat, jakou má kdo povahu. „Když někdy vidím mladé děvče zkoušet si klobouk, tak jejího partnera lituju. Když někdo dělá takovou vědu z koupě klobouku, bude ji v životě dělat i z jiných věcí. I klobouku se musí přisuzovat jen určitá důležitost, nesmí se to přehánět,“ dodala.
   Proč Marie Geršlová nešije klobouky a čepice i pro muže? „Muži do pokrývek hlavy nechtějí investovat, jsou konzervativní a jsou schopni nosit jednu čepici nebo klobouk třeba pětadvacet let. Také tam není takový prostor pro fantazii, nemůžu se u toho výtvarně vyřádit. Ale na příští rok se chystám pro muže vyrobit čepici k vodě na ryby,“ vysvětlila.
   
   Obliba pokrývek hlavy roste
   Marii Geršlovou nejvíce těší, když vidí, že se její výrobky nosí, když se k ní ženy pro klobouky vrací a nezůstanou jen u koupě jednoho. Největší rozkvět řemesla modistek byl podle jejích slov ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Myslí si však, že nadejde doba, kdy bude nošení klobouků opět samozřejmostí, i když sama osobně žádnou další modistku nezná a učební obor modistka byl zrušen. „Už teď je vidět, že se to mění. Rok od roku roste odvaha žen nosit něco na hlavě,“ neskrývá radost z toho, že její řemeslo snad nezanikne.
   Tatínek Marii Geršlovou nenaučil jen šít, ale také zacházet se zákazníky. „Nejde jen o to věc ušít, musí se při tom myslet na toho člověka. Nesmí se to odbýt ani uspěchat. Toto umění tatínek ovládal perfektně. Aby se s ním zákazník dobře cítil, vyráběl k tomu účelu speciálně třeba i víno,“ zavzpomínala modistka. Sama jezdí předvádět klobouky skupinám žen a přednáší i o tom, jak je nosit. Ženy si je při takových posezeních mohou libovolně dlouho zkoušet a samozřejmě i koupit. Cenově jsou dostupné pro každého.
   
Foto: Leona Paroulková  


Vyjde kniha o pozapomenutém novináři a spisovateli, vanovickém rodákovi, Otýnu Břeňkovi
V a n o v i c e - V březnu příštího roku uplyne 135 let od narození spisovatele, novináře a básníka Otýna Břeňka, rodáka z Vanovic. Jeho rodná obec chce při této příležitosti důstojně uctít památku tohoto pozapomenutého, všestranně nadaného literáta. „Necháme opravit bustu na jeho rodném domě a vydáme o něm publikaci, kterou do rukopisu připravil, bohužel letos zesnulý, regionální spisovatel Vladimír Polák,“ uvedl starosta Vanovic Petr Dvořáček.
   Spisovatel regionální literatury faktu, čestný občan Blanska, Vladimír Polák, měl rukopis o Otýnu Břeňkovi připravený čtvrt století. Za minulého režimu se mu však nepodařilo získat schválení pro jeho vydání. V roce 1980 mohla vyjít pouze stručná patnáctistránková brožura pojatá jako metodický materiál nazvaná Památce spisovatele Otýna Břeňka. Pro Mladou frontu dnes počátkem března letošního roku, dva měsíce před svou smrtí, Vladimír Polák na otázku, jaké má ve svých devadesáti letech ještě plány, odpověděl: „Chtěl bych se věnovat spisovateli Otýnu Břeňkovi, který se narodil u nás ve Vanovicích. Napsal jsem o něm knihu, ale jedna komunistická schvalovatelka řekla, že se nic nestane, když nevyjde. Mám ale rukopis, který má sto dvacet stran, s vzácnými fotografiemi, tak bych si přál, aby to ještě vyšlo.“ Autor se vydání knihy již nedočkal. Jeho mnohaleté badatelské úsilí však nezmizí v propadlišti dějin a kniha ponese název Poslední brněnský bohém, tak jak si Vladimír Polák přál. Následující informace jsou vesměs čerpány z tohoto rukopisu, který autor během let obohatil ještě o další zajímavá data, a dalších Vladimírem Polákem shromážděných pramenů.
   Otýn Břeněk, vlastním jménem Otakar Břenek, se narodil v budově bývalé školy ve Vanovicích 23. března 1870. Spolu s ním se narodilo ještě dvojče Kristína, děvčátko však brzy zemřelo. Otakar měl ještě čtyři další sourozence. Písmákem, jinak stolařem a truhlářem, byl už jeho dědeček Josef Břenek, který mimo jiné zhotovil nábytek do zámku v Letovicích. Velmi pokrokovým byl jeho otec František Břenek, narozený v Jimramově. V roce 1862 se přistěhoval do Vanovic, kde čtyřicet let učil a přes padesát let působil jako poštmistr. František Břenek zaváděl do výuky přístroje pro demonstraci fyzikálních zákonů, vyráběl vlastní pomůcky, z roku 1892 pochází dokonce jeho patentovaný vynález posunovací tabule. František Břenek nebyl průkopníkem jen ve škole, ale i v obci. Roku 1867 ve Vanovicích například založil občanskou záložnu, stál u zrodu a léta předsedal místnímu sboru dobrovolných hasičů (nejstaršímu vesnickému sboru na Moravě), byl aktivní i při zakládání čtenářského a pěveckého spolku Vlastimil. Háček nad druhým „e“ v příjmení svých dětí má na svědomí také on, ačkoliv v rodných listech toto diakritické znaménko chybí. Zdůvodňoval to tím, že Břeněk je staročeské jméno a že matriky vedené německy háček vynechávaly. Břeňkův otec žil ve Vanovicích až do roku 1914. Pak se odstěhoval k dceři do Prahy, kde na začátku roku 1915 zemřel. Otýnova maminka Kristina se narodila v Chudobíně jako potomek českobratrských exulantů, její otec byl v Jimramově mlynářem. Zemřela ve Vanovicích roku 1888 ve věku 41 let.
   Dětství a mládí prožil Otýn Břeněk ve Vanovicích. Obec tehdy žila poměrně bohatým kulturním životem a vnímavý literát z tohoto prostředí později čerpal náměty pro své venkovské obrázky. Však také jako první použil malohanácké nářečí v beletrii. Gymnázium studoval v Brně, Vysokém Mýtě, Kolíně a Praze, pak pokračoval ve studiu na Vysoké škole veterinární ve Vídni, Drážďanech, Lvově. Před závěrečnými zkouškami na veterině se však rozhodl věnovat žurnalistice a spisovatelství. V letech 1900 až 1905 žil v Praze, kde psal hlavně do Národních listů a do Pozoru pod přesmyčkou Bořek Nětýn. V Pozoru mu otiskli také soubor dvaceti povídek nazvaný Pod lucernou. Od roku 1906 žil zase na Moravě, kterou miloval.
   První samostatně otištěnou Břeňkovou prací byly verše Pohádka o tajence z roku 1909, kterou vydal Český hádankář - kalendář českých ctitelů otazníku. V roce 1907 složil v Sudicích verše na melodii k pětidílnému cvičení pro pátý všesokolský slet. Jedná se o padesát bouřlivě protirakouských veršů, při nichž cvičilo prostná 7.600 mužů. Otýn Břeněk přispíval do časopisů Malá Haná, Cep, Niva, Večery, Moravský venkov, Národní listy, Náš kraj, Vídeňské dělnické listy a mnohých dalších. Byly mu vydány knihy Chlapíci (Bakulík - Pepka - Švec Pulec) (1910), Humoresky (Pepka - Loceper - Kumpík) (1911), jejichž hrdiny jsou prostí lidé Malé Hané. Studentský život popisuje jeho román Hvozdíček (1912). Po první světové válce vydal tři knihy pod názvem Pšišery, což v malohanáckém nářečí znamená podivín. Jsou to povídky Jan Válek, Lojzina a Loceper. Za knihu Humoresky obdržel Moravskou literární cenu. Řadu povídek publikoval v časopisech. Pracoval jako redaktor Jihlavských listů, Vídeňského deníku, Socialistické budoucnosti, Svobody, Lidových novin, Pozoru. Stýkal se s řadou spisovatelů, mezi nimiž byli František Gellner, Josef Holý, Viktor Kamil Jeřábek, Jiří Mahen, bratři Mrštíkové (Vilém jako první objevil jeho literární talent), Stanislav Kostka Neumann, Rudolf Těsnohlídek či Josef Svatopluk Machar.
   Bohémství Otýna Břeňka se projevovalo především v tom, že odmítal veškeré pozemské statky a toulal se. Nikdy dlouho nevydržel na jednom místě. Rozdával veškeré peníze, které získal, stačilo mu, když měl k jídlu kousek chleba. „Břeněk byl vlastně prototypem tehdejší neklidné generace, což mu vyneslo pojmenování Poslední bohém. Po celé Moravě byl dobře znám a tehdy se mu neříkalo jinak než Otýn. Podivné byly osudy tohoto nezakotvence, jenž říkal, že se mu lehko stěhuje, protože si vezme havelok, klobouk, hůlku a dýmku, a je se vším hotov,“ píše Vladimír Polák. Ve dvacátých letech nebyl Otýn Břeněk nikde zaměstnán, protože nechtěl, žil jen z toho, co si vydělal psaním. Někdy i celé dny nejedl. Neměl pevné zdraví. Dne 28. ledna 1926 upadl při vystoupení z vlaku na nádraží v Brně do bezvědomí, z něhož už se neprobral. Příčinou smrti šestapadesátiletého muže byla rakovina plic.
   „Prostudoval jsem pečlivě všechny materiály, vyslechl jsem vzpomínky žijících současníků a tak mohu konstatovat: Otýn Břeněk byl člověk vysoce charakterní, neúplatný, zásadový, převelice skromný, ale neústupný až tvrdohlavý, vždy hluboce sociálně cítící. Výborný řečník, přednašeč, debatér, s neobyčejnou pamětí. Dobrý herec, režisér, výborný muzikant - klavírista, varhaník i zpěvák. Měl vysokou asketickou postavu, nazrzlý vous, kouřil viržinka, za války více lulku, nosil placatou čepici a ošumělý havelok. Svojí povahou se diametrálně lišil od svých sourozenců a svou nezakotveností činil rodině potíže. Náhle se objevil a stejně tak náhle zmizel. Býval hojně, někdy i několik měsíců hostem u své sestry Růženy, učitelky ručních prací, provdané za nadučitele Františka Chalupu v Sudicích u Boskovic,“ popisuje „posledního bohéma“ Vladimír Polák ve své publikaci z roku 1980. Otýn Břeněk se nikdy neoženil ani neměl děti.
   Charakteristickým rysem tvorby Otýna Břeňka byla ironie a kritičnost, která se projevovala i v jeho názorech a životě. Vyplývá to i z jeho dopisu pojatého jako vlastní životopis z roku 1912 vídeňskému redaktorovi a spisovateli J. K. Pojezdnému: „Nebyl jsem sice nijaký zvrhlý člověk, ale hleděl jsem na svět a životní úkol svůj trochu proletářskýma očima a ironickým úsměvem na ty ctnosti svých bližních a přátel, kteří reprezentovali hodné lidi v národě. Čtu rád kritiky, bedlivě si všímám výtek a pokynův, ale budu psát, jak mně zobák narostl. Neměl jsem vzorů, nemám a nebudu mít; půjdu svou cestou.“
   Otýn Břeněk kritizoval klerikalismus a tepal do něj v řadě článků, fejetonů i veršů. Zde je jeden z příkladů: „Klerikálové jsou jako hrob - co popadnou, toho nevydají a když přece musí, je to prohnilé. Třeba poté důkladně napravovat každou věc, která byla jakousi dobu v jejich rukou. Co povidale panáček, to belo svaty - marno bylo domlouvat a poukazovat na vlastní soudnost, vlastní rozum, vlastní náhledy - Ne! Panáček povidale - a dost! ‚Já vím, máte pravdo, ale panáček s tém nesóhlasijó, tak mně nemňéte za zly -‘“
   Jeho dílem ovšem často prostupuje i láska k přírodě a k lidem. Byl dobrým pozorovatelem přírody, i dobrým interpretem svých pocitů. Ukázka z povídky Bulba: „Pytlák Bulba si podepřel dlaněma bradu a zakoukal se do země. Uviděl chudobku, která zavírala kalíšek. ‚Podivéme se, de spat, kvitečko,‘ řekl si Bulba a vzpomněl si, že ji zahlédl, když byl přišel. To ještě dívala se na něj udiveně velikým bílým červeně lemovaným okem se žlutou panenkou, jakoby se divila, co zde dělá ten ohromný štětinatý tvor; teď nakláněla hlavičku trochu stranou, semknula plátečky květů - z udiveného oka stal se kalíšek nahoře červeně obroubený, s bělostným tílkem, tmavozeleným podstavečkem na delší světlezelené stopečce a jakoby vrchovatě nalit byl únavou, chabě se nakláněl. ‚Hosiná,‘ šeptal Bulba, aby snad kvítečko neprobudil. ‚Chodinka, de spat jako ditě.‘“
   Otýn Břeněk byl za života i v nekrolozích způsobem tvorby přirovnáván k Jaroslavu Haškovi, protože lidské typy často odpozorovával v hostincích. Kritik J. K. Pojezdný jej ve Vídeňském deníku označoval za typického povídkáře Moravy, zejména oblasti kolem Jevíčka. Jeho význam potvrzuje fakt, že město Brno mu věnovalo na Ústředním hřbitově čestný hrob, který však už byl zrušen. Felbingerova ulice v Brně - Černých Polích byla přejmenována na Břenkovu a ta jako spojka ulic Zemědělská a Provazníkova existuje dodnes. Nezapomněla na něj ani rodná vesnice. Dne 16. září 1934 mu byla na rodném domě odhalena pamětní deska. Desku zhotovil akademický sochař František Hořava na objednávku Moravského kola spisovatelů a brněnské odbočky Svazu československých novinářů z úcty k Břeňkově památce bez nároku na honorář. Při té příležitosti Jiří Mahen pronesl šestistránkový projev, který sám je literárním dílem. „Říkám si často, žes byl velikým idealistou, snad posledním mezi námi, a že jsi odešel i z nějaké osudové nutnosti jako poslední idealistický vlastenec,“ zaznělo mimo jiné v dlouhém Mahenově proslovu.
   
   Leona Paroulková
   
Foto: Leona Paroulková  


Malé vánoční zamyšlení nejen o hvězdě betlémské
Kdo z nás by neměl rád Vánoce, ty nejkrásnější svátky v roce. Kolik kouzla a tajemství Vánoce obsahují. Od útlého dětství mi tyto svátky působily velké potěšení a radost z očekávání, že opět přijde Ježíšek se stromečkem a dárky navzdory tomu, že jsem ho nikdy neviděl. Byl však ukryt ve slovech a verších mnoha vánočních koled i v malém betlémku, který jsem pečlivě vystřihoval a slepoval a přitom se obdivoval mistrovským kresbám Marie Fischerové - Kvěchové. Betlémy této autorky byly snad nejznámější, ale také půvabné betlémy nakreslené mistrovskou rukou Mikoláše Alše či Josefa Lady. I tyto mi byly důvěrně známé. V každém z nich výrazně zářila kometa nad chlévem, kde v posvátném tichu dlela svatá rodina, v jejímž středu v jesličkách, v seně odpočíval malý Ježíšek, kde nikdy nechyběli pastýři a Tři králové a mnoho dalších lidiček a zvířátek. Všichni se přišli poklonit právě narozenému králi.
   V dospělém věku se tyto lyrické pocity částečně proměnily v realističtější myšlenky týkající se Kristova narození, betlémské hvězdy a Tří králů, jinak řečeno mudrců z východu. Jak tomu skutečně bylo? Nikdo z nás nebyl svědkem této významné dějinné události, od které se dokonce čítá náš letopočet. Pro vysvětlení přišly na pomoc písemné podklady - především Bible - Písmo svaté, kde se jasně uvádí zpráva o narození Ježíše Krista i o betlémské hvězdě. Žádné datum Ježíšova narození zde však nenajdeme, uvádí se jen přibližný údaj: „Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius (Lk 2,1,2)“. První římský císař Augustus vládl kolem počátku našeho letopočtu. Dále se v Bibli uvádí popis objevu jasné hvězdy, která vedla mudrce k místu, kde se Ježíš narodil. Když by se podařilo časově upřesnit astronomický jev objevení jasné hvězdy, mohlo by to vést k upřesnění data Kristova narození. O identifikaci betlémské hvězdy se pokoušelo mnoho vědců. Byla považována za novu (proměnná hvězda, která mnohanásobně zvětší svou jasnost), za konjunkci nejjasnějších planet Jupitera a Venuše, dokonce za kometu. Dost zmatku do této problematiky vnesl proslulý italský malíř Giotto di Bondone, který v roce 1301 pozoroval „hvězdu s ocasem“, o níž dnes víme, že to byla Halleyova kometa, tehdy jasně viditelná. Roku 1303 Giotto maloval fresku v kapli Scrovegni v Padově. Tato freska Klanění tří králů zobrazuje událost popisovanou v evangeliu sv. Matouše. Právě na této fresce malíř namaloval jako betlémskou hvězdu Halleyovu kometu. Byla to vlastně jeho vzpomínka na pozorování komety v roce 1301. Obraz takto pojaté betlémské hvězdy se brzy rozšířil po Evropě a přišel také k nám do Čech. Od té doby lidské představy ztotožňují betlémskou hvězdu s kometou.
   Zvykli jsme si na toto zobrazení, ale přesto nám nedá pátrat po skutečném „znamení na nebi“, které mudrci od východu viděli. Ze všech astronomických výzkumů a výpočtů se po stránce historické jako nejpravděpodobnější nabízejí výsledky bádání slavného astronoma Jana Keplera. Je o něm známo, že byl dvorním astronomem císaře Rudolfa II a žil řadu let v Praze. Kepler spočítal dráhy planet v době počátku našeho letopočtu a zjistil, že v roce 7 před počátkem našeho letopočtu se na obloze objevila mimořádná konjunkce dvou planet Jupiteru a Saturnu. Tato nápadná konjunkce se dokonce třikrát opakovala: poprvé v květnu, podruhé v září a potřetí v prosinci roku 7. Takovéto konjunkce jsou velmi významné pro astrology a jsou jim připisovány významné události. Připomeňme si, že v tehdejších dobách byly astrologie a astronomie nerozlučně spjaty a nerozlišovaly se tak jako dnes. V astrologické symbolice byl Jupiter považován za královskou hvězdu a Saturn za hvězdu Židů. V této symbolice je snadné pochopit, že mimořádná konjunkce obou planet předznamenává narození židovského krále. Mudrci, kteří tento jev pozorovali, byli zřejmě astrologové, a tak vyšli za hvězdou do Palestiny. V září došli do Jeruzaléma, kde navštívili krále Heroda. Ten je poslal do Betléma ležícího několik kilometrů jižněji. Hvězdu viděli vysoko na jižní obloze nad Betlémem, kde se poklonili Božskému dítěti a předali mu dary. Z výše uvedeného popisu plyne, že se Ježíš pravděpodobně narodil na podzim v roce 7 př. n. l.
   Napadne nás otázka, jak to vše souvisí s kalendářem a počátkem našeho letopočtu? Je pochopitelné, že křesťanský kalendář nevznikl kolem doby Ježíšova narození. Jeho vznik klademe až do 6. století a zde se setkáváme se zbožným a učeným mnichem, který tehdy žil v Římě. Jmenoval se Dionýsius Exiguus. Pokusil se stanovit rok Kristova narození. Ve svých výpočtech se však dopustil numerické chyby a jak bylo později zjištěno, bylo to právě 7 let. Také evangelium sv. Matouše nám prozrazuje, že Herodes, který se narození židovského krále velmi obával, a proto nechal povraždit všechny chlapce ve věku do dvou let v Betlémě a celém okolí, zemřel v roce 4 n. l. Vánoční poezii nám nesmí narušit vědecké poznání, že betlémská hvězda není kometa, ale trojitá konjunkce dvou planet, který tehdy byla vzácným a neobyčejným úkazem. Svatopisec Matouš jako všichni v té době nerozlišoval planety a hvězdy jako dnešní astronomie, proto je v Bibli uváděna „hvězda“.
   Uvedené poznatky, které s největší pravděpodobností vysvětlují mimořádný astronomický úkaz při Kristově narození, nám jistě nesmí pokazit krásné kouzlo Vánoc a hlavně skutečnost, že se Ježíš Kristus narodil pro všechny lidi na světě a pro všechny časy, po něž budou na zeměkouli žít. Teprve tato skutečnost učiní Vánoce pro každého požehnáním a naplní pravou radostí.
Jaroslav Chloupek, člen ČAS  


Je potřeba udělat show pro lidi, bez toho to nejde, říká Petr Halamka
L e t o v i c e - Zakladatel Mládežnického dechového orchestru Letovice oslavil pětašedesátiny
   L e t o v i c e - Dechovka? Ty ses snad zbláznila, odtuší vaše čtrnáctileté dítě a zírá na vás jako na mimozemšťana při otázce, jaký vztah má k tomuto hudebnímu žánru. Obecně vzato, mezi mladými dechovka zrovna nefrčí. Když se však najde člověk, který dokáže nadchnout pro věc, vezme i teenager dechovku na milost a dokonce si ji zamiluje. Zářným příkladem tohoto jevu je Petr Halamka, jehož jméno je neodmyslitelně spojeno s Mládežnickým dechovým orchestrem Letovice, který v roce 1972 založil při tehdejší Lidové škole umění, dnes Základní umělecké škole v Letovicích. Taktovku orchestru sice již předal současnému řediteli školy Petru Křivinkovi, který úspěšně navázal na jeho práci, ale na třicet let strávených s dítětem, které si vypipláte od plínek, se jen tak zapomenout nedá.
   O tom, že Mládežnický dechový orchestr Letovice není žádná vesnická kutálka, svědčí desítky diplomů, čestných uznání a pohárů, které zdobí stěny uvnitř budovy letovické „zušky“. Několik generací mladých muzikantů je přiváželo a nadále přiváží z nejrůznějších soutěží nejen doma, ale i za hranicemi republiky. Jak se tedy stane, že si mládí zamiluje dechovku? „Dechovka, kterou dávají televize, představuje většinou to, co se hraje na jihu - Břeclav, Hodonín, Uherské Hradiště, Zlín. To jsou ty galánky, frajárky, Anky a tak dále. Od toho trošku dál, je to takové to um-ta-ta, co mladé lidi odrazuje, připadá jim to staromódní. Kdybyste to položila na pult ve zkušebně, asi byste u mladých nepochodila. Znamená to tedy vybírat repertoár současný, od současných skladatelů, s moderním aranžmá. Velký orchestr má obrovské možnosti k tomu, aby ukázal, že ta muzika je opravdu krásná,“ říká Petr Halamka, který v říjnu letošního roku oslavil pětašedesátiny.
   Jak jste se dostal k dechovce?
   Chodil jsem do hudební školy na housle. Tudy ale cesta nevedla, tak jsem přešel na klarinet a to mě chytilo. Studoval jsem pak na Vyšší hudební škole, dnes konzervatoři, v Kroměříži. Pak následovaly dva roky konzervatoře v Brně, vojna, na vojně ASUT a jiné vojenské hudební soutěže. Po vojně jsem dělal vychovatele učňů, mezitím jsem vystudoval dopravní průmyslovku a postupně jsem se doškrábal i k absolventskému vysvědčení z konzervatoře (smích).
   Kdy přišel nápad založit dechový orchestr mladých muzikantů?
   Několik let jsem dělal metodika pro hudbu na Okresním kulturním středisku v Blansku. Orchestry měly svoje přehrávky, byl jsem takovým garantem této činnosti a tam jsem se taky o té problematice leccos dověděl. V roce 1972 jsem nastoupil na LŠU v Letovicích jako zástupce ředitele. Posbíral jsem žáčky, kteří hráli na dechové nástroje, doplnil se zbytek a najednou nás bylo sedmnáct, už jsme byli schopní zahrát Šly panenky silnicí a navazovaly další skladby. Děcka to chytlo a zbláznily se do tohoto žánru. Jenže než se začne vyhrávat, musí se člověk nejdřív naučit prohrávat, z toho se hodně poučit a pak teprve to jde. Aby to třicet let fungovalo, je potřeba, aby byla návaznost, aby výměna stráží byla plynulá, zkrátka udržet určitou úroveň. Dneska má orchestr kolem šedesáti členů a jsou tam všechny nástroje, co existují - flétny, hoboje, klarinety, devět lesních rohů, saxofony, tuby, bicí nástroje.
   Výčet zahraničních cest letovického orchestru je úctyhodný a úspěchů v soutěžích jakbysmet. Kdy jste začali českou dechovku vyvážet za hranice?
   Prvním důležitým okamžikem bylo navázání kontaktu s kapelou Fanfarenzug z Lipska. Každý rok jsme pak orchestry dokázali vyměnit, my do Lipska, Němci zase k nám. Oblast se rozšiřovala, takže jsme se nakonec ocitli až u Baltského moře - Rostock, Warnemünde. V Německu jsme byli snad dvacetkrát a vždycky nás všude brali. Dělali jsem show a to je to, co kapela musí. Zaujmout. Hráli jsme na pár akcích světového významu, například v Halle nad Saalou na celosvětové výstavě poštovních známek. To bylo taky něco, co se nestává každý den. Na mistrovství světa v sálové cyklistice v Brně jsme hráli celý zahajovací ceremoniál včetně hymen. Prima věc. Když se po roce 1990 otevřely hranice, začali jsme jezdit i na Západ. Hráli jsme na celosvětovém setkání skautů Jamboree Vienna 1991. Skončili jsme v Prátru, kde jsme měli půlhodinový koncert. Ohromný. Následovalo Holandsko a Belgie, pak Anglie.
   Jak přijali v Anglii říznou českou dechovku?
   Toho jsem se trochu bál. Všechno začalo tím, že při návštěvě Letovic navštívil naši školu jeden z potomků zakladatelů dnešního Tylexu, dřív firmy Faber - John Faber, který žije v Anglii. Poslechl si dechovku a řekl, že ji musí dostat do Anglie. Slovo dalo slovo a děcka nakonec hrály v Liverpoolu, Chesteru, Yaldingu. V Anglii jsme prožili týden a celé to končilo před královským palácem v Londýně. John Faber zorganizoval na velvyslanectví, aby se všichni Češi žijící v Londýně a okolí přišli podívat na letovickou dechovku do Green parku. Byl to zážitek. Ještě musím říct, že díky němu jsme se taky podívali do Švýcarska. John Faber je členem Spolku pro morální obrodu (Moral Re-armament). Týden jsme hráli na jejich seminářích na zámečku v Caux na břehu Ženevského jezera, hráli jsme taky promenádní koncert v Montreaux. Získali jsme vazby, dostali jsme pozvání do Japonska, do Itálie.
   Zdá se, že o zahraničních cestách by se dalo povídat ještě hodně dlouho. Prozraďte teď ale něco k repertoáru orchestru.
   Lidi chtějí slyšet známé skladby, Škoda lásky od Jaromíra Vejvody, ta boduje úplně všude na světě. Pokud bych měl jmenovat autory, tak například Pavel Staněk z Ostravy, Evžen Zámečník, bývalý ředitel brněnské konzervatoře. Jako houslista se zbláznil do dechovky a dokáže napsat báječné věci. Náčelník Posádkové hudby Brno Jiří Volf je výborný skladatel a kamarád, Miloš Machek a další. Přejímají se i skladby od západních kolegů. Vždycky jsme se z každého vystoupení snažili udělat show. Lidi mají rádi sólová vystoupení, která jsou kořením každého programu.
   Mládežnický dechový orchestr nyní vede Petr Křivinka. Třicet let je třicet let, jaké to je být po tolika letech v roli pozorovatele?
   Když jsem v srpnu 2000 předával školu, ze začátku jsem takticky chtěl, aby se Petr Křivinka s režimem orchestru seznámil, aby se do toho dostal. S výměnou repertoáru si to už dělá po svém a já se mu do toho nevměšuji. Má svoje metody a nároky. Jsem rád, že po třiceti letech na plný plyn si už můžu trochu oddechnout a jít krokem, nemusím běžet. Je to příjemnější, tu starost se vším všudy už bych nechtěl. Repertoár je teď spíš koncertní, náročně vypracovaný. Zmenšil se počet členů, ale kvalita zůstala. Strašně to všechno uteklo, člověk se neměl čas zastavit. Zjistil jsem, že jsem třicet let neměl neschopenku.
   Na ZUŠ v Letovicích ale učíte dál.
   Na podzim jsem vytvořil školičku pro začínající klarinetisty. Je pro malé muzikanty, kteří projdou sítem zobcové flétny a pak se rozhodují, co dál. Za ty roky jsem se vyučil, co jde líp a co hůř, takže je to sestaveno na základě zkušeností. Škola má asi sto padesát cvičení a v současné době mi žáci pomáhají s tím, aby měla tištěnou podobu. Připravuji ještě školičku pro saxofonisty, tak, aby se na nástroji dokázali zorientovat. Saxofon by měl umět vzít do ruky každý klarinetista.
   Dokázal jste hodně mladých lidí nadchnout pro dechovku. Jak si vedou dál v hudbě?
   Nemám rád, když k nám přijde maminka, přivede dítě a řekne: chceme, aby šel na konzervatoř. Hrát se musí naučit postupně, naučit se základy, projít všemi fázemi, vidět, že někam směřuje. Z těch, co prošli orchestrem a někam to dotáhli, bych jmenoval třeba Martina Opršala, dnes profesora na JAMU. V orchestru hrál na bicí, dneska je snad evropskou jedničkou ve hře na marimbu. Vyučuje hru na bicí nástroje. Spousta absolventů je u vojenských hudeb, přešli na vojenskou konzervatoř do Roudnice nad Labem a pak se hudbě profesionálně věnují. Lucie Pelíšková - flétnistka, vystudovala hudební vědu a je z ní profesorka. Hrají nám klarinetisti v divadlech, Petr Fučík je prvním klarinetistou v Olomouci. V současnosti nám studuje Eva Skalníková čtvrtý ročník konzervatoře. Je tady líheň tubistů. Pokud mluvíme o orchestru, nesmíme zapomenout na mažoretky, které k němu neodmyslitelně patří. Na jejich úspěchu má velkou zásluhu Slávka Burkoňová.
   Hudba je dobrý program, jak zaměstnat děti a jak je oddálit od všech negativních jevů. Když jsem studoval na konzervatoři, měl jsem báječného třídního profesora Antonína Doležala. Byl pro nás jako táta. Bylo vidět, že chce, abychom se něco naučili. Říkal jsem si tehdy, že takový bych chtěl jednou být. Tak jsem se aspoň z části o to snažil a byl pro děcka kámoš.
   
   
Foto: Jana Pokladníková  


S akademickým malířem Janem Vičarem o cestování, inspiraci a umění
M l a d k o v - M l a d k o v - V grafickém ateliéru Jana Vičara v Mladkově u Boskovic vládne pár dní před Vánocemi ten správný pracovní nepořádek. Do konce roku není daleko a je potřeba zkompletovat novoročenky pro Českou katolickou charitu, na kterých akademický malíř tradičně spolupracuje s klienty stacionáře pro postižené Betany. Když jsme se spolu setkali v červnu letošního roku v boskovickém zámeckém skleníku, kde uvedl výstavu výtvarných dílek právě dětí z Betany, měl před sebou cestu do Irska na další z rezidenčních pobytů pro umělce. Tentokrát měl namířeno do Westportu na severozápadním pobřeží Irska. „Rezidenční pobyt znamená, že dostanete ubytování a ateliér, kde tvoříte. Mnohdy je spojený se stipendiem, což je vlastně pro umělce jakési ocenění,“ vysvětlil na úvod našeho rozhovoru umělec na volné noze, který má na svém kontě řadu samostatných výstav doma i ve světě, dvakrát získal cenu Grafika roku a jeho díla jsou zastoupena v několika veřejných sbírkách, například v Národní galerii v Praze, v Městské galerii v Bietigheim-Bissingenu nebo Nadaci Petera Ludwiga v německém Aachenu.
   Irsko je země, o které se teď hodně mluví. Jak se vám v Irsku líbilo?
   Popravdě řečeno, očekával jsem od toho víc. Byť je Irsko bohatá země, dali mi zde k dispozici jen ateliér, ubytování jsem si musel sám zaplatit. Pracoval jsem v ateliéru Custome House, což byla kdysi levná ubytovna pro námořníky a pak z tohoto baráku udělali rezidenční dům pro umělce. Do Westportu jsem dojížděl každý den patnáct kilometrů (většinou v dešti) na kole z kempu pod Croagh Patrick-Svatou horou, která je pro Iry posvátným místem. Irsko je země s obrovskou historií, snad na každé zahrádce jsou staré keltské kříže a kameny. Jinak je to země, která nemá velkou tradici ve výtvarném umění, ale spíš v lidové slovesnosti a písních. Co se Irsku nedá upřít, je nádherná příroda.
   Jak vás pobyt v tamním prostředí inspiroval a na čem jste v Irsku při svém pobytu pracoval?
   Dělal jsem tam věci, které by tady těžko vznikly. Proto taky vlastně jezdím ven. Cyklus grafik s organickou tematikou, který jsem tam vytvořil, vzniknul z artefaktů nalezených na mořském pobřeží. Nacházel jsem různé rostliny a ty jsem potom používal k vytváření takových rostlinných kompozic. Je to série deseti, patnácti věcí. Pak jsem tam začal dělat jednu velkou barevnou záležitost, ale tu jsem tam nedokončil a nakonec jsem ji potom předělal v Rakousku, kde jsem strávil na podzim dva měsíce v Kremži v ateliéru v Kunsthalle. Popravdě řečeno, moc mě to v Irsku nebavilo a vrátil jsem se domů dřív, než jsem původně plánoval.
   Pročpak? O Irsku se u nás většinou hovoří v superlativech.
   Irové jsou zvláštní. Na jednu stranu jakoby přátelští k turistům, ale v okamžiku, kdy by se mezi ně člověk chtěl včlenit, jsou velmi nacionalističtí. Když se zavírá hospoda na vesnici, všichni vstanou, zazpívají si národní písničku. Kdo nevstane a nezpívá s nimi, nenalejou mu pivo. Irové dostávají obrovské dotace z Evropské unie a je tam cítit distanc k novým členům EU, kteří jim zákonitě ukousnou z toho balíku peněz. Mnohem víc se mi líbilo v jižní Africe v Kapském Městě, kde jsem byl na rezidenčním pobytu loni na podzim.
   Čím vás Kapské Město tak okouzlilo?
   Kapské město je úžasné svou polohou. Během třiceti minut můžete přejet autem od Atlantiku k Indickému oceánu, které se setkávají u Mysu dobré naděje. Oba dva oceány jsou nejen teplotně, ale i strukturou pobřeží úplně odlišné. Nad Kapským Městem je známá Stolová hora, největší na světě, dlouhá kolem dvou kilometrů. Z centra města se tam dá na její vrchol dojít za tři hodiny. Stolová hora je po většinu dne zahalena v mracích, protože tam kondenzuje horký vzduch. K Mysu dobré naděje je to od Kapského Města šedesát kilometrů. Moře je tam nejbouřlivější, dodnes tam pobřeží lemuje spousta vraků lodí. Byl jsem tam v srpnu, kdy je tam největší zima, na Stolovou horu po pětadvaceti letech napadl sníh a černoši cítili, že už opravdu přišla zima, takže chodili v péřovkách, rukavicích a čepicích (smích). Kapské Město je moderní metropole, jejíž střed vypadá jako Manhattan, a kolem jsou stará koloniální sídla z devatenáctého století. Denně jsem chodil kolem Groote Schuur Hospital, nemocnice, kde provedl Christian Barnard první transplantaci srdce.
   Zaznamenal jste tam nějaké ohlasy na vaši tvorbu?
   V Greatmore Studios, kde jsem bydlel a pracoval, jsem se setkal s pozitivním a přátelským chováním, lidé projevovali zájem. Několikrát jsem byl na vernisáži v A.V.A Galery, což je dost významná galerie. Její ředitelka se přišla podívat na mé práce v ateliéru, asi se jí líbily. V roce 2006 bych měl mít v této galerii velkou výstavu. Do jižní Afriky tedy ještě pojedu. Nechal jsem tam navíc všechny svoje věci včetně kola, protože mi je nevzali kvůli nadváze do letadla. Minimálně pro to kolo se tam chci vrátit (smích). V Kapském Městě jsem se také účastnil Impact Graphic Konference. Bylo to velmi zajímavé, různé přednášky o grafice, ukázky prací umělců z celého světa. Konference bude příští rok v Poznani a Berlíně, tam bych chtěl jet taky.
   Budeme teď chvilku mluvit o vás a vaší tvorbě.
   Na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně jsem studoval malbu, na Akademii výtvarných umění v Praze krajinomalbu u Františka Hodonského a grafiku v ateliéru Jiřího Lindovského. Jsem na volné noze a dva dny v týdnu učím na Střední škole uměleckých řemesel v Brně studenty prvního a druhého ročníku. V Mladkově jsem asi patnáct roků, snažím se tady dobudovat ateliér, aby to tady nebylo tak stěsnané. Stojí zde jeden z největších hlubotiskových lisů ve střední Evropě, kterým se dají tisknout formáty 140 krát 220 centimetrů . Normální rozměr válce bývá třeba 80 centimetrů, tento má 140 a váží 600 kilo. Litografický lis mám sice zatím rozložený v garáži, ale chci tady udělat malou litografickou dílnu. Litografie vznikla v devatenáctém století v Rakousku a byla to hlavně reprodukční technika, tiskly se jí plakáty, například Alfons Mucha pracoval s litografií. Dneska se bohužel odborná veřejnost často dívá na grafiku jako techniku toho devatenáctého století. Ale myslím si, že to tak není.
   Proč?
   Spousta odborníků se dívá na grafiku s despektem proto, že jsou grafici typu Kulhánka nebo Borna, kteří padesát let dělají pořád stejně, protože je to komerčně úspěšné. Přirovnal bych to ke Karlu Gottovi. Nelíbí se mi, že jsou to velcí umělci jen proto, že je zná spousta lidí.
   Záleží přece na tom, co člověk dělá. A jestli to jsou nová média, malba, grafika nebo socha, je to volba každého. Znám spoustu umělců, kteří jsou známí jen užšímu okruhu lidí, sběratelům a odborné veřejnosti a jejich kvality jsou nejen podle mě mnohem větší proto, že jejich tvorba je mnohovrstevnatá, proměnlivá, pracují s konceptem a dokážou přemýšlet každou chvíli jinak. Najít si styl a pak v tom svištět padesát let je velmi jednoduché.
   Co podle vás je a co není umění?
   Nemůžeme dneska chápat umění jako obraz pověšený na stěně. Umění se již dávno stalo něčím jiným, třeba nalezeným objektem, když tomu objektu dáte jiný smysl, dáte ho do souvislosti s něčím jiným. Musím vědět proč to dělám, jaký to má řád, jaký to má vztah ke mně, k okolí. Nedokážu říct přesně, co je to umění. Můžu se snažit definovat, kdo je to umělec. Umělec je člověk, který má potřebu nějakými prostředky realizovat svoje myšlenky, pocity, potřeby a touhy. Je úplně jedno, jestli je to štětcem, rydlem nebo fotografií, instalací nebo objektem. Ten člověk to potřebuje dělat proto, že tím hledá svůj vztah ke světu, ke svému okolí. Třeba moje grafiky, které jsem udělal v Africe, jsou takové právě proto, že vznikly tam. Tady bych je nikdy neudělal. Mám štěstí, že se dokážu rychle sžít s cizím prostředím a zapomenout na starosti, které jsem měl tady. Najednou je to obrovská pohoda, někdy mám pocit i nezasloužená, že vám někdo dá peníze a řekne vám - teď dělej - a ani za to nic nechce. Je to úžasný.
   Co říkáte třeba na počítačovou grafiku, která se v současné době začíná prosazovat?
   Je to hodně postavené na efektu digitálního tisku. Spousta věcí vypadá dobře, ale není tam ten dotek ruky. Nejsem žádný velký tradicionalista, ale myslím si, že by umělci měli umět kreslit. Nezříkám se ničeho, až budu mít potřebu si něco tímto způsobem vyzkoušet, tak se to naučím nebo si najdu někoho kdo to umí. Zatím nemám.
   Kam se tedy vaše tvorba bude v nejbližší době ubírat?
   Teď chci postavit stroj a vyzkoušet tu litografii. V horizontu roku, dvou bych také chtěl dělat knížky - malé náklady jako bibliofilské vydání. Zároveň chci dobudovat grafickou dílnu, která bude rozsáhlejší, takže zde bude prostor, aby zde mohli pracovat, případně i bydlet, dva, tři lidi. Ve světě mají grafické dílny docela dobrou tradici. Jednak dělají rezidenční programy pro zvané umělce a ti jsou zároveň asistenty lidem, kteří mají grafiku jako koníčka a jdou se něco naučit. Je pravda, že lidi na Západě mají na své koníčky mnohem víc času a peněz. U nás se pořád za něčím pinožíme a hned tak se to asi nezmění.
   
Foto: Jana Pokladníková  


Vinohrádky na Boskovicku
B o s k o v i c k o - Velmi málo víme o tom, kdo, kde a kdy zjistil poprvé užitečnost ohně, kdo, kde a kdy upekl první pecen chleba nebo kdo, kde a kdy jako první zjistil možnosti využití planě rostoucích rostlin pro svoji obživu, léčbu i potěšení. Nicméně již mezi prvními projevy civilizace se nachází pojem réva vinná, jejíž plody se člověk postupem času naučil zpracovat na víno.
   Víno provází lidské pokolení na jeho pouti světem již celá tisíciletí. A po celá tato tisíciletí chtěly mít jednotlivé národy svého prvního vinaře. Proto opředly historii objevení vína národními bájemi a pověstmi. V  tomto směru pokročili nejdále Římané: oslavovali Bakha, boha plodnosti, úrody a vína, oslavovali svátky vinobraní (nazývané právě na počest Bakha bakhanálie), a to v takovém rozsahu, že tyto slavnosti římský senát již v roce 186 př. Kr. zakázal. Prvenství ve zpracování vína však v tomto případě není nijak důležité. Ať se víno jako nápoj zrodilo jakkoliv a kdekoliv, zůstává pravdou, že objevení révy vinné bylo pravděpodobně náhodné a její výskyt a posléze cílevědomé pěstování bylo vždy podmíněno klimatickými podmínkami.
   Réva vinná patří botanickou systematikou do čeledi rostlin révovitých - Vitaceae. Do stejné čeledi patří také z literatury velmi známý loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia), jehož husté keře, obepínající altány - dříve tajemně nazývané Lusthausy - byly nedílnou součástí a kulisou mnoha romantických milostných příběhů zvláště mezi ženami dříve velmi oblíbené červené i modré knihovny. Nutno podotknout, že zmiňovanou čeleď révovitých tvoří u nás pouze tyto dva druhy - réva vinná a loubinec pětilistý. Nejdůležitější a největší skupinu z druhu révy vinné tvoří ušlechtilá réva vinná hroznorodá - Vitis vinifera ssp. sativa. Je to teplomilná rostlina a můžeme ji na větších plochách pěstovat jen ve vinařských oblastech, neboť potřebuje dostatek tepla na vegetaci a vyzrání.
   Hovořit tedy o pěstování révy vinné na Boskovicku se ve výše zmiňovaných souvislostech jeví vysloveně jako hazard s vlastním životem. Vždyť Boskovicko bylo vždy bráno jako více méně „horská“ poloha, což např. výstižně dokumentuje jeden z nápisů dodnes umístěných na budově bývalého Okresního úřadu v Boskovicích z let 1931 - 1932: „... věnováno našemu horskému okresu ...“ Ale Boskovicko, to je také území Boskovické brázdy, v části severně od Boskovic lidově nazývané Malá Haná, teplé a úrodné sníženiny mezi chladnými systémy Drahanské a Českomoravské vrchoviny. A právě tyto teplé svahy podmínily vznik četných vinohradů a vinohrádků i v těchto - pro révu vinnou zdánlivě nehostinných - lokalitách.
   Historické zprávy nás však informují, že ve středověku sahaly vinice až na střední Moravu, na jižní část Českomoravské vrchoviny, byly na Drahanské vrchovině a zabíhaly dokonce až do jesenického podhůří. Tuto situaci poznal např. již známý topograf Moravy Řehoř Wolny, který ve své topografii popsal ve třicátých letech 19. století stopy tehdejších viničních lokalit a zaznamenal tak vinice, o kterých dnes již není v krajině ani památky, také Komenského mapa Moravy má zakresleny vinice daleko severněji, než jsou dnes. Podobně uvádí rozšíření vinic do severnějších lokalit Moravy i brněnský archivář Christian d´Elvert ve své obsáhlé studii o historii moravského vinařství (uveřejněné v časopise Císařsko-královské Moravskoslezské hospodářské společnosti). Ve stejném duchu pak píší i jiní autoři, zabývající se historií vinařství.
   Co se týká okresu Blansko, jeden z nestorů jihomoravské vlastivědy, PhDr. Rostislav Vermouzek, uvádí ve své práci „Vinice na Blanensku“, sepsané v roce 1971, celkem 16 lokalit bývalých vinohradů na území tohoto okresu.
   Zabýval jsem se některými viničními lokalitami především na Boskovicku a Blanensku, především z hlediska současného vegetačního krytu, jak byl botaniky a dendrology zachycen při různých terénních průzkumech. Vycházím přitom z  předpokladu, že pokud se na lokalitě pěstovala teplomilná réva vinná, musí tam být podmínky i pro výskyt jiných teplomilných rostlin a právě vegetační kryt skutečné teplotní poměry průkazně dokumentuje.
   Borotín: předně Borotín, jako nejsevernější známá viniční lokalita na Boskovicku, rozložený svým katastrem na východním úpatí posledních lesnatých výběžků Českomoravské vrchoviny, spadajících do úrodné nížiny Boskovické brázdy. První písemné zmínky o Borotínu jsou z roku 1365 (kdy se v obci připomíná tvrz patřící Budkovi z Borotína), kolem roku 1590 vlastnil Borotín Pavel Kathar z Katharina. Po jeho smrti roku 1610 bylo borotínské panství prodáno Janovi Čejkovi z Olbramovic. A právě od roku 1613 se v Borotíně připomínají ovocné, viniční a posléze chmelní zahrady. Názvem „Vinohrádek“ byl označován kopec, ležící západně od obce nad kostelem, s  rozpětím nadmořských výšek cca 420 - 470 m nad mořem. Půda je zde hlinitopísčitá, jižní a východní svahy kopce mají příznivé teplotní podmínky. Na svazích kopce se také nedrží mlhy, které v obci na úpatí bývají poměrně časté. Zde se tedy původně rozkládaly vinice, po zrušení vinic využili hospodáři příznivých klimatických podmínek a nasázeli místo révy vinné chmel. Část plochy těchto chmelnic byla posléze roku 1753 přeměněna na velké užitkové hospodářské zahrady, část plochy, označená jako jinak nevyužitelná, byla zalesněna, v polovině 19. století byl na části za kostelem upraven přírodní park, na jiném místě původních vinic byl roku 1885 zřízen borotínský hřbitov. Celkovou proměnu vinice do současného stavu zakončilo zbudování arboreta Quido Riedlem (s využitím dřívějších výsadeb) na místě původních hospodářských zahrad v roce 1918 a rozšíření hřbitova na celou východní část svahu v letech 1956 - 1957. Jméno „Vinohrádek“ sice z povědomí obyvatel Borotína vymizelo, ale název „Chmelínek“ se udržel dodnes jako pojmenování jedné části obce Borotín.
   Teplé - původně viniční a chmelové polohy - využívá s výhodou arboretum pro pěstování teplomilných druhů domácích i exotických rostlin, které zde výborně prosperují. Je to sice důkaz dobrých teplotních poměrů lokality, odpovídající vinohradu, celkově je však vegetační kryt plochy natolik změněný, že provedený průzkum nemůže postihnout vypovídacím způsobem původní situaci a nemá praktickou hodnotu jej zde prezentovat.
   Zmínil jsem chmelnici v Borotíně, rád bych v této souvislosti připomenul ještě další lokality pěstování chmele na Boskovicku.
   Jako chmelnice se především zmiňují jihozápadní svahy parku u zámku v Letovicích, kde se k roku 1658 uvádí: „- pod hradem byla chmelnice, na níž za příznivého léta načesalo se na 300 měřic chmele -“ Na svazích u zámku se pak chmel pěstoval až do roku 1830.
   Podobně při prodeji hradu v  Kunštátu roku 1558 se výslovně uvádí dvůr, mlýn, pivovar, štěpnice a chmelnice.
   Než vraťme se zpět k  vinohrádkům.
   Rozsíčka: pokud o situaci vinohrádku v Borotíně víme poměrně málo, o viniční lokalitě „Vinohrádky“ na katastrálním území Rozsíčka víme ještě méně. Už samotný popis je poměrně nejasný: „... parcela Vinohrádky ... se nachází na okraji katastru ve směru Rozseč - Crhov. Je to povlovná stráň, obrácená na severovýchod, její výměra je jeden hektar, nadmořská výška cca 590 m. Půda bývalé viničky je písčitohlinitá. Nad Vinohrádky je dnes borový les ...“
   V místech potenciální lokalizace tohoto vinohrádku je dnes orná půda bez možnosti zjištění přirozeného bylinného krytu.
   Kunštát: Kunštát jsme zmínili již v souvislosti s chmelnicemi, vinice zde ovšem byla také. Rozkládala se přímo na jihovýchodním svahu zámeckého kopce. Zámecký kopec tvoří výrazný pahorek v Kunštátské vrchovině (součást geomorfologického podcelku Nedvědická vrchovina) ve východní části Českomoravské vrchoviny. Je budován rulami, fylity a z malé části i krystalickými vápenci. Směrem na východ, do bývalé panské zahrady a k vinohrádku, přecházejí svahy pahorku do sníženiny s geologickým podkladem rul, na nichž spočívají sedimenty svrchní křídy. Jako půdní typ zde převládají středně bohaté hnědé půdy. Pozemek bývalého vinohradu lze lehce nalézt i na současných mapách podle názvu místní trati „Vinohrádek“. Leží v nadmořské výšce 400 - 460 m nad mořem, má lehkou, propustnou a rozsýpavou půdu. Hradní kopec pak chránil vinohrad před studenými severními a severozápadními větry. V současné době je plocha bývalého vinohrádku užívána jako orná půda bez možnosti zjištění přirozeného bylinného pokryvu, také stopy terasovitých úprav - Dr. Vermouzkem zmiňované - zmizely beze stopy.
   Charakter této lokality však můžeme posoudit alespoň zprostředkovaně. V souvislosti s vyhlášením lesních porostů v okolí zámku jako zvláště chráněných území (přírodní památka), tedy v bezprostředním území vinohrádku, byl totiž prováděn botanicko - dendrologický průzkum. Jeho výsledky lze tedy částečně aplikovat i pro naše účely. Průzkum prokázal přítomnost teplomilných druhů stromů - dub mnohoplodý, habr obecný, keřů - výše zmiňovaný loubinec pětilistý, zimolez kozí list, meruzalka angrešt, brsleny, i botanických taxonů - bika hajní, jestřábník lesní, jestřábník savojský, lipnice hajní, mařinka vonná, mléčka zední, plicník lékařský, válečka lesní aj.
   Sychotín: více přímých údajů máme o vinici, která ležela nad dříve samostatnou obcí Sychotín, dnes součástí města Kunštát. Zde se vypíná kopec s příznačným jménem „Vinný vrch“, dodnes tak na mapách uváděný. Pata kopce leží v údolí vodoteče Petrůvky (cca 400 metrů nad mořem), vrchol je ve výšce 520 metrů. Vinohrady bývaly na jeho jižních, jihovýchodních a jihozápadních svazích, které jsou chráněny před studenými větry a mají dostatek světla. Podobně jako v Borotíně i zde časté mlhy leží spíše v údolí a horních částí svahu nedosahují. Na pěstování révy vinné upomíná nejen název tratě, ale i terasovité úpravy půdy, na něž narazíme v lesním porostu, dnes pokrývajícím převážnou část kopce. Půda lokality je lehká, propustná a rozsýpavá.
   Při terénním průzkumu bylo v textové části zprávy konstatováno: „... v porostu je mnoho teplomilných rostlin, které jinak v okolí chybí ...“. A skutečně je tomu tak. Ve stromovém patře se vyskytují m.j. habr obecný, z keřů zde rostou řešetlák počistivý, svída krvavá, dřišťál obecný, růže šípková a růže rudá, z bylin byly zaznamenány m.j. bedrník obecný, divizna malokvětá, hadinec obecný, chrpa porýnská, jahodník obecný, jestřábník obecný, jetel chlumní, kokořík vonný, kostřava žlábkatá, marulka klinopád, marulka pamětník, mateřídouška vejčitá, mochna jarní, oman hnidák, pryšec chvojka, pupava obecná, rmen barvířský, řebříček obecný, silenka nící, sleziník routička, svízel syřišťový, šalvěj přeslenitá, válečka lesní, žebřice horská aj.
   Sebranice: z Kunštátu do Boskovické brázdy přejíždíme přes Sebranice. Také zde bývala vinice, kterou dokladují listiny: podle zápisu v zemských deskách brněnských z roku 1366 prodal Bernard, syn Henzlina Eberharda, kdysi magistra brněnského, Oldřichovi, astronomovi z Westfálska, svou část Sebranic s poli, vinicemi, pastvinami, rybolovy a dalším příslušenstvím za 55 hřiven grošů. Je to jediný přímý záznam o vinicích na Boskovicku z tak staré doby. Problém je ovšem v tom, že na katastru Sebranice není žádné pomístní jméno, které by pěstování vinic dosvědčovalo a také Dr. Vermouzek tento vinohrádek nijak nelokalizuje.
   Podle znalostí katastru se domnívám, že se jedná o východní a jihovýchodní svahy kopce Podsedky (někdy nazývaného též Padělky, výška vrcholu 422 m nad mořem), ležícího severně od obce. Lokalita je obrácená k jihovýchodu až k jihu, svah je rozčleněn starými agrárními terasami. Na mezích nalézáme dřevinné patro složené z teplomilných stromů a keřů: ze stromů duby, z keřů brslen bradavičnatý, šípek obecný, hlohy. Meze jsou porostlé lučními lady xerotermního charakteru, přesný snímek bylinného patra však t.č. není k dispozici. Pro tuto hypotézu mluví i to, že v rámci biogeografické diferenciace krajiny a skupin typů geobiocénů je lokalita Podsedky řazena do velmi teplého 2. vegetačního stupně.
   Boskovice - Vinohrádky: bohatější a výmluvnější údaje máme o lokalitě „Vinohrádky“, ležící cca 0,5 km západně od západního okraje města Boskovice na styku katastru města Boskovice a katastru obce Mladkov. Lokalita leží v jižní části geomorfologického okrsku Chrudichromský hřbet, který je součástí Boskovické brázdy. Jedná se o strmější svahy jihovýchodní až jižní expozice v nadmořské výšce 350 - 420 metrů, které jsou podélně zvlněny svahovými hřbety a úpady. Místy jsou zřetelné zbytky mezí, zřejmě památky na terasování svahů pro pěstování révy vinné v minulosti. Geologické podloží tvoří permské slepence a pískovce, které jsou zde překryty hlubokými svahovinami a sprašemi. Převládajícím půdním typem jsou hnědozemě na spraších, slabě vápnité, ve vegetačním období vysýchavé. Území je řazeno do mírně teplé klimatické oblasti a blíže charakterizováno jako dobře osluněné svahy. Jedná se o relativně velmi teplou polohu. Vinohrádky lze charakterizovat jako ovocné sady, lada a lesní porosty včetně jejich okrajů s druhově bohatými ekotonovými společenstvy (= společenstva lesních okrajů) s výskytem teplomilných druhů - xerotermofytů (= sucho - a teplomilných rostlin) a subxerotermofytů (= jako předchozí, ale méně náročné).
   Vegetační kryt lokality popsal jako první významný botanik Doc. Jan Šmarda již v roce 1934, opakovaně pak v roce 1951 a považoval ji za jednu z nejvýznamnějších stanovišť teplomilných rostlin v severní části Boskovické brázdy. Zahrnoval do ní ovšem i sousední lesní pozemky nazývané „Habří“. Při dalším průzkumu v roce 1999 se některé vzácné, Šmardou uváděné xerotermofyty, nepodařilo nalézt, např. pryšec mnohobarvý (různobarvý), lýkovec vonný, hvězdnici chlumní, čistec přímý, zvonek klubkatý, kakost krvavý, mařinku sivou a zárazu douškovou. Nutno je zde tedy považovat za vyhynulé, v lepším případě za nezvěstné, přesto si však lokalita zachovala neobyčejnou druhovou bohatost taxonů a co do počtu zde rostoucích xerotermofytů a subxerotermofytů se stále jedná o velmi významné území v severní části boskovické brázdy. Ze zvláště chráněných druhů zde roste plamének přímý, řada dalších patří mezi regionálně vzácné a ohrožené. Jsou to především ty, které zde rostou na severní hranici svého rozšíření v Boskovické brázdě - ostřice nízká, bělozářka větvitá a sesel sivý. K regionálně vzácným a ohroženým rostlinám patří i prvosenka jarní , hnidák kostrbatý, divizna rakouská a kopretina chocholičnatá. Zcela izolovaný výskyt zde má áron karpatský východní, vitální populaci čilimník řezenský. Z dalších hájových a teplomilných druhů rostlin zde byly zaznamenány bukvice lékařská, čičorka pestrá, devaterník penízkovitý, hrachor černý, chrastavec křovištní, jahodník trávnice, jestřábník chlupáček, jetel podhorní, kokořík vonný, kostřava ovčí, kozinec sladkolistý, kručinka barvířská, krvavec menší, mochna sedmilistá, náprstník velkokvětý, ostřice horská, ovsíř pýřitý, pryšec chvojka, pupava bezlodyžná, řapík lékařský, silenka nící, smolnička obecná, svízel nízký, svízel syřišťový, tolita lékařská, zběhovec ženevský aj. Vskutku pozoruhodná galerie ...
   Směrem k západu a severozápadu navazuje na Vinohrádky les Habří. V lesním porostu jsou zřetelné stupně starých mezí, svědčící o zemědělském využívání, zcela pravděpodobně jako vinice. Přes zřejmý úbytek druhů si Habří ve svých nejkvalitnějších částech dosud zachovalo charakter významné lokality vzácnějších teplomilných rostlin, z nichž některé zde rostou v izolovaných populacích na severní hranici svého rozšíření v Boskovické brázdě. V lesním porostu se kromě dubu zimního hojně vyskytují i habr obecný, v podrostu ptačí zob obecný, svída krvavá a hlohy. Floristicky nejcennější je vrcholový hřbet a přiléhající části slunných svahů, kde roste celá řada teplomilných hájových druhů. Ze zvláště chráněných rostlin to jsou medovník meduňkolistý a plamének přímý, z regionálně vzácných a ohrožených druhů ostřice nízká, bělozářka větevnatá, mochna bílá a kopretina chocholičnatá. Početnou populaci zde má i zvláště chráněná lilie zlatohlávek. Další zde rostoucí hájové a teplomilné druhy: bukvice lékařská, čilimník řezenský, hrachor černý, chrastavec křovištní, kokořík vonný, konvalinka vonná, lipnice hajní, náprstník velkokvětý, ostřice horská, tolita lékařská, válečka prapořitá, zběhovec ženevský, zvonek broskvolistý aj. Teplý ráz celého území podtrhuje i výskyt vzácného hájového ptáka žluvy hajní, která zde byla pozorována v hnízdním období v polovině května.
František Mlateček  


Informace

Podnikatelé z Blanenska mohou žádat informace tři dny v týdnu
B l a n s k o - Expozitura Regionálního informačního místa pro podnikatele (ERM), která byla v polovině října zřízena v Blansku v rámci společného projektu města Blanska a Obchodní a hospodářské komory Brno, funguje od listopadu jako Regionální informační místo pro podnikatele (RM) s rozšířenou provozní dobou. Pro potenciální zájemce o užitečné informace například z oblasti legislativy či ekonomiky bude nyní otevřeno tři dny v týdnu, a to v pondělí a středu od 8 do 17 hodin, ve čtvrtek od 8 do 13 hodin.
   Pracovnice RM Blansko má kancelář ve třetím patře budovy Městského úřadu v Blansku na náměstí Republiky. Pro podnikatele je připraven informační servis nejen z regionu, ale i informace o podmínkách a změnách podnikatelského prostředí v rámci Evropské unie a jednotného evropského trhu, dále informace o programech podpory malého a středního podnikání na regionální a celostátní úrovni či nabídky vzdělávacích programů v rámci regionu i centra.
   Kontakt na RM Blansko: telefon 516 775 707, 737 260 438, e-mail holkovaj@inmp.cz.
  


Gastrorevue byla pastvou pro oči i chuťové buňky
B l a n s k o - Do blanenské městské galerie se minulý týden nechodilo za obrazy a výtvarnými objekty jako obvykle. Výstavní síň tentokrát patřila žákům SOŠ a SOU obchodu a služeb z blanenské městské části Obůrka. Velká vánoční gastrorevue, kterou připravili pro návštěvníky galerie, mohla být pro některé příchozí příjemným zastavením v čase předvánočního shonu, pro jiné zase inspirací, jak například upravit štědrovečerní tabuli. „Loňská gastrorevue, kterou jsme uspořádali u příležitosti desátého výročí naší školy, měla u lidí úspěch. Letos jsme to zkusili podruhé a chtěli bychom z toho udělat tradici,“ uvedla za pořadatele Naděžda Strážnická.
   Na své si v galerii přišly nejen oči, ale i chuťové buňky návštěvníků. Kromě již zmiňovaných aranžmá slavnostních vánočních tabulí zde byly k vidění ukázky slavnostních mís a dalších specialit studené kuchyně, připravovaly se zmrzlinové poháry, flambované palačinky, míchané alko i nealkoholické nápoje. Prohlídku vystavených exponátů přihlášených do soutěže O nejkrásnější vánoční ozdobu si mohl každý zpestřit ochutnávkou vína. Správnou vánoční pohodu pomohli navodit koledami a vánočními písničkami studenti z pěveckých sborů Perličky a Carmina z blanenského gymnázia.
   Na soukromé SOŠ a SOU obchodu a služeb na Obůrce studuje kolem osmdesáti žáků v učebním oboru kuchař-číšník a nadstavbovém maturitním studiu společného stravování.
Foto: Jana Pokladníková  


Půlnoční na Blanensku a Boskovicku
O k r e s B l a n s k o - Adamov 22.00
   Babice 16.00 a 24.00
   Bedřichov 20.30
   Benešov 23.00
   Blansko 23.00
   Bohuňov 13.30
   Bořitov 16.00 a 22.00
   Boskovice 22.00
   Cetkovice 22.00
   Černá Hora 22.30
   Černovice 16.45
   Dlouhá Lhota 24.00
   Doubravice 20.00
   Horní Štěpánov 23.00
   Jedovnice 16.00 a 23.00
   Knínice 17.00
   Křetín 14.30
   Křtiny 22.00
   Kunštát 21.00
   Letovice - sv. Václava 22.00
   Letovice - sv. Prokopa 24.00
   Lipovec 17.00
   Lysice 22.00
   Němčice 20.00
   Olešnice 14.00 a 24.00
   Olomučany 16.00
   Ostrov u Macochy 21.00
   Petrovice 16.00
   Prosetín 21.00
   Protivanov 21.00
   Rájec 22.00
   Rozseč 24.00
   Rozhrání 21.00
   Sebranice 17.00
   Sloup 16.30
   Sulíkov 15.45
   Svitávka 20.30
   Újezd u Č. H. 20.00
   Velké Opatovice 24.00
   Vísky 16.00
   Vysočany 22.00
   Žďárná 16.00
   
  


Polévka pro chudé i bohaté
B o s k o v i c e - Čas adventu a Vánoc je asi nejkrásnějším duchovním obdobím roku. Je dobou, kdy mají lidé k sobě velmi blízko, je dobou otevřených srdcí, lásky k bližnímu i vzájemné pomoci. K podpoře této lidské sounáležitosti chceme opět přispět svým malým dílem, a proto už
   PODESÁTÉ
   budeme na Štědrý den od 11 do 12 hodin rozdávat
   u vánočního stromu na Masarykově náměstí v Boskovicích
   polévku pro chudé i bohaté
   Na misku polévky jsou zváni všichni - chudí i bohatí láskou, porozuměním, duchem, či penězi. I když věříme, že stále není v Boskovicích člověka, který by v důsledku chudoby strádal hladem, je polévka určena nejen těmto lidem, ale především dalším potřebným, kterých je v našem okolí víc než dost.
   Polévka - tentokrát bramborová - je zdarma.
   Každá vydaná miska (nebo i bandaska domů na oběd či večeři pro celou rodinu) však bude mít svoji hodnotu. Hodnotu, kterou jste ochotni a schopni poskytnout právě oněm potřebným. Ať již pouhou solidární účastí na této akci nebo jakýmkoli dobrovolným - symbolickým či štědrým - příspěvkem do připravené kasičky.
   Vybrané peníze předáme na charitativní účely v Boskovicích.
   
   1995 1000,- Kč pro stacionář Betany
   1996 700,- Kč pro stacionář Emanuel
   1997 1800,- Kč pro Dům pro matku a dítě
   1998 2800,- Kč pro ergoterapii Betany a Dům pro matku a dítě
   1999 4733,- Kč pro stacionář Emanuel a Dům pro matku a dítě
   2000 7950,- Kč pro stacionář Emanuel a Oblastní charitu
   2001 11 111,- Kč pro nevidomého Vojtěcha Šmira na pomůcky
   2002 15 405,- Kč pro rodiny Procházkovu a Dvořákovu
    z vyplaveného Crhova
   2003 18 448,- Kč pro zdravotně postižené děti Patrika Bayera
    a Vladimíra Illu na pomůcky, pro obyvatelku
    Domu s pečovatelskou službou, jíž vyhořel byt
   Kromě polévky si do svých domovů můžete odnést ve vlastních lampičkách i opravdové Betlémské světlo, které na náměstí přivezou a budou rozdávat členové 6. skautského oddílu Nibowaka z Boskovic.
   Každým rokem přibývá vybraných peněz i dárců. Jsme vám za to vděčni a DĚKUJEME. Přijďte tedy i letos alespoň na chvíli vytvořit společenství lidí dobré vůle a podpořit dobrou věc. Napomůžete tak tomu, že snad nikdy nebude třeba vydávat skutečnou polévku pro chudé.
   
   Zvou vás pořadatelé z Makkabi
Foto: Jitka Melkusová  


Pozvání od skautů
B o s k o v i c e - Zveme všechny lidi dobré vůle, aby si i letos odnesli do svých domovů Betlémské světlo - novodobý symbol Vánoc. Příležitost k tomu bude o Štědrém dnu v době od 11 do 12 hodin na Masarykově náměstí v Boskovicích (souběžně s akcí Polévka pro chudé i bohaté). S sebou si přineste svíci vhodně krytou proti větru.
   Betlémské světlo se pomalu stává novodobým symbolem Vánoc. Jeho tradice se píše od roku 1986, kdy v rámci vánoční akce pořádané rakouským rozhlasem na pomoc postiženým dětem bylo poprvé zažehnuto v bazilice Narození Páně v Betlémě. Od toho roku se postupně každoročně tato tradice rozšiřovala za hranice Rakouska a po pádu komunismu v roce 1989 poprvé Betlémské světlo připutovalo i do naší republiky. Po celé Evropě se na jeho šíření podílejí skauti, kteří jej nejprve letecky přivezou do rakouského Linze a odtud se po železnici dostává až do nejzazších míst Evropy.
   Zároveň vás zveme na naše divadelní představení Záhada ježka, vycházející z knihy Jaroslava Foglara Záhada hlavolamu. Koná se 25. prosince v 15.15 hodin v zámeckém skleníku v Boskovicích. Vstupné dobrovolné.
   
   David Zachoval, 6. skautský oddíl Nibowaka Boskovice
  


Vánoce - paprsek světla pro lidi
B o s k o v i c e - Advent se nám nedávno přehoupl do své druhé poloviny. Vrcholí přípravy na Vánoce, nákupní horečka se stává nezvladatelnou, děti se nedají odbýt odpovědí: „Už brzy!“ Kdybychom měli alespoň napečeno a uklizeno. Snad jediné, co by nás mohlo zachránit, je zázrak.
   Doba čtyř týdnů před Vánocemi má ale svůj význam jinde. Je to především čas radostného očekávání vánočního tajemství, které každý z nás potřebuje. Aby očekávání bylo naplněno, je dobré je skutečně prožít. Žádný zaručený recept na to neznám. Můžu vám ale říct, že takové zastavení během dne, třeba jen na pár minut, dělá divy. Proto právě teď přichází studenti SPgŠ Boskovice se svou výstavou v prostorách boskovického kina Panorama. Z ní si můžete odnést malý plamínek hořící v srdci. Nepatrný plamínek v nás pak může prozářit všední šedost a napjatou temnotu. Potom se i vy můžete stát paprskem světla pro své okolí, které to před příchodem Vánoc potřebuje víc než kdy jindy.
   Přijměte tedy pozvání na výstavu, která potrvá do 7. ledna a může přinést příjemnější prožití zbývajících chvil radostného očekávání Vánoc.
   
   Boženka Poláková, studentka SPGŠ
  


Policie ČR informuje
O k r e s B l a n s k o - Nedodržení bezpečné vzdálenosti mezi vozidly bylo příčinou dopravní nehody u Šebrova. Sedmadvacetiletý řidič Škody Pick-up jel příliš blízko za vozidlem před ním a nestačil dobrzdit. Nikdo se naštěstí nezranil, škoda byla vyčíslena na 18 tisíc korun.
   Dechová zkouška, kterou provedla policejní hlídka u osmapadesátiletého řidiče v Blansku, odhalila 0,86 promile alkoholu. Řidič přiznal dvě desítky.
   Teprve sedmnáctiletého řidiče odhalili policisté v Boskovicích na náměstí 9. května. Řidičský průkaz sice ještě nemá, ale za volant usedl, navíc posilněn alkoholem. Poté, co nadýchal 2,06 promile, přiznal dvě desítky a jednu vodku. Policisté jej předali otci.
   Zbytkový alkohol v krvi se vymstil pětadvacetiletému řidiči osobního auta v Blansku. Zastaven byl poté, co mu policejní radar naměřil rychlost 72 km/h. Nadýchal 0,51 promile a policistům se přiznal, že noc před tím vypil deset desítek.
   Škoda za 100 tisíc korun je výsledkem nehody, která se stala na státní silnici mezi Milonicemi a Černou Horou. Pětadvacetiletá řidička nedodržela bezpečnou vzdálenost a narazila do vozidla před sebou. Dechová zkouška byla negativní.
   Namrzlá vozovka a alkohol byly příčinou dopravní nehody na silnici mezi Žďárnou a Valchovem. Devětačtyřicetiletý řidič osobního auta nezvládl pravotočivou zatáčku, na namrzlé silnici dostal smyk a sjel do příkopu. Dechová zkouška ukázala 1,36 promile, řidič se podrobil krevní zkoušce na alkohol.
   Na zasněžené vozovce havarovala v Blansku na Dvorské ulici čtyřiatřicetiletá řidička osobního auta. Narazila do stromu poté, co nezvládla pravotočivou zatáčku. Škoda byla odhadnuta na 65 tisíc.
   Nezvládnutí jízdy na zledovatělém povrchu vyústilo v dopravní nehodu osmadvacetileté řidičky osobního auta u Jedovnic. Na neposypané silnici dostala smyk a sjela mimo vozovku. Škoda byla odhadnuta na 65 tisíc.
   Policisté vypátrali a usvědčili lupiče, který, ozbrojen nožem, přepadl benzínovou čerpací stanici v Lipůvce. Obsluha stanice mu vydala 23 tisíc korun. Sedmadvacetiletý pachatel z Blanenska je obviněn z trestného činu loupeže a hrozí mu až desetileté vězení.
   Na ulici Pod javory v Blansku se vloupal do bytu neznámý pachatel. Vypáčil dveře a z bytu ukradl různé šperky, dámské hodinky, kabelku, dva cestovní pasy a minci ze žlutého kovu v hodnotě pěti tisíc korun. Majitelům bytu způsobil škodu přesahující 37 tisíc korun.
   Do provozovny firmy Inkova ve Velkých Opatovicích se vloupal neznámý pachatel. V prostorách firmy ukradl různé nářadí, stroboskop, nové náhradní díly k automobilům, notebook, mobilní telefon, fotoaparát, pět diagnostických příruček a klíče od aut. Pomocí nich se dostal do auta, ze kterého ukradl motorovou pilu, elektrický hoblík, dvě úhlové brusky, vrtačku a svařovací přístroj. V šatně pak otevřel kovový trezor, odkud si odnesl 55 tisíc v hotovosti. Nakonec odjel ukradeným autem Seat Toledo. Škoda, kterou zloděj způsobil, přesáhla 530 tisíc korun.
   V obci Bukovinka hořelo v rodinném domě. Požár likvidovali hasiči HZS Blansko a SDH Jedovnice. Šetřením se zjistilo, že oheň založil pětadvacetiletý muž, který v domě bydlel. Po založení požáru z domu odjel a po několika hodinách byl zadržen v Brně. Oheň způsobil škodu za 550 tisíc, policisté šetří případ kvůli podezření z trestného činu poškozování cizí věci. Žháři hrozí až tři roky ve vězení.
   Minulé pondělí zasahovali hasiči u požáru likusového baráku v Blansku na Purkyňově ulici. Shořel nejen celý objekt, ale i vedle zaparkované osobní auto. Mohutný žár poškodil i další objekty v sousedství. Technická závada jako příčina požáru byla na místě vyloučena, podle vyšetřovatele šlo nejspíš o nedbalost nebo úmysl neznámého pachatele. Celková škoda přesahuje 440 tisíc korun.
   Ve stejný den likvidovali hasiči požár bagru v prostoru vápenky u obce Holštejn. Hořícího motoru bagru si všimla obsluha. Oheň se nepodařilo uhasit hasicím přístrojem, a proto byli přivoláni hasiči. Vyšetřovatel HZS Blansko určil jako příčinu požáru technickou závadu. Škoda byla vyčíslena na 200 tisíc korun.
   Do rekreační chaty ve Žďáru se vloupal neznámý pachatel. Ukradl dřevěné hodiny pendlovky, dvě keramické sošky hudebníků, dva dřevěné mlýnky a repliku kulovnice. Způsobil škodu 17 tisíc korun.
  


Sport

Plný bodový zisk boskovických hokejistů
B o s k o v i c e - (les) Dva zápasy - dvě vítězství, to je bilance týmu SK Minerva Boskovice v minulém týdnu. Po jednoznačném domácím vítězství nad Uherským Hradištěm dokázali hokejisté přivést oba body z těžkého zápasu v Rosicích.
   Boskovice - Uherské Hradiště 8:0 (2:0, 4:0, 2:0). Branky: 13. Soldán, 14. Pekr, 22. Dobeš, 24. Přikryl, 26. Pekr, 35. Kuběna Jaromír, 53. Dobeš, 55. Mazouch.
   Kdo z diváků přišel o půl hodiny později, ztratil ze zápasu jenom necelé dvě minuty. V čase 01:40 zhasla všechna světla, stadion se ocitl v naprosté tmě a hráči odešli do kabin. Po tomto neplánovaném přerušení mohl začít koncert domácího týmu. Po nerozhodném posledním zápase základní části byl ve výkonu obou týmu zřetelný diametrální rozdíl. Hokejisté Minervy zaujali disciplinovaným výkonem, vyhnuli se zbytečnému vylučování, naopak kolektivním duchem dokázali svého soupeře jednoznačně přehrát. Velkou oporou byl brankař Beneš, který se objevil po delším herním a tréninkovém výpadku. Hned ale zaujal spolehlivým výkonem, blýskl se chyceným trestným střílením a diváky bavil svými kousky po celý zápas. Po vyrovnané první třetině, kterou domácí rozhodli v průběhu jedné minuty, se v prvních šesti minutách prostřední části vzdálili hráči Minervy na pětibrankový rozdíl a zbytek zápasu se dohrál víceméně z povinnosti.
   Rosice - Boskovice 1:2 (0:1, 0:1, 1:0). Branky : 7. Mazouch, 31. Hoffmann.
   Celek Rosic figuroval po základní části až na pátém místě, ale plně se prokázalo, že žádný zápas nadstavbové části nebude jednoduchý. Zatímco v základní části nastříleli hokejisté Boskovic sto deset branek a jejich průměr byl těsně nad šesti brankami na zápas, tentokrát zůstali střelecky daleko za očekáváním. Střetnutí krátce zhodnotil Ladislav Čížek: „Utkání bylo velice nesourodé, převládala bojovnost nad pohlednou kombinací, spokojeni jsme především se ziskem bodů. Projevilo se, že mužstvo s brankařem Benešem za zády může více útočit a nemusí tolik myslet na bránění. Tím nechci říci, že brankař Tichý nedokázal tým podržet, jenom se zdá, že mužstvo cítí o malinko větší jistotu, když je v brance Beneš.“ Vyrovnanému průběhu zápasu odpovídají i výsledky jednotlivých třetin, opravdu byly oba týmy vždycky o jednu branku šťastnější. I když domácí dokázali dvě minuty před koncem vstřelit kontaktní branku, zodpovědným výkonem hráči Boskovic nepřipustili žádné závěrečné drama a zaslouženě se radovali z vítězství. "Věřím, že v dobrých výkonech budeme pokračovat i v dalších zápasech, hned středeční utkání s Nedvědicí ukáže, jak na tom opravdu jsme. Doufám, že si ve vánočním shonu cestu na stadion najdou i diváci, které rozhodně nechceme zklamat", podotkl na závěr Ladislav Čížek.
   Tabulka nadstavbové skupiny po neúplném 2. kole
   1. Nedvědice 19 15 3 1 139:52 33
   2. Uh. Brod 19 15 3 1 122:56 33
   3. Boskovice 20 13 3 4 120:74 29
   4. Uh. Hradiště 19 11 3 5 76:65 25
   5. Rosice 20 8 3 9 67:86 19
   6. Břeclav 19 6 3 10 77:97 15
   Rozpis nadstavbové části: 3. kolo: středa 22. 12. 18.00 h Boskovice - Nedvědice, 4. kolo: úterý 28. 12. 17.00 h Uherský Brod - Boskovice, 5. kolo: neděle 2. 1. 2005 17.00 h Boskovice - Břeclav, 6. kolo: čtvrtek 6. 1. 18.00 Uherské Hradiště - Boskovice, 7. kolo: sobota 8. 1. 17.00 h Boskovice -Rosice, 8. kolo: čtvrtek 13. 1. 18.00 h Nedvědice - Boskovice, 9. kolo: sobota 15. 1. 17.00 h Boskovice - Uherský Brod, 10. kolo: čtvrtek 20. 1. 18.00 Břeclav - Boskovice.
   
   Luboš Slezák
  


Družstvo vzpěračů do 12 let získalo titul Mistři České republiky pro rok 2004
H a v í ř o v (im) - V sobotu 11. prosince proběhlo v Havířově finále čtyřčlenných družstev o titul mistra české republiky pro rok 2004. Mladí vzpěrači SOU a U Boskovice do tohoto finále vstupovali jako vítězové moravské skupiny. Cestu k titulu mohl ohrozit jen PSK Holešov a Baník Havířov. Po dvou disciplínách trojskoku snožmu a hodu medicinbalem bulo jasné, že pokud zvládnou základní pokusy v trhu, tak titul poputuje do Boskovic.
   Chlapci v sestavě Leon Hrazdil (těl. výha 15 kg - trojskok 6,9 m, hod 9,4 m, trh 42,5 kg) získal celkem 243 bodů. Lukáš Liška (těl. výha 39,5 kg - trojskok 6,1 m, hod 7,8 m, trh 35 kg) získal celkem 215 bodů. Stanislav Soldán (těl. váha 34,6 kg - trojskok 5,9 m, hod 7,6 m, trh 30 kg) získal celkem 211 bodů. Myron Hrazdil (těl. váha 29,2 kg - trojskok 5,5 m, hod 5,1 m, trh 22,5 kg) získal celkem 169 bodů. Družstvo, kterému se započítávají tři nejlepší výsledky tak získalo celkem 669 bodů.
   ¨V bodovém hodnocení jednotlivců si boskovičtí borci odvezli všechny tři velice hodnotné poháry, když Stuchlík ze Zlína získal 210 bodů, havířovský Dolejš 209 bodů a holešovský Zaoral 203 bodů.
   Konečné pořadí družstev:
   1. SOU a U Boskovice 669 bodů
   2. PSK Holešov 598 bodů
   3. Baník Havířov 560 bodů
   4. Sokol Zlín 552 bodů.
  


Basketbalisté Sokola Boskovice nadělovali
B o s k o v i c e - V sobotu sehráli boskovičtí basketbalisté další mistrovský zápas krajského přeboru.
   Sokol Boskovice - VUT Brno 105:68 (50:36). Střelci Kuba 35, Lukáš 28, Polák 15, Kovář 12, Přikryl 9, Slámka 4, Malach (Máša) 2.
   Bez větších problémů, i když hráli jen v osmi hráčích, nadělili boskovičtí basketbalisté svým soupeřům další stovku. Všechny čtvrtiny bez problémů vyhráli, kromě první o více než 10 bodů. Střelecky se dařilo Kubovi, který nastřílel i šest trojek a doskakoval úspěšně pod oběma koši a Lukášovi. Družstvo Boskovic předvádělo po celý zápas moderní basketbal jak v obraně, tak v útoku.
   V neděli se hrál poslední zápas poloviny soutěže krajského přeboru.
   Sokol Boskovice - SKB Tišnov 101:74 (51:50). Střelci: Polák a Kovář 26, Přikryl 24, Kuba 16, Slámka 6 a Malach (Máša) 3.
   První polovina zápasu byla vyrovnaná, poločas skončil o jeden bod. Ve třetí čtvrtině družstvo Boskovic perfektní střelbou uniklo o 20 bodů a o výsledku zápasu bylo rozhodnuto. Přestože zápas odehrálo mužstvo Sokola jen v šesti hráčích, vyhráli bez větších problémů a obsadí tak v tabulce první místo.
   
   KaMi
  


Fotbalisté Minervy musí hledat azyl
V pátek 10. prosince proběhla v Boskovicích kolaudace nového fotbalového hřiště s umělým povrchem, trávou třetí generace. Vyrostlo na místě škvárového hřiště a svými parametry se pokusilo splnit sen mnoha fotbalových generací, minulých, současných i budoucích.
   Zatím opravdu jenom pokusilo. Ačkoliv stavební práce proběhly dle harmonogramu, má současná podoba hřiště jednu vadu - nedá se na něm trénovat ani hrát. Boskovičtí fotbalisté se tak dostali do problému. Nemohou v průběhu celé zimní přípravy využít stávající hrací plochy a musí svoji přípravu nasměrovat jinam.
   Předseda oddílu kopané Tomáš Kopecký situaci vidí takto: „Poměrně citelně nás tento problém zasáhl. Plány, které s provozem nového hřiště počítaly, jsme museli změnit a v současné době hledáme náhradní varianty zabezpečení zimní přípravy všech věkových kategorií. Jednáme s vedením města, které se nám na základě dříve uzavřených smluv pokusí zajistit náhradní tréninkové plochy v Boskovicích.“ Jak k tomto problému došlo se pokusil objasnit jednatel firmy Služby Boskovice s. r. o. Ing. Jaroslav Dohnálek: „Největším problémem se bohužel stalo počasí. Všechny stavební práce se podařilo splnit včas, ale finálové úpravě samotné hrací plochy chyběl snad týden. Jednoduše řečeno plochu je třeba zapískovat a vysypat granulátem, ale k tomu je potřeba naprosté sucho. A díky počasí se to splnit nepodařilo. Možná kdyby samotná stavba začala dříve, k tomuto problému by vůbec nedošlo. Ale vzhledem k převodu majetku TJ Minerva na Město Boskovice se dřív začít nedalo.“
   Tomáš Kopecký si myslí, že „na jednu stranu je to situace velice nepříjemná, na stranu druhou je dobře, že jsme se o tom dozvěděli poměrně brzo a máme tedy čas zimní přípravu zabezpečit. Jestliže na nové hřiště čekali fotbalisté několik let, vydržíme ještě i pár měsíců.“ A kdy budou moci sportovci tuto plochu využívat? „Nikdo z nás si netroufne odhadnout, jaké bude v prvních měsících příštího roku počasí. Ale hrací plocha zřejmě bude přístupná nejdříve v květnu 2005," uvedl Jaroslav Dohnálek.
   A tak první z kamínků výkladní skříně sportovních areálů Boskovic postrádá zatím svůj lesk. Snad se podobná situace nebude opakovat v případě nového plaveckého bazénu a zimního stadionu.
   
   Luboš Slezák
  


Sportovní podzim na Slovákové byl tradičně úspěšný
B o s k o v i c e - Výčet sportovních úspěchů žáků Základní školy na Slovákově ulici je pozoruhodný. Tradičně úspěšný byl i letošní podzim, i když více vavřínů se dá očekávat spíše koncem zimy a v jarních měsících, kdy se odehrává podstatně větší počet sportovních soutěží.
   V sálové kopané postoupili po vítězství v okresní soutěži základních škol chlapci ze Slovákové do krajského finále v Ivančicích, kde se jim podařilo zvítězit v konkurenci dalších pěti základních škol z jižní Moravy. Dalším úspěšným sportem byl florbal. V okresní soutěži základních škol se soutěžilo ve čtyřech kategoriích - mladší žáci, mladší žákyně, starší žáci a starší žákyně. Kromě mladších žáků vybojovala všechna ostatní družstva prvenství. Starší žáci a starší žákyně postupují do krajského finále. V plaveckých disciplínách jsou žáci ze Slovákové tradičně úspěšní v soutěži družstev. Mladší žákyně a mladší žáci po vítězství v okresním kole postoupili do krajského, starší žáci a žákyně obsadili shodně druhá místa. Druhé v okrese skončily také reprezentantky školy v přespolním běhu. „Všichni mladí sportovci i učitelé tělesné výchovy, kteří žáky na soutěže připravují, mají plnou podporu vedení školy. Dva z tělocvikářů jsou navíc bývalými žáky naší školy, takže je to pro ně i jakási srdeční záležitost,“ neskrývá svou spokojenost ředitel školy Vladimír Kotrhonz.
   Ke kvalitnější sportovní přípravě žáků přispívá nové hřiště s umělým povrchem a tartanovou běžeckou dráhou, které bylo otevřeno 24. září v areálu školy. „Mohu říct, že si toho nejen žáci, ale i veřejnost, skutečně považují. Děti využily sportoviště na sto procent,“ dodal Vladimír Kotrhonz.
   Na jaře žáci ze Slovákové zahájí přípravu na olympiádu žactva, která proběhne v červnu ve Sloupě.
   
  


Sportovní podzim v Národohospodářské škole
B o s k o v i c e - Během podzimu se naši žáci zúčastnili téměř všech sportovních soutěží přeboru středních škol, pořádaných pod záštitou Asociace školních sportovních klubů.
   Lze konstatovat, že všichni sportovci se s maximální snahou podíleli na dobré reprezentaci školy, i když pokaždé nedosáhli na medailové pozice. Za tuto snahu patří všem pochvala a poděkování. K tradičně velmi úspěšným disciplínám lze zařadit přespolní běh, ve kterém družstvo dívek obsadilo čtvrté a družstvo chlapců druhé místo v okresním kole.
   Bezesporu nejvýraznější úspěch naši reprezentanti zaznamenali v plavání. V rámci okresního kola dívky obsadily druhé místo a chlapci zvítězili, čímž se kvalifikovali do krajského kola. V krajském, pořádaném 30. listopadu v Brně, družstvo chlapců obsadilo třetí místo.
   Věříme, že i v následujícím období tohoto školního roku se naši sportovci budou úspěšně prosazovat a budou příkladem pro ostatní žáky školy.
   
   Karel Zoubek
   
  


Cenný bronz
B o s k o v i c e - O víkendu 11. - 12. prosince proběhly v trutnovském bazénu přebory republiky dorostu v plavání. Kvalifikovalo se více než 45 oddílů z celé republiky. Boskovice reprezentovala Ivana Hrdličková.
   Nejvíce nadějí si dávala ve sprinterské prsařské trati, kde startovala v nejrychlejší rozplavbě vedle závodnic z Bohemians Praha, Slávie Plzeň, Lokomotivy Beroun, Kopřivnice a Prostějova. Po urputném boji se v cíli umístila na pěkném třetím místě a časem 35,2 sekundy opět potvrdila limit mistrovské třídy žen v plavání. Zvítězila závodnice z Plzně, druhou příčku osadila závodnice z Bohemians Praha.
   I v dalších disciplínách - 100 m a 200 m polohový závod, 50 m motýl a 100 m prsa, se Ivana umístila v první desítce. Na trati 100 m prsa dokonce bojovala také o bronzovou medaili, ale nakonec skončila na šestém místě. Svými výkony potvrdila, že patří k nejlepším plavkyním ve své kategorii v republice a že i malé město jižní Moravy, jak zaznělo při předávání medailí, může konkurovat plaveckým střediskům z velkých měst.
   Do další sportovní etapy přejeme Ivě hodně sportovních úspěchů a sportovního štěstí.
   
   DDM Boskovice
  


Desetiletí boskovičtí plavci byli úspěšní na Poháru v Brně
B o s k o v i c e - Nejmladší boskovičtí plavci s rokem narození 1994 se zúčastnili Poháru České republiky desetiletého žactva, který se konal v Brně. Za Boskovice plavali Iveta Dosedlová, Julie Pulcová, David Nezval a Jakub Šafář. Nebyla to zdaleka jejich první zkušenost s republikovými závody, a tak opět změřili své síly s nejlepšími plavci Moravy.
   V tvrdé konkurenci plavců ostatních oddílů nejlépe dopadla Julie Pulcová, která vybojovala hned čtyři cenné kovy. Zlatou medaili získala ve své nejsilnější disciplíně 100 m znak, kde obhájila prvenství z letního Poháru desetiletého žactva v Novém Jičíně. Na poloviční trati 50 m znak vybojovala stříbro a dvě bronzové medaile si domů odvezla z disciplín 100 m motýl a 200 m polohový závod.
   Další úspěšnou plavkyní byla Iveta Dosedlová, která na 100 m motýl dokonce přeplavala svou oddílovou kamarádku a skončila na druhém místě. Závod na 100 m motýl patřil mezi silnou disciplínu našich plavkyň. Na poloviční trati 50 m motýl se Iveta umístila na pěkném pátém místě. Ani hoši se však za své výkony nemuseli stydět. Na stupně vítězů sice nedosáhli, ale určitě byli tvrdými soupeři pro ostatní plavce. David Nezval obsadil osmé místo na 100 m motýl a Jakub Šafář sedmé na 50 m prsa. Dosažení osobních rekordů ukázalo, že závody určitě nebyly ztrátou času. Velkým úspěchem je i samotná účast plavců na Poháru desetiletých, neboť zde soutěží pouze nejlepší plavci Moravy. Trenéři plaveckého oddílu proto přejí dětem hodně sil a vůle do dalších závodů. Doufejme, že i v příštím roce to budou ty nejvyšší - republikové.
   
   Trenéři plaveckého oddílu
Na fotografii nahoře zleva: Iveta Dosedlová, Julie Pulcová, dole zleva: David Nezval, Jakub Šafář.
  


Napsali nám

O pomoci ženám a dětem v azylovém domě
V Azylovém domě pro matku a dítě v Boskovicích, které jako neziskové zařízení spadá pod Oblastní charitu Blansko, nachází od roku 1996 útočiště matky s dětmi, případně těhotné ženy, jež se z různých důvodů ocitly bez přístřeší, v ohrožení života svého nebo svých dětí - zkrátka v těžkých životních situacích. V domě je zajištěna nepřetržitá služba, kterou poskytují sociální pracovnice. Tyto pracovnice, které zodpovídají za bezpečný chod zařízení, tráví svou pracovní dobu ve velmi skromném prostředí a ani jejich finanční ohodnocení není vysoké. Ocitnou-li se v situaci, že některá z nich onemocní, potřebují k zajištění služeb pomoc. Proto požádaly o spolupráci Unii katolických žen (UKŽ) a dvě z členek UKŽ se službami vypomáhají. Jedná se především o noční služby, kdy je v domě poměrně klid (není-li nemocné některé dítě nebo matka).
   Je dobře, že tato spolupráce byla navázána. Existence zařízení se více dostane do povědomí veřejnosti a není-li společnost netečná, může hledat různé nové formy, jak azylovému domu pomoci. Pracovnice v azylovém domě ženy psychicky podporují, pomáhají jim hledat ztracené sebevědomí, zajišťují jim sociálně právní a psychologické poradenství, pomáhají jim v navazování kontaktů s okolním prostředím (některé děti navštěvují mateřskou či základní školu) a často i při hospodaření s penězi nebo se základními osobními hygienickými návyky.
   A jak může pomoci veřejnost? Darováním různého kuchyňského nádobí, nářadí, zachovalého oblečení a samozřejmě finančními dary. Členky Unie katolických žen budou i nadále veřejnost informovat a ženám a dětem v tísni pomáhat. Pomůžete i vy?
   
   Marie Dvořáčková, Unie katolických žen Boskovice
  


Senioři žijí adventem
Pro klienty Domova - penzionu pro důchodce v Boskovicích jsou v předvánočním období připraveny koncerty a vystoupení ke zpříjemnění pobytu v ústavním zařízení sociální péče. V minulém týdnu připravil pěvecký kroužek obyvatel penzionu pásmo vánočních koled s názvem „Zpívání u stromečku“, které předvedl ostatním obyvatelům a jejich známým a příbuzným. Koláče, vánočky a perníčky napekly obyvatelky jako pohoštění na společné setkání všech obyvatel penzionu v jídelně. I v letošním roce pozdravil pěvecký kroužek svým pásmem obyvatele v domově důchodců. Líbil se jim adventní koncert, na kterém zpívala MUDr. Rula Machačová s doprovodem na klavír, flétnu a housle. Poděkování patří žákům Základní umělecké školy Boskovice za připravený odpolední program. V pátek 17. prosince se konal koncert Tria od sv. Jakuba z Brna, který se slavnostním přípitkem navodil v penzionu pro důchodce tu správnou sváteční pohodu. Prožití klidných, spokojených a pohodových vánočních svátků je přáním všech klientů a zaměstnanců Městské správy sociálních služeb Boskovice.
   
   Jana Krčmářová, DPD Boskovice
  


Vánoční zamyšlení
V období vánoc se často připomínají slova láska a vděčnost. S vděčností a láskou křesťané vzpomínají narození Krista, scházejí se v onen Štědrý den, aby spolu povečeřeli a navzájem se obdarovali.
   Také v Domově důchodců v Boskovicích jsme již dávno pochopili, že nestačí jen běžná péče o seniory, ale že je nutné zabývat se jejich hlubšími a vyššími potřebami, ať už spirituálními či kulturně - estetickými.
   Proto jsme se v předvánočním čase již tradičně věnovali přípravě vánočních slavností. Dělali jsme výrobky z hlíny i těsta, malovali na sklo, vytvářeli ozdoby, pekli perníčky a cukroví. Inspirací nám byli naši senioři, zaměstnanci a v neposlední řadě i naše mladá generace, která pravidelně celý rok u nás absolvuje odbornou praxi.
   Nebyla však jen práce, spojená s přípravou těch nekrásnějších svátků. Byla tu i odměna v podobě sladkostí, ovoce a všeho co k vánocům patří.
   Uskutečnila se řada vystoupení, kde se přestavilo mnoho účinkujících několika generací, od těch nejmenších až po samotné seniory.
   Všem, kdo přispěli k tomu, že se v očích našich seniorů zaleskly slzy dojetí, jiskry štěstí a radosti patří velký dík s přáním všeho nejlepšího v roce 2005.
   
   Miroslava Čopáková, MSSS Boskovice
   
  


Předvánoční setkání
U rozsvíceného vánočního stromu před obecním úřadem jsme si uvědomili, že Vánoce jsou opravdu za dveřmi a jak v tomto svátečním čase máme k sobě blízko. Tento pocit na každého přenesly děti, které nám básněmi, koledami a dárečky při své vánoční besídce popřály šťastné a veselé Vánoce. A toto přání bylo určitě nejupřímnější. Kéž je všechny děti prožijí v kruhu rodiny a jsou šťastné, zdravé a spokojené.
   
   Alena Kopecká, Lhota Rapotina
   
  


Svitávecký smíšený pěvecký sbor vystoupil v Praze
Na pódiu Staroměstského náměstí v Praze zazpíval na pozvání pražské agentury svatojánský smíšený pěvecký sbor ze Svitávky. Soubor přivítal a před zaplněným Staroměstským náměstím uvedl Jaroslav Suchánek (bývalý sportovní redaktor České televize). Naší vedoucí Leontýny Koryčánkové se ptal, odkud jsme do Prahy přijeli, kde se městečko Svitávka nachází, jakou má soubor historii.
   V Praze jsme přednesli skladby Da pacem domine od Melchiera Franeka, Ave Verum od Charlese Camille Saint-Saense, Pastýřskou mši, část Kyrie od Františka Kolaříka. Následovalo sólo Ave Maria přednesené Mirkou Vávrovou. Dále soubor zazpíval vínek známých devíti koled od A. Hromádky. Jako přídavek zazpíval sbor Adeste Fideles, který si posluchači vyžádali potleskem. Jednotlivé skladby na elektrofonické varhany doprovázeli Baroš, Fojtová a Maňoušek. Celé vystoupení dirigovala Leontýna Koryčánková.
   Během celého nedělního odpoledne se na pódiu vystřídalo dvanáct souborů. Náš sbor zpíval jako druhý. Před námi zpíval dětský sbor z Milevska a po nás sbory ze Žamberka, Tachova, Dražovic, Havlíčkova Brodu, Brna a odjinud. Počasí nám letos přálo, i když bylo poněkud chladnější.
   Je mojí milou povinností poděkovat sponzoru vystoupení v Praze, Obecnímu úřadu ve Svitávce, který nám umožnil se zpívání zúčastnit a obec takto v Praze reprezentovat. Poděkování patří také sbormistryni paní Koryčánkové za velkou práci s nacvičováním, všem varhaníkům včetně Lenky Fojtové, sólistům a všem zpěvákům.
   
   Miroslav Holík
  


Divoké husy zdvojnásobí výtěžek
Zámecký skleník v Boskovicích se 8. prosince večer proměnil v  předváděcí molo módních trendů v odívání. Uskutečnila se tak dlouhodobě plánovaná benefiční akce uspořádaná pro Oblastní charitu Blansko.
   Manekýni a manekýnky předváděli mladou módu, šatník pro zralou ženu, nechyběla ani kožená kolekce mladých tvůrců. Defilé uzavřelo představení svatebních šatů. Vánoční příjemnou atmosféru doladily dětská hudební a taneční vystoupení.
   Benefiční večer navštívilo přes 80 návštěvníků. Mimo předvedené oděvní modely si mohli návštěvníci akce zakoupit dárečky pro své nejbližší - stříbrné šperky a kosmetické balíčky. Výtěžek akce bude věnován maminkám a dětem z Domova pro matku a dítě v Boskovicích.
   Nadace Divoké husy přislíbila, že zdvojnásobí výtěžek benefičního večera.
   Oblastní charita Blansko děkuje touto cestou všem, kteří přišli podpořit charitní dílo a především všem sponzorům bez nichž by se taková akce neuskutečnila.
   
   Jana Augustinová
   
  


Zelená na stonožkovém koncertě
Rok se sešel s rokem a žáci ZŠ Boskovice, nám. 9. května, měli opět možnost zavítat do velkého sálu pražské Lucerny na natáčení již 13. vánočního koncertu Na vlastních nohou.
   V pátek 10. prosince jsme celé natěšené (jely totiž samé dívky) nastoupily do malého mikrobusu a ujížděly ku Praze. V mrazivém dopoledni jsme si udělaly malou procházku předvánoční Prahou - prošly jsme vyzdobenou Národní třídu, z mostu Legií obdivovaly panorama Hradčan, na Kampě zvědavě okukovaly právě opravovaný dům Jana Wericha, uznale míjely pouliční umělce na Karlově mostě a málem ztratily dech při náhodném setkání s hercem Josefem Vinklářem, který nám s úsměvem pokynul hlavou. Vánoční trhy na Staroměstském náměstí nás nejen okouzlily, ale i trošku unavily, a tak jsme spěchaly na dobrý teplý oběd. Pak už naše kroky směřovaly k Václavskému náměstí, kde jsme okusily staročeskou vánoční pochoutku - pečené kaštany.
    Takto vyzbrojeny zážitky i chuťovými požitky jsme vstoupily do rozzářené Lucerny, která doslova praskala ve švech Stonožkovými dětmi z celé naší republiky. Moderátor Marek Eben spolu s paní Bělou Jensen všechny přítomné mile přivítali a poděkovali za celoroční pomoc hnutí, ať už formou malování vánočních přání, výtěžků Stonožkových týdnů, příspěvků do chystané knihy o spolupráci s Armádou České republiky atd. „Měli byste vidět oči dětí v Kosovu, když jim vojáci rozdávali pastelky od vás! A co teprve děti v Iráku! Ty často drží v rukou vaše barvičky a nevědí, zda to není sen,“ řekla paní Běla. Na její slova navázal kanadský dětský pěvecký sbor hymnou hnutí Na vlastních nohou. Marek Eben přečetl krásná poselství Václava Havla a lorda Robertsona, kteří patří léta k hlavním patronům hnutí. Příjemnou atmosféru koncertu nenarušil ani dvojitý výpadek elektrického proudu, a tak jsme si mohly vychutnat vystoupení zpěvačky Martiny Balogové, sympatického kanadského vítěze tamější superstar, jehož jméno jsme bohužel nezachytily, ale hlavně Sámera Issy. Všichni úplně šíleli. My skoro taky! Všude kolem byli přítomni pořadatelé - vojáci, ale při písničkách Sámera „nestíhali“. Závěrečnou písničku Rolničky zpívala pak celá Lucerna nádherně zvonící přinesenými rolničkami a zvonečky.
   Až se na Štědrý den budeme dívat v televizi na záznam koncertu, budeme vděčně vzpomínat, že nám škola umožnila tento neopakovatelný zážitek, ale hlavně myslet na děti v Iráku i jiných válčících zemích světa, které nemohou za svůj smutný osud. Snad jim naše dárky pomohou zmírnit utrpení, aby i ony mohly prožít kouzlo Vánoc.
   
   Jana Svobodová, Jana Dvořáčková, Veronika Dobešová