Noviny Info pro turisty Kalendář akcí
AKTUÁLNÍ ČÍSLO
Přečtěte si
Z Regionu
Kultura
Informace
Sport
Napsali nám
INZERCE
Prodám
Koupím
Bydlení
Seznámení
Různé
Podmínky inzerce
ARCHIV
Minulé číslo
Předminulé číslo
Starší čísla
Archiv
Vyhledávání
UŽITEČNÉ KONTAKTY
Redakce
Další kontakty
 
Přečtěte si
Vánoční koncerty
Vánoce budou slavit i v nemocnici
Boskovická Polévka se stala inspirací
 
Z Regionu
Vrcholí prodej kaprů, stromků a cukroví
Betlémské světlo přivezli skauti v sobotu
Vánoční besídka
Od ledna platí nové občanky. Vydají je jen v Blansku a Boskovicích
Páťáci a deváťáci se zúčastnili testování
Zastupitelstvo rozhodne, zda koupí zpět pozemek, na němž měl vyrůst hotel
Děti plavou v lázních. Sloupská škola má bazén svůj, musí jej ale opravit
Anketa - Chodíte o Štědrém dnu na Polévku pro chudé a bohaté?
Jednou větou
Sonda teen - Co si chystáš na vánoční prázdniny
Silvestr na náměstí
Podnikatelská škola na veletrhu fiktivních firem
Vánoční příloha - Petr Cvrkal by rád, aby každý člověk byl vnímám jako veliký dar
Vánoční příloha - Tradice slaměných výrobků z Bukové nekončí
Vánoční příloha - O slunovratu a keltských tradicích
Vánoční příloha - Na malohanáckou přírodu mám silné vzpomínky, říká profesorka Hana Librová
Vánoční příloha - Nemusíme se na ničem domlouvat, hudba plyne skrze nás oba, říkají Irena a Vojtěch Havlovi
Vánoční příloha - Na Rovné bude obora jako za časů knížete Dietrichsteina
Vánoční příloha - Ivan Martin Jirous: Boskovice
Vánoční příloha - Evangelíci si připomněli 230. výročí vydání Tolerančního patentu
 
Kultura
Zámky v Boskovicích a Lysicích je možné navštívit i o svátcích
Skauti zahrají na Boží Hod divadlo
Letní kina zahrají na Silvestra
Koncert žáků ZUŠ
Oslava Volného Pádu
Heavily Loaded vydali desku
Vánoční svátky v děkanství boskovickém a svitavském
 
Informace
Letovičtí se dočkají veřejných toalet
Policie ČR informuje
 
Sport
Sokol zápas o první místo prohrál
Hrdlička s Hasoněm skončili sedmí
Florbalové juniorky přivezly výhru
Úspěšní plavci
Pohár starosty zůstal v Boskovicích
Kuželkáři mají první výhru
Střední školy se utkaly v plavání
Chystají se na silvestrovskou kopanou
Výsledkový přehled
Sportovní kalendář
 
Napsali nám
Bude to tak, jak si to uděláme
Venku doma
Zelená byla se stonožkou v katedrále
 
Přečtěte si

Vánoční koncerty
B o s k o v i c k o (Jim) - Mohutným chorálem pěveckých sborů Noty, Leoše a publika skončil úspěšný nedělní vánoční koncert v evangelickém kostele v Boskovicích. Velmi příjemný koncert se ukutečnil v pátek v půvabném prostředí letovického kostela sv. Václava. Kromě symfonického orchestru Základní umělecké školy zde vystoupil i jmenovec, Václav Hudeček.
Fota: Tomáš Trumpeš, Jitka Melkusová   


Vánoce budou slavit i v nemocnici
B o s k o v i c k o (pek) - Vánoce jsou tradičně vnímány jako doba, kterou lidé stráví v kruhu rodinném a navštěvují své blízké. Jak ale vypadají Vánoce těch, kteří se svou rodinou být nemohou?
   Babičky a dědečkové, kteří bydlí v Domově pro seniory a Domově se zvláštním režimem v Boskovicích se na Vánoce dlouho připravují. Přichystána už je výzdoba, stromky, vánoční čas jim zpříjemňují besídky. Svátky senioři podle svých možností stráví s rodinou. „Většina našich klientů je ležících, tudíž minimum jich jde k rodině. Jejich blízcí je ale o svátcích navštěvují a vzájemně se obdarovávají. I my se jim snažíme svátky zpříjemnit, například tím, že jim připravíme speciální sváteční menu,“ prozradila vedoucí sociálně zdravotního úseku Miroslava Čopáková.
   V šebetovských sociálních službách už dlouho panuje vánoční atmosféra. „Klienti za naší asistence vyráběli svícny a věnce. Napečeno už je také cukroví. Nakupují se dárky, které si uživatelé buď sami vyberou v obchodě, nebo sdělí svá přání pečovatelce, která dárky zakoupí. Samozřejmě máme také klienty s těžkým mentálním hendikepem, kteří nedokáží svá přání vyjádřit, ale pracovníci, kteří se o tyto klienty starají, už ví, co je dokáže potěšit. Většinou to jsou plyšové hračky, panenky, obrázkové knihy a sladkosti. Všechny dárky pracovníci krásně zabalí a klienti je dostávají na Štědrý den pod stromeček,“ přiblížila sociální pracovnice Marie Hudcová. Doplnila, že samotný Štědrý den probíhá v tradičním duchu, podává se zelná polévka, vánočka, smažené filé s bramborovým salátem, vánoční cukroví. „Odpoledne se klienti shromáždí u vánočních stromečků a rozdávají se dárky. Potom se vaří káva, pojídá cukroví, sledují se pohádky v televizi. Jen necelá čtvrtina klientů tráví Štědrý den v rodinách. Pro klienty, kteří tuto možnost nemají, se snaží pracovníci s maximálním nasazením zajistit příjemné prožití vánočních svátků tak, aby se všichni cítili příjemně a věděli, že nejsou na tomto světě osamoceni a je někdo, komu na nich záleží,“ popsala Štědrý den sociální pracovnice.
   V boskovické nemocnici o svátcích funguje tradiční režim. Pacienty, kterým to jejich zdravotní stav dovolí, propouští lékaři na svátky domů. „Ostatní pacienty navštěvují jejich blízcí v nemocnici. Děti, které zůstávají na oddělení, mají po celou dobu hospitalizace ve své blízkosti rodiče,“ uvedla náměstkyně pro ekonomiku a správu boskovické nemocnice Jolana Vinická. Doplnila, že jídelníček pacientů je ve sváteční dny přizpůsoben jejich zdravotnímu stavu. „Pacienti, kteří nemají nastaven nějaký zvláštní dietní režim, dostanou na oběd krupičnou kaši, jako štědrovečerní večeři budou mít smažené filé s bramborovým salátem, jako druhou večeři vánočku,“ vyjmenovala Vinická.
   Vánoce s rodinou nebudou trávit ani lidé, kteří se starají o veřejný pořádek, hasiči, zdravotníci, silničáři a jiní. Blanenští hasiči budou o svátcích sloužit v minimálním stavu. „Osm hasičů přijde do práce v Blansku, pět v Boskovicích a dva v Kunštátě,“ prozradil vedoucí Hasičského záchranného sboru v Blansku Josef Nečas. David Chládek z blanenské policie nechtěl z technických důvodů sdělit, kolik bude o svátcích sloužit policistů. Prozradil pouze, že nastoupí ve stejném počtu jako v kterýkoli jiný víkend. O sjízdnost silnic na okrese se bude starat šestnáct pracovníků, kteří budou obsluhovat sypače a čtyři dispečeři.
   Pro zapomnětlivce, kteří až čtyřiadvacátého prosince zjistí, že nemají vše potřebné nakupeno, budou na Štědrý den od sedmi do desíti hodin otevřeny například prodejny spotřebního družstva Jednota a větší supermarkety. Boskovický supermarket Tesco do čtrnácti hodin a COOP do dvanácti hodin.
  


Boskovická Polévka se stala inspirací
B o s k o v i c k o (vyv) - I letos na Štědrý den zavoní pod vánočním stromem na boskovickém náměstí Polévka pro chudé i bohaté. Od roku 1995, kdy se konala poprvé, je už sedmnáctá v nepřerušené řadě. „Z naší strany se oproti předchozím rokům nic nemění. Každý, kdo přijde, dostane misku polévky a může si ji odnést i domů. Tentokrát to bude bramboračka,“ prozradil Luděk Burgr, jeden z jejích zakladatelů z restaurace Makkabi. Připraveno bude obdobně jako loňské cibulačky zhruba tisíc porcí a výtěžek z nich jako pokaždé zamíří na charitativní a humanitární účely v regionu. Za minulý rok se v pokladničkách sešla rekordní částka 71 167 korun, celkem za šestnáct let už dosáhla 411 tisíc. Peníze putovaly na podporu lidí postižených a sociálně slabých, například na zdravotní pomůcky a ozdravné pobyty pro postižené, k lidem zasaženým povodněmi nebo požárem. To díky všem, kteří na polévku přispěli nebo akci vyjádřili podporu i tím, že přišli. Někteří na polévku nebo na pivo, které zde pořadatelé také točí, jiní pro betlémské světlo nebo aby se setkali s přáteli a popřáli si hezké Vánoce. Novinkou tohoto roku bude na náměstí živá hudba, která ještě posílí sváteční náladu.
   V posledních letech se v šlépějích Boskovic vydaly i další obce. Rozdávání polévky hlásí Letovice, Kunštát, Lhota Rapotina, Chrudichromy…
   V sobotu 24. prosince se pod vánočním stromem sejdou Letovičtí, očekávat je mezi 12 a 13 hodinou bude 60 litrů zelňačky a světlo z Betléma. Polévku zde rozdávají už třetím rokem. „Tentokrát dobročinná akce proběhne bez účasti města. Zajišťuje ji Galerie Pex a restaurace Karlov. Vybraný obnos obdrží handicapovaní lidé z Letovic nebo okolí, ale přesné rozhodnutí padne až podle toho, kolik se vybere,“ shrnula fakta organizátorka Helena Kalasová. Loni k potřebným putovalo 7 823 korun.
   O den dříve, v podvečer 23. prosince, se rozhodli uspořádat druhý ročník předvánočního setkání u polévky hasiči ze Lhoty Rapotiny. Horká polévka, obecní vánoční strom a sedmnáctá hodina… pokud se vybere nějaký obnos, bude stejně jako minulý rok rozdělen mezi lhotecké děti a seniory.
   Polévka se bude vařit a rozdávat také v chrudichromské hospodě a nejspíš i na dalších místech. Ne vždy musí jít o charitu. K Vánocům přece vedle obdarovávání patří i to, že člověk nezůstává sám. „Sešli jsme se na Štědrý den i loni, abychom se tu setkali a chvíli si popovídali,“ prozradila starostka Chrudichrom Jarmila Tajovská.
   Přesně v pravé poledne zve na náměstí obyvatele Kunštátu místní kněz Tomáš Koumal. Připravena bude bramboračka, ale jen jako doprovodná akce, pro zahřátí a nasycení. Vyberou-li se nějaké peníze, použijí je na dobročinnost. Centrem dění ale bude živý betlém, umístěný oproti předešlému roku na pódiu. „Scénář představení bude obdobný jako loni. Přiblíží biblické události, tedy co se stalo v Betlémě až po příchod tří králů,“ představuje plány kunštátský farář a pokračuje: „Rád bych, aby se z toho vytvořila tradice. Mám představu, že by se každoročně obměnili herci-ochotníci, aby dostalo příležitost zahrát si co nejvíce lidí. Chybět nebudou ani živá zvířata, například ovečky, hlavně pro děti.“ Podobně jako v Boskovicích nebo Letovicích si mohu i Kunštátští odnést domů betlémské světlo.
  


Z Regionu

Vrcholí prodej kaprů, stromků a cukroví
B o s k o v i c k o (pek) - Nazdobený stromek, na stole voní cukroví a ke štědrovečerní večeři se podává kapr. Podobný scénář na Vánoce prožívá většina rodin. Za nákup tradičních vánočních symbolů zákazníci letos zaplatí přibližně stejně jako v minulém roce. Výrazněji podražilo jen cukroví.
   Umělý, nebo rostlý, borovičku nebo jedličku, taková dilemata jistě řeší nejedna rodina. Ten, kdo chce ušetřit, zvolí smrček, příznivci estetického dojmu sáhnou po borovici. Jedny z nejlevnějších stromků mohou lidé pořídit na polesích v Bukové a Benešově, kde je nabízí společnost MP Lesy. „Cenu máme jednotnou, za kus smrčku lidé zaplatí sto korun. Stromky jsou vyřezávané z lesa z paseky, takže zákazníci musí počítat s tím, že nejsou tak souměrné, jako stromky z plantáže, kde je jim věnována větší péče. Nabídka je omezená spíše pro místní lidi. Prodej organizujeme částečně také proto, že chceme eliminovat případy, kdy lidé stromky kradou,“ prozradil polesný Petr Kalenský. Doplnil, že pro tyto případy se pojistili tím, že stromky zalomili. „Stromku to nevadí, roste dál i pak, ale pro člověka není stromek, který má zalomené boční výhonky tak atraktivní,“ doplnil Kalenský. Pro ty, kteří by stromek chtěli ukrást, má policie varování. „Krádeží stromku v hodnotě do pěti tisíc korun se pachatelé dopouští přestupku proti majetku a může jim být udělena pokuta až patnáct tisíc korun,“ popsal David Chládek z blanenské policie.
   Pro stromky za cenu okolo dvou set korun si mohou lidé přijet do Voděrad k Františku Opluštilovi. „V nabídce je borovice černá, borovice lesní a smrk pichlavý. Smrky jsou z naší plantáže, borovice jsou z dovozu,“ nabídl Opluštil. Na padesáti korunách za stromek začíná nabídka pily Vladík v Doubravici. „Ceny držíme už pět let stejné. Největší zájem je o klasický smrk a borovici,“ prozradil Jan Vladík.
   Ti, kteří chtějí na štědrovečerním stole šupináče, s jejich sháňkou nemají problém. Ve většině obcí totiž kádě s kapry zajišťují prodejci spotřebního družstva Jednota Boskovice. V době uzávěrky novin nebylo jasné, za jakou cenu bude Jednota kapry nabízet. Obchodní náměstek družstva Petr Čopák ale prozradil, že ceny by neměly být vyšší, než loni. „Ceny určíme až podle aktuální situace na trhu. Ve většině obcí budeme ryby prodávat od dvacátého do dvaadvacátého prosince. Před naším supermarketem v Boskovicích bude prodej o den delší,“ sdělil Čopák. Doplnil, že nabízené ryby přivezou z Pohořelic.
   Pohořelické kapry bude od dvacátého prosince v Bořitově nabízet firma AZ Lín. „Za kilo ryby zákazníci zaplatí osmasedmdesát korun, což je zhruba stejně jako loni. Myslím, že už ani není kam zdražovat,“ vysvětlil Pavel Vágner ze společnosti AZ Lín.
   Na trhu se objeví také kapři z Jedovnic. Ti jsou od říjnového výlovu připraveni v rybníku Vrbový. Ani jedovnický kapr by neměl výrazně zdražit. „Konečné ceny budou určovat až naši odběratelé. My s nimi máme smluvní ceny a ty oproti loňskému roku nezvýší,“ sdělil jednatel společnosti Olšovec Leoš Blažek.
   Jedinou položkou na vánočním nákupním seznamu, za kterou si zákazníci připlatí, je cukroví. „Vyšší cena je dána tím, že se zdražily vstupní suroviny, máslo, ořechy, cukr. Nepociťuji ale, že by mi ubyli zákazníci,“ řekla cukrářka ze Sebranic Marie Šrámková. Doplnila, že za kilovou krabici pětadvaceti druhů cukroví lidé zaplatí tři sta korun. To je více, než v obchodě, ale na druhou stranu si domů přinesou poctivé cukroví bez náhražek.
   Ke zdražení přistoupili také v cukrárně u Pospíšilů ve Velkých Opatovících. „Zdražili jsme o dvacet korun. Kilo u nás pečeného čajového cukroví stojí dvě stě třicet korun. S vyšší cenou nám asi o třicet procent klesl počet objednávek,“ uvedl vedoucí cukrárny Ladislav Pospíšil.
Smrčky už letos moc nejdou. Brzo opadají. Jedle a stříbrné smrky pichláče, sem tam nějaká borka.
Foto: Jitka Melkusová  


Betlémské světlo přivezli skauti v sobotu
B o s k o v i c e - V mnoha domácnostech se v období Vánoc rozsvítí Betlémské světlo. Novodobá tradice roznášení tohoto symbolu narození Ježíše v Betlémě se ujala i na Boskovicku.
   Do Boskovic letos Betlémské světlo doputovalo v sobotu 17. prosince. Z Brna přivezli skautští kurýři světlo vlakem R866 Slavkov, Boskovičtí skauti si je přebrali ve Skalici nad Svitavou. „Náš oddíl bude od rána 24. prosince roznášet světlo po známých. V 11 hodin se jako tradičně objevíme na Boskovickém náměstí a při charitativní akci Polévka pro chudé i bohaté budeme vydávat Betlémské světlo všem, kteří si donesou nějakou tu lampičku nebo svíčku,“ říká Petr Lizna – Neo, vůdce 6. skautského oddílu Nibowaka Boskovice. Podle jeho slov se pak skauti se světlem z Betléma chystají mimo jiné i na návštěvu Domova pro seniory na ulici Sadová.
   Letošním mottem Betlémského světla je text z biblického Janova evangelia: „Buďte světlem světa, ať svítí vaše světlo před lidmi…“. Podle skautů toto plně vystihuje atmosféru Vánoc a ukazuje, že to, co je cenné, je v nás. Stát se poslem pokoje, přinést toto světlo jako dar lidem ve svém okolí a zapojit se do velké rodiny lidí dobré vůle, to je pro některé lidi dnes velkým vánočním přáním a radostí.
Sobota 17. prosince 9 hodin a 21 minut – plamínek z Betléma právě doputoval přes Vídeň a Brno do Skalice nad Svitavou.
Foto: Andrea Šrámková  


Vánoční besídka
B o s k o v i c e (Jim) - Ve středu 14. prosince uspořádal komplex sociálních služeb Betany Boskovice, spadající pod Oblastní charitu Blansko, předvánoční setkání uživatelů, zaměstnanců, rodičů a spřátelené veřejnosti. Hosty v boskovickém skleníku přivítala vedoucí Betany Marie Zouharová a svoji podporu vyjádřila i místostarostka Jaromíra Vítková. Rodinnou atmosféru zpestřil i kulturní program v podání Tanečního klubu Základní školy Žďárná pod vedením učitelek Kejíkové a Kovaříkové a skupina Bami KR Kunštát s choreografkou Michaelou Bartošovou. Betany Boskovice přeje všem spřízněným duším inspirující prožití vánočních svátků a poklidné vkročení do Nového roku.
Foto: Bronislav Šmatera  


Od ledna platí nové občanky. Vydají je jen v Blansku a Boskovicích
B o s k o v i c k o - Byli zvyklí chodit na matriku v místě bydliště, odteď je však čeká změna. Od prvního ledna platí novela zákona, která s sebou nese nový typ elektronických občanských průkazů. Lidé si o ně zažádají pouze v Boskovicích a Blansku. Fotka nebude potřeba, snímek i podpis vezmou úředníci přímo na místě.
   „Největší změnou pro občany bude to, že žádosti na občanky od Nového roku vyřídí jen obce s rozšířenou působností. Na Boskovicku jsme to tedy pouze my,“ uvedla Kateřina Vorlická z odboru vnitřních věcí v Boskovicích.
   Žádosti už nevyřídí například v Letovicích nebo v Kunštátě. Podle slov kunštátské matrikářky Dagmar Konečné změny na úřadě zatím příliš nepociťují. „Ročně nám přišlo kolem čtyř stovek žádostí o nové občanky. Ale vyřizovali jsme je postupně, proto v současnosti netrpíme pocitem, že by nám výrazně ubylo práce,“ řekla Konečná. Žádosti na staré typy občanek Kunštátští přijímali do konce listopadu. „Hodně starších lidí, kterým platnost průkazu skončila, rychle zažádalo o stávající typ, než bylo pozdě. Mladší se ale spíše rozhodli počkat na nové elektronické typy, které budou k dispozici od ledna,“ vysvětlila Konečná.
   V současnosti zájemcům o občanské průkazy vyhoví jen úředníci v Boskovicích. Do konce roku budou vydávat průkaz typu Blesk, který platí měsíc. „Lidé za něj nemusí platit správní poplatek. Je určený především pro ty, kterým občanka přestane platit v druhé polovině prosince. To je totiž mezidobí, kdy si nemůžou zažádat o starý ani nový typ občanky,“ vysvětlila Vorlická.
   Elektronický občanský průkaz přinese mnoho změn. Lidé dostanou na výběr, zda chtějí verzi zdarma se strojově čitelnými údaji nebo verzi s kontaktním elektronickým čipem. Za ten si zájemci připlatí. „Ještě bohužel přesně nevíme, kolik to bude, ani co přesně bude čip obsahovat,“ řekla Vorlická s tím, že vydávat budou i třetí typ bez strojově čitelných údajů. Ten je však určený pouze pro zvláštní případy.
   Nově bude elektronická občanka k dispozici i dětem do patnácti let. Jejich zákonní zástupci si o ni požádat můžou i nemusí. „Hlavní výhodou je, že budou levnější než pasy. Proto je děti využijí při cestování do zahraničí,“ podotkla Vorlická. Kvůli nařízení z Evropské unie budou totiž děti potřebovat vlastní cestovní doklad. „Cestování dětí zapsaných v pasech rodičů bude možné jen do konce června,“ vysvětlil Zdeněk Němec z ministerstva vnitra. Zároveň dodal, že poté děti vyjedou do zahraničí jen s vlastním cestovním dokladem.
   S pasem mají elektronické občanky společnou i další věc. Žadatelé o průkazy už na úřad nemusí s fotkou. Vyfotí je přímo na místě, kde také pořídí elektronický podpis. „Další novinkou bude bezpečnostní kód, který si lidé zvolí na terminálu při výdeji,“ uvedla Vorlická. Čekací lhůta se nezmění, lidé si na průkaz počkají třicet dnů.
   Elektronické průkazy mají být jakýmsi klíčem k údajům v registrech veřejné správy. Jednotlivé databáze na úřadech budou propojeny, stejně jako online údaje v členských státech Evropské unie. „Elektronické občanské průkazy by tak například mohl použít k založení firmy ve Slovinsku přes tamní internetový portál jak občan Slovinska, tak Česka. Podobné projekty nepřinášejí výhody jen občanům ve vlastní zemi, ale také boří virtuální hranice mezi státy,“ dodal mluvčí ministerstva vnitra Pavel Novák.
   
   žan
  


Páťáci a deváťáci se zúčastnili testování
B o s k o v i c k o (vyv) - V úterý 13. a ve středu 14. prosince zasedli žáci 5. a 9. ročníků základních škol v Lysicích a v Letovicích k počítačům, aby se v rámci 104 vybraných škol z celé republiky zúčastnili prvního zkušebního testování. Tentokrát ještě nešlo tolik o znalosti žáků – to až příště, nyní se ověřovalo, že testy jsou realizovatelné po technické stránce. „Měla se ověřit funkčnost systému,“ potvrdil Miloš Randula, ředitel ZŠ Komenského Letovice, a upřesnil: „U nás se zúčastnilo 20 žáků jedné deváté třídy a 24 žáků z páté. Máme dvě učebny výpočetní techniky, proto mohly obě skupiny pracovat souběžně. Technicky vše proběhlo naprosto bez problémů. Testy se načetly a po jejich vyřešení se odeslaly. Vzápětí se žák dozvěděl výsledek. Technicky zatížily systém méně než testy Scio, které testujeme on-line.“ Test jako účinný nástroj zpětné vazby podporuje i ředitel lysické základní školy Zdeněk Burýšek. „My jako škola dáváme 60 tisíc ročně do testů Calibro a Scio. Všechny tři strany, tedy žák, učitel i rodiče, potřebují vědět, jak si stojí, co děláme dobře nebo špatně. Určitě jsem zastáncem testování, ale mám problém s testováním na počítači. Jak zde udržet objektivitu? Málokterá počítačová učebna například dokáže zajistit, aby od sebe žáci při jedné variantě testu neopisovali. Teď se však testovala cesta, připojení k síti, odeslání a podobně, ověřilo se, že toto funguje,“ Dodal Burýšek.
   Přestože obsah testů a vědomosti žáků nebyly v centru pozornosti organizátorů, pro žáky a jejich učitele a rodiče podstatnými byly. Skládaly se ze tří předmětů – z češtiny, matematiky a z anglického jazyka – a měly zahrnovat jádro znalostí, které obsáhne každý. Odpovídalo se na 12 až 20 otázek (podle předmětu a třídy) a žáci většinou odcházeli spokojeni s hodnocením. „Řekl bych, že jsme dopadli dobře, převažovaly správné odpovědi, ze třídy byli 4 žáci, kteří měli úplně vše správně, ale pak i takoví, co jen polovinu. Problémy se ukázaly trochu v angličtině u páťáků, kde byl náročnější text, ale zde se odrazila i skutečnost, že testování načisto by se konalo v červnu, takže teď ještě není vše probráno,“ shrnul ředitel Zdeněk Burýšek. Zjara a následně během roku 2013 mají proběhnout další zkušební testy, tentokrát už zaměřené na učivo.
   Ministr školství Josef Dobeš se pro testování rozhodl s cílem, aby zvýšil v posledních letech klesající kvalitu vzdělávání na školách. Na konci 5. a 9. ročníku by proto mělo být stanoveno určité penzum znalostí. Zůstává ne jednoznačně zodpovězená otázka, k čemu celý projekt má sloužit. „Není jisté, jestli to budou testy srovnávací nebo testovací. To musí být stanoveno. Každopádně to povede k určité unifikaci ve jmenovaných předmětech, což považuji za krok správným směrem,“ zhodnotil Miloš Randula.
  


Zastupitelstvo rozhodne, zda koupí zpět pozemek, na němž měl vyrůst hotel
K u n š t á t (AD) - V Kunštátě možná vznikne autobusové nádraží. Stávající situace na náměstí je totiž velmi nepřehledná, protože autobusy odjíždějí z několika různých míst do různých směrů a pro cestující je náročné se zorientovat. Tento problém by však v dohledné době mohl zmizet.
   Město proto zvažuje odkoupit zpět pozemek na Bochořákově náměstí, který před pár lety prodalo na stavbu penzionu či hotelu. Současný majitel však od svého záměru ustoupil a díky výhodně uzavřené prodejní smlouvě město nyní může pozemek koupit zpět za původní cenu. Jedná se o parčík mezi kostelem a pekárnou, kde je v současné době odpočinková zóna a dětské hřiště. To by přitom mělo být zachováno i v případě vybudování nádraží.
   Jestli možnosti odkupu pozemku Kunštát využije, bude řešit zastupitelstvo. To také může rozhodnout o zadání výběrového řízení na projekt, který by řešil, jak do daného prostoru nádraží umístit. „Ještě taky musíme získat finanční prostředky, protože v našem rozpočtu tolik peněz nenajdeme,“ přiblížil situaci starosta Kunštátu Zdeněk Wetter. Pokud všechno půjde podle jeho představ, Kunštát by mohl mít autobusové nádraží už v roce 2013.
   Pokud by tato varianta nevyšla, mají v Kunštátě připravenou ještě další možnost, jak nepřehlednou situaci s autobusy vyřešit. „Vybudovali bychom zálivy na podélné stání u silnice mezi křižovatkou u kostela a křižovatkou u školy. Na každé straně silnice by mohly stát dva až tři autobusy,“ vysvětlil starosta další plán.
   Spolu s tím by se mohly změnit i zmíněné křižovatky, které už nejsou vyhovující. U křižovatky pod kostelem by měl přibýt chodník, který tam z hlediska bezpečnosti chybí, a křižovatka u školy by mohla úplně změnit svůj tvar. „Ředitelství silnic a dálnic se přiklání k variantě křižovatky ve tvaru T, místo současného Y. Bylo by to levnější a jednodušší, než tam vybudovat kruhový objezd, o kterém se taky uvažovalo,“ dodal Zdeněk Wetter.
  


Děti plavou v lázních. Sloupská škola má bazén svůj, musí jej ale opravit
B o s k o v i c k o (AD) - (žan) - Naučit se plavat, splývat, potápět se. Povinná výuka plavání čeká všechny žáky třetích a čtvrtých tříd základních škol nejen na Boskovicku. Většina základek navštěvuje městské lázně, jen pár z nich má bazén přímo pod svou střechou. Ta sloupská v současnosti chystá celkové opravy posuvného dna. Aby příští školní rok mohli bazén vůbec spustit, potřebují sedm set tisíc korun.
   „Na posuvném dnu se pořád něco kazilo. Loni jsme do něj opět investovali, ale závady neberou konce. Je potřeba jej v nejbližší době opět opravit,“ uvedl ředitel sloupské základní školy Pavel Dočekal.
   K bazénu předběžně přivedli projektanta, který nejnutnější opravy vyčíslil na sedm set tisíc korun. „Je to částka, kterou potřebujeme, abychom mohli příští školní rok bazén vůbec spustit. Mechanismus posuvného dna je celý zrezivělý od chlorované vody. Celková výměna by však stála až tři miliony,“ vysvětlil Dočekal s tím, že se vedení školy zatím přiklání k dražší variantě. Na tu však potřebují sehnat peníze. „Máme nějaké rezervy, mimo jiné počítáme i s tím, že dost ušetříme na plynu. Budeme se ale hlavně snažit dosáhnout na nějaké dotace,“ řekl Dočekal.
   Sloupský bazén nenavštěvují jen tamní žáci, přístupný je i veřejnosti. „Pronajímají si jej například turisté z místních hotelů a rekreačních středisek. Bazén je opravdu hodně využívaný,“ popsal Dočekal.
   Místo, kde naučit děti plavat, mají i na základní škole ve Velkých Opatovicích. Tam bazén kompletně opravili již před několika lety. „V současnosti s výukou plavání žádné problémy nemáme. Ve škole učíme jak povinné plavání ve třetích a čtvrtých třídách, tak i ostatní děti jako součást tělocviku,“ uvedla tamní ředitelka Jarmila Smetanová s tím, že bazén každoročně napouští v únoru.
   Jiným školám v okolí nezbývá než využít nabídky lázní. V těch boskovických se učí plavat například žáci ze Základní školy Boskovice. „Plavat chodí první až páté třídy. Výuku provozujme přes Tělovýchovnou jednotu Plavecká škola,“ upřesnil ředitel Vladimír Ochmanský. Stejně jako další školy na Boskovicku využívá i tato plaveckou školu jako prostředníka. „Zajišťujeme výuku v bazénu asi dvaceti školám z celého okresu. Zamluvíme rekreační nebo plavecký bazén v lázních, záleží na tom, zda vyučujeme děti ze školky či základky,“ upřesnila Zuzana Langerová z plavecké školy s tím, že sestavit rozvrh všem těmto dětem je někdy náročné. Obyčejní návštěvníci totiž v bazénu při výuce být nesmějí.
   Lázně v hodinách tělocviku navštěvují i střední školy. „Jednorázově sem chodí například z gymnázia nebo pedagogické školy,“ dodal vedoucí provozu boskovických lázní Bohumil Feruga.
  


Anketa - Chodíte o Štědrém dnu na Polévku pro chudé a bohaté?
B o s k o v i c k o - Chodíte o Štědrém dnu na Polévku pro chudé a bohaté? Líbí se vám, že peníze z polévky dostávají postižení v Boskovicích?
   
   Milan Kučera, 38 let, řidič
   Polévka pro chudé i bohaté mě moc nezajímá. Proč bych měl chodit pro polévku na náměstí, když si ji můžu uvařit doma.
   
   Roman Blažek, 53 let, truhlář
   Protože nebydlím v Boskovicích, tak si pro polévku nechodím. To, že výdělek připadne postiženým mi připadá v pořádku.
   
   Anna Dušková, 73 let, důchodkyně
   Pro polévku si nechodím a to, že peníze dostanou postižení je nejspíš dobře.
   
   Jarmila Bednářová, 62 let, důchodkyně
   Myslím, že jednou nebo dvakrát jsem si pro polévku byla, ale letos pro ni nepůjdu.
   
   Petr Urbánek, 48 let, malíř
   Bydlím mimo Boskovice, takže si pro polévku určitě nepojedu. A jelikož se do této akce nezapojuji, je mi celkem jedno, kam nebo pro koho půjde výdělek.
   
   KK
  


Jednou větou
B o s k o v i c k o - Kořenec - Obec zveřejnila obecně závaznou vyhlášku o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. K nahlédnutí je na stránkách obce.
   
   Suchý - Pro počítačovou hru Emergency 4 právě vzniká nový mód, který bude mapovat hasičskou techniku na Blanensku. Ukázku můžete najít na stránkách dobrovolných hasičů obce Suchý.
   
   Újezd u Boskovic - Zastupitelstvo obce schválilo příspěvek pro občany na volný vstup do boskovických lázní na pátek 30. 12., a to od 16 do 17 hodin.
   
   Valchov - V obecní knihovně uspořádali ve středu 14. prosince besedu pro děti a prarodiče na téma Vánoce.
   
   Vážany - Na stránkách obce jsou k dispozici fotografie z Mikulášské nadílky.
   
   Žďárná - Obec zveřejnila návrh rozpočtu na rok 2012. K dispozici je na stránkách obce.
  


Sonda teen - Co si chystáš na vánoční prázdniny
B o s k o v i c e - Vánoce se blíží čím dál více rychleji a s tím i, (nejen) studenty dlouho očekávané, vánoční prázdniny.
   - Chystáš si na vánoční prázdniny lyže, brusle, plavky? Kam zamíříš?
   
   David, 17 let
   Chystám si brusle, a zamířím na rybník.
   
   Aneta, 19 let
   Na bruslák.
   
   Honza, 18 let
   Na Vánoce? Občas jezdíme na pár dní do našich oblíbených Karlových Varů. Tam jsme ubytovaní v hotelu a můžeme volně chodit do lázní a do bazénu. Takže asi plavky.
   
   Veronika, 15 let
   Lyžovat nepojedu, ale určitě si půjdu zabruslit na zimní stadion.
   
   Jitka, 16 let
   Tak lyže rozhodně nechystám, protože lyžování jako sport moc neuznávám. Pokud mi to vyjde, ráda bych chodila bruslit a snad i plavat.
   
   Štěpán, 15 let
   O vánočních prázdninách si chystám brusle a plavky. Budu v Boskovicích, užívat si volna.
   
   Michal, 14 let
   Lyže určitě pokud bude sníh, plavat asi ne, ani lázně a nikam nemířím.
   
   Simona, 17 let
   Musím říct, že zimu nemám moc v oblibě. Z toho vyplývá i to, že v oblibě nemám ani zimní sporty. Nejraději jsem v zimě doma, v teplíčku. Ale když už to opravdu musí být, tak bych si vybrala nejspíše plavky, protože v bazénu je jakž takž teplo.
   
   Adam, 14 let
   Ještě nevím. Možná někam pojedu na lyže nebo si zabruslit, ale ještě nemám představu o tom, co budu dělat.
   
   Zuzka, 17 let
   Zatím nic v plánu nemám, že bych někam jela. Ale vytáhnu nejspíš brusle a lyže. Plavky nechám na léto.
   
   Šárka, 18 let
   Po dlouhé době bude o Vánocích zase celá naše rodina spolu, takže si budu užívat spíš domácí pohody, ale i tak se tam určitě chvilka najde i na večerní bruslení.
   
   Anna, 19 let
   Nejspíš půjdu na lyže. Počkám si na sníh a vyrazím nedaleko na sjezdovku (pokud nebude uměle zasněžovaná).
   
   Veronika, 17 let
   Chystám se do Rakouska na lyže. Taky na brusle - určitě budu chodit na zimák. Pak se taky těším, protože jsou svátky a nemusí se do školy.
   
   LD
  


Silvestr na náměstí
L e t o v i c e (vyv) - Možnost oslavit konec roku a přivítat společně příchod roku 2012 mají obyvatelé Letovic. Pro ty, kdo se přijdou bavit na Masarykovo náměstí, bude jako už tradičně připraven na zahřátí punč a čaj. Akce je plánovaná od 23 hodin, po půlnočním přípitku oblohu nad městem rozzáří ohňostroj.
  


Podnikatelská škola na veletrhu fiktivních firem
B o s k o v i c e - Studenti Soukromé střední školy podnikání a managementu Boskovice se na začátku prosince zúčastnili mezinárodního veletrhu studentských fiktivních firem v rakouském Korneuburgu. Boskovická škola byla jediným českým účastníkem této akce. „Cílem tohoto projektu je mezinárodní spolupráce mezi školami a také zde probíhá soutěž mezi školními týmy, které řídí fiktivní podniky. Firmy neobchodují jen mezi sebou, ale i s návštěvníky veletrhu z řad veřejnosti. Během celé soutěže jsou jednotlivé firmy hodnoceny komisaři,“ upřesnil ředitel školy Jaroslav Kašpárek.
   Zúčastnilo se celkem 31 fiktivních firem, většina byla z Rakouska, čtyři ze Slovenska a Českou republiku zastupovaly dva týmy z boskovické podnikatelské školy. Jedním z nich byla firma Kinderparadise specializující se na prodej dětského oblečení. Svou činnost zahájila již v minulém roce. Druhou firmou byla Magic Fairies, která nabízela kosmetiku a parfumerii. Oba týmy se umístily do 5. místa, což je výrazný úspěch.
   Obrovské cti se dostalo studentce 2. ročníku Veronice Hüblové, která při závěrečném hodnocení firem poděkovala za všechny studenty pořadatelům veletrhu a předala řediteli Obchodní akademie v Korneuburgu jeden z oficiálních plakátů soukromé školy, vydaný k příležitosti konání tohoto veletrhu.
   
   MO
  


Vánoční příloha - Petr Cvrkal by rád, aby každý člověk byl vnímám jako veliký dar
KAZANLAK - Ještěže tu techniku máme. Není potom žádný velký problém vést rozhovor s člověkem vzdáleným bratru tisícovku kilometrů. Předkládáme tedy svědectví o jedné z životních etap boskovického rodáka.
   
   Zdravím do Bulharska. Mohl by ses prosím v krátkosti představit?
   Jmenuji se Petr Cvrkal, jsem katolický kněz, salesián a desátým rokem působím v Bulharsku jako misionář. (Salesiáni jsou řeholní společnost, založená italským knězem Donem Boskem na konci devatenáctého století. Hlavním poslání salesiánů je práce s mládeží a dětmi - pozn. red.)
   
   Kde přesně?
   Je to přesně v srdci Bulharska, v Kazanlaku, na poloviční cestě mezi Sofií a Burgasem.
   
   Žiješ delší dobu v Bulharsku, v zemi, kterou většina Čechů spojuje se Slunečným pobřežím, někdo možná slyšel o divokých horách ve vnitrozemí. Co je tato země pro tebe? Vnímáš ji jako svůj domov?
   Tím, že tady jsem již nějakou dobu, je tato země pro mě určitě druhým domovem. Je to hlavně díky společenství salesiánů, ve kterém zde žiju. Takže ano, v určitém smyslu jsem tady doma. Když se sem vracím, jedu domů.
   
   Lidé se nyní připravují na Vánoce, každý prožívá adventní dobu po svém. Jak prožíváte advent u vás?
   Myslím si, že není velký rozdíl mezi Bulharskem a jinou zemí v Evropě. Díky globalizaci je svět hodně podobný. Příprava na Vánoce je spojena s výzdobou ve městech, nákupem dárků, vánočními slevami, jako jinde na světě. A v té duchovní rovině: Bulharsko je pravoslavná země, prožívání předvánoční doby je jiné. V Čechách je advent čtyři týdny, v pravoslaví toto období trvá týdnů šest. K přípravě na Vánoce podle pravoslavné tradice patří posty, které jsou mnohem přísnější než v katolické církvi.
   
   Co tradiční předvánoční symboly – adventní věnce, svíce?
   Adventní věnce pravoslavná církev tak nezná. V našich kostelích však tyto symboly máme, v mé farnosti je například v kostele i adventní věnec.
   
   V Bulharsku je silná pozice pravoslavné církve, která má ve své tradici plno symbolů, ikony. Na druhou stranu to není odtud tak daleko, je to součást dnešního globálního světa s televizí, internetem. Co převažuje?
   Pravoslavná církev tady podle mě ztratila svůj duchovní náboj, je to asi i důsledek komunismu. Vidím v tom veliký problém a dost bolestně se mě to dotýká. Lidi říkají, jsem Bulhar, tedy jsem pravoslavný. Ale co se týká praktik, náboženského života, žijí ho minimálně. Někdy je jejich víra, jak říká můj přítel, pravoslavný kněz z Kazanlaku, na hraně s pověrou. V Bulharsku jsem se poprvé osobně setkal s pravoslavím a pořád objevuji veliké bohatství symbolů. My tady sloužíme mši svatou ve východním obřadu jako řeckokatolíci, což je stejné jako pravoslavný obřad. Když člověk nezná symboliku mše nebo svátostí, připadá mu to jako divadlo. Jak to člověk postupně objevuje, zjišťuje obrovské duchovní bohatství pravoslavné spirituality.
   Mladí lidé v Bulharsku prožívají svůj volný čas stejně jako mladí kdekoli jinde. Ve volném čase žijí televizí, internetem. Sám taky mám facebook, pracovně jej využívám například pro rozesílání pozvánek, protože vím, že tak se dostane k mladým lidem. Ale mezi mladými je to skoro závislost, asi jako všude jinde.
   
   Bulhaři jsou jistě míň majetní než Češi, jsou chudší…
   Lidí v Bulharsku se určitě víc dotýká ekonomická krize. V našem městě bylo propuštěno plno lidí, jsou nezaměstnaní, případně mají neplacené volno, je dost obtížné sehnat práci. Ekonomicky je to tady na úplně jiné úrovni. Pro srovnání - dobrý důchod je 200 leva, což odpovídá v českých korunách zhruba 2,5 tisícům, slušný výdělek je nějakých 400 leva, což je na koruny asi 5 tisíc - při cenách dost podobných těm českým. Česká republika je pro místní lidi tady západ. Důsledkem pak je, že velká část mladých a inteligence odchází ze země pryč, a to je veliká škoda pro celou zemi.
   
   Myslíš si, že když mají lidé méně prostředků, vnímají vánoce jinak? Že je neberou tolik přes peníze a dárky?
   Pro jižní kulturu je důležitý vnějšek. Snad i tím, že jsou chudí, je pro ně důležité dobře vypadat. Mladí chtějí mít značkové oblečení, moderní mobily, jezdí tady třeba velké množství džípů. Když se lidi sejdou na oslavu, chtějí, aby byl stůl plný. Například plánujeme výlet s mladými – a oni nemohou jet. Nejedou ne proto, že nemají peníze na samotný výlet, to by i měli, ale proto že nemají v kapse další leva, aby se tak mohli ukázat. Je to pro ně problém.
   
   U nás je vrcholem adventní přípravy Štědrý den 24. prosince, příp. Boží hod vánoční 25. prosince, pravoslavní slaví vánoce až 6. ledna. Můžeš to vysvětlit?
   V pravoslavném Bulharsku to neplatí. Bulharsko je výjimka z pravoslavných zemí, již během komunismu se vánoce začaly v Bulharsku slavit 25. prosince, 24. prosince mají i půlnoční mši. V jiných pravoslavných zemích jako je Rusko, Řecko jsou však Vánoce až 6. ledna.
   
   Kdesi jsem slyšela o tradičním vánočním bulharském zvyku, kdy hlava rodiny rozloží na zemi slámu, připomínající chlív, na něj hospodyně rozprostře vyšívanou pokrývku a na tento „stůl“ se přinesou mísy s jídlem. Slyšel jsi o tom, zažil jsi to?
   Toto neznám, nevím. Ale jsou tady různé tradice. Pokusím se popsat typický Štědrý večer, je to trochu jiné než v Čechách. Důležitý je vždy otec rodiny, ten ze všeho nejdřív bere do ruky kadidlo, obchází dům, nakuřuje, potom se otevírají dveře a tím se zve Kristus ke štědrovečernímu stolu. Rodina si sedá ke stolu, prostírá se, ve věřících rodinách následuje modlitba. Na večeři se v Čechách tradičně podává kapr, v Bulharsku bývá ale kapr na Mikuláše (Mikuláš je patronem mořeplavců). Podle bulharské tradice musí být štědrovečerní jídlo postní a pokrmů je lichý počet. Čím víc pokrmů, tím lépe - večeře je symbol štědrosti. Někdy se nechává jedna židle volná – symbol toho, že Kristus je s nimi při večeři. Po skončení večeře se všechno nechá na stole, tak jak bylo – což symbolizuje, že jsou pozváni k slavnosti Narození Krista i zemřelí. Ze stolu se uklízí až druhý den ráno.
   
   A co oslavy Silvestra, Nového roku? Jak toto prožívají mladí?
   Je to stejné asi jako všude jinde. Pro Bulhary je typické scházet se, být společně. Bulhaři jsou vřelí, otevření, štědří. Když už se slaví svátky, tak většinou nesedí před televizí, zvláště mladí mají potřebu být spolu – to je pro místní typické, bohužel je to trochu potlačované konzumní kulturou, která tady vznikla po komunismu.
   
   A co romská komunita?
   Romská komunita je úplně jiný svět. Romové žijí na rozdíl od České republiky mnohem víc v ghettech. My například pracujeme s Romy ve Staré Zagoře, tam jich žije nějakých pětadvacet tisíc, to je město ve městě. V rámci své čtvrti mají své struktury, školy, obchody. Je to dáno historicky, Romové za komunistů nebyli rozmístěni mezi bílé, žijí odděleně, mají svůj svět jazykový i kulturní. Třeba oslavy Silvestra a Nového roku připadají na úplně jiné datum.
   
   Co by sis přál pod stromeček? Už jsi napsal Ježíškovi?
   Ježíškovi jsem psal naposledy… už je to hodně dávno. Asi někdy ve škole.
   My to máme v komunitě tak, že si každý losujeme jednoho, pro kterého připravíme nějaký dárek, je to takové symbolické.
   Asi bych měl nehmotné přání. Přál bych si, aby Vánoce nebyly jen historie či vzpomínka na historii, ale něco živého, skutečného. A dál bych si přál, abych to, o čem kážu, abych to taky žil.
   
   Nechceš něco vzkázat lidem do Boskovic?
   Jak v Bulharsku, tak v Čechách jsou vánoce takovými rodinnými slavnostmi, kdy jsou rodiny spolu, lidé se schází. Přál bych nám všem, abychom si na sebe dělali čas nejen na Vánoce. Abychom vnímali každého člověka jako veliký dar. Abychom Vánoce neměli jen jediný den v roce.
   
   Marcela Ženatová
  


Vánoční příloha - Tradice slaměných výrobků z Bukové nekončí
BUKOVÁ - Historie slaměných výrobků v Bukové sahá do daleké minulosti. Sláma se používala jako všestranný materiál jak pro výrobky užitné, tak pro okrasné ozdoby. Vázáním se vyráběla povřísla na svazování snopů obilí, nebo slaměné došky a v neposlední řadě ošatky, které nemohly chybět v žádné domácnosti. V dnešní době už přetrvává jen výroba slaměných ozdob. Za jednou pokračovatelkou tohoto řemesla, paní Marií Fiedlerovou, jsem se vydal, abych se něco dozvěděl o historii tradice výroby slaměných ozdob v Bukové a v její rodině. Pojďte se spolu se mnou začíst do jejího vyprávění…
    „Pocházím z Lipové a moje maminka ozdoby dělávala, už když byla mladé děvče. Pracovala v podniku Tvar, kde se vyráběly ozdoby a dárkové předměty, třeba krabičky na korály. Lidé podomácku pletli lýkové šňůry, ze kterých se ve firmě šily vložky do bot. Já jsem se vyučila v OP Prostějov, ale po mateřské jsem zůstala s dětmi doma a začala jsem dělat řemeslo, které mě naučila maminka. Pracovala jsem podomácku pro Ústředí lidové umělecké výroby v Brně a tam jsem nosila až hotovou práci. Dělali jsme vánoční ozdoby, ošatky z lýka a lýkové prostírání, které se tkalo na stavu. Také jsme na Velikonoce šili takové kačenky a kohoutky. Moje výrobky byly prodávány v Krásných jizbách po celé republice. Po rozpadu společnosti v roce 1992 jsem si udělala živnostenský list a na něj dělám dodnes, ale spíš jen pro zábavu,“ vypravuje s úsměvem na rtech paní Fiedlerová.
   V její rodině ve stejném oboru pracoval ještě strýc, který pracoval ve fabrice, kde vyráběli lýkové tašky. Ostatní příbuzní pletli lýkové šňůry, ze kterých se vyráběly vložky do bot a kabelky. V Bukové měla paní Fiedlerová spolupracovnici, Květu Krejčířovou, která teď bydlí v Otaslavicích, ale stále jsou spolu v kontaktu a spolupracují. Také s nimi pracovala paní Pořízková, která dělala krásná blahopřání s nalepovanými obrázky ze slámy a panenky. „Já to dělám nejvíc, jinak už tady nikdo ozdoby nevyrábí. Není materiál, lýko je drahé,“ vysvětluje.
   V okolních obcích se tradice výroby slaměných výrobků drží ještě v Lipové v osobě pana Koudelky a jeho rodiny. „Něco asi dělají, protože sem tam nějaké ozdoby vidím v obchodě, ale moje to není – to poznám,“ usmívá se paní Fiedlerová.
   Nemusíme se však bát, že by tradice skončila, protože paní Fiedlerová řemeslo předává svým dvěma synům. „Jeden na to nemá čas, ale ten druhý, který jezdí s kamionem, dělá, jak má chvilku. Umí všechno: řetězy na stromek, dárkové zboží, zvířata ze svazované slámy, třeba koně a čápy,“ vypráví s nadšením, zatímco mi ukazuje jeho krásné výrobky. „On je hrozně šikovný, umí lepší věci než já,“ chválí syna a dodává, že vnoučata si také zkouší něco vyrobit. Snacha naopak dělává slaměné kuličky, které jsou prý na stromečku moc pěkné a je tedy jasné, že řemeslo bude mít hned několik pokračovatelů.
   Je těžké naučit se vyrábět takové krásné ozdoby, jako dělá paní Fiedlerová? „Záleží na tom, jak je kdo šikovný, není to zas tak těžké. Myslím, že by se to mohlo naučit hodně lidí, akorát by museli chtít. Je to taková práce, z které se nedá uživit, je to spíš koníček. Když budete ozdoby prodávat, tak to málo lidí koupí. Po několik let jsme jezdili prodávat do Lipovce na předvánoční trhy, ale vždy jsme vydělali jen nějakou tu tisícovku. První rok to bylo lepší, to nás tam ještě nikdo neznal. A když jedete na jarmark třeba do Boskovic, tak jenom to místo stojí tolik peněz, že na to ani nevydělám, a ještě tam stát v zimě…“ vysvětluje mi paní Fiedlerová, která vyrábí hlavně pro rodinu a známé. „Někdo mi s něčím pomůže a ‚nic mi za to nedávej, udělej mi pár ozdob‘,“ usmívá se. „Pak se mi toho nahromadí, že to ani nestačím dělat.“
   Když jsem se zeptal, co se musí se slámou stát, než se dostane do šikovných rukou, které stvoří takřka umělecké dílo, byl jsem překvapen odpovědí. „Je to složité, kdyby to šlo jenom chytnout a plést, to by dělalo lidí! Obilí, nejčastěji žito, se musí posekat kosou, nesmí to být sláma z kombajnu. Máme kousek políčka u silnice směrem na Lipovou, ale také jsme chodívali na družstvo. Vždycky jsme odřezávali klásky a dávali je do pytle, slámu jsme si mohli vzít,“ rozvykládala se paní Fiedlerová o tom, jak se stébla skládají do snopu a jak se rozstříhávají vždycky po kolínku většinou na tři díly. „Od klásku po první kolínko se tomu říká klásková sláma, která je velmi slabá – ta se používá na maličké ptáčky a na ty nejmenší ozdobičky. Ta silnější se používá na větší ozdoby a konec stébla, který musí být tlustý a dlouhý se používá na velké hvězdy. Z úplného spodku dělám malé hvězdičky.“
   Po rozřezání, které dá nejvíc práce je potřeba slámu odbarvit. „Dříve jsme to neodbarvovali. Hotové výrobky se tehdy dávaly do sirníku, zvláštní místnosti, kde se zapálila síra, která slámu vyčistila a vydezinfikovala.“ Později soukromníci v Lipové začali slámu odbarvovat v technickém peroxidu naředěném vodou. „Napřed to lidé chtěli přírodní, ale jak to začali odbarvovat, tak všichni začali chtít bílé.“ Do peroxidu se stébla namočí asi na tři dny, ale je potřeba je hlídat, protože všechna nemají stejnou kvalitu, a když zůstanou v roztoku déle, jsou nepoužitelná. Poté co jsou vytažena, nechává je paní Fiedlerová venku na zahradě. „Nejlepší je dělat to v létě, nechat to venku až to vyschne a potom i to suché, aby to vyčichlo. Ještě aspoň měsíc se z toho nedá dělat. I když s tím pracuji v rukavicích, tak se někdy nevyhnu na to chytnout holou rukou. Hned to začne štípat,“ přibližuje svízelnost přípravy paní Fiedlerová. Poté se sláma třídí do krabic na kláskovou, tlustou a nejtlustší. Před samotným pletením se sláma musí ještě namočit. „Chystání slámy je složité a dá to strašné práce. Letos mi to dělal děda, kdyby se do toho nepustil, tak jsme vůbec nemohli vyrábět ozdoby, protože já na to nemám čas. Děláváme to v září, ale pak je zase zahrádka, máme králíky a slepice. Práce je pořád dost.“
   Později se paní Fiedlerová rozvykládává o svém celoživotním zážitku – výrobě ozdob na 28 metrový vánoční strom do Vatikánu v roce 1999. „V Katolickém týdeníku byl inzerát, že Česká republika bude dávat vánoční strom na Svatopetrské náměstí do Vatikánu a že potřebují výzdobu. Napsala jsem jim, že dělám ozdoby ze slámy a vybrali mě.“ Po celoroční práci paní Fiedlerová a její manžel měli vyrobeno asi 350 velkých bání a zvonců a také bezmála dvoumetrovou hvězdu. „Vybírala jsem tu nejsilnější slámu, jakou jsem našla a svazovala jsem ji. Ale řekla bych, že tam skoro nebyla vidět,“ vzpomíná na svůj největší výrobek, zatímco mi ukazuje fotky z jejího týdenního výletu do Říma.
   Ve Vatikánu nezůstaly šikovné ruce Bukovské obyvatelky bez povšimnutí a tak se paní Fiedlerová mohla podílet na výzdobě ostravského kostela sv. Václava. Pravidelně také spolupracuje s Mateřskou školou v Opavě. „Nechávám jim svoje výrobky za lepší cenu, téměř zadarmo a výtěžek je na podporu té školky,“ upřesňuje.
   Možná vás napadá otázka: jak to může všechno stíhat? „Já třeba nedělám dva měsíce a pak ve dne v noci, jako teď,“ vysvětluje s úsměvem paní Fiedlerová. „Dopoledne neudělám nic, to vždycky do obchodu, uvařit, umýt nádobí, nakrmit slepice a králíky… a teprve potom se do toho můžu pustit. Je to taková titěrná práce a už na to tak dobře nevidím. I proto nejraději pracuji při denním světle, ale pokaždé to nevyjde. Třeba teď mám pilno a dělám až do deseti večer.“
   Už je dávno tma a i přesto, že mě toto řemeslo upřímně zaujalo, nastal čas rozloučení s velmi příjemnou paní, která rozhodně nelení, i když je v důchodu. Na rozloučenou jsem dostal pořádnou výslužku krásných slaměných ozdob vyrobených nejen rukou samotné paní Marie Fiedlerové, ale také jejích následovníků. Není tedy sebemenší důvod se bát, že tradice slaměných výrobků v Bukové skončí!
   
   Ondřej Kalenský
  


Vánoční příloha - O slunovratu a keltských tradicích
Brzy se stmívá, ale v dnešní době prosvícené pouličními lampami, obrazovkami televizorů, výlohami ochodů, hospůdek, škol, muzeí, koncertních sálů a kostelů to ani nevnímáme. Zakrátko se ale zkracování dne zastaví, přijde slunovrat a denní světlo bude pomaloučku ukrajovat temnotu.
   Z dnešního pohledu je slunovrat možná zajímavé období, nicméně pro každodenní život nepříliš důležité. Ovšem v krajině dávných Keltů tomu bylo jinak.
   Keltové, kteří na našem území sídlili v 5. a 6. století před naším letopočtem, nebyli jistě první ani poslední lidé obývající českou kotlinu. Ať to byl kdokoli a chtěl přežít, musel žít v souladu s přírodou. Když lidé začali získávat potravu pěstováním obilí. Bylo pro ně vědění, kdy nastává jarní či podzimní rovnodennost, skutečně velké „kouzlo“ a z tehdejšího pohledu bylo ještě důležitější zjištění, že se slunce „vrací“. Kdyby neexistoval zimní slunovrat, pokryl by zemi věčný led a zahltila jí temnota. Asi stěží si dnes dovedeme představit úlevu, že i protentokrát zachovalo slunce tradici a nehodlá je ani zničit ani zcela opustit. Není proto divu, že dodnes v některých zemích přežily oslavy slunovratu. Většinou sice v podobě folklorních slavností či karnevalů, nicméně to vypovídá o jejich tuhém kořínku. Ostatně i naše Vánoce nejsou přes všechny pozdější nánosy nic jiného, než oslava zimního slunovratu.
   Pojďme se nyní podívat na naší Českou zem a třeba do Boskovické brázdy v období druhé poloviny prvního tisíciletí před narozením Ježíše.
   Je 21. prosinec a podle Keltského stromového kalendáře končí období vlády fíkovníku, který má ve znamení sladkost a hořkost – světlo a temnotu. 22. prosince je jen jeden den buku, který stojí ve stromokruhu naproti bříze, stromu zasvěcení (24.6.). Potom následuje poslední den keltského lunárního kalendáře a „Tajemné noci neotesaného kamene“. Reprezentuje přestupný den, ale představuje také nenaplněný lidský potenciál, který se stále vyvíjí. Jeho znakem bylo jmelí, které druidové posvátně odřezávali z dubů zlatým srpem. Tento den symbolizoval křivolaký ohon Sarpha neboli draka, který nikdy nebyl vidět celý. Pro lidi narozené v tento den to znamenalo tajemství jejich předků a chybějící období svých životů. Mohli se stát vyhnanci, přesto mají tito lidé schopnost vystoupit z bídy a stát se slavnými mesiáši. Jsou to lidé obklopeni tušením a předurčením.
   Do 1. ledna pak následují dny jabloně. Keltové říkali o lidech v ten den narozených, že spojují vše oddělující.
   Keltové vzali do svého kalendáře jen dva ovocné stromy. Právě fíkovník a jabloň, které ohraničují slunovraty v létě a v zimě. Možná, že na Kelty udělala dojem pěticípá hvězda v jádru rozkrojeného ovoce. Pro ně bylo číslo pět číslem lásky, a jejich největší láskou byl Jiný svět.
   Můžeme se nyní domnívat nebo snít o našich keltských předcích, kteří českou kotlinu pravděpodobně opustili ještě před narozením Krista. V Boskovické brázdě bylo objeveno několik Keltských oppid. Největší a nejznámější je Staré Hradisko. Významné nálezy byly zaznamenány v Lysicích, ve Svitávce, ve Velkých Opatovicích a v Bořitově. Po Keltech nám ale zůstalo mnoho zvyků. Například darování jmelí a krájení jablka na vánoce, vhazování mincí pro štěstí do studní a kašen. Podle keltského kmene Bójů dostaly české země latinský název Boiohaemum, který se objevil v záznamech římského dějepisce Tacita na přelomu 1. a 2. století našeho letopočtu.
   Ačkoli jsme snad v jádru Slovany trochu protkáni Germány s příměsí Švédů, můžeme se inspirovat keltským způsobem života. A protože prožíváme období hledání svých kořenů, jako bychom dospívali a připravovali se vkročit do nových světů, objevila se také velká vlna navracení keltské kultury.
   Jitka Boháčková ze Sudic, kde byly v nedávné době nalezeny dokonce mnohem starší předměty než z doby osídlení Keltů, se považuje za Slovanku, přesto jí fascinují keltské ornamenty, jejichž význam si dnes můžeme spíše domýšlet. Právě to se Jitce líbí, to tajemno a možnost snění o dávné době.
   Zkuste, proto vstoupit do tolik nového roku, jako to dělali Keltové. Poděkujte slunci, že nás neopustilo.
   
   Text a foto: Martina LukešovÁ
  


Vánoční příloha - Na malohanáckou přírodu mám silné vzpomínky, říká profesorka Hana Librová
BOSKOVICE - Prof. RNDr. Hana Librová, CSc. založila studijní obor Humanitní enviromentalistika a následně Katedru enviromentálních studií na Fakultě sociálních studií v Brně, kde stále působí. V předvánočním čase jsme si povídali nejen o tom, co to enviromentalistika vlastně je, o životním prostředí a o životě na venkově, kterému se profesně dlouhodobě věnuje, ale především o jejím vztahu k Uhřicím a také o tom, proč na Štědrý den nejí kapra.
   
   Paní profesorko, máte osobní vztah k našemu regionu. Můžete přiblížit, jaké jsou vaše vazby na Boskovicko?
   Na Malé Hané, v Uhřicích žil po generace rod mého otce. V době mého dětství jsme žili v Brně, ale do Uhřic rodiče jezdili pomáhat strýci Frantíkovi Nechutovi při žních. Já jsem se s bratrancem Zdeňkem a sestřenicí Hanou motala kolem drůbeže a králíků. Moje starší sestra pomáhala doopravdy. Seděla ke své velké pýše na mlátičce a soukala do ní snopy. Dodnes si vzpomínám, jak jsem jí záviděla, když přísný strýc na její adresu cosi uznale utrousil. Chod hospodářství udělal na mne, městské dítě, velký dojem. Opečovaní koně v maštali, telící se kráva, večerní dojení, vůz vjíždějící do vrat s čerstvě nakosenou lucerkou, i v létě práce do tmy.
   
   To jste vy děti trávily čas v hospodářství? Jistě jste chodili i na výlety do přírody?
   To se ptáte tak moderně! Na výlety v dnešním smyslu se tehdy na venkově nechodilo - to jsem si začala dopřávat až po třicítce. Ale stejně mám na malohanáckou přírodu silné vzpomínky. Chodili jsme pěšky kolem blatouchového potoka polňačkou z Cetkovic od vlaku, přesně v polovině cesty stál kříž - teď jej nějaká dobrá duše přemístila k železničnímu přejezdu. Tam, kde je dneska regulovaný potok a nedohledný lán řepky nebo kukuřice, byly louky.
   Jiný silný přírodní zážitek mám ze Stráže, jak se říká, ze Strážky. Tam jsme s tetičkou Vlastou a s naší maminkou chodily sklízet mák. Ručně; prostě se odlamovaly makovice. Ze Strážky byl, a dosud je, nádherný výhled do kraje. Na jedné straně k Třebové se důstojně tyčí Hušák, před námi Opatovice, tehdy bez komínů, směrem k jihu Borotín obklopený sady, a ještě dál věže vanovického kostela. Vlastně teď nevím, jestli jsou ze Stráže vidět, možná si to jen tak zpětně maluji. Musím tam při nejbližší cestě do Uhřic zajít a přesvědčit se. Západy slunce, pozorované ze Strážky, ale stačí i z obce, jsou nepopsatelně nádherné divadlo.
   A přírodní zážitek z Uhřic do třetice: nádherná noční obloha. To v Brně vůbec neznáme. Je trochu škoda, že Uhřice nepatří k obcím, které se rozhodly v pozdních večerních hodinách zhasínat veřejné osvětlení. Teprve kdyby se zhaslo, uviděli bychom v plné kráse, co se nad našimi zahradami klene.
   
   To už jste skočila od vzpomínek do současnosti. Teď už v Uhřicích asi o drůbež nepečujete.
   To opravdu ne. Ale moje vzpomínky na Uhřice byly dost silné na to, abychom si pořídili, naše rodina a rodina mé sestry, v domku pod Květnicí rekreační bydlení. Potom, co si dosavadní obyvatelé postavili domek v Boskovicích.
   
   Jak často sem jezdíte a co pobyty pro Vás znamenají?
   Jezdíme bohužel poměrně zřídka. Jsem ještě zaměstnaná v Brně ve škole, a tak se do Uhřic dostaneme o některých víkendech a hlavně o letních prázdninách. Na jaře a na podzim nerozhoduje o době našeho pobytu ani tak chuť vyjet si z Brna, jako povinnost zasáhnout na zahradě. Na podzim ručně moštujeme na zahradě jablka, to je vlastně radost. V únoru je třeba ostříhat živé ploty, v dubnu zkoušíme vysázet brambory, v květnu rajčata. A ovšem, běda, hlavní povinností je postarat se o trávu.
   
   Proč běda? Je to zvlášť problematické?
   Ano, co s trávou, to je bolestivá otázka dnešního venkova. Snažíme se, aby náš travnatý porost obsahoval i kvetoucí byliny, hvozdíky, kakosty, chrpy luční, třezalku a orlíčky. Vséváme do něho semena, která seberu při toulkách kolem Uhřic. Někdy se trávu podaří i zdárně usušit. Ale v tomto zmateném světě přijde seno vniveč. Nezbude, než je spálit. Mívám přitom dvakrát špatné svědomí: přispíváme k tvorbě skleníkových plynů, a pak - musím myslet na to, jak by si zgustly krávy strýce Frantíka.
   
   Vztah k venkovu je pro vás důležitý i profesně - vaše kniha Pestří a zelení se kdysi stala manifestem lidí, kteří se rozhodli odejít z města na venkov, žít skromně a ekologicky vstřícně. V devadesátých letech se mluvilo o trendu dobrovolné skromnosti, existuje takový trend stále?
   Myslím, že na rozdíl od západní Evropy u nás nešlo o nějaký vyhraněný trend. A také bych tu knížku Pestří a zelení neoznačila jako manifest. Spíš se v ní dodatečně poznali lidé, které už v devadesátých letech přestalo bavit nakupování a které zklamaly první exotické dovolené. Dali přednost životu na vesnici.
   
   Na venkov lidé často odcházejí, aby měli blíž k přírodě. Ale dá se žít ekologicky vstřícně i ve městě?
   Určitě. Někteří sociologové dokonce tvrdí, že rozumně, neplýtvavě žít v zatepleném paneláku blízko pracoviště může být z ekologického hlediska příznivější, než život na venkově, pokud ztratil prvky samozásobitelství. Navíc si myslím, že život na malém městě může být i velice příjemná záležitost. Boskovice s jejich kulturou a polohou pod lesnatými kopci jsou toho přesným příkladem.
   
   Na venkově taky vzniká nová zástavba rodinných domů s bazénem, často obehnaných zdí. Myslíte, že si vesnice přesto mohou uchovat svůj komunitní charakter a zůstat místem, kde mají lidé blíž nejen k přírodě, ale i jeden k druhému?
   Bazény, garáže a plochy pro parkování aut na místě úrodné půdy, to je nešťastná proměna dnešní vesnice. Lidé říkají, že se jim nevyplatí zeleninu a ovoce pěstovat, že nemá smysl držet králíky, slepice nebo kačeny. Že je lepší zajet do hypermarketu. Ale všichni víme, jak chutná doma vypěstovaná karotka nebo brambory. A zahradničení přece má své kouzlo, které mnozí měšťáci mohou venkovanům závidět.
   Kromě toho, nová zástavba na venkově je často pouhá noclehárna pro lidi dojíždějící do města. Jak naznačujete, znají sotva sousedy, natož aby se účastnili společného života v obci.
   Ale uznávám, že na vesnicích se v posledních letech leccos mění k lepšímu, viděla jsem fotografie z uhřických plesů a musím říct, že taková pohoda a dobrá nálada by se ve městě hledala marně.
   
   Založila jste obor humanitní enviromentalistika, můžete vysvětlit, co přesně to znamená?
   Je to obor, který se zabývá ekologickými otázkami z hlediska společenských a humanitních věd, například z hlediska ekonomie, práva, sociologie, filozofie nebo historie: kdy a za jakých okolností začal proces masivního poškozování přírody? Dá se ten trend nějak ovlivnit, zpomalit? Nezabýváme se hledáním ekologicky příznivých technologií, to je téma pro školy technického směru. Ani nezkoumáme a nevyučujeme přírodovědné procesy v úzkém slova smyslu, těmi se zabývá ekologie jako biologická disciplina. Abychom se od ní odlišili, zvolili jsme pro náš obor ten obtížně vyslovitelný název environmentalistika, případně environmentální studia.
   
   Enviromentalistikou se zabýváte dlouhodobě, jaký máte pocit ze současné české společnosti – má tendence ke stále ekologičtějšímu chování, nebo naopak?
   Jak se to vezme. Celkový trend je truchlivý. Ale drobné změny v chování lidí se dají pozorovat. Lidé přestávají topit pet lahvemi, vzácnější jsou černé skládky někde v lese, v každé malé vesnici jsou dnes kontejnery na odpad a lidé ochotně třídí.
   
   Ekologové často říkají, že třídit odpad nestačí. Pokud nebudeme mluvit o průmyslové zátěži, ale o chování běžného člověka – čím on dnes nejvíce zatěžuje svou ekologickou stopu a nad čím by se měl zamýšlet?
   Určitě souhlasím s tím, že třídit odpad nestačí. To je jen detail, který naznačuje jakousi ochotu ke změnám v chování. To zásadní se bohužel nemění - stále rostou nároky na spotřebu a na pohodlí.
   
   Říkáte, že vztah člověka a přírody se dostal do kritického momentu. Vidíte nějakou naději, že z tohoto kritického momentu nepovede cesta ke katastrofě?
   Takovou otázku mi raději ve vánočním čísle neklaďte.
   
   Náš rozhovor je součástí vánoční přílohy Boskovicka. Prozradíte, jak trávíte Vánoce?
   Bohužel bez kapra. Způsob, jak se s těmi nebožáky nakládá při výlovu, v sádkách i v prodejnách, je tak drastický, že nám to bere u štědrovečerního stolu chuť a náladu. Celkově jsme podivíni – protože v rodině nemáme děti, už léta držíme Vánoce bez dárků. Je to přece docela trýzeň bloudit po obchodech a muset něco vymyslet. Ale letos prý kolem Vánoc nasněží. Tak se chystáme vyjet autobusem na Pohoru a udělat si procházku zasněženými lesy do Uhřic.
   
   Tomáš Trumpeš
  


Vánoční příloha - Nemusíme se na ničem domlouvat, hudba plyne skrze nás oba, říkají Irena a Vojtěch Havlovi
BOSKOVICE - Irena a Vojtěch Havlovi tvoří manželské hudební duo, které se věnuje alternativní experimentální hudbě, která bývá někdy označována jako meditační. Oba hrají na několik hudebních nástrojů, přičemž základ tvoří Irenin klavír a Vojtěchovo violoncello a barokní nástroje violy da gamba. Se svou hudbou procestovali celý svět.
   Boskovice byly vždy pravidelnou zastávkou jejich koncertních šňůr, dnes jsou dokonce jejich novým částečným bydlištěm.
   
   Je pravda, že jste se částečně přistěhovali do Boskovic? Co vás sem přivedlo?
   VOJTĚCH: Máme moc rádi městečko jako takové, přírodu, okolí. S Boskovicemi jsme hodně spojení tím, že sem už dvacet let jezdíme na letní festival Unijazzu, se kterým spolupracujeme i v Praze. Poprvé jsme se do Boskovic dostali snad ještě před revolucí. Zároveň tu máme hodně přátel, kteří nám zde vždycky v předvánočním čase pořádali koncerty.
   IRENA: Líbí se nám atmosféra tohoto místa. Městečko má zvláštní harmonii, jak je posazeno mezi okolní kopce. My jsme celý život v Praze a říkali jsme si, že by bylo hezké Prahu na nějaký čas opustit. Tady si člověk dojde všude pěšky, to se nám moc líbí. Je to taková zvláštní svoboda.
   VOJTĚCH: K Moravě máme silný vztah, lidi nám tady připadají otevřenější, vřelejší. A Boskovice jsou navíc krásné tím, že je tady zachovalé staré město. Je to taková malá Praha. A je tady blíž k přírodě.
   
   Boskovice jsou pro vás tedy spíše místem odpočinku – i od hudby, nebo se vám mimo Prahu třeba i lépe tvoří a skládají nové věci?
   IRENA: Je to tak trochu něco mezi. Je tady krásná příroda, člověk zde má i víc energie. Pracuje se nám tady lépe. Není tolik lidí, tolik vjemů. Máme víc klidu a můžeme se víc soustředit.
   
   Vaše koncerty působí velmi koncentrovaně a také velkou mírou souhry mezi vámi dvěma – do jaké míry na koncertech improvizujete?
   VOJTĚCH: My máme zkomponovaných spoustu skladeb, ale nikdy si před koncertem neříkáme, co budeme hrát. Vlastně to nevíme, vstupujeme do prostoru a necháváme se ovlivňovat lidmi, prostředím. Skladby řadíme podle pocitu, takže vlastně improvizujeme už v tom, jak je skládáme za sebe. Když je atmosféra příjemná, tak se to celkově propadne do daleko větší improvizace. Každá skladba je spíše taková esence, kterou dotváříme na místě, může být kratší nebo delší. Někdy se to uvolní do úplné spontánní improvizace, že třeba začne Irena i vymýšlet texty a vznikne úplně nová muzika. Improvizaci máme rádi, protože věříme, že zachycuje přítomný okamžik a že to lidi podvědomě vnímají.
   IRENA: My jsme si vždycky přáli, aby naše hudba byla živá. Naše skladby se dají propojovat do větších a menších celků, jako by člověk psal jednu nekonečnou skladbu, zachycoval jeden tok energie. Skladby jsou samostatné, ale dají se propojit jako lego dohromady. A nás strašně baví to lego přestavovat. Koncert je vlastně jedna jediná skladba, která má pokaždé jiný charakter, jinou atmosféru. Když jsou lidé neklidní, hrajeme živější věci, když spíše klidnější, jdeme více do hloubky.
   VOJTĚCH: Proto ani neděláme pauzy mezi skladbami, hrajeme v kuse třeba hodinu, hodinu a půl. Koncert je živý organismus, věříme, že určuje sám sebe podle atmosféry a my se snažíme tomu nepřekážet.
   
   Býváte označování za autory a interprety duchovní či meditační hudby – z jakých zdrojů čerpáte?
   IRENA: Máme indického duchovního mistra, třicet let děláme jógu. Až po dlouhé době našeho hraní jsme zjistili, že naše hudba má charakter indické rágy. Ne proto, že bychom indickou hudbu studovali, ale zřejmě k tomu máme nějak blízko. Vždycky jsme hodně vycházeli z minimalismu, hráli jsme taky barokní hudbu a jazz. A oba jsme měli hodně rádi Bacha, nejvíc se nám líbily skladby, které měly ostinátní bas. To nás zvláštním způsobem přitahovalo, právě v souvislosti s minimalistickou hudbou. Někdy se o naší hudbě říká, že je postminimalistická. Ale ta práce s figurami pro nás byla málo, líbilo se nám to jen jako základ, nad kterým lze budovat další svět. Baví nás stavět skladby tak, aby v nich pořád proznívaly jeden nebo dva tóny. To je základ, vibrace. A tohle je právě charakteristické i pro indické rágy. Posluchače to vtahuje dovnitř, hudba má jakýsi středobod.
   VOJTĚCH: Podobně to měl třeba skladatel Arvo Pärt, komponoval klasickou muziku, různé divočiny, pak se odmlčel a pak přišel s úplně novým stylem, pro který se inspiroval zvukem zvonů. Opět je to velice zjednodušený základ, nad kterým se pracuje s nadstavbou. V základu je pár tónů, které se opakují, dávají skladbě klid a nad tím je vystavěná spousta světů barevných, zvukových.
   IRENA: Je to podobné, jako když si malíři udělají podmalbu a potom dál pracují. My jsme se harmonizovali tak, aby to dýchalo, žilo. Hodně pracujeme s dynamikou, dáváme si pozor, abychom byli vyrovnaní. Jeden drží to usebrání a druhý se pohybuje volněji, pak se vystřídáme.
   VOJTĚCH: Pro nás je hezké, že ta souhra je už taková, že si o těch věcech nepovídáme. Je to jako když hraje jeden člověk. Hudba plyne skrze nás oba, nemusíme do sebe šťouchat smyčcem a na něčem se domlouvat.
   
   Někdy před deseti lety jste vydali také CD Vánočních koled. Jaký je váš vztah ke křesťanským tradicím?
   IRENA: My vycházíme hlavně z východních duchovních zdrojů, ale hodně jsme četli i Bibli, zajímají nás všechna náboženství.
   Duchovnost je pro nás nepodmíněná láska. Proto vnímáme všechny duchovní cesty jako stejné.
   VOJTĚCH: Byli jsme desetkrát v Indii, rádi se tam vracíme a ta indická cesta je nám blízká také proto, že komunikace s Bohem je v chrámech nesmírně radostná, lidi tam třeba začnou tančit. Ale právě adventní čas něco podobného umožňuje, opravdu se ponořit do té atmosféry. Pro nás mají Vánoce velkou atmosféru právě v tom, co jim předchází, v čase adventním. Snažíme se být celé ty čtyři týdny hodně ponoření, protože cítíme, že proudí jiná energie. I na tom cédéčku, kde jsme si koledy upravili do takové minimalističtější podoby, se snažíme vést k usebrání. Aby posluchači měli možnost se v adventním čase zastavit a zameditovat si na téma toho krásného vánočního příběhu. Advent je u nás často stresový, lidé nakupují, pečou, uklízí, ale je to taky úžasná šance jít dovnitř. Ty čtyři týdny jsou krásné, je to silné duchovní období.
   
   Při domlouvání rozhovoru jsem pochopil, že pro vás je Advent obdobím zvýšené koncertní činnosti, což by mohlo být taky spíše stresové, máte hodně práce, cestování.
   IRENA: Celý měsíc děláme jeden koncert za druhým, jezdíme po různých městech. Lidé přijdou a můžeme být s nimi, což je nejkrásnější způsob, jak tento čas strávit. A druhý den jedeme zase dál.
   VOJTĚCH: Bereme to tak, že máme vlastně několik štědrých večerů. Když někam přijedeme a hrajeme, tak tím umožníme to, že se lidé setkají a prožijí si takový předštědrý den s vánočními písněmi. Je to pro nás krásný čas, i když je to vyčerpávající, cestování je náročné. Ale samotné hraní nás nabíjí, je to zázrak, že můžeme hrát a být součástí setkání.
   
   Vánoce však mohou být taky vnímány jako období, kdy kulminuje tendence společnosti ke konzumu. Západní společnost obecně tíhne k materiálním hodnotám a řada mysticky založených lidí upozorňuje na proroctví spojená s přicházejícím rokem 2012. Máte vy pocit, že naše společnost dnes stojí na nějakém rozcestí?
   IRENA: Hodně cestujeme po celém světě a vidíme, že lidé se dnes vracejí spíše k obyčejnému životu. Myslím, že lidé začínají být moudří a omezují spotřebu tak, aby vyšli jen s tím, co opravdu potřebují. Tohle už snad pomaloučku probíhá, mizí ta touha mít víc, než člověk potřebuje. I tady v Čechách se začínají objevovat různé trhy, lidé si začínají sami pěstovat zeleninu, což je daleko cennější než ji odněkud přivážet. Lidi snad zase budou víc komunikovat, víc si vážit rodinného života, vtahů a budou si víc pomáhat.
   
   Takže jste spíš optimističtí?
   VOJTĚCH: Myslíme si, že prožíváme určitou hraniční dobu. A ta každému ukazuje, že nezbývá než se změnit v sobě. Ta šance je vlastně úžasná, zdánlivě jsou věci vyhrocené, ale kdy jindy se můžete změnit, než když jsou věci vyhrocené. Když vidíte tu negaci i to pozitivno a všechno se víc otvírá do krajností, lidi si najednou mohou uvědomit, co už je opravdu absurdní a můžou se přiklonit k prostšímu životu, být víc spolu a vnímat se. Člověk si uvědomí, že k životu potřebuje daleko méně, než je mu společností podsouváno. V tom je obrovská naděje. Vnímáme jako pozitivní to, že jak je všechno viditelné, tak doba umožňuje ten přerod. A to jsou i Vánoce, narození Ježíška. Každý člověk se může znovu narodit, s novým pohledem na věc. A to je radostný příběh.
   
   TOMÁŠ TRUMPEŠ
  


Vánoční příloha - Na Rovné bude obora jako za časů knížete Dietrichsteina
BOSKOVICE - Nevím, jak to mají jiní, ale moje procházky do okolí Boskovic se řídí náladou. Jsou chvíle, kdy chci být mezi poli, a to vyrážím k Otylce. Za vodou chodím do Pilského údolí. Chci-li do lesa, vyrážím za zámek; podle toho, kolik mám času, na bližší či vzdálenější svahy Piláku. No a chci-li za západem slunce, vyrážím na Rovnou. Kdysi to byly i Vinohrádky, ale ty jsou dnes pro pobyt v přírodě jaksi - přetechnizované.
   Před západem slunce – v zimě před čtvrtou, v létě před desátou – nastává v přírodě jakési zastavení, pauza před dlouhým výdechem noci, kdy všechno ztichne, ohlédne se. Stejně jako ráno – chvíle před sluncevýchodem je nic, po němž nastane dlouhý nádech dne.
   Být v tu chvíli v souznění s přírodou je dar. A já si tento dar nejraději vychutnávám na Rovné, na louce na vrcholu kupy ležící 500 metrů nad mořem. Jdu cestou mezi zahrádkami a sleduji za jejich ploty ten koncentrovaný proces běhu ročních období. Vcházím do lesa a prostor se otevírá - můžu kamkoliv. Po cestě se ale jde příjemně a slunce nepočká – zapadá na čas. Přesto vždy následuje na nejvyšším bodě trasy chvíle zastavení a pokus nahlédnout přes plot k letohrádku. A pak už honem kolem svatého obrázku a krmelce za světlem, za sluncem, do volného prostoru. Vnímat, jak země dýchá a oči i srdce si naplnit jasem slunce, jehož intenzita rychle povadá a přechází do rudé. Tak a teď je to nic! Světla rychle ubývá, naposledy se rozhlížím kolem sebe a s vědomím, že za chvíli se octnu ve tmě lesa, spěchám zpátky. Zbytkům světla u letohrádku říkám – ahoj příště. Sbíhám prudký svážek a už se přede mnou rozprostírají hvězdičky Boskovic, které jsem opouštěla ještě za dne. Dva slunovraty – nejdelší a nejkratší den v roce, zvlášť, když ten krátký je okorunován bílým popraškem, patří pro mě na Rovné k nejmagičtějším chvílím v roce.
   Letohrádek na Rovné
   Pamatuji tu plaňkový plot, dnes je zde téměř opevnění. Tu krásu někdejšího letohrádku, který si panstvo nechalo postavit v roce 1833, tak může vidět málokdo. Přesto jde o státem chráněnou památku, na jejíchž opravách musí současný majitel spolupracovat s památkovým úřadem. Jaroslav Jurek, ředitel boskovické spořitelny a vlastivědný pracovník napsal ve svém spisku Z boskovických lesů z roku 1963, že letohrádek nechal postavit kulhavý kníže Dietrichstein, který z jeho ochozu (stejně jako myslivci z posedů) střílel na daňky, které ve zdejší oboře chovali. Uvedl zde dokonce, že v Boskovicích měla být jedna ze dvou obor v zemi, a to již v druhé polovině 14. století.
   „Daňčí obora Na Rovné byla zrušena. V letohrádku pak sídlili lesníci,“ psal dále Jurek, aniž datoval.
   „Ze staré lesnické rodiny se na Rovné dne 14. prosince 1896 narodil Mistr Josef Bieber, malíř lyricky barvitých krajin, květů a kytic, skvělý portrétista…“ čtu dále.
   „Na Rovné je jeden základní problém,“ slýchala jsem jako nový boskovický občan omámený místními památkami, „není tam voda.“ Měla jsem to štěstí, že jsem mohla „hájenku“ na Rovné navštívit někdy mezi lety 1977 – 1980, jméno tehdejších obyvatel si nepamatuji (snad Včelařovi), získali ji však za kačku od Mensdorffů těsně před zestátněním nebo ji už měli z druhé ruky. Uvnitř domu byla betonová cisterna, do níž stékala všechna voda ze střechy. To byl jediný zdroj. Pro pitnou se chodilo ke studánce. Jak se tam žilo v osmibokém domě, který původně sloužil tak leda na kafíčko či stopečku při vyjížďce panstva do daňčí obory?
   Někdy v osmdesátých letech získaly letohrádek Pískovny Brno, které zde chtěly vybudovat rekreační zařízení. Nevybudovaly. Naštěstí! Že by se jim nedostávalo vody?
   Les
   Jsou lidé, kteří mají rádi, když smrky v lese stojí pěkně v řadách jak vojáci. Já zase miluji lesní rozmanitost. Vždycky doufám, že na mě za starým pařezem kouká skřítek a že tamhle kousek na slunci třeba už budou jahody. V jehličnaté monokultuře skřítci určitě nejsou a jahody tam nezčervenají, zato pod pořádným dubem, tam se dějí věci…
   Náš černý hafan Mikin les miloval. Prošmejdili jsme spolu v lesích na Rovné kdejaký kout, kdejaké napojení cest jsem si zapisovala do paměti, abych příště již věděla… A tu jsem najednou, někdy před deseti lety, začala cítil, že se tu dějí věci. Les jakoby začal víc dýchat, byl jakýsi čistší, měnil se. Podél cesty k letohrádku se objevily kaštany. Pod cestou u svatého obrázku rybníček. Tak tady byla ta studánka, kam z letohrádku chodili pro vodu? Byl nově zrekonstruovaný, za ním další.
   No a pak se objevily informace – chtějí to tam oplotit, nechtějí tam pustit lidi. Napíšeme petici – berou nám náš les! Chataři, zahrádky naklizené, za ploty binec – rozbité flašky, plasty. Kde budeme brát dřevo na naše ohníčky?
   Jo, jo, les měl nového majitele. A bylo to vidět.
   Nový majitel chce les oplotit. V oboře chce chovat stádečko daňků a muflonů. Budou sem jezdit střelci a za trofejní odstřel platit.
   Jan Vladík
   Dovedete si představit 160 hektarů? Já moc ne. I když vím, že sedlák s dvaceti hektary už potřeboval podruhy, protože obdělávat své pozemky už nestačil sám – byl „bohatý“.
   Jan Vladík je čtvrtým v generaci stolařů. V kanceláři mu visí výuční listy předků – praděd se vyučil u Roučky, děd u mistra tesařského Řehořka, otec v Brně, syn se sušárnami ve VKV Dřevo v Boskovicích je již pátou generací. „Vyučil jsem se u OSP Blansko, pak jsem tam i pracoval,“ vzpomíná dnes. Vykupuje kulatinu a zpracovává ji. Na dvoře jeho pily v Doubravici u kostela je možné najít duby, které mají v průměru i víc než metr. Zaměstnává na třicet pracovníků, produkují palivové dříví, truhlářské řezivo, stavební řezivo, ale i vyrábějí, například hranoly, parkety.
   „Chtěl bych Rovnou oplotit, ale nechci to dělat násilím,“ říká brzo padesátník. „Mám dost starostí s výrobou, nechci si je dělat ještě z koníčka.“ Srdcem myslivec si plní životní sen, na který si podnikáním vydělal. Koupil letohrádek, opravil ho, koupil pozemky kolem, přikupuje dál. Podařilo se mu scelit 160 hektarů, z nichž tři čtvrtiny tvoří les, zbytek pole. Najímá brigádníky, odváží vlečky odpadků chatařů a zahrádkářů, vysazuje, čistí. No a co dřevo z něho? „Jak bych mohl, vždyť je to má láska,“ vzdychl.
   A to podle něho platí i o myslivosti. „Ta se musí dělat s láskou. Někteří myslivci koupí jednu patronu a chtějí mít mrazák plný masa. To ať toho raději nechají,“ říká. Ví o čem mluví, má pronajatou němčickou honitbu. A taky chová daňky a muflony v desetihektarové oboře u Unína. „Nechci to zakřiknout, ale blížíme se ke světovému rekordu v trofeji u mufloní zvěře,“ pochlubil se. Na Rovné chce chovat po čtyřicítce kusů daňků a muflonů. „Vždy jen tolik, co snese úživnost toho prostoru,“ vysvětluje.
   Někteří podnikatelé to dnes tak mají. Investují peníze do svých koníčků. Pokud koníček směřuje k obnově něčeho, co zmizelo za totality a děje se tak s citem, pámbů zaplať!
   Obora pro daňky a muflony
   Dvanáct let práce a shánění podkladů, návštěv archivů, jednání, vykupování pozemků od stovky majitelů by mělo vyvrcholit oplocením 160 hektarů pozemků na katastrech Boskovic, Lhoty Rapotiny, Skalice a Mladkova. 7,5 kilometru plotu, to není jen tak. Jde o významný zásah do krajiny. Stavba obory podléhá stavebnímu zákonu, vyjadřovat se bude množství účastníků řízení. Projekt je tlustý a kromě studie a popisu historie obsahuje popis jednotlivých prvků náležejících k chovu v oborách. Kromě odborného popisu oplocení jde o další myslivecká zařízení jako jsou krmelce, zdroje vody pro napájení zvěře, ale třeba i výhledové terasy pro sledování zvěře a průchody pro návštěvníky obory. A dvě myslivecké chaty.
   Veřejnost se podle Vladíka nemusí bát, že přijde o svou oblíbenou procházkovou trasu. Naopak, počítá se s ní. Vznikne například naučná stezka s tabulemi a další servis pro návštěvníky obory. „Je to tak velké území, že zvěř má kam odběhnout, aby nebyla rušena,“ nepochybuje Vladík s tím, že hodlá spolupracovat se školami. A to hlavně v oblasti vzdělávání, které ale může přejít i ve výpomoc při pěstování lesa. Příjezdové cesty ale budou uzamčeny, veřejnosti budou sloužit branky či přelezy u osmi přístupových cest. Protože Jan Vladík má ambici chovat trofejní zvěř, snaží se jí vytvořit podmínky. A ty, zdá se, toto obrovské území naplňuje.
   „Víte, je to jeden můj obrovský koníček. Ten mě naplňuje. Je za tím 12 let práce a kupa peněz. Pokud se k tomu ale veřejnost postaví negativně, nechám toho,“ říká Jan Vladík s tím, že zatím se s nějakým negativním postojem vůči svým plánům nesetkal.
   Mě osobně celá tato skutečnost nebrání v tom, abych si chodila na vrchol kopce vychutnávat sluncezápady a dech Země. Spíš naopak. Budu si jistá, že mě v oboře překvapí leda tak prchající stádo.
   
   Jitka Melkusová
Letohrádek na Rovné Při rekonstrukci letohrádku na víkendové sídlo objevili pod vrstvou nátěrů zřejmě původní výmalbu.
  


Vánoční příloha - Ivan Martin Jirous: Boskovice
Ve čtvrtek 10. listopadu jsme s divadlem NABOSO hráli v Poličce představení Magorův sbor. Těsně před odjezdem nás zastihla zpráva, že básník Ivan Martin Jirous řečený Magor, jehož texty jsme právě v tomto představení zpracovali, opustil tento svět.
   Večer jsme hráli s černými páskami na rukávech, někteří herci se mě ptali, jestli budeme Magorův sbor hrát dál. Říkal jsem jim: Právě teď nesmíme přestat. Snad by měl Martin radost.
   Při myšlenkách na Magora, který byl označován jako guru českého undergroundu a v Lidových novinách ho těsně před jeho skonem pasoval Martin C. Putna na největšího českého duchovního básníka pozdního dvacátého století, se nám vracely i vzpomínky na to, jak nás v Boskovicích navštívil a Magorův sbor sledoval z publika.
   Tehdy také při jeho nočních toulkách zimními Boskovicemi a při exkurzi po zdejších nonstopech vznikla Martinova báseň Boskovice, která je součástí jeho poslední vydané sbírky Rok krysy.
   
   Tomáš Trumpeš
   
   
   I. M. Jirous:
    Boskovice
   
   Máloco v životě může být většího
   než míjet v chladivé třeskuté zimě
   gotický chrám sv. Jakuba Většího
   tady mu říkají Staršího
   
   Ó ať jmenuje se
   tak či onak
   kolem tolik tak zářivého
   a třpytivého sněhu
   Dagmarka jistě lehla by si na znak
   a andělíčka mi udělala
   
   Má milá!
   jakoby se stalo
   nezáleží přece na tom co nenastalo
   nýbrž na tom
   co nastat mohlo
   
   Zpátky teď
   z nonstopu
   od sličné Karolíny
   vynoří se nemehlo
   do penzionu Zlatá růže
   
   Každý dělá co může
  


Vánoční příloha - Evangelíci si připomněli 230. výročí vydání Tolerančního patentu
Pozoruhodná přednáška se konala v listopadu v rámci takzvaných Kavárniček, které pravidelně pořádá sbor Českobratrské církve evangelické v Boskovicích. Přednášet přijela Eva Melmuková-Šašecí, historička a teoložka, která se celý svůj pozoruhodný život zabývá církevními dějinami. Její přednáška o Tolerančním patentu a jeho dopadech na Boskovicku však věru nebyla jen suchopárným přehledem historických faktů, ale skutečnou manifestací tolerantního, svobodného, křesťanského, demokratického a humanistického myšlení. Žena, která se narodila v roce 1932 a v životě ji čekala mnohá příkoří a strasti, by mohla sloužit jako vzor vitality, naděje a nezlomnosti.
   Patent zvaný Toleranční vydal 13. října 1781 císař Josef II. a umožnil tak vedle římskokatolického existenci dalších tří křesťanských vyznání. Toleranční patent byl prvním krůčkem k nastolení náboženské svobody a umožnil i českým protestantům vystoupit z ilegality.
   Do té doby podzemní evangelické hnutí u nás o prolomení náboženských svobod usilovalo. Eva Melmuková-Šašecí popsala, jak velký význam a vliv měli také skrytí evangelíci z Boskovicka. Už před vydáním Tolerančního patentu se pokoušela náboženské svobody u císaře Josefa II. dosíci delegace zástupců skrytého sboru z Olešnice pod vedením Řehoře Jakubce. Tomu se podařilo mluvit přímo s císařem, který mu nakonec řekl, ať jde domů a že budou mít brzy doma modlitebnu. Toto se odehrálo v září a 13. října vyšel Toleranční patent. Zajímavé bylo také vyprávění o boskovickém kazateli Janu Roztomilém a především úvahy o významu Tolerančního patentu pro celou společnost, paralely s útlakem církví ve 20. století a v neposlední řadě akcent na obecný význam tolerančního myšlení.
   „Toleranční patent je podnětem pro každého člověka, který si je vědom své lidské a občanské hodnoty. Tady nejde proti sobě ta nebo ona konfese, tady jde proti sobě totalitní nárok, který chce diktovat lidem a přeje si, aby lidé jen poslušně něco opakovali. Je jedno, jestli ten, který diktuje, je katolík, evangelík, stalinista, nacista nebo kdokoliv. Jakmile je tu totalitní nárok, tak záleží na tom, jestli lidé tomuto nároku podlehnou, nebo zda se vyskytnou lidé, kteří si i vzdor tomu uchovají integritu své osobnosti a věří ve větší sílu – v sílu pravdy. Ti, kteří jsou křesťané, vědí, o koho se při tom opírat,“ uvedla na své přednášce Eva Melmuková-Šašecí.
   
   Tomáš Trumpeš
  


Kultura

Zámky v Boskovicích a Lysicích je možné navštívit i o svátcích
B o s k o v i c k o (tt) - Zámky v Boskovicích a v Lysicích se pro své návštěvníky jako již tradičně otevřou i v době vánočních svátků.
   V Boskovicích se koná již třináctý ročník Vánočních kostýmovaných prohlídek zámku, program připravuje správa zámku ve spolupráci s divadelní a šermířskou společností Gonfanon. Letos se budou Vánoční prohlídky konat v pondělí 26., v úterý 27. a ve středu 28. prosince, začátky vždy v 16, 17, 18 a 19 hodin. „Součástí každé prohlídky bude zámecká tombola, slosovatelné jsou všechny vstupenky. Losování bude opět probíhat ve velkém sále zámku, kde bude jako každoročně nazdoben také velký vánoční strom a zazní zde hudba. Celé prohlídky jsou koncipovány jako pásmo hraných scének, návštěvníci tedy zámkem procházejí jako diváci a účastníci speciálně připraveného představení, které samozřejmě vychází ze zámeckého prostředí, ale nejedná se o tradiční zámecký výklad zpestřený pouze tím, že průvodce je oblečen v kostýmu,“ přiblížila Hana Paulíková z Gonfanonu.
   Vstupenky na Vánoční prohlídky boskovického zámku je vzhledem k náročné organizaci prohlídek nutno si předem rezervovat, a to buď na telefonu 516 452 241, nebo na e-mailu info@zamekboskovice.cz.
   Vánoce na zámku v Lysicích budou probíhat v neděli 25. a v sobotu 31. prosince. Po oba dny bude otevřeno od 10 do 16 hodin, prohlídky vyzdobených zámeckých komnat budou začínat každou celou hodinu, otevřen bude i krámek U sluníčka.
  


Skauti zahrají na Boží Hod divadlo
B o s k o v i c e (tt) - Vánoční divadlo pro veřejnost si jako každoročně připravili na 25. prosince skauti a roveři boskovického oddílu Nibowaka. Letos zahraje PAS divadlo – tedy příležitostné amatérské skautské divadlo od 14 hodin v zámeckém skleníku představení s názvem Harry Svettr, chlapec na vysavaču.
   „Předlohou se stal fantasy film Harry Potter, ale i český pohádkový film Dívka na koštěti - Saxana a v poslední řadě i science film Star Wars – Hvězdné války. Harry Svettr je mladý čarodějnický učeň, kterému se nelíbí v prestižní škole Čar a kouzel a rozhodne se uniknout do světa lidí. Díky svým malým kouzelnickým schopnostem zažije řadu vtipných situací,“ popsal jeden z herců PAS divadla Kamil Ošlejšek.
   První vánoční divadlo skauti hráli již v roce 1992, tedy hned po založení oddílu a tím odstartovali řadu dalších divadelních představení. V roce 2007 bylo založeno PAS divadlo. „Herec nemusel být stálým členem oddílu a ani ne skautem. Jelikož se jedná čistě o chlapecký oddíl, hrají všechny role zásadně jen muži a to i role ženské. Divadelní představení jsou převážně určeny dětem, a proto náměty divadelních her jsou převážně pohádky. Od roku 2004 divadelní představení probíhají v Zámeckém skleníku v Boskovicích. Do té doby jsme divadlo hráli v sále oddílové klubovny, kde bylo vždy postaveno provizorní jeviště a kapacita míst byla dost omezena,“ vysvětlil Kamil Ošlejšek.
   Loni sehráli boskovičtí skauti vynikající parodii na pohádku o Lotrandovi a Zubejdě.
  


Letní kina zahrají na Silvestra
B o s k o v i c k o (tt) - Letní kina v Boskovicích a ve Velkých Opatovicích připravila jako každoročně na 31. prosince speciální silvestrovské promítání.
   V boskovickém letňáku startuje silvestrovská projekce v 17 hodin. „Již tradičně nabízíme naprosto jedinečnou možnost strávit silvestrovský podvečer v krásné atmosféře zasněženého zimního - letního kina. Samozřejmostí je čaj pro malé a něco ostřejšího pro velké diváky, silvestrovský ohňostroj a vánoční pásmo pohádek,“ uvedl vedoucí kina Radek Pernica.
   Silvestrovské promítání v letním kině ve Velkých Opatovicích začne v16 hodin, připraveno je dětské pásmo a konec promítání taktéž završí ohňostroj.
  


Koncert žáků ZUŠ
B o s k o v i c e - Vánoční koncert žáků Základní umělecké školy Boskovice proběhl 15. prosince. Na programu byly skladby klasické a vánoční, ale zvláště v posledních číslech si na chuť přišli i příznivci jazzu. Vystoupili muzikanti všech věkových kategorií ovládající různé nástroje: kytaru, klavír, trubku, akordeon a další. Celá akce se nesla v přátelském a vánočním duchu a všichni byli spokojeni.
Foto: Ondřej Kalenský  


Oslava Volného Pádu
B o s k o v i c e - Freefall Crew je uskupení lidí, kteří milují moderní taneční hudbu, pořádají všelijaké koncerty a festivaly a posléze na těchto akcích vystupují jako DJové – lidé, kteří se prostřednictvím gramofonů a vinylových desek dělí s ostatními o hudbu, kterou mají rádi. Freefall Crew bylo založeno v roce 2001 Petrem Šamšulou a Tomášem Soldánem, kteří jsou ve světě elektronické hudby známí jako Voodoo Piet a T-Raidr. Za 10 let existence se ve Freefallu vystřídal nespočet členů a současné složení je Voodoo Piet, Marc Smith, Cruz a Deep J. Freefall každoročně pořádá několik pravidelných akcí, nejznámější je největší venkovní technoparty na jižní Moravě Sex on the Beach, která se každoročně odehrává v rekreačním areálu Svitavice na břehu přehrady Křetínky. Pravidelným příspěvkem do místní klubové scény bývají akce s názvem Ravin‘, která bývá umístěna v Blanenském klubu Rachota, a Bublifuk, který se odehrával v dnes již neexistujícím klubu Prádelka v Boskovicích. V létě Freefall Crew oslavili 10. narozeniny, do budoucna plánují pokračovat ve svojí činnosti tak, jak se jim dařilo dodnes.
Foto: Vojtěch Sedlák  


Heavily Loaded vydali desku
B o s k o v i c e - Boskovická blues-rocková kapela Heavily Loaded vydala promo CD Bluesmanův Ráj. Na desce najdete tři skladby z pera samotných interpretů a bonus, který „za to stojí“. Daniel Ondrášek s Jirkou Cískem se prezentují svými ohnivými kytarovými sóly a poslední zmíněný také zpěvem. Skálopevnou basu drží Honza Šmíd a za bicími řádí Vojta Sedlák. Jak oni samotní hodnotí svoje první album? „Stálo nás to spoustu úsilí, ale byla to i skvělá zábava. V novém roce nás čeká koncertní sezóna, těšíme se na vás.“ Fanoušci jsou zřejmě také spokojení: „Hudba je perfektní, vážně dobrá práce,“ vzkazují kapele její příznivci. Pro více informací a kontakt na získání vašeho vlastního nosiče klikněte na bandzone.cz nebo se s autory spojte na facebooku.
  


Vánoční svátky v děkanství boskovickém a svitavském
B o s k o v i c k o - Vánoční svátky v děkanství boskovickém
   
   Farnost 24. 12. 25. 12. 26. 12. 31. 12. 1. 1. 2012
   Bedřichov u Lysic 20 10:45 10:45 9 10:45
   Benešov u Boskovic 22 10 10 0 10
   Bohuňov 13:30 7:15 7:15 11:30 07:15
   Boskovice 22 7 a 9 7 a 9 16 7, 9,18
   Cetkovice 21 10 10 18 10
   Černovice u Boskovic 16:45 10:30 10:30 8:30 10:30
   Horní Štěpánov 22 8:30 8:30 16 8:30
   Knínice u Boskovic 16:30 8:30 8:30 16 8:30
   Křetín 14:30 8:15 8:15 10:30 8:15
   Kunštát na Moravě 22 8 a 11 8 16 8 a 11
   Letovice 16 a 24 7 a 8:30 7 a 8:30 6:45 7 a 8:30
   Letovice-klášter 7:30 a 22 10:30 10:30 18 10:30
   Lysice 15 a 21:30 8 8 16 8
   Lysice - Drnovice 0 9:30 9:30 0 9:30
   Olešnice 14:30 a 22 8 a 11 8 a 11 17 8 a 11
   Olešnice - Rovečné
   Protivanov 16 a 23 8 a 11 8 17 8 a 11
    Malé Hradisko 0 9:15 0 0 9:15
   Protivanov - Buková 0 0 11:00 0 0
   Rovečné 16 9:30 9:30 14:30 9:30
   Rovečné - Vír 24
   Rozhraní 21 10 10 17 10
   Sebranice u Boskovic 17 9:30 9:30 18 9:30
   Sulíkov 15:45 9:30 9:30 9:30 9:30
   Sulíkov - Rozseč
   Svitávka 22 11 11 0 11
   Vísky u Letovic 16 8 8 16 8
   Žďárná 16 8 8 0 8
   
   Vánoční svátky v děkanství svitavském
   Borotín 8:30
   Deštná 21 11:30
   Roubanina 22 8:30
   Velké Opatovice 24 10 8 15 10
  


Informace

Letovičtí se dočkají veřejných toalet
L e t o v i c e (vyv) - Smlouva na zbudování veřejných záchodků, které v Letovicích dlouho chyběly, je konečně podepsána. Podařilo se najít přímo na náměstí volné prostory u restaurace Rybárny vhodné pro jejich zbudování. S úpravami se už začalo, vedení města předpokládá zprovoznění toalet během února. Počítá se s nonstop provozem za poplatek.
  


Policie ČR informuje
O k r e s B l a n s k o (Jim) - LETOVICE - Střet jedné generace. Takto by se dala nazvat nehoda, která se stala kolem třinácté hodiny 12. prosince v Letovicích. Sedmasedmdesátiletý řidič Škody 120 se plně nevěnoval řízení a na přechodu pro chodce srazil právě přecházející dvaaosmdesátiletou ženu. Žena po srážce utrpěla lehké zranění, se kterým byla odvezena do nemocnice.
   
   SUDICE - Venkovní pódium u kulturního domu v Sudicích přilákalo zloděje, který v době od září do 12. prosince ukradl plastový elektrický rozvaděč. Na pozemek vnikl tak, že poškodil plot. Škoda na ukradeném rozvaděči je 5 tisíc korun a na poškozeném plotu tisíc pět set korun.
   
   KOŘENEC, NĚMČICE - Namáhavou noční směnu měl zloděj, který se v noci na 12. prosince vloupal do telefonních automatů. Telefonní automaty padly v obci Kořenec a v obci Němčice. V Kořenci zloděj odnesl pokladničku i s penězi, v Němčicích tak „úspěšný“ nebyl. Po jeho zásahu však telefon zůstal poškozený. Na telefonních automatech vznikla škoda ve výši dva tisíce pět set korun.
   
   BOSKOVICKO - Řidiči zejména v nočních hodinách stále častěji spoléhají na to, že nemohou narazit na policejní kontrolu. A tak klidně usednou za volant pod vlivem alkoholu nebo drog. Přesvědčili se o tom v noci na sobotu 17. prosince policisté během dopravně bezpečnostní akce. Při ní zadrželi v Boskovicích řidiče cizí státní příslušnosti, který řídil svoje auto značky Seat, přestože měl v dechu 1,70 promile alkoholu. Policisté mu zabránili v jízdě odtažením vozidla. Další řidič také vyjel pod vlivem alkoholu.
   V policejní síti uvízl pak ještě na Velkoopatovicku další muž, který usedl za volant pod vlivem drog. Speciální tester na drogy u něj odhalil jak užití marihuany, tak i pervitinu. Další řidiče pak policisté pokutovali za to, že nejezdili podle předpisů a jeden vyjel na silnici bez technického průkazu.
  


Sport

Sokol zápas o první místo prohrál
B o s k o v i c e (les) - Brno (les) - Přímý souboj o průběžné první místo v Oblastním přeboru se ve středu odehrál v Brně, kde domácí A - tým Husovic hostil Sokol Boskovice. Další zápas odehráli boskovičtí v neděli, tentokrát s husovickým Béčkem.
   BSC Husovice A - Sokol BC Boskovice 86:76 (49:26).
   Fauly 23:17, TH 19/14:20/15, trojky 0:5. Přikryl 23, Toman 20, Kuba 18, Hebelka 5, Konečný a Mazáč R. 4, Malach 2.
   Boskovický celek zasáhla marodka a tak přijel do Brna jen se sedmi hráči. Po katastrofální první čtvrtině (29:9) se postupně začal dostávat do hry, ale na víc, než na přijatelnou porážku to tentokrát nestačilo.
   BSC Husovice B - Sokol BC Boskovice 78:86 (32:56).
   Fauly 22:14, TH 6/5:21/17, trojky 3:4. Přikryl 247, Toman 23, Kuba 13, Mazáč R. 12, Malach 11, Hebelka 2, Konečný 1.
   1. Husovice A 12 12 0 935:649 24
   2. Boskovice 12 11 1 1032:788 23
   3. Tesla Brno 12 7 5 790:773 19
   4. Vysočina 10 8 2 692:641 18
   5. Černovice 11 6 5 784:768 17
   6. Žabovřesky B 10 5 5 699:672 15
   7. Kyjov 10 5 5 629:626 15
   8. Žďár n.S. 11 4 7 729:766 15
   9. Babice 10 3 7 682:726 13
   10. Husovice B 11 3 8 653:837 13
   11. Znojmo 10 2 8 600:753 12
   12. Blansko 11 0 11 571:813 11
   V oblastním přeboru třetí třídy hrál jeden zápas i Basketsport. I když hrál s druhým celkem tabulky, připsal si body za výhru.
   Basketsport Boskovice - BK Velké Meziříčí 78:70 (37:35). Školař 31, Alexa a Novotný 11, Langer 10, Klimeš 7, Ambroz 6, Chladil 2.
   Hosté sice přijeli jen s pěti hráči, přesto dokázali téměř po celé utkání držet s Basketsportem krok.
   1. V. Bílovice 8 6 2 625:503 14
   2. Zlín B 7 6 1 490:456 13
   3. V. Meziříčí 8 5 3 561:521 13
   4. Boskovice 8 4 4 527:522 12
   5. Ždánice 7 4 3 485:459 11
   6. Slavičín 7 3 4 478:507 10
   7. Ratíškovice 6 3 3 359:366 9
   8. Hluk 7 1 6 427:519 8
   9. Židlochovice 6 0 6 316:416 6
  


Hrdlička s Hasoněm skončili sedmí
S v i t á v k a (les) - Nejlepší světové dvojice v kolové se v sobotu sjeli do Stuttgartu, kde se utkali na mimořádně silně obsazeném turnaji Champions Trophy 2011. Českou republiku reprezentovaly dva páry, úřadující mistři republiky Šmíd se Skotákem a jejich věčný stín, svitávecká dvojice Hrdlička s Hasoněm. Českým párům se však tentokrát nedařilo a ve skupinách skončily shodně na čtvrtém místě.
   Výsledky: Německo 1 (Uwe Berner / Matthias König) - Česko 2 (Hrdlička / Hasoň) 6:1, Švýcarsko (Roman Schneider / Dominik Planzer) - Česko 2 8:1, Rakousko 2 (Florian Fischer / Simon König) - Česko 2 1:3.
   O konečném pořadí na 5. až 8. místě rozhodl počet bodů a skóre. Hrdlička s Hasoněm skončili sedmí, Šmídovi se Skotákem patří osmé místo. Vítězem turnaje se stala dvojice Uwe Berner / Matthias König.
  


Florbalové juniorky přivezly výhru
B o s k o v i c e (les) - V tělocvičně Gymnázia J. A. K. uspořádal 11. prosince Orel Uherský Brod druhý turnaj divizní soutěže juniorek. Dva zápasy v něm odehrál i celek Boskovic, jeho výsledky byly diametrálně odlišné.
   Uherské Hradiště - Boskovice 7:1. „Zápas s Uherským Hradištěm měl být vyrovnaný, ale bohužel první gól obdržely boskovické hráčky po 15 sekundách hry, po dvou minutách byl stav 0:3 a bylo zřejmé, že tentokrát půjde o jasnou záležitost ze strany soupeře. Herně jsme se soupeřkami drželi krok, ale nedávali jsme branky, zatímco do boskovické padaly laciné góly z poloviny hřiště. Konečný výsledek 1:7 byl hodně krutý,“ hodnotil utkání nový trenér juniorek Lukáš Skalský.
   Boskovice - Znojmo 7:2. „Děvčata na soupeřky doslova vlétla a v poločase byl stav 5:0 pro Boskovice. Zajímavostí utkání bylo, že se střílelo celkem 5 samostatných nájezdů - ze 4 boskovických dokázaly juniorky proměnit dva, soupeřky proměnily jediný. Konečný stav 7:2 byl jednoznačný,“ řekl trenér Skalský po druhém utkání.
   V Uherském Brodu nastoupily boskovické juniorky v této sestavě: v brance Martina Kostíková, v obraně Jana Burešová, Petra Brandejsová, Zuzana Slováková a Sabina Slováková, v útoku Hana Brandejsová, Klára Musilová, Kristina Machálková a Nikola Gregorová.
  


Úspěšní plavci
Pět boskovických plavců se zúčastnilo Poháru ČR 11letého žactva v Kopřivnici. Nejúspěšnější Jakub David obsadil tři první místa, Andrea Husovská vybojovala jedno druhé a dvě třetí místa. Vojta Přibyl, Adriana Horňová a Justina Hošková si vytvořili osobní maxima.
Foto: archiv  


Pohár starosty zůstal v Boskovicích
B o s k o v i c e (les) - V sobotu se v boskovické vzpírárně utkali mladí vzpěrači o Pohár starosty města Boskovice. Představila se zde 4 družstva, dvě domácí a s nimi výběr Zlínského kraje a TJ Sokol Jižní svahy Zlín.
   Velkou roli favoritů splnili domácí borci. Ti vyhráli nejen všechny kategorie jednotlivců, ale obsadili i první dvě místa v souboji družstev. Skvělým výkonem se blýskla i jediná žena, Micheala Páralová.
   Jednotlivci: Žáci: 1. Mareček Petr, trh 61 kg + nadhoz 74 kg, 246,2 SB. 2. Hovjacký Ondřej, 71 + 85 kg, 239,4 SB, 3. Parolek Miroslav (všichni TJ SOUZ Boskovice), 80 + 100 kg, 229,6 SB. Junioři do 17 let: 1. Liška Lukáš (TJ SOUZ Boskovice), 115 + 135 kg, 298,9 SB. 2. Kolář Josef (TJ Holešov), 62 + 74 kg, 202,8 SB. 3. Skřivánek Marek (S Js Zlín), 66 + 85 kg, 202,4 SB. Junioři do 20 let: 1. Liška Michal (TJ SOUZ Boskovice), 94 + 120 kg, 272,2 SB. 2. Hořák Ladislav (S Js Zlín), 100 + 115 kg, 250,3 SB. 3. Bohun Lukáš (S Js Zlín), 80+ 100 kg, 226,7 SB. Ženy: 1. Páralová Michaela (TJ SOUZ Boskovice), 50 + 65 kg, 180,9 SB.
   Družstva: 1. Boskovice B (Hovjacký, Parolek, Liška M.), 741,2 SB. 2. Boskovice A (Mareček, Liška L. Páralová), 726,1 SB. 3. TJ Sokol Js Zlín, 672,4 SB.
  


Kuželkáři mají první výhru
B o s k o v i c e (les) - Až do posledního letošního kola si museli počkat kuželkáři KK Velen Boskovice na první výhru. Po posledních dvou těsných porážkách se k nim přiklonilo tolik potřebné štěstí a na jejich kontě přibyly první dva body.
   KK Velen Boskovice- KS Devítka Brno A 7:5 (2358:2308).
   Pitner - Pavlíček 2:0 420:348, Ševčík F. - Sláma 1:1 (397:390), Zukal - Pohanka 1:1 (396:381), Látal - Kopal 0:2 (338:419), Řehůřek - Martínek 1:1 (387:382), Ševčík P. - Kopal 2:0 (420:388).
   Ve středeční dohrávce naopak přišla další těsná porážka, která byla pro domácí celek smutným loučením s letošní části sezóny.
   KK Velen Boskovice - KK Moravská Slávia Brno D 5:7 (2309:2338).
   Ševčík F. - Hřebíček 1:1 (362:375), Zukal - Vaněk 0:2 (371:428), Minx - Koutný 1:1 (381:398), Řehůřek - Polák 0:2 (383:433), Sychra - Štrůbl 1:1 (422:366), Ševčík P. - Vrožina 2:0 (390:338).
   1. Žabovřesky A 13 11 1 1 70:33 23
   2. Židenice A 13 10 0 3 67:37 20
   3. Rosice B 13 8 0 5 57:46 16
   4. Ivančice B 13 7 1 5 58:46 15
   5. Kometa A 13 7 0 6 58:46 14
   6. Sokol Brno B 13 7 0 6 51:53 14
   7. Husovice C 13 6 2 5 50:54 14
   8. Rosice C 13 6 1 6 49:54 13
   9. Židenice B 13 6 0 7 55:49 12
   10. Ingstav B 13 6 0 7 48:56 12
   11. Ingstav A 13 5 1 7 47:56 11
   12. MS Brno D 13 4 2 7 48:56 8
   13. Devítka A 13 3 0 10 40:64 6
   14. Boskovice 12 1 0 11 28:76 2
   Další kolo je na programu 14. ledna a kuželkáři Velenu přivítají tým Ingstav A.
  


Střední školy se utkaly v plavání
Přebor boskovických středních škol se konal minulé pondělí v městských lázních. Své závodníky na startu měly tři místní školy: Střední pedagogická, Vyšší odborná a André Citroëna. Dohromady se zúčastnilo 43 studentů a studentek, kteří soutěžili na vzdálenosti 50 a 100 metrů ve stylech prsa, kraul a znak. Královskou disciplínou byla štafeta. „Byl to první ročník pořádaný pro více škol, dříve se to uskutečňovalo jen pro nás. Myslím si, že úroveň byla vysoká, atmosféra vynikající, studenti byli naladěni ve sportovním duchu. Hodně se fandilo, zvláště když se plavala štafeta. I ostatní kantoři z jiných škol si to pochvalovali,“ uvedla jedna z organizátorek, Renata Čadová ze Střední Pedagogické školy, která celou akci pořádala.
  


Chystají se na silvestrovskou kopanou
L e t o v i c e (vyv) - (vyv) – Na čtvrtek 29. prosince připadl letošní termín už tradičního Silvestrovského turnaje v sálové kopané. Od 8 hodin začíná v letovické základní škole prezence týmů, od 9 h samotný zápas. Příznivci tohoto sportu změří své síly už po třiadvacáté. „Bude se hrát tři na tři, ve dvou tělocvičnách, startovné je 400 korun na mužstvo,“ stručně charakterizoval akci její dlouholetý účastník a organizátor Jiří Holík, jeden z letošních rozhodčích, a pokračoval: „Loni se přihlásilo asi dvacet týmů, letos je jich v polovině prosince evidovaných už šestnáct. Věřím, že do 22. prosince, kdy je uzávěrka přihlášek, těch dvacet zase bude.“
  


Výsledkový přehled
O k r e s B l a n s k o (les) -
   HOKEJ
   OP Žďár, 10. kolo: HC Veverská Bitýška - Boskovice B 10:1 (3:0, 4:1, 3:0), Hrbáček.
   Boskovice nastoupily pouze v deseti hráčích, což se odrazilo nejen na předvedené hře, ale i na skóre.
   
   ŠIPKY
   JMOŠS, Extraliga, 10. kolo: DC Bystřice nad Pernštejnem - DC Knajp Riders Letovice 10:8, Šenkýři Brno - Rychťáci Mikulčice 15:3, Frčáci Avion Ivančice - STS Bulldogs Hodonín 10:8, Hornets Adamov - DC Aligátoři Benešov 15:3, DC Bráši B - Spidi Team Tišnov 8:10, ŠK BK Pivovar Č. H. - DC Sport Barbarians Třebíč 11:7, DC Burýšci Dolní Kounice - Mustang Starobrno 7:11.
   2. liga, sk. C, 10. kolo: DC Exekutors Letovice - SB & B Bulldog Milovy 9:10, DC Pivnice Asfalt Boskovice - Expres Sokolovna Boskovice 8:10, DC Silt Letovice B - DC Zrcadlo A 9:10, DC Aligátoři Benešov B - DC Nadoraz Jevíčko 4:14, DC Mário Boskovice - DC Milénium Bystřice n. P. 7:11, DC Vandals Těchov - DC Aligators Horní Štěpánov 8:10.
   3. liga, sk. C, 10. kolo: ŠK Bistro Stvolová B - DC Na Středy Letovice 4:8, DC Tropic Boskovice - DC Pivnice Asfalt B 7:6, Popelka Team - TJ Babylon Němčice B 10:2, TJ Babylon Němčice A - Surikaty Těchov 11:1, DC Poškoláci Valchov - ŠK Bistro Stvolová A 4:8.
   
   Šachy
   OP, 4. kolo: Makkabi Boskovice B - ŠK Lipůvka 6,5:1,5;
   TJ Sloup B - ŠK Garde Lipovec D 4,5:3,5;
   Sokol Jedovnice - ŠK Garde Lipovec E 6,5:1,5;
   TJ Sokol Rovečné A - ŠK Kunštát 6:2;
   TJ Sokol Rudice B - Spartak Adamov C 5,5:2,5.
   Čtvrtým kolem pokračoval minulý víkend Okresní přebor šachistů. Bez porážky se stále drží týmy Béčka Sloupu a Rudice, o pořadí zatím rozhoduje celkové skóre.
   1. Sloup B 4 4 0 0 12
   2. Rudice B 4 4 0 0 12
   3. Jedovnice 4 3 0 1 9
   4. Boskovice B 4 2 1 1 7
   5. Lipovec D 4 2 1 1 7
   6. Lipůvka 4 1 0 3 3
   7. Rovečné 4 1 0 3 3
   8. Adamov C 4 1 0 3 3
   9. Kunštát 4 1 0 3 3
   10. Lipovec E 4 0 0 4 0
   Páté kolo je na programu 15. ledna.
  


Sportovní kalendář
O k r e s B l a n s k o (les) -
   ATLETIKA
   26. 12., 10 h Štěpánský běh Syrovice. Brněnský běžecký pohár.
   27. 12., 11 h Penzion u Hraběnky, Hraběnčino běhání. Poslední závod Okresní běžecké ligy.
   FLORBAL
   28. - 29. 11, 8 h sportovní hala TJ ČKD. Atlas cup.
   HOKEJ
   22. 12., 18 h SK Minerva Boskovice - HC Uherský Brod.
  


Napsali nám

Bude to tak, jak si to uděláme
Zabetonovat a natřít nazeleno. Skoro bych řekla, že tento výrok mě v uplynulém roce snad nejvíce zasáhl. Samozřejmě byl pronesen v nadsázce, věřím na poctivou citlivou malohanáckou duši, ale přesto... Tímto výrokem kdosi odmítl kohosi, když bylo třeba jít pečovat o zahradu.
   Toho muže - žena to přece nemohla říct - omlouvá jen skutečnost, že naše doba je tak rychlá a náročná, že měl v podstatě pravdu. Takovým kvapem, jako žijeme my dnes, naši předkové rozhodně nežili.
   Model muž v zaměstnání, žena v domácnosti starající se o rodinu, dům a záhumenek zanikl záhy po nástupu komunistů. Byl nahrazen heslem - kdo nepracuje, ať nejí. A podle tehdejšího myšlení žena starající se o rodinu, dům a záhumenek prostě nepracovala. Je až zarážející, jak se tento trapný komunistický model usadil v našich myslích a je bezmyšlenkovitě aplikován stále.
   Žena říká - musím do práce, jinak se neuživíme... A peníze na služby nahrazující její absenci v domácnosti vyměňuje za věčný kvap a chvat, nervozitu, kterou pak přenáší na celou rodinu.
   Vzpomeňme či zapátrejme - naše vesnice rozkvetly v šedesátých letech. Svým zjevem. Mentálně odešly někam do středověku. Lidé byli uhonění, upachtění, nesvéprávní, neustále z něčeho obviňováni. Ztratili osobní svobodu, dostali se do mentální závislosti.
   A co léta devadesátá? Vesnice rozkvetly. A lidé? Uhonění, upachtění. Svobodní, svéprávní. Ale - ztratili osobní svobodu - dostali se do ekonomické závislosti. Co to přinese nikdo neví. Takový model v historii ještě nebyl. Hovoří se o konci kapitalismu.
   Vraťme se ale domů - na Malou Hanou, do Boskovic. Vím, je to těžké. Globálizace nás masíruje ze všech stran. Mačká si nás jak papír pěkně do kuličky, že pak skoro ani nevíme, kdo jsme. Přesně tak, jako mačká tu naši nebohou Zemi. Ona se zjevně brání a nám nezbývá, než se bránit taky.
   Vždyť máme na mále! Velmi dobrotivě a snad zatím ohleduplně jsme upozorňováni na to, že budeme-li znásilňovat vodní toky, voda nám to vrátí. Budeme-li přečerpávat bohatství Země, jedna jediná sopka nám ukáže, kdo je tady pánem. Čím větší budeme stavět atomové elektrárny, tím spíše z nás zbude mastný flek.
   Snad už začínáme chápat, že je třeba vztí rozum do hrsti. Každý sám za sebe. Podívat se do vlastního srdíčka a zeptat se ho, jak dál. A pak tak i konat. Nevěřím, že je v něm něco takového, že je třeba se honit za penězi, chlubit se majetkem a zahraničními cestami. Ale vím jistě, že je tam touha po tom cítit se spokojeně a šťastně. A svobodně. To dává sílu, kterou potřebujeme, abychom věci změnili. Nebude to vůbec lehké, ale je to nutné.
   Rok 2012 bude takový, jaký si ho každý sám za sebe uděláme. A taková bude i naše budoucnost.
   Hodně víry a lásky
Jitka Melkusová  


Venku doma
Poté co jsem se zúčastnil Českého fóra Evropského parlamentu mládeže, cítil jsem se trošku zklamaný. Zklamaný sám ze sebe. Většina z účastníků mluvila alespoň dvěma cizími jazyky a já, já umím jen anglicky. V tu chvíli jsem se cítil možná méněcenný, a byl jsem i trošku sklíčený, ačkoliv jsem to nedával najevo a byl jsem tam šťastný…
   Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Jak moudrý musel být člověk, který vyřkl tuto myšlenku! Je to opravdu pravda, i když jsem tomu dlouho nepřikládal takovou váhu. Až když jsem zjistil, že člověka nedělá dalším člověkem pouhá znalost jazyka, ale spíše schopnost kontaktu s lidmi, která se touto znalostí otevírá, tak jsem si uvědomil, jak moc po dalším jazyku toužím a jak moc mi na tom záleží. Díky dalšímu jazyku můžeme poznat nové přátele a cítit se i za hranicemi naší české kotliny doma – v tu chvíli jsme se rozmnožili – stali novými, většími lidmi.
   Konečně se dostávám k tomu, proč tuto myšlenku píšu. Mnozí studenti říkají, že cizí jazyk je, slušně řečeno, na nic a že není důvod se ho učit. Když slyším takový výrok, bolí mě to, protože jsem poznal, co to znamená být doma „venku“ a protože vím, že znalost cizího jazyka patří k nejkrásnějším věcem, které na světě jsou. A kromě toho, ve většině zaměstnání je cizí jazyk když ne nutností, tak výhodou. Do další skupiny patří ti, kteří uznávají důležitost této znalosti, za což jim patří pochvala, ale přesto se moc nesnaží, aby se zlepšili na úroveň, která by jim umožnila okusit ovoce nového domova. Samozřejmě vím, že je tu také skupina třetí, a to ti, které jazyky baví a kteří cítí sílu tohoto kouzla. Chtěl bych, aby takových byla většina a nerad bych slyšel komentáře ve stylu „když já na to nemám“. Každý je schopen se naučit další jazyk. Nezáleží na talentu, ale na vůli a chuti a touze najít nový domov…
   
   Ondřej Kalenský
  


Zelená byla se stonožkou v katedrále
V loňském školním roce se mnozí naši žáci pod vedením svých učitelů zapojili do výtvarné a literární soutěže Svatá Anežka Česká, vyhlášené k 800. výročí jejího narození Arcibiskupstvím pražským a hnutím Na vlastních nohou. Do Prahy doputovalo z celé republiky přes 2000 obrázků a téměř 100 literárních prací. Tak vznikla výstava s názvem Svatá Anežka Česká – genialita českého pedagoga, protože experti zabývající se instalováním výstav kroutili hlavami, že mohly děti stvořit něco tak nádherného. Výstava probíhá v prostorách Strahovského kláštera od 12. listopadu, kdy se její vernisáže zúčastnily i naše učitelky Jana Svobodová a Markéta Pospišilíková.
   Všechny obrázky se do ambitu kláštera pochopitelně nevešly, ale my máme velikou radost, že naše dvě spolužačky – Zuzana Šperková ze II.B a Markéta Pospišilíková ze IV.C obdržely pamětní list podepsaný panem arcibiskupem Dominikem Dukou a paní Bělou Jensen. Toto ocenění jim bylo slavnostně předáno ve škole.
   Mezitím všichni naši úžasní stonožkoví žáci malovali vánoční přání, která se rozletěla do celého světa, a během Stonožkového týdne se podařilo do stonožkové kasičky shromáždit 4 500 korun, které byly odeslány na stonožkové konto.
   Jako poděkování stonožkovým dětem, učitelům a příslušníkům Armády ČR za pomoc dětem ve válečných zónách byla v pátek 2. prosince sloužena panem arcibiskupem Dominikem Dukou mše svatá ke cti sv. Anežky České v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze, na níž byla přítomna skupina našich žáků 2. - 9. ročníků v doprovodu pedagogů i několika obětavých maminek. Za lektorského vedení Marka Ebena a hudebního doprovodu Canti di Praga jsme byli poctěni nesením jednoho z obětních darů, který vyrobila báječná stonožková maminka – Blanka Matušková. Společně s Josefem Vágnerem jsme si zazpívali nejen Stonožkovou hymnu, ale i písničky, které spojují děti všech národů. Slavnost vrcholila zpěvem Svatováclavského chorálu, který v podání tolika dětských hlásků snad katedrála ještě neslyšela.
   
   Jana Svobodová,
   foto: Markéta Pospišilíková, ZŠ Boskovice, nám.9.května