Noviny Info pro turisty Kalendář akcí
AKTUÁLNÍ ČÍSLO
Přečtěte si
Z Regionu
Kultura
Informace
Sport
Napsali nám
INZERCE
Prodám
Koupím
Bydlení
Seznámení
Různé
Podmínky inzerce
ARCHIV
Minulé číslo
Předminulé číslo
Starší čísla
Archiv
Vyhledávání
UŽITEČNÉ KONTAKTY
Redakce
Další kontakty
 
Přečtěte si
Vážení čtenáři,
Svatá rodina
Farmáři na protest zablokovali mlékárnu
Boskovice gratulovaly kardinálu Špidlíkovi
 
Z Regionu
Dárek pro běžkaře: 63 kilometrů značených tras
Ředitel nemocnice nechodí k soudu. V pátek bude třetí pokus
O vystoupení ze Svazku v Boskovicích nehlasovali
Na hotely a penziony už nám Evropa nedá
Řádný rozpočet schválí až napřesrok
Polévka bude letos popatnácté
Vánoční polévku letos uvaří i v Letovicích
Doufám, že církve teprve předvedou to nejlepší, co v nich je, říká Jakub S. Trojan
Anketa s osobnostmi k 20. výročí sametové revoluce
Anketa s osobnostmi k 20. výročí sametové revoluce II
Sonda teen - Jsi spokojený s životem v naší zemi?
Posledních 20 let v boskovické židovské čtvrti
Anketa - k židovské čtvrti
Anketa - k židovské čtvrti II
Řádové sestry na Borotín nezapomněly
Hospodářská krize je jiné jméno pro mravní bídu
Milé Ježíšku,
A tak se tě ptám - Lenka Bařinková se ptá Jany Rogličové
Staré ovocné odrůdy na Boskovicku - Královnino a Lebelovo
 
Kultura
Kristýna Sedláková uspěla na Brněnské klavírní soutěži
Ve skleníku se představí boskovická studentka AVU
Betlémy v muzeu
Za dlouhých zimních večerů
BROLN připravil adventní koncert
Veduty moravských královských měst
 
Informace
Čekají na nové pány
Bohoslužby o vánocích
Myslivci obstáli při kontrolách
Policie ČR informuje
 
Sport
Hrdlička s Hasoněm vybojovali třetí místo
V posledním kole volejbalu juniorek přišly porážky
Vítězství
Šipkaři zakončili po čtyřiceti týdnech turnajový maratón
Kuželkáři Boskovic jsou v polovině soutěže šestí
Boskovičtí žáci v orelské florbalové lize nezaváhali
Los zimních fotbalových turnajů
Výsledkový přehled
Sportovní kalendář
 
Napsali nám
Děda versus Klaus
Čtyřlístek
Ve Vranové uspořádali adventní odpoledne
Tak to je paráda...
Stvoření světa v divadle Radost
Stonožkový týden na Zelené
Vítání
Čas mikulášských nadílek
Zdobení perníčků
Rozsvícení vánočního stromu a nadílka ve Voděradech
Nadílka pokračuje
Mikulášská družina ve Lhotě Rapotině.
Vánoční koncert
 
Přečtěte si

Vážení čtenáři,
držíte v rukou předvánoční rozšířené číslo týdeníku Boskovicko. Domnívám se, že jsme vám připravili hromádku příjemného počtení na svátky doplněné o TV Pohoda na následující dva týdny. Poslední - 51 - číslo Boskovicka v letošním roce vyjde mimořádně ještě letos, a to těsně před Silvestrem - 29. prosince.
   V příštím roce Boskovicko hledejte opět v úterý (v Boskovicích v pondělí) na pultech, kde jste byli zvyklí, můžete si noviny i předplatit, a to přímo v redakci (ušetříte tak na každém čísle jednu korunu).
   Informace o předplatném a objednávkový kupón najdete uvnitř listu. Při této příležitosti bych vás ráda poprosila, abyste, když budete mít jakékoliv problémy s doručováním novin, zavolali bez váhání do redakce. Problémy můžeme totiž napravit jen tehdy, když o nich budeme vědět.
   Za celý kolektiv redakce Vám přeju příjemné a klidné završení adventního času, důstojnou oslavu slunovratu, vánoční svátky plné pohody, bílého pohlazení a třpytu hvězd. A samozřejmě lásky, vzájemné úcty a pochopení.
   Krásné Vánoce
   Jitka Melkusová, šéfredaktorka
  


Svatá rodina
B o s k o v i c e (tt) - Děti z Boskovického Jakubáčku předváděly v průběhu Vánočního jarmarku na boskovickém náměstí živý betlém. Ony i zvířata byly středem zájmu především menších dětí.
  


Farmáři na protest zablokovali mlékárnu
O l e š n i c e (AD) - Za litr čerstvě nadojeného mléka dostávají dnes od mlékáren něco přes šest korun. Aby nezkrachovali, potřebují prý alespoň sedm padesát. Za protestním podnikem zemědělců v Olešnici nestálo minulý čtvrtek nic jiného než tento srozumitelný argument.
   Farmáři z několika družstev a zemědělských společností okresu Blansko se znovu postavili proti podhodnoceným výkupním cenám mléka. O zvýšení si tentokrát přišli říct přímo do areálu olešnické mlékárny, když několika traktory zatarasili na zhruba dvě hodiny vjezd do zpracovatelského závodu. Dodavatelé přijíždějící s cisternami surového mléka tak nemohli dovnitř.
   Podle nespokojených zemědělců nepokrývají současné ceny výkupu ani výrobní náklady a jejich pokračování povede v nedaleké budoucnosti k postupné likvidaci domácí mléčné výroby. „Za současných 6,30 až 6,50 se mléko nedá vyrábět. Zvýšení výkupních cen na 7,50 také není ideální, ale v současné době by vyřešilo naše přežití. Podobnou nebo vyšší cenu za mléko dostává totiž většina producentů v zemích eurozóny a jsme přesvědčeni, že i my máme právo ji dostat,“ vysvětlil před zhruba dvěma stovkami protestujících šéf Agrární komory Blansko Kamil Vystavěl, který požadavky rolníků tlumočil. Ten také upozornil, že pokud mlékárny svůj přístup nezmění a na zvyšování výkupních cen nepřistoupí, hodlají zemědělci v demonstracích pokračovat. „Pokud se ale nedohodneme, může to dopadnout i tak, že budeme nuceni odvést krávy na jatka, mlékárnám přestaneme dodávat a pak na to doplatíme všichni,“ varoval dále Vystavěl a připomněl, že nepřiměřené ceny se už před několika měsíci podepsaly na prodeji celého chovu dojnic zemědělské společnosti z Doubravice nad Svitavou do zahraničí.
   Mlékárna Olešnice je klíčovým odběratelem mléka z celého regionu, ze vstupní suroviny vyrábí řadu produktů a ty pak dále prodává.
   K požadovanému posílení výkupních cen se ale příliš nemá, údajně kvůli obecnému nastavení současných obchodních vztahů. „Zemědělci by určitě měli dostat víc, podle mě až devět korun za litr. Jestliže ale mlékárny nemůžou vyšší cenu přenášet do dalšího prodeje, tak je to neřešitelná situace. A nejde jen o tlaky mezinárodních řetězců, ale o veškeré obchodní systémy, které dnes u nás jsou,“ uvedl jeden z majitelů mlékárny Oldřich Gojiš a poznamenal, že před pořádáním protestních nátlakových akcí dává přednost normálnímu vyjednávání. Podle šéfa okresních agrárníků Vystavěla ale mlékárny jisté možnosti, jak vyjít zemědělcům vstříc, mají. „Víme o tom, že tam rezervy jsou. Mlékárny mohou hned teď zvýšit ceny o jednu korunu, aniž by je to jakkoli poškodilo,“ namítl a připomněl, že cílem farmářů je také spolupráce s mlékárnami na společném postupu proti politice obchodních řetězců.
   Demonstrace v Olešnici nebyla minulý týden jediná, spolu s rolníky z regionu protestovali i jejich kolegové na Svitavsku, kde podobným způsobem zablokovali mlékárnu v Městečku Trnávka.
Svou nespokojenost s úrovní výkupních cen mléka vyjádřilo před olešnickou mlékárnou okolo dvou set nespokojených.
Foto: Marek Lepka  


Boskovice gratulovaly kardinálu Špidlíkovi
B o s k o v i c e (AD) - Slavný boskovický rodák - kardinál Tomáš Špidlík - se dožívá devadesáti let. S po­děkováním za celoživotní přínos pro město Boskovice a s gratulací k mimořádnému jubileu jej minulý čtvrtek v Římě navštívil starosta Jaroslav Dohnálek. Kromě darů s sebou vezl i speciálně vytvořený pamětní list.
   Jezuitský kněz Tomáš Špidlík je věhlasným teologem se specializací na spiritualitu křesťanského Východu. Pochází z Boskovic, ale od poloviny padesátých let minulého století žije a pracuje v Římě, kde v roce 2003 získal od papeže Jana Pavla II. čestný titul kardinál.
   Oslava narozenin proběhla minulý čtvrtek v papežské koleji Nepomucenum, kam za Boskovice dostal pozvánku starosta Jaroslav Dohnálek s manželkou. Boskovické zastupitelstvo k této příležitosti udělilo kardinálu Špidlíkovi pamětní list za celoživotní přínos pro město. „Pan kardinál už v minulosti získal titul čestný občan Boskovic a nic významnějšího mu město udělit nemůže. Pamětní list jsme proto nechali vytvořit zcela mimořádně,“ vysvětlil mluvčí radnice Jaroslav Parma s tím, že k dalším darům patřily obrazy Jany Bayerové s tématikou boskovického kostela a židovské čtvrti, kniha Meandry paměti od historika Jaroslava Bránského či láhev slivovice. „Kromě toho se na radnici sešlo patnáct gratulací od občanů a dary od Unie katolických žen a jednoty Orel, které starosta rovněž předal,“ doplnil mluvčí.
Slavnostní recepce na počest 90. narozenin Kardinála Tomáše Špidlíka zahájena. Prof. Richard Čemus přednáší úvodní slovo. Kardinál Špidlík a Mons. Jan Mráz, rektor Papežské koleje Nepomucenum.
Foto: Jaroslav Parma  


Z Regionu

Dárek pro běžkaře: 63 kilometrů značených tras
B o s k o v i c k o (AD) - Předpověď sněhové nadílky a denních teplot mírně pod nulou dává dobré vyhlídky všem, kdo by rádi vyzkoušeli některý z šesti nově vyznačených lyžařských okruhů v nedalekém okolí Boskovic. Dohromady 63 kilometrů běžeckých tratí prochází krajinou Drahanské vrchoviny od turistické oblasti Suchý až po Malé Hradisko a díky různé členitosti terénu nabízí vyžití rekreačním běžkařům i náročnějším sportovcům.
   Značené trasy vedou hlavně po lesích, kopcích a polních cestách, přitom ale začínají i končí přímo v obcích a jsou proto snadno dostupné auty či autobusy. Okruhy jsou většinou uzavřené, ale zároveň se i vzájemně prolínají, takže lyžař, který nastoupí v Malém Hradisku, může dojet třeba až do Kořence. „Například náš okruh začíná v Benešově u hospody, odkud se dá jet buď směrem ke Kořenci nebo na druhou stranu k radaru Skalky a tam zase pokračovat po okruhu kolem obce Suchý a dál k Protivanovu,“ popsal starosta Benešova Antonín Rus. Jistotu správného směru v přírodě pak běžkařům zaručí značení, které se na první pohled liší od běžných turistických značek a rozcestníků dobře viditelnou oranžovou barvou.
   Tratě měří od osmi do dvanácti kilometrů, přičemž rozdíly v převýšení dosahují na jednotlivých okruzích sedmdesát až dvě stě metrů. V každé z šesti obcí, podle kterých se okruhy jmenují, čekají běžkaře také tabule s podrobnými mapami a na dvou místech v terénu i dvě nová odpočívadla. A jak doplnila manažerka Místní akční skupiny Boskovicko plus Olga Ondráčková, pro lyžaře budou v Kořenci a Suchém k dispozici i dvě informační centra a na trasách také řada příležitostí k ohřátí a občerstvení.
   Jakmile napadne dostatek sněhu, upraví všechny okruhy sněžné skútry se stopovacím zařízením, jejichž pořízení bylo součástí celého projektu běžeckých tras na Boskovicku. Ten dále zahrnoval stavbu nové obslužné budovy se sprchami a šatnami na Suchém a v neposlední řadě i vydání propagační skládačky o jednotlivých trasách.
   Informace o aktuálních běžeckých podmínkách mohou zájemci zjišťovat i na dálku díky on-line kamerám na webových stránkách lyzarsketrasy.cz.
  


Ředitel nemocnice nechodí k soudu. V pátek bude třetí pokus
B o s k o v i c e (AD) - Šéf boskovické nemocnice Jaroslav Černý už podruhé v řadě nepřišel na jednání brněnského Krajského soudu, u kterého čelí obžalobě z údajného zneužití informací v obchodním styku. Soudce proto hlavní líčení odročil na tento týden. Zároveň upozornil, že pokud se obžalovaný opět nedostaví, může ho napříště předvést eskorta.
   Hlavní líčení s ředitelem nemocnice Boskovice mělo proběhnout na začátku listopadu a po odročení minulé pondělí. Černý však ani jednou nepřišel a obě jednání tak zmařil. Poprvé se omluvil kvůli nemoci, druhou absenci podle soudce řádně nevysvětlil.
   Ředitel nemocnice ale tvrdí, že k nepřítomnosti měl závažný důvod a že o něm senát dopředu informoval. „Nepřišel jsem na základě rady svého advokáta, protože nebyly splněny některé procesní lhůty. Například jsme teprve v pátek dostali jeden posudek o 190 stranách, s kterými jsme se měli do pondělí seznámit,“ přiblížil Černý a dodal, že jeho právník tentýž pátek poslal soudci vysvětlující dopis s omluvou z pondělního jednání.
   Předseda senátu Aleš Novotný takové vysvětlení odmítá, podle něj jde pouze o subjektivní domněnku. „Co si pan Černý myslel, je jeho věc. Já jsem nařízené jednání neodvolal a povinností obžalovaného proto bylo se k soudu dostavit,“ řekl. Oznámil také, že pokud se podobné jednání bude opakovat, může Černého nechat k soudu předvést, uložit mu pokutu nebo použít některý z dalších zákonných nástrojů.
   Opět odročené hlavní líčení začne v pátek a podle soudce Novotného lze očekávat, že tento den bude vynesen i rozsudek.
   Krajský senát se případem šéfa boskovické nemocnice zabývá kvůli jeho působení v čele nemocnice sv. Zdislavy v Mostištích v roce 2002. V letech 2007 a 2008 přitom Jaroslava Černého už dvakrát odsoudil, ten se ale vždy úspěšně odvolal.
  


O vystoupení ze Svazku v Boskovicích nehlasovali
B o s k o v i c e (AD) - Na ceně vody v Boskovicích ani na členství města v okresním Svazku vodovodů a kanalizací se zatím nic nemění. Boskovičtí zastupitelé minulý týden nehlasovali o podnětech vzešlých z místního Sdružení nestraníků.
   Opoziční komunální politik Vladimír Jakubec (Sdružení nestraníků) změnil názor a při poslední schůzi zastupitelů v roce 2009 neprosazoval nedávno avizovaný záměr svého uskupení – dostat Boskovice ze Svazku a otevřít tak cestu ke snížení vodného a stočného. „Záměr hlasovat pro vystoupení jsme odložili, protože chceme nejdřív získat informace. Vyzvali jsme starostu, aby nám do třiceti dnů předložil podklady, na základě kterých Svazek ve spolupráci s městem dospěl k nynější výši vodného a stočného,“ uvedl Jakubec. Podle něj je voda ve městě příliš drahá a Boskovice prý mají možnosti, jak její dodávku zajistit lidem levněji. „Voda se dá odebírat například z boskovické přehrady, která k tomuto účelu byla postavená a nyní není využitá, anebo se dá oslovit jiný provozovatel než je Vodárenská akciová společnost,“ míní Jakubec.
   Boskovický starosta Jaroslav Dohnálek se k takovým řešením nechtěl bezprostředně vyjadřovat. Podle něj jde o příliš komplikovanou problematiku a bez odborného vyhodnocení nelze říct, zdali by například využití vody z vodního díla Boskovice bylo pro město přínosem. Slíbil však, že město pro zastupitele uspořádá seminář, na kterém bude možné o těchto věcech diskutovat. „Pozveme tam zástupce Vodárenské, Svazku a případně další odborníky, aby se každý dozvěděl to, co potřebuje,“ uzavřel starosta s tím, že termín plánovaného setkání ještě nezná.
  


Na hotely a penziony už nám Evropa nedá
B r n o (AD) - Ubytovací zařízení v Jihomoravském kraji a na Vysočině mají dostatečný počet lůžek, na další rozšiřování kapacit pro turisty už proto nebude možné získat peníze z Evropská unie. S takovým sdělením přicházejí před začátkem nového roku úředníci z Regionálního operačního program (ROP) Jihovýchod, který podobné projekty dosud podporoval.
   Podnikatelé zaměření na cestovní ruch, kteří plánují výstavbu hotelu, penzionu či ubytovny a počítali s tím, že nemalou část nákladů jim pomůžou uhradit evropské fondy, musejí hledat jinde. Hlavní zahraniční zdroj na projekty tohoto typu je vyčerpán. „V současné době je několikanásobně překročen počet nově vytvořených lůžek, ke kterému se ROP Jihovýchod zavázal. Proto další výzvy v cestovním ruchu již nebudou podporovat projekty zaměřené pouze na zvýšení ubytovacích kapacit v Jihomoravském kraji a v kraji Vysočina,” potvrdila mluvčí Regionální rady Milena Marešová. Připomněla však, že v oblasti turismu lze příští rok žádat o peníze na budování nových cyklostezek a na výstavbu či technické zhodnocení přístupových cest k památkám. „Několik desítek milionů bude připraveno také na marketingové a informační kampaně orientované na propagaci regionu, např. tvorbu nových tištěných a elektronických propagačních materiálů a předmětů, účast na veletrzích a jiných akcích cestovního ruchu,” dodala Marešová.
  


Řádný rozpočet schválí až napřesrok
L e t o v i c e (AD) - Letovice vstoupí do nového roku bez řádně připraveného rozpočtu. Věrny své tradici budou první tři měsíce fungovat na základě takzvaného rozpočtového provizoria, které zahrnuje zhruba čtvrtinu veškerých ročních příjmů a výdajů.
   Podle starosty Radka Procházky se Letovičtí uchylují k málo obvyklému řešení ve snaze o co nejpřesnější nastavení jednotlivých rozpočtových kapitol. „Snažíme se, aby v řádném rozpočtu byly zapojeny například skutečné přebytky na účtech z uzavřeného minulého roku, a ty teď ještě neznáme. Kromě toho chceme započítat i veškeré státní příspěvky, které dostaneme například na výkon státní správy, a jejichž přesnou výši budeme znát rovněž až v příštím kalendářním roce,“ přiblížil starosta. Jak dále řekl, rozpočtové provizorium používají v Letovicích každý rok a osvědčilo se jim. „Nevidíme v tom žádné riziko, je to takový menší rozpočet na čtvrt roku, se kterým se sice nemohou dělat žádné mimořádné výdaje, ale k těm v prvních měsících ani nedochází,“ dodal.
   Kompletní rozpočet 2010 chtějí v Letovicích schvalovat v lednu nebo v únoru. Kvůli omezení daňových výnosů v letošním roce budou však s jeho formováním opatrní. „Prioritou je dokončení akcí na které máme dotace, tj. hlavně škola, hřiště a skládka a to ostatní podle možností,“ konstatoval starosta.
   Téměř s jistotou se tak nedostane například na potřebné rekonstrukce místních komunikací. Zatímco v předchozích let se radnici podařilo opravit vždy tři až čtyři, letos dojde údajně jen na úsek od Bártovy ulice ke kostelu.
  


Polévka bude letos popatnácté
B o s k o v i c e (Jim) - Boskovice o Vánocích zažijí malé jubileum. Letos už popatnácté se na náměstí před radnicí uskuteční na Štědrý den dobročinná akce nazvaná Polévka pro chudé i bohaté. Její výtěžek jako vždy poputuje na místní charitativní a humanitární účely.
   Patnáctý, jubilejní ročník akce není pro pořadatele z boskovické restaurace Makkabi jedinou radostí. Polévka pro chudé i bohaté má totiž od letoška svého oficiálního následovníka. Ve stejný den se bude rozdávat také v Letovicích, druhém největším městě regionu Boskovicka. „Jsme rádi, že naše akce našla inspiraci i jinde, s potěšením jsme pořadatelům z Letovic dali svolení k používání stejného názvu. Princip i účel jejich aktivity je totiž shodný,“ uvedl majitel restaurace Makkabi Luděk Burgr, jeden ze zakladatelů boskovické tradice.
   „Polévku pro chudé i bohaté“ vymysleli v roce 1995 právě majitelé tehdy nově otevřené restaurace Makkabi v Boskovicích. Do vínku své firmy si totiž vetkli nejen poskytování pohostinských služeb, ale i obohacení a podporu místních kulturních a neziskových aktivit. Jim zase bylo tehdy inspirací půlnoční rozdávání jídla bezdomovcům ve skotském Glasgowě, které pár let předtím při cestě po Skotsku zažil druhý z iniciátorů boskovické polévky Rudolf Burgr.
   V Boskovicích se jedná se o veřejné rozdávání skutečné polévky. Každý, kdo přijde, dostane misku polévky zdarma, může si ji dokonce odnést v bandasce s sebou domů na štědrovečerní tabuli. Pokud chce, může přitom přispět jakýmkoli obnosem do připravené pokladničky. Pořadatelé ovšem berou jako podporu akce už samotnou účast lidí na ní, aniž cokoli zaplatí. I to je totiž jejím smyslem. Neformální setkání lidí dobré vůle právě v den, který má přídomek Štědrý. Příležitost zastavit se v předvánočním shonu a přijít nejen na polévku, ale i na kus řeči či pro betlémské světlo.
   Letos se akce koná opět na Štědrý den pod vánočním stromem na Masarykově náměstí v Boskovicích, a to v době od 11 do 12 hodin.
   Kromě polévky – tentokrát symbolicky čočkové - si budou moci lidé odnést domů i duchovní symbol Vánoc v podobě světla z Betléma, které přivezou členové místního 6. skautského oddílu Nibowaka. Spolupráce se osvědčila, o betlémské světlo je každý rok velký zájem, a tak skauti přijedou letos už posedmé. Příchozí se však letos mohou u příležitosti patnáctého jubilea těšit i na vánoční překvapení. „Bude to takový bonus pro všechny věrné příznivce naší dobročinné akce. Mohu prozradit, že bude tekutý a vánočně či zimně laděný,“ řekl Luděk Burgr.
   V Boskovicích loni – při čtrnáctém ročníku - uvařili pořadatelé zhruba 230 litrů polévky. Přímo na náměstí vydali asi 750 porcí, další polévku si odnášeli lidé domů ve vlastních nádobách. Na polévku stála po celou dobu dlouhá fronta, přestože ji pořadatelé vydávali ze dvou várnic najednou, ale vyšlo akorát na všechny. Letos pořadatelé z Makkabi Boskovice počítají, že uvaří zhruba stejné množství polévky jako loni.
   První ročník se konal v roce 1995 a hned napoprvé se podařilo vybrat 1000 korun, které pořadatelé věnovali dennímu stacionáři pro mentálně postižené děti Betany. S výjimkou druhého ročníku počet příchozích lidí i vybraná částka až do loňska rok od roku narůstala.
   Vloni vybraná částka poklesla – zastavila se těsně před rekordem z roku 2007. Vybralo se 55.677 korun, tedy o 1.021 korun méně než rok předtím, a to za pouhou jednu hodinu. Tento obnos pořadatelé rozdělili mezi sedm příjemců – různě zdravotně hendikepované děti a mladé lidi: Martina Andrlíka, Ninu Fadrnou, Alenu Horákovou, Martina Mazala, Emu Měkotovou, Elen Pudíkovou a Elišku Richterovou.
   Za čtrnáct ročníků se podařilo shromáždit dobrovolné příspěvky ve výši 275.151 korun, tedy necelých 20.000 korun v průměru na každý ročník. „Když jsme před čtrnácti lety začínali, ani ve snu nás nenapadlo, že si Boskovičtí polévku tak oblíbí. Ale stalo se. Je to úžasné a my všem, kteří kdy přišli a přispěli, děkujeme. A věříme, že přes svízelnou ekonomickou situaci zůstanou lidé i nadále věrní a štědří a přijdou v hojném počtu,“ uvedl Luděk Burgr.
  


Vánoční polévku letos uvaří i v Letovicích
L e t o v i c e (AD) - Boskovické Masarykovo náměstí už nebude jediným místem regionu, kde se v poledne o Štědrém dnu rozdává polévka a Betlémské světlo. Vánoční setkání obyvatel spojené s lehkým obědem ale i dobrovolnou sbírkou na charitativní účely zavedou od letoška také v Letovicích.
   „Čtyřiadvacátého prosince od dvanácti do třinácti hodin budeme stejně jako v Boskovicích vydávat před radnicí polévku pro chudé i bohaté. Polévka bude zdarma, ale kdo projeví zájem, může přispět do sbírky na potřebné lidi v Letovicích,“ informoval starosta Radek Procházka s tím, že pro premiérový ročník připraví asi dvacet litrů bramboračky, a to ve spolupráci s majiteli letovické restaurace Delikas. Jak starosta dále řekl, vedle várnic s polévkou postaví svůj stánek skauti, kteří příchozím nabídkou světlo z Betléma.
   
  


Doufám, že církve teprve předvedou to nejlepší, co v nich je, říká Jakub S. Trojan
B o s k o v i c e (tt) - Do Boskovic přijel profesor Jakub S. Trojan přednášet o 20. výročí Listopadu 1989. Bývalý děkan Evangelické teologické fakulty dnes působí na Katedře teologické etiky. Jako evangelický farář pohřbíval v roce 1969 Jana Palacha.
   
   Patříte při pohledu na uplynulých 20 let spíše k těm, kteří jsou za vývoj v naší zemi vděční, nebo k těm zklamaným?
   Já se přiřazuji k té první skupině. Jsem neobyčejně vděčný za to, že jsem se toho směl dožít. Myslím si, že bylo vykonáno velké dílo, jen je jeho velikosti věnováno málo pozornosti. Přebudovat celou společnost, změnit ji ve všech oblastech života – ve vědě, v umění, v politice, v hospodářství, v sociálních věcech, to je nepředstavitelné dílo. Jako by pro to lidé neměli oči, přitom sami, když jsou postaveni před nějaký úkol, třeba ve svém zaměstnání, tak jsou si vědomi, že je to náročné a že se taky mohou vloudit větší či menší chyby. Při pohledu na přestavbu celé společnosti lidé jakoby tuto vlastní zkušenost neviděli.
   Jsem dále vděčný za to, že se převrat odehrál bez ztráty na životech. Vzpomeňte, jak to vypadalo v Rumunsku. Je dobře, že náš život není zatížen nějakou mravní hypotékou z té doby. Naopak, všichni mohli projít do svobodné společnosti, aniž by byli voláni k odpovědnosti nějakým hrubým způsobem. Nebyli vystaveni ani hrozbám, ani mučení nebo vězení.
   
   Říkalo se, že po 40 letech komunistického režimu bude společnost potřebovat 40 let, aby se vzpamatovala. Máme za sebou polovinu, co si myslíte, že je pro nás teď důležité, na jaké priority bychom se měli zaměřit?
   V politické oblasti by bylo zapotřebí definitivně vyřešit následující problém: máme dvě velké strany, které reprezentují základní politické trendy. Jeden, který klade větší důraz na sociální spravedlnost a druhý, který klade větší důraz na svobodu. Měli bychom dát jednomu nebo druhému volebnímu směru šanci, aby mohl provést nerušeně vše, co má ve svém programu. To by znamenalo stanovit bonifikaci pro vítěznou stranu, pokud by příští volby dopadly opět více méně nerozhodně, aby mohla v klidu svůj program uskutečnit. A za čtyři roky jí to voliči spočítají; buď jí dají další mandát, nebo dojde k změně. Nervozita, která dnes ve společnosti panuje, pramení z toho, že volební výsledky obou velkých stran vytvářejí patovou situaci. Tomu je třeba učinit konec. Ať vítězná strana má klid uskutečnit své priority. Voliči ji za čtyři roky buď prodlouží mandát, nebo předá kormidlo vítězné straně.
   
   Říká se, že Češi jsou největší ateisté v Evropě. Někdo oponuje tím, že Češi mají pouze problém s institucionalizovanou formou náboženství, ale opravdových ateistů mezi námi mnoho není. Myslíte, že se církvím podařilo využít posledních 20 let, aby společnost oslovily?
   Myslím, že církve byly natolik traumatizovány útiskem, pod kterým za komunismu žily, že se ne dost rychle vymanily z toho babylonského zajetí, aby předvedly to nejlepší, co v nich je. Doufám, že ta doba teprve přijde. Doufám, že k tomu dojde v další generaci, kdy se už nebudeme tolik ohlížet na křivdy z minulosti, včetně těch finančních. Budeme více svobodní pro to, abychom uskutečnili nejhlubší a nejlepší křesťanské tradice. Ty povedou ke vzájemnému porozumění, sdílení darů a talentů v církvích i ve společnosti. Svými postoji přispějeme k tomu, aby její život byl pestřejší a bohatší. Obrazně řečeno: církve vyjdou ze svých modliteben a chrámů a přispějí větší měrou k uskutečnění potřebných změn společenského života.
   
   Myslíte tedy, že naše společnost není tak ateistická a že na toto vyjití z chrámů čeká?
   Co se odehrává uvnitř lidských bytostí si opravdu netroufám odhadovat. Podle vnějších známek lze pouze usuzovat, že lidé příliš velkou důvěru v církve nemají, ale za to jsou církve do značné míry samy odpovědné.
   
   Vy jste jako farář pohřbíval Jana Palacha, jak dnes vnímáte jeho odkaz?
   Co si člověk položí jako nejvyšší hodnotu, pro kterou je ochoten položit život? Pro něho to byla svoboda. V tom každodenním spěchu si otázky po nejzákladnějších hodnotách života buď neklademe, nebo ne dost hluboce. Síla Palachovy výzvy je v tom, že každého staví před otázku: co to znamená, že mladý nadaný člověk se obětoval? Od sebe a pro sebe nic nečekal, všechno čekal od nás. Chtěl nás svým činem pohnout k tomu, abychom se ve svých životech zasadili o to, aby spravedlnost vládla. Abychom žili plně ve svobodě. To jsou hodnoty, které zpečetil svou sebeobětí. A na nás je, abychom se pod tou výzvou pokusili ne položit své životy jako on, ale vynaložit úsilí, aby náš život byl naplněn bohatým obsahem. Sem směřuje výzva jeho oběti.
  


Anketa s osobnostmi k 20. výročí sametové revoluce
B o s k o v i c k o (tt) - 1. Jak vnímáte uplynulých dvacet let.
   2. Co vidíte jako prioritu pro budoucnost naší země.
   3. Jaká je dnes pozice vašeho oboru, jaké úkoly před oborem stojí?
   
   Ing. Jitka Hurábová, ředitelka LD Seating
   1) Uplynulých dvacet let hodnotím především jako cestu od nesvobody k demokracii, lidské apatie k možnosti realizace. Možnost vzít vlastní osud do svých rukou, ale za cenu tvrdé práce, tvrdé konkurence.
   2) Budoucnost nejen naší země ale celé Evropy je v podstatě o tomtéž, uvědomit si, že každý svobodný člověk se musí postarat sám o sobe, nečekat, kdo mu co dá, že někdo jiný za něj odpovídá. Být svobodný znamená i být odpovědný k sobě, k rodině, společnosti. Zní to jako fráze, ale je to tak, zdá se mi, že stále příliš lidí stojí s nataženou rukou vůči státu, firmě, rodině a pouze žádá, ale naopak se neptá, co on dává společnosti, firmě, rodině. Zároveň je společnost povinná se postarat o své bezbranné spoluobčany, těžce nemocné, postižené, ale pouze o ně. Populistická sociálnost je špatná a amorální a ve svém důsledku se obrátí proti všem.
   3) Pozice podnikatelů v dnešní době je taková jakou si vybudovali, všichni dnes naříkají, že je krize, jak je to těžké. To je pravda, je ale také pravda, že této krizi předcházely velmi dobré roky, kdy se dařilo většině schopných podnikatelů a podniků. Myslím, že by bylo velmi naivní si myslet, že vše půjde jen vzhůru, na toto období je potřeba nahlížet jako na jistou byť ne příjemnou korekci a o to více přemýšlet o své činnosti, produktech, rozhodně nečekat, že nás spasí někdo jiný než my sami.
   
   Mgr. Radek Procházka, starosta města Letovice
   1) Dvacet let pohledem zpět utekl jako voda a naše země udělala materiálně obrovský krok kupředu. Bohužel společenský vývoj tak rychlý nebyl. Již v roce 1989 jsme mnozí tvrdili, že potrvá jednu až dvě generace, než se u nás usadí standardní mechanizmy tzv. západní demokracie. To, co ale můžeme pozorovat kolem sebe v současnosti, nemohu nazvat jinak, než návratem před rok 1989. Opět se lidé bojí vyslovit nahlas své názory, opět o vedoucích místech a pracovních postupech rozhodují nikoliv odborníci ale mnohdy stranické legitimace, názory lidí nejsou sice ovlivňovány ideologicky ale zato dosti významně penězi.
   2) Řekl bych, že prioritou by měl být především boj s korupcí a klientelismem. Zde si myslím, že se za těch uplynulých 20 let neudělal skoro žádný pokrok kupředu, spíše naopak.
   3) Situace není jednoduchá. Při volbách je všeobecný trend voličů hlasovat pro nestraníky a nezávislé kandidáty, logickým úkolem stran je naproti tomu obsazovat radnice svými lidmi. Zde se trošku zájmy obou skupin liší. Z hlediska úkolů je třeba ještě využít zbytek evropských dotací, které snad ještě někde nějaké zbývají, na rozvoj měst a obcí, zaměřit se na údržbu stávajícího majetku a pokusit se motivovat občany k většímu zapojení do společenského života měst a obcí.
   
   Hugo Mensdorff-Pouilly, jednatel MP Holding
   1) Bohudíky, že ke změně režimu došlo, jelikož morální devastace celého národa už skutečně dosáhla svého vrcholu. Přesto jsem si změnu zřejmě naivně představoval jinak. Jednak potrestání zločinů komunistů se nekonalo, a potom ještě rychle překabátění komunisté majetek v prvních letech nového režimu stačili za pomoci státních orgánů rozkrást. Na druhé straně je vidět, chceme-li, tak krásné změny nejen ve městech, ale i na našem venkově při úpravě domů a okolí. Dalším nedostatkem v naší zemi je skutečnost, že do dnešního dne není mezi ČR a Vatikánem uzavřena smlouva a restituce církevního majetku není ani v dohledu.
   2) Nejvíce tato naše země potřebuje zásadní změnu v morálce, aby slušnost nebyla považována za blbost a snad v budoucnosti šly peníze do oblasti občanských společností, které pracují v oblasti sociální a charitativní. Je také třeba více podpořit naše školství, aby učitelé na všech stupních vedli studenty ke slušnosti a skutečně učili pravdu o minulosti, myslím tím historii 20 století, aby se tomu nevyhýbali.
   3) Nevím, zda posice šlechty je dnes jiná, než všech občanů této země. Na jedné straně bylo šlechtictví v roce 1918 vznikem republiky zrušeno, na druhé straně se na nás, příslušníky této třídy různé režimy nejrůznějším způsobem vyřádily. To tedy máme za sebou, každý z nás, občanů této země, bychom měli aspoň ve svém nejbližším okolí působit positivně a tak pomáhat ke zlepšení duchovního klimatu. Taky musíme dobře hospodařit na naších majetcích, stát nám není ochoten pomáhat v zlepšení historických objektů, zdá se, že si neuvědomuje, že tyto objekty jsou součástí kulturního dědictví tohoto národa, a je konečně známo, že stát vždycky byl nejhorším hospodářem na takovýchto objektech.
Jitka Hurábová Radek Procházka Hugo Mensdorff-Pouilly
Foto: archiv  


Anketa s osobnostmi k 20. výročí sametové revoluce II
B o s k o v i c k o - Marek Zikmund, evangelický farář
   1) Uplynulých dvacet let hodnotím jednoznačně kladně. Žijeme v demokratickém systému, otevřely se hranice i přístup k informacím, jsme součástí sjednocující se Evropy. Církve mohou rozvíjet svá obdarování i mimo farnosti, na poli diakonie, hospiců, duchovní péče o vězně či nemocné, v kultuře. Nelíbí se mi zvulgarizování politiky či umělé vyvolávání strachu z odsunutých sudetských Němců. Poválečnou a normalizační „kulturu“ pomsty a zášti se naštěstí daří odstraňovat úsilím o porozumění a smíření. Nemohu se však smířit s tím, že je v parlamentu zastoupena strana, které vždy šlo o zasévání nenávisti a třídní boj.
   2) Jako prioritní vnímám dvě věci. Zajedno že alespoň zlomek pozornosti, kterou věnujeme ekonomické krizi, zaměříme na krizi duchovní. Zadruhé, že přestaneme trapně kličkovat před evropskými institucemi a sebevědomě se přihlásíme ke své odpovědnosti za jednotu Evropské unie.
   3) Podle různých anket je zaměstnání duchovních jedno z nejméně atraktivních. Přesto se od nich hodně očekává. Jejich posláním je především zvěstovat, že setkání s Bohem dává životu smysl, odvahu a krásu. A aktuálním úkolem je představovat církev jako hodnověrnou, srozumitelnou a nenahraditelnou pro celou společnost.
   
   Jan Halas, důchodce
   1) Klady jednoznačně převyšují zápory. Naprosto svobodně si nezapínám některé televizní a rozhlasové stanice a rovněž nekupuji různá periodika a knihy. Vysílají se a tisknou tak zajímavé a kvalitní věci, že to člověk ani nestačí sledovat. Měl jsem štěstí, že jsem se na této bohaté žni mohl sedmnáct let aktivně podílet jako vedoucí redaktor literární redakce Českého rozhlasu 3 - Vltava.
   2) Kdyby se nějakým zázračným způsobem podařilo kultivovat naše politiky, bylo by to ideální. Aby však k něčemu takovému došlo, musel by se zcela přebudovat všeobecný žebříček hodnot, což není vůbec jednoduchý proces a nikdy k němu nedospějeme nějakým sociálním inženýrstvím. Kdyby se však alespoň podařilo vyvolat u některých lidí pocit studu nad nesmyslně žitým životem, byl by to dobrý první krůček.
   3) Pozice kultury je stejná jako v celé lidské historii. Bez ní se život mění v biologické přežívání. Nebojím se tedy o její osud, protože se stále rodí dostatek lidí, kterým se příčí přežívat jako hovniválové. Úkoly jsou jasné a nikdy nebyly jiné. Dítě, kterému se doma čte, kterému se nekupují Barbíny a zní mu doma kvalitní klasická i moderní hudba, si s největší pravděpodobností neoholí hlavu a nebude házet zápalné bomby.
   
   Mgr. Miloš Randula, ředitel Základní školy Letovice
   1) Je nezpochybnitelné, že uplynulých dvacet let bylo návratem naší země do základního historického proudu dějin Evropy. Návrat to byl velmi hektický a znamenal výhry, ale také ztráty. Kdyby by nám v roce 1990 někdo tvrdil, že v roce 2009 průměrná mzda vzroste ze tří tisíc korun na 23 000 Kč, že kurz koruny k americkému dolaru se z 40 změní na 17 korun a že místo front na barevnou televizi budeme obklopeni hypermarkety s nepřeberným množstvím spotřebního zboží, domnívali bychom se, že nás čeká jen spokojenost a nadšení, ale realita je jiná. Ve vztahu k veřejnému životu nelze přehlédnout značnou míru skepse. Proč? Hektický vývoj, obrovské přesuny majetku z vlastnictví státu do soukromých rukou, nerozlišování čistých a špinavých peněz znamenalo, že hranice práva i slušnosti byla upozaděna, že kult spotřební společnosti nám zastřel zrak. Náš mobil nás uspokojí jen do chvíle, kdy u známého uvidíme novější, byť s funkcemi, které nikdy nepoužijeme. Lichvu, která byla trestána již za středověku, nazýváme nebankovním sektorem s vysokou mírou rizika, obchodníka, který koupí za korunu a obratem prodá za deset, dnes označíme za dynamického podnikatele. Za dvacet let se nám podařilo vytvořit obrovský administrativní aparát, který zaměstná lékaře, učitele, policisty natolik, že nemají pro samé úřadování čas léčit, učit, či chytat zločince. Přes všechny tyto výhrady je rozhodující předností této doby svoboda slova, která je základním předpokladem ke změně k lepšímu.
   2) Jednoznačně napravit stav ve společnosti, aby se vyplatilo dodržovat zákony a být slušný. Cesta tímto směrem však není přímočará a jednoduchá. Mentorování o morálce by bylo směšné, my potřebujeme takové elity společnosti (nikoliv celebrity), které vlastním příkladem nastaví potřebné vzorce chování. Ale my, občané, bychom si je museli umět vyhledat. Jestliže však dnešní reklamní mágové dokáží, že „lidé za peníze, které nemají, si kupují zboží, které nepotřebují“, pak přesvědčit stejné lidi, aby své hlasy dali „hochštaplerům“, bohužel také umí.
   3) Když se podíváme na opakovaná a dlouhodobá statistická šetření, tak se mezi nejprestižnějšími povoláními objevují lékař, vědec a učitel. Tuto důvěru naší společnosti nelze žádnou volební kampaní navodit, ale musely si ji celé generace učitelů poctivě odpracovat a úkolem nastupující mladé generace pedagogů je tuto pozici neprohospodařit.
   Často diskutované peníze s touto prestiží nesouvisejí, ale platy učitelů přímo souvisejí s mírou odpovědnosti společnosti ke své budoucnosti. V oblasti organizace školského systému vyměnili naši politici před deseti lety levný, odborný a efektivní model školských úřadů za drahý, často odborně diletantský a pedagogicky nefunkční systém, který je třeba změnit.
   Rozhodující pedagogický problém dneška bych charakterizoval na ose „právo a odpovědnost“. Zatímco dříve dítě mělo omezená práva i odpovědnost a s rostoucím věkem jejich míra vcelku plynule narůstala, v současné době má dítě prakticky stejná práva jako dospělý, ale míra odpovědnosti tomu neodpovídá a ani nemůže. V případě kvalitní rodinné výchovy se tato disproporce neprojeví, ale při její absenci dochází k obtížným situacím, které mnoho pedagogů velmi frustrují.
Marek Zikmund Jan Halas Miloš Randula
Foto: archiv  


Sonda teen - Jsi spokojený s životem v naší zemi?
B o s k o v i c e - Jsi spokojený s životem v naší zemi?
   Pokud ano, proč? Pokud ne, proč?
   
   Ondřej, 17
   Dá se říci, že ano, zbavili jsme se komunismu a náš život je celkem svobodný. Dá se říci i ne, protože vše ovládá mocná ruka korupce. Tak kde je potom ta svoboda, že?
   
   Vojta, 17
   Ale tak jako jsem, protože je to krásná země a nejsem vzhledem k současné politické situaci. I když se v té moc nevyznám.
   
   Lukáš, 18
   Já jsem spokojenej. A proč jsem spokojenej? Protože by mohlo bejt i hůř.
   
   Jana, 16
   No ani ne, radši bych žila někde jinde, když vidím ty naše politiky, jak se nedovedou domluvit. Nedělají tím ostudu jen sobě, ale hlavně nám.
   
   Jakub, 18
   Víceméně ne. Nelíbí se mi některé platy (zejména učitelské), ceny výrobků ze zahraničí a kvalita potravin v supermarketech.
   
   Mirek, 17
   Já bych řekl, že není na co si stěžovat, občas se najde něco, co se mi zde nelíbí, ale můžeme být rádi, že to zde nevypadá tak, jako před dvaceti lety.
   
   Tomáš, 18
   Na jednu stranu jsem spokojený a jsem rád, že zde nežiju za komunistů, ale na druhou stranu by to mohlo být i lepší.
   
   Kristýna, 16
   Nesnáším to tady a nejhorší na tom je, že vlastně nedokážu ani říct proč.
  


Posledních 20 let v boskovické židovské čtvrti
B o s k o v i c e (tt) - V závěru letošního roku si připomínáme dvacetileté výročí od pádu komunistického režimu. Vedou se nejrůznější debaty o tom, jakým způsobem se 40 let totality podepsalo na naší společnosti, a do jaké míry se nám již podařilo napravit nejrůznější škody, a to materiální i duchovní. Jedním z příkladů mnohdy katastrofální devastace je oblast památkové péče. Všichni známe obrázky význačných památek zničených armádou či využívaných jako zemědělská družstva. Nedostatečná, neodborná péče a v mnoha případech i úplná likvidace hodnotných staveb se nevyhnuly ani unikátní boskovické urbanistické památce – židovskému městu.
   Sametová revoluce znamenala šanci na záchranu. Je zřejmé, že za posledních dvacet let došlo v židovském městě k rozsáhlým investicím, které přinesly četné rekonstrukce a několik novostaveb. Do jaké míry byly a jsou stavební úpravy v židovském městě prováděny citlivě a v souladu se zásadami památkové péče? Tuto otázku jsme si položili společně s bývalým ředitelem boskovického muzea Přemyslem Reiblem. Ten v současné době pracuje jako generální ředitel Národního zemědělského muzea, ale v Boskovicích nadále bydlí a proměny židovského města sleduje.
   „Mezi odborníky se o kvalitách boskovického židovského města vědělo dlouhá léta, politická vůle pro jeho záchranu však před rokem 1989 chyběla. Po komunálních volbách v roce 1990 byla péče o památky mezi prioritami nového vedení města. Byla vyhlášena Městská památková zóna, do židovského města začaly směřovat investice do infrastruktury. O městě se začalo mluvit, atmosféra počátku 90. let byla optimistická,“ popisuje Přemysl Reibl.
   Postupně byla obnovena unikátní synagoga, realizovala se velká rekonstrukce všech sítí, vozovek a chodníků, opraveny byly památkově chráněné objekty patřící městu a renovací prošla také řada domů v soukromém vlastnictví. Bylo také přikročeno k obnově židovského hřbitova, vznikla expozice a publikace o dějinách židovského města.
   „Řada jedinečných detailů - mikve, mezuzy a podobně, o jejichž existenci se nevědělo, podtrhla unikátnost areálu. Město mělo velké plány a myslím si, že vzhledem k dalšímu kontextu mohlo uvažovat o nejvyšších cílech.
   Věci však začaly drhnout. Problémem bylo něco, co vedení města dle mého názoru nejenže nemohlo předpokládat, ale dost těžko s tím mohlo něco dělat. Na jedné straně totiž stála skupina lidí s pravomocemi a vůlí zastavit likvidaci židovského města – radnice, památkáři, nadšenci z města i mimo něj, například sdružení Unijazz, a na straně druhé stále lhostejnější veřejnost. I přes snahu radnice mluvit o Městské památkové zóně jako o cenném prostoru, například uspořádáním velké výstavy v zámeckém skleníku v létě 1992 (Kolik obyvatel města ji vidělo?), vydáváním publikací o městě, obnovením muzea se snahou připomínat důležitost města v kontextu národní historie, podporou takzvaných plánovacích dnů a podobně, byl postoj většiny obyvatel pasivní. Dlouholeté mlčení o důležitosti ochrany památek pro vlastní historii, návaznosti života jedné generace na druhou a estetiku místa, se nutně muselo projevit.
   V devadesátých letech také došlo k některým nešťastným řešením, vedeným trestuhodným názorem, že město nesmí být skansen – aniž byl bylo jakkoliv zdůvodněno, co se tím vlastně míní a kdo z města chtěl skansen dělat. Důsledkem je například betonová dlažba v Plačkově ulici a betonové chodníky. Bylo také patrné určité podlehnutí módní vlně architektonického postmodernismu v jeho nejvulgárnější podobě, například středisko zdraví v Plačkově ulici, projevila se nemožnost zásadněji finančně pomoci při řádně vedené památkové údržbě objektů a jejich okolí - to je příčinou velmi sporných řešení oken či fasád, například na domě Traplova 8. Negativně se projevila také snaha majitelů novostaveb o maximální využití parcel, což v důsledku vede ke stavbě obrovských objektů, které mezi subtilní zástavbou působí jako pěst na oko, například U Koupadel a na Traplově,“ popisuje Přemysl Reibl.
   Řada problematických řešení přetrvává do současnosti. „V rozporu s přijatými dokumenty není, dle mého názoru, dodržována uliční čára, původní parcelace či půdorysy, například nároží Traplova – U Koupadel, Plačkova ulice – středisko zdraví. Neřešeným problémem je pak stále existence proluk, které ohrožují přilehlé stavby, jsou na nich stavěny velmi sporné objekty, v minulosti byly i problémem vzhledem k veřejnému pořádku. Co je překvapivé a dokládá to v úvodu vyslovenou tezi o lhostejnosti některých obyvatel, je i po tak dlouhé době existence objektů, které nejsou jejich majiteli udržovány či jsou po letech dovedeny do stavu, kdy je nutné je demolovat - Traplova, U Templu, Joštova ulice – část bývalého špitálu.
   V tomto kontextu se jeví například budování podivných skalek a předzahrádek či parkovacích míst jako detaily. Pomalu se začala objevovat řešení, která byla na počátku 90. let nepřijatelná – namísto dřevěných dělených oken jednoduchá s falešným dělením. Střešní krajina začala být ničena masivním nástupem střešních oken. V zadních traktech se začaly stavět obří garáže, ty jsou sice v souladu s regulačním plánem, nicméně velmi sporné. V Traplově ulici na místě starobylé synagogy stojí nejen garáže a i nápadná pergola s grilem. I na vepřové steaky - jak jinak v židovském městě na místě synagogy. Ve městě po staletí nebyly stromy, přesto na náměstí u Vážné studny stojí mohutný smrk. Zrovna tak se nikde, s výjimkou domu Plačkova 45, nevyskytovaly výklady. Nyní se bez nich nikdo neobejde, ať to vypadá, jak to vypadá,“ uvádí další příklady necitlivých a z památkového hlediska nevhodných úprav v židovském městě Přemysl Reibl.
   „Můj osobní pohled na město je bohužel velmi, velmi skeptický, možná i proto, že zde vlastně nevznikla angažovaná skupina, která by dlouhodobě sledovala stav péče o kulturní dědictví ve městě, aktivně vstupovala do rozhodovacích procesů a podobně. Pracoval jsem v muzeu 12 let, v Boskovicích jsem již skoro 20 let a je to můj domov. Přesto když vidím, jak se po těch letech snah v Plačkově ulici najednou objeví na střeše objektu obrovské vikýře hned vedle původních subtilních sloužících jen k odvětrání půdy, když v ulici Pod Klášterem vyroste na místě původní ohradní zdi nejdříve garáž a poté cosi obrovského nedefinovatelného co vypadá jako přerostlý šumperák, synagoga je poprvé v historii zakryta okolní zástavbou, zvláštní řešení nároží U Vážné studny - Velenova a podobně, propadám ledaskdy smutku a vlastně už přes židovské město chodím jen v nejnutnějším případě. Ale kudy vlastně chodit, když se něco podobného odehrává i na Zborovské, ulici kpt. Jaroše, Růžovém náměstí…?,“ uzavírá Přemysl Reibl.
   
   
Přemysl Reibl Nárožní dům U Vážně studny zásadně narušil vzhled jediného náměstí v židovském městě. Středisko zdraví - nerespektováním původního půdorysu vznikl zvláštní průchod na místě původního schodiště, tzv. kondominia.
Foto: Tomáš Trumpeš  


Anketa - k židovské čtvrti
B o s k o v i c e (tt) - Myslíte si, že změny, které proběhly v posledních 20 letech v boskovickém židovském městě, byly vedeny s dostatečnou citlivostí a v souladu s požadavky památkové péče?
   
   Ing. Vlastimil Kolář – Odbor územního rozvoje MěÚ Boskovice
   Než odpovím na otázky, chci předeslat, že bývalou židovskou čtvrť nelze podle mého názoru vnímat odděleně, ale jako součást městské památkové zóny, která zahrnuje území několikanásobně větší, než jen bývalé ghetto. Drtivá většina nejvýznamnějších místních nemovitých kulturních památek se také nachází vně ghetta. Moje odpovědi se tedy budou týkat celé památkové zóny.
   Položenou otázku jsem si rozdělil na dvě. Z odpovědí je zřejmé proč.
   1) Na tuto otázku odpovím jako pracovník státní správy v oblasti památkové péče: Určitě ano. Pokud by nebyly v souladu s požadavky památkové péče, tak by ani nemohly být provedeny. Na každou stavbu i stavební úpravu je vydáváno stanovisko orgánu památkové péče, vypracované na základě vyjádření národního památkového ústavu. Stavební úřad vydává stavební povolení v souladu s tímto stanoviskem.
   2) Na tuto otázku odpovím jako soukromá osoba: Pracovník státní správy by se měl při své práci podle mého názoru od svých osobních pocitů oprostit. Tato otázka obsahuje slovo „citlivost“, proto na ni nechci ani jako soukromá osoba odpovědět ve smyslu nějaké objektivní skutečnosti. Každý člověk má své citové vnímání zcela originální a těžko najdete na světě dva lidi, kteří se shodnou v názoru na cokoli. Přitom nepovažuji za kdovíjak chytré kriticky hodnotit cizí vkus a citové vnímání. Každý máme právo na to svoje. Proto v odpovědi na tuto otázku vyjádřím své subjektivní pocity, aniž bych je chtěl povýšit na nějakou „absolutní pravdu“.
   Nemyslím si, že úplně všechny změny (zejména stavby) byly vyloženě zdařilé. Mezi ty lepší a zdařilé změny řadím zejména úpravy veřejných prostranství. Především u Masarykova náměstí je patrné, že po 10 letech tento prostor funguje bez problému a je hodnocen velmi kladně jak odborníky, tak laickou veřejností. V případě ulice Hradní a přilehlého parkoviště bych ještě s hodnocením několik let počkal. Hlavní cíl se jistě podařil, ale ve využívání pokulhává hlavně parkoviště.
   U ostatních staveb velmi cením dostavbu proluky na Masarykově náměstí - optika pana Otavy. Je to podle mne příklad soudobé moderní architektury citlivě zakomponované do historického prostředí. Podobně se podařila rekonstrukce bývalého zámeckého skleníku. Při zachování původní hmoty i vnějšího vzhledu se uvnitř budovy podařilo vytvořit moderní víceúčelový prostor se sálem, který snese co do akustiky srovnání s nejlepšími sály nejen v České republice. Zlé jazyky tvrdí, že chodím na jazzové koncerty jenom proto, abych si poslechl veřejnou poklonu hudebníků, a vlastní hudbu už tolik neposlouchám. Je mi jasné, že v případě skleníku je to do jisté míry samochvála, ale intenzita využívání této stavby snad hovoří sama za sebe. Velmi kladně hodnotím úpravu objektu bývalého kláštera, kde firma MP Holding otevřela penzion. Je totiž třeba vždy brát v potaz i využití objektu a jeho přínos a vliv na okolní prostor. Většina lidí dělá tu chybu, že se při hodnocení úprav objektů příliš soustředí na jejich vnější vzhled a poněkud opomíjí ostatní aspekty. Přitom kvalitní architektura by měla být jednotou formy a obsahu.
   Co se týká větších dostaveb proluk či zásadních přestaveb domů, tak tady ještě není celkem co hodnotit, protože většina z nich právě probíhá, nebo od jejich dokončení uplynula velmi krátká doba. Z běžných oprav a úprav mne pak žádná zvlášť nepřekvapila ani v kladném, ale naopak (až na několik výjimek) ani v záporném smyslu. Navíc prakticky u všech se nejedná o nevratné zásahy. Vůbec to však nepovažuji za špatný výsledek. Pokud úpravy probíhají tak, že v zásadě respektují dané prostředí, je to pořádku. K tomu je však nutné zdůraznit dvě důležité skutečnosti. Zaprvé - bohužel v místní městské památkové zóně se až na několik větších, převážně veřejných staveb (kostel, hrad), nenacházejí prakticky žádné architektonicky opravdu významné a výrazné objekty. Kouzlo boskovické zóny nespočívá v nějakém originálním řešení architektonických solitérů, ale v malebném uspořádání zástavby, jak se v minulosti chaoticky vytvářela na úpatí prudkého svahu Hradního kopce a v jejím umístění do krajiny. Zadruhé - k vytvoření opravdu originálního a kvalitního architektonického díla v zóně je třeba, aby se sešli - smysluplný záměr, dobrý architekt, štědrý investor a osvícený památkář.
   Na závěr bych chtěl říct ještě něco navíc, co otázka neobsahuje. Chtěl bych ocenit samu skutečnost, že majitelé domů v zóně se o své nemovitosti starají - opravují fasády, střechy, vyměňují okna, ale také pro ně hledají smysluplné využití. Podmínky jsou zde pro to o dost složitější než jinde ve městě. Jako jeden z největších úspěchů pak považuji to, že památková zóna se za těch uplynulých 20 let „nevylidnila“, tak jako se to děje v některých jiných městech. Jedná se dnes o nejživější část města a to nejen v otevírací době obchodů, ale i v sobotu a v neděli. Městské investice do technické infrastruktury a do úprav komunikací měly význam hlavně jako stimul pro majitele domů, aby přistoupili k jejich opravám. Na začátku 90 let nebylo v zóně, a hlavně v ghettu, v pořádku prakticky nic. Nebyl zde telefon, plyn, kabely nízkého napětí byly rozvěšeny mezi domy, slušný povrch neměla ani jedna ulice. Bydlet zde bylo víceméně pro ostudu. Je to pak také v odvaze lidí, kteří zde začali investovat, opravili zanedbané domy určené původně k demolici, začali zde bydlet a někteří i podnikat. Postupně se z ghetta a z celé památkové zóny stala „výkladní skříň“ města a domy zde vyhledávají i mladé rodiny s dětmi. Počet bytů zde za tu dobu dokonce vzrostl. Dnes se nám to zdá už jako samozřejmost, ale zkuste si zavzpomínat.
   
   
   Mgr. Helena Müllerová
   – Národní památkový ústav
   Podle mého názoru se v posledních dvaceti letech podařilo zrealizovat v židovském městě v Boskovicích poměrně hodně stavebních a obnovných prací v souladu s požadavky památkové péče, i když ne vždy stoprocentně. Existují akce, naštěstí jen ojedinělé, které proběhly bez správního řízení, či akce, kde nebyly přesně dodrženy podmínky z hlediska státní památkové péče. Jednoznačně však převažují počiny kladné a určitě je to i díky velmi dobré spolupráci NPÚ úop v Brně a MěÚ v Boskovicích.
   
   Ing. arch. Jaroslav Klenovský – Židovská obec Brno
   Jak už to bývá, něco se povedlo, něco ne. Příkladem budiž nové dláždění v uličkách židovské čtvrti, tu z valounů či kamenných kostek, onde z betonové zámkové dlažby. Se soukromými majiteli domů (a někdy i s projektanty) je pak svízel, že jsou často nevyzpytatelní a tvrdě si prosazují svůj názor. Takže pracovníkům/-cím památkové péče jejich postavení nezávidím. Za vzor přístupu by mohl sloužit Miloš Pachl s opravou domu Plačkova 6. Poněkud mě překvapilo, že se za 20 let nepodařilo zastavět proluky po zbořených domech, ale možná je to dobře, bůhví na jaké „hrůzy“ bychom se dnes museli dívat.
   
   
Vzniklá mohutná jednolitá dvoupodlažní stavba, která dle Petra Michálka synagogu upozaďuje. Novostavba nárožního domu Traplova - U koupadel kvůli garážím připomíná hasičskou zbrojnici. Betonová zámková dlažba na rozdíl od kamenné nevytváří dojem plasticity a historičnosti lokality.
Foto: Tomáš Trumpeš  


Anketa - k židovské čtvrti II
B o s k o v i c e - Čestmír Huňát – Unjazz Praha
   Za uplynulé roky se v Boskovicích mnohé zlepšilo, což mohu celkem objektivně posoudit jako pozorovatel zvenčí, který přijíždí jen občas. Proměna města je veliká, ale rozhodně si nemůžeme namlouvat, že vše je v pořádku. Člověk ani nemusí být odborník, aby si nevšiml, že některé stavební úpravy v židovské čtvrti jsou přinejmenším necitlivé. Chápu, že velkou roli hrají peníze, ale přesto si myslím, že by se na mnohých místech dalo postupovat s daleko větší úctou k tomuto úžasnému místu, jakých není v republice mnoho.
   Petr Michálek – stál u zrodu festivalu pro židovskou čtvrť, přispěl k její popularizaci
   Ne. Neznám sice pravidla, kterými se řídí památková péče, ale jako laikovi mi připadne absurdní, aby docházelo k takovým zhůvěřilostem, jako je násilná změna zaoblení jediné stojící brány do ghetta, o celé Plačkově ulici ani nemluvě. Přestavba schodišť vedoucích k jednotlivým domům (okresní archív, dům stojící na rohu Špitálku) jsou sice drobnosti, ale právě tyto maličkosti utvářely v minulosti ráz ghetta. A to, že je nyní synagoga obklíčena novou zástavbou, která ji upozaďuje, je nešťastné. Dalších negativních případů se dá najít nečekaně mnoho...
   Na počátku devadesátých let byly Boskovice i Třebíč, co se týče rekonstrukce židovských měst, na jedné startovací čáře. Kam doběhla Třebíč, se může každý přesvědčit. Kam došly Boskovice, raději nevidět... Snad nedostatek dobré vůle, snaha věci ulehčovat co nejvíce a nehledat, proč by to mohlo jít i jinak a lépe. Tak opět nezbývá než nemlčet - po kolikáté už?
Nahoře Plačkova 6 - respekt k objektu, materiálům i rozhodnutí památkářů přinesl kvalitní rekonstrukci. Budova restaurace Makkabi - řešením může být i částečná replika objektu, pokud respektuje původní kubaturu a půdorys.
Foto: Tomáš Trumpeš  


Řádové sestry na Borotín nezapomněly
Z n o j m o (Jim) - Stojím před úplně obyčejným patrovým řadovým domem. Vím, že probíhá jeho rekonstrukce, a tak mi ani tabulka instituce nedokáže naznačit, že jsem na správném místě. Jen snad nápis na zvonku - sestřičky. Zvoním a nic - a tak použiju telefon. „Zaběhla jsem do obchodu, za čtyři minuty jsem u vás,“ slyším hlas sestry Terezie. Vykročím jí naproti, když vidím, jak se snaží běžet s plnou taškou a podnosem na ruce. Přebíhá hlučnou silnici a já od ní automaticky přebírám podnos (pak se mi za to gesto omlouvá).
   „Sestřičky špatně slyší, tak je zbytečné zvonit, proto spěchám“ vysvětluje ještě zadýchaná. Usazuje mě do čela stolu v zeleně vymalované místnosti. Vše je cítit novotou, jen staré dveře zůstaly. „Ty mi pan architekt doporučil ponechat, ale bude třeba je opravit, natřít,“ vysvětluje a již přivádí nejstarší obyvatelku, jedenadevadesátiletou sestru Angelu. „Je nejstarší, ale pamatuje si nejvíc,“ vysvětluje.
   Důvod mé návštěvy v domě Kongregace sester Nejsvětějšího spasitele je prozaický. Pokoušeli jsme se najít řádové sestry, které působily v borotínském zámku. Řada klientů na ně stále vzpomíná. „Ty, které v Borotíně byly přes třicet let, odešly na Slovensko, do Bratislavy. My všechny jsme tam byly mnohem kratší dobu,“ dozvídám se.
   Borotínský zámek adaptovali pro potřeby ústavu pro muže na začátku 60. let. Řada sestřiček do něho byla převedena z letovické Nemocnice milosrdných bratří. Angela v Borotíně působila jako kvalifikovaná sestra jen šest let. Přesto jsou některé vzpomínky živé. Vzpomíná na lékaře, kteří v té době v Borotíně působili, doktory Tučka, Modráka, Lovečka, na zahradníka Kavana, na pátera Vašíčka, hlavního vychovatele, jezuitského kněze, jemuž odebrali státní souhlas. Ten sloužíval v kapli mše a podporoval tvůrčí činnost.
   Na divadla, která s klienty nacvičovaly, pak vzpomínaly i ostatní sestřičky. „Jednou chlapci dokonce dvakrát vyprodali představení v nádherném znojemském divadle, kopii to vídeňské opery.“
   Sestra Terezie mezitím přináší zákusky, čaj a kávu, zapaluje svíčky na adventním věnci. A já mám velké štěstí. Z maďarského kláštera na pár dní přijíždí Julie (v Borotíně byla 26 let), která se ve svých osmasedmdesáti letech stará o sestry v rodném Maďarsku. Kvůli rekonstrukci domu má věci v krabicích na půdě, a tak nemůžeme prohlížet fotografie z Borotína.
   I ona vzpomíná na divadla. „Měli jsme kontakt na Vinohrady a vyřazené kostýmy a rekvizity končily u nás. Chlapci věřili, že jsou oněmi postavami skutečně, a tak každé divadlo byla velká událost a oni to silně prožívali.“
   V zámku byla 130 klientů. Z počátku byly řádové sestry jediným personálem v ústavu, bylo jich 30. Až později začali přicházet civilní zaměstnanci. To, když sestry musely Borotín opouštět kvůli důchodovému věku. Klienti byli rozděleni do pěti skupin. „V první bylo 14 idiotů, těch, co nevěděli, že žijí. Ve druhé dvacítka trošku lepších, vyžadujících stálou péči. Ve třetí, kde jsem sloužila, bylo 32 klientů, mongoloidních, co málo mluvili, moc se to nedalo zvládat. No a chlapci ze čtvrté skupiny hráli aspoň trpaslíky. Ti z páté skupiny, co chodili i pracovat, hráli hlavní role. Ale Sněhurka nám moc tloustla a princ ji po letech už nedokázal z rakve zvednout. A tak říká nahlas: tak vylez z té truhly!“ směje se Julie.
   Ústav měl vlastní zahradu, kde si pěstovali zeleninu. Ti, co mohli, pracovali. „To je důležité, když jsou dobře živeni, mají moc energie a vybíjejí ji špatným směrem,“ shodují se sestřičky. Nedokážou pochopit, že dnes klienti kouří. Hoši si navzájem pomáhali, jeden druhého vykoupal, podal, co bylo třeba. „Třeba jsme chodili na byliny, metráky bylin jsme nasušili v pavilónu za zámkem,“ vzpomínají další příchozí - sestry Anežka (82) a Ernestýna (86). A na výlety na houby do drválovických lesů. S jídlem a pivem se konaly výlety na Andělku.
   Nebo do Drválovic - ke Kohoutkům. To až po roce 1974, kdy v ústavu začala pracovat Terezie, tehdy však ještě Mařenka Kohoutková. „Ráda jsem chodila domů přes les. V neděli chodili chlapci na výlety k nám na dvůr, někdy i pomáhali. Měli rádi zvířata ve dvoře, bylo divoko, když se jich k nám tolik vešlo - třeba třicet. Dostali koláče a byli šťastní, měli zážitky,“ vzpomíná Terezie. „Učila jsem se jim rozumět. Oni sami se necítí, že by měli těžký život. Když jsou mezi sobě rovnými, jsou šťastni. Moc rádi pomáhají, jen jsou zmateni, když se jim naruší jejich stereotypy. Po smrti jsou ale nádherní. I idioti mají nádherné oči, do půl hodiny se jim změní výraz obličeje, zkrásní,“ přibližuje své zkušenosti a ostatní přikyvují.
   Terezie odešla z Borotína v roce 1988. Dnes se ve Znojmě stará o své starší sestry, které jsou zde na dožití, majetek kongregace a řídí opravy. „Teď jich tu je pět, postupně ubývají, na hřbitově jich leží už 28. Stále ještě pomáhají, trochu v kuchyni, pomůžou si i navzájem - jedna opatruje druhou. Přes týden nám vozí jídlo, o víkendu uvařím,“ přibližuje svůj život sestra představená.
   Odpoledne plné smíchu skončilo a já tímto předávám pozdravy pěti řádových sestřiček Boskovicku. Je hodně lidí, kteří si je pamatují. Znají jejich obětavost a laskavost.
V dolní řadě sestry Angela, Anežka, Ernestýna, stojí Julie a představená Terezie Kohoutková z Drválovic
Foto: Jitka Melkusová  


Hospodářská krize je jiné jméno pro mravní bídu
„Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvyklí říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci, k veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.
   
   Tomáš Baťa, 1932
  


Milé Ježíšku,
píšu Ti řečó, keró sem Ti névic psával, dyž sem byl děcko. Je takovy přislovi:
   „Kobyla jednó hřibětem, člověk dvakrát ditětem.“ A já si je o každéch Vánocách opakuju, protože o každéch Vánocách tóžim byt obdarované. A né tak běžně a taky né nejakéma drahocenéma darama, láskyplně přitisknutelnéma k srdcu, jejichž nevšednosť bych tak nejak předem tušil, a proto ze špatně ovladatelnó zvědavosťó bych obcházel kolem stromku, pod kerym by ležely.
   Nevim teda, jakó formu by měl mit a v čém by byl zabalené tento dárek: lidsky porozuměni, laskavosť, lidská slušnosť, prostě všechny atributy humanismu, kery se bohužel obnosily a bez keréch se špatně žije. Šak Ty si s tém měl za svyho života dosť obtíži a sotvas to lidem vložil do srdca, zase jim to nekudyma vypadlo. No, a pak bych chcél v malované škatulce špetku času se schopnosťó děckyho porozuměni pro krásu přirody, obrazu, hudby, barve, gdy bych to všechno miloval a zbytečně se neptal proč. A pak v jednym baličku hodněvá lásky lidí, na keréch mně záleži, i dyž je třeba neznám, i dyž se třeba ozvó jen psanim, že sem udělal něco, co promluvilo k jejich srdcám. Šlo by to?
   Už předem Ti děkuje Tvuj
   
   Karel Höger
   
   Tento dopis Ježíškovi napsal Karel Höger a objevil se v knize Z hercova zápisníku. Je starý právě 40 let.
   
  


A tak se tě ptám - Lenka Bařinková se ptá Jany Rogličové
Proč jsem si vybrala Janu Rogličovou? Hned při prvním setkání mi vyčistila hlavu jedenácti punkcemi. Je to člověk na svém místě, na slovo vzatá odbornice. Na všechny problémy se dokáže podívat ve velmi širokém záběru a je vždy připravená pomoci bez ohledu na své volno, denní či noční hodinu. Jsem jí za mnohé vděčná a vážím si jí.
   
   1) Povídáme si 8. prosince a ty pocházíš z Poličky. Uvědomuješ si tu souvislost?
   Samozřejmě, narodila jsem se pod věží kostela, kde přišel 8. prosince 1890 na svět Bohuslav Martinů. Chodila jsem do hudební školy B. Martinů, hrála na klavír jeho Loutky i další skladby a toužila studovat klavír na konzervatoři. Celá Polička se připravovala a těšila na to, že Martinů přijede, nacvičovaly se Studánky, ale v roce 1959 zemřel a už jsme se nedočkali. Zanechalo to ve mně hlubokou stopu, dodnes miluji Martinů i básníka Miloslava Bureše, dnes už bohužel téměř zapomenutého autora textu Studánek i dalších kantát a románů z Vysočiny. Studánky si nosím stále v sobě. „I studánky chtějí býti čisté, tak jako děti vy jste…“, to je moje krédo.
   2) Jak vypadala tvoje cesta z Poličky do Boskovic?
   Nakonec jsem místo hudby vystudovala medicínu v Brně, pracovala jsem v Litomyšli a později na klinice v Brně, kde jsem dostala školu profesora Broma, našeho nejlepšího foniatra. Pečovali jsme o hlasivky našich předních pěvců a moje zájmy o hudbu a medicínu se zde krásně propojily. Pak mě láska zavedla až k Jadranu, měla jsem pracovat na klinice ve Splitu, ale když jsem se vrátila vyřídit formality, spadla klec. Nepustili mě. Pracovala jsem pak jako šéf oddělení ve Svitavách, a když v Boskovicích zemřel dr. Havránek, přišla jsem místo něho sem. Napřed s nevelkým nadšením, jako železničářskému dítěti mi město ležící mimo hlavní trať nic neříkalo, ale syn tu studoval, tak jsem další nabídky odmítla. Dnes už se mi tady líbí, je to kulturní město a obohatila jsem se o řadu dobrých přátel.
   3) Co se za ta léta změnilo v tvém oboru k lepšímu?
   Prošel obrovským vývojem, zdokonalila se lékařská technika, máme k dispozici přístroje, o kterých se nám dřív ani nesnilo, za všechny uvedu tympanometr, který měří tlak ve středouší a pomáhá při léčbě malých dětí, potápěčů, usnadňuje výběr sluchadel pro seniory… Zpřísnily se normy, neustále musím studovat a školit se i mimo republiku, třeba ve Washingtonu, Montrealu, Maastrichtu, což je evropská špička. Čím jsem starší, tím na sobě musím více pracovat.
   4) Co tě naopak trápí?
   Alarmující nárůst sluchových vad. S poruchami sluchu už často děti přicházejí na svět. Je to vlivem špatné ekologie, hluku, stravy, konzervantů, obezity, návykových látek, to vše na ně působí už v prenatálním stavu. Později se přidají tóny, hluky, šumy a vibrace například z poslechu hudby, „pěstí do ucha“ jsou mládeží tolik oblíbená sluchátka.
   5) Jak prožíváš adventní čas?
   Je pro mě vždycky dobou určité rekapitulace, přemýšlím, co se v uplynulém roce povedlo lépe, co dopadlo špatně. Když se ohlédnu ještě víc, řekla bych, že můj život byl a je docela pestrý. A i když život a práce ženy ve světě mužů není v konkurenčním prostředí nic jednoduchého, optimismus a zdravý rozum mě pořád posunují dál.
MUDr. Jana Rogličová, specialistka ORL, milovnice kultury
  


Staré ovocné odrůdy na Boskovicku - Královnino a Lebelovo
B o s k o v i c k o - Obě podzimní jabloně původem ze západní Evropy jsou v českých zemích poměrně vzácné, přesto si zaslouží pozornost s ohledem na vysokou plodnost a široké možnosti upotřebení plodů.
   Anglickou odrůdu Královnino jsem v našem regionu nalezl před deseti lety, a to pouze v jednom exempláři rostoucím ve Zbraslavci na okraji lesa po pravé straně při výjezdu z obce směrem na Drnovice. Strom byl již značně poškozen a proto se o jeho vlastnostech dovídám toliko z literatury, kterou doplňují zkušenosti získané v ovocné školce. Stromky rostou středně silně, charakteristickým znakem je menší list zvláštního okrouhlého tvaru. Vytváří kulovité koruny, vstupují poněkud později do plodnosti, potom jsou však stromy velmi úrodné. Odrůda se doporučovala pěstovat zejména na zahrádkách na nízkých tvarech, kde vynikne velikostí svých plodů. Na semenáčích ovšem můžeme čekat živější vybarvení. Předností odrůdy je dobrá mrazuodolnost a vysoká odolnost k padlí, dá se proto s úspěchem pěstovat jak chladnějších, tak i v teplých polohách bez ošetřování. Strupovitostí trpí středně, ovoce je však citlivé na poranění a následnou infekci moniliovou hnilobou. Plody jsou velké až velmi velké, zploštělé, krásně červeně žíhané. Dužnina je nažloutlá, křehká, šťavnatá, chuti navinulé, celkem dobré. Ovoce češeme v polovině září, k jídlu dozrává už v říjnu a vydrží do listopadu či prosince. Jablka se výborně hodí na moštování a výrobu ovocného vína, stejně tak i na kuchyňské zpracování. Pro krásu svých plodů si odrůda zaslouží rozšíření.
   Lebelovo pochází z Francie a rozšiřováno bylo od roku 1849. Dnes se s ním setkáme jen ojediněle v zahradách. Na Boskovicku najdeme stromy např. v Crhově, Lysicích nebo Sebranicích. Vyznačují se velmi silným růstem a tvorbou mohutných rozložitých korun, dožívají se vysokého věku. Charakteristickým znakem je obrovský, člunkovitě zahnutý list až srdčitého tvaru, z dálky upoutávající svým sytě zeleným zdravým zbarvením. Jako triploid je špatným opylovačem, kupodivu ovšem bohatě plodí. Představuje velmi vhodnou odrůdu pro přeroubování méně hodnotných nebo málo plodících odrůd. Na pěstování nemá zvláštní nároky, dobře roste i ve vyšších chladnějších polohách, ovšem ve velmi drsných podmínkách mohou mladé stromky namrzat. Díky velké vitalitě si poradí v každé půdě. Vykazuje střední odolnost k strupovitosti, padlím netrpí. Plody jsou velké, zploštělé, ploše žebernaté, na některých se vytváří nenápadné, široké a krátké červené pruhy. Typickým znakem je silně mastná slupka. Dužnina je nažloutlá, řidší, silně šťavnatá, sladce navinulé, průměrné chuti. Ovoce sklízíme v polovině září, k jídlu dospívá krátce po sklizni, lze uchovat do listopadu i déle. Patří mezi nejlepší jablka na moštování, má vysokou výlisnost. Velké plody se také dobře zužitkují v kuchyni, hodí se na výrobu marmelád, ovocného vína i na sušení.
Královnino
Stanislav Boček, Crhov  


Kultura

Kristýna Sedláková uspěla na Brněnské klavírní soutěži
B o s k o v i c e (tt) - Výrazného úspěchu dosáhla klavíristka Kristýna Sedláková na prvním ročníku Brněnské klavírní soutěže. Porota jí udělila druhé místo v kategorii starších od 19 do 22 let, přičemž první ani třetí místo uděleno nebylo, takže se Kristýna Sedláková stala ve své kategorii nejúspěšnější účastnicí a navíc získala zvláštní cenu za interpretaci skladby Leoše Janáčka.
   První ročník Brněnské klavírní soutěže pořádala konzervatoř Brno při příležitosti devadesátého výročí založení konzervatoře Leošem Janáčkem. Soutěž byla určena pro žáky hudebních škol z České a Slovenské republiky.
   „Do první kategorie bylo přihlášeno 20, do druhé 12 účastníků. Po dvou kolech proběhl v Besedním domě koncert vítězů,“ popsala Kristýna Sedláková, která převzala cenu z rukou předsedy poroty Ivana Klánského. Zvláštní cenu za interpretaci skladby Leoše Janáčka, která byla pro druhé kolo povinná, předával brněnský skladatel a muzikolog Miloš Štědroň. Dvěma částmi z druhého dílu Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku pak boskovická klavíristka zahájila koncert vítězů.
    „Na soutěž jsem se připravovala od září na brněnské konzervatoři pod vedením profesorky Dagmar Pančochové. Úspěch je tedy do velké míry její zásluhou. Ačkoliv jsem se odjakživa klavírním soutěžím bránila, účast na této však můj pohled na věc výrazně změnila. Od začátku jsem k soutěži přistupovala s nedůvěrou, strachem a nervozitou, které jsem byla nucena během přípravy překonat a bojovat sama se sebou. Představa srovnávání výkonů v oblasti umění se mi odjakživa příčila, klavírní soutěže ve mně evokovaly představu atletických klání. Nakonec jsem však kývla, zejména pro tu zkušenost a možnost poznat své vrstevníky a kolegy z oboru. Připravit během tří měsíců náročný hodinový program je obtížné, náročné na čas i psychiku. Když jsem v sobotu přijížděla do Brna na první kolo soutěže, věděla jsem, že ať už to dopadne jakkoliv, sama nad sebou jsem zvítězila, což je nejdůležitější. Že to nakonec vyšlo, jsem nečekala ani já, ani moje profesorka. O to příjemnější je to pocit, taková třešnička na dortu a odměna za hodiny a hodiny strávené u klavíru. Bez nadsázky tuto zkušenost hodnotím jako největší událost ve svém dosavadním klavírním životě. Bez podpory rodičů, přítele a kamarádů by se to jen stěží dalo zvládnout, nemluvě o pomoci ze strany profesorky klavíru. Je to pěkný vánoční dárek pro všechny. Ale život jde dál, vlastně se nic tak velkého nestalo. Jen z toho mám jednoduše radost,“ uvedla oceněná klavíristka.
   Kristýna Sedláková studuje třetím rokem brněnskou konzervatoř, předtím studovala klavír na boskovické ZUŠ. Začínala u Vladimíry Filipi a dlouhá léta následně strávila pod vedením Lidiye Golubkové, která ji úspěšně připravila na přijímací zkoušky na konzervatoř. Zde Kristýna Sedláková jeden rok pracovala pod vedením Evy Horákové a poté přestoupila ke své současné pedagožce Dagmar Pančochové.
Za Janáčka. Jednu z cen předal Miloš Štědroň. Foto: Jaromír Sedlák
  


Ve skleníku se představí boskovická studentka AVU
Výstavu s názvem Pole máku připravila pro boskovický zámecký skleník studentka pražské AVU Magdaléna Staňková, která získala výtvarné základy právě v Boskovicích. Nyní je studentkou třetího ročníku AVU v ateliéru socha 1. Slavnostní zahájení výstavy proběhne v sobotu 19. prosince v 15 hodin, úvodního slova se ujme Martin Prudin, na kytaru zahraje Šárka Mazalová. Výstava potrvá do 2. února.
   „Ve skleníku představím malby, grafiky a kresby. Vystudovala jsem klasickou malbu v Brně a i přes to, že momentálně studuji sochu, je pro mě malba nedílným vyjadřovacím prostředkem, dokonce osobnějším, než plastika. Na výstavě uvedu kolem pěti větších pláten, z nichž na mnoha jsou figurální kompozice. Ať už zasazeny do interiéru či exteriéru, převážně z okolí mého domova.
   Ve svých pracech mnohdy znázorňuji ženy, jde mi o otázku dospívání, o to, jaký vztah musí mít dívka či žena sama k sobě, aby obstála v konfrontaci s okolím, zajímá mě ovlivnění ženskosti jako takové podsouvanými ideály v reklamách, filmech, na plakátech. Žena se mnohdy stává anonymní a posedlou ideálem z venku, a ať chci nebo nechci, i já jsem těmito masmédii ovlivněna, a to je právě to, s čím se vyrovnávám ve svých malbách a grafikách. Samozřejmě mé práce nejsou jen kritikou, ale jsou spíše intimní výpovědí o mně samotné. Často se nechávám inspirovat filmem, hudbou nebo knihami. V obrazech je pro mě zásadní barva a kompozice,“ přiblížila autorka.
   Magdaléna Staňková nastoupila v roce 1995 do Základní umělecké školy v Boskovicích, kde devět let rozvíjela svůj zájem o malbu, modelováni a grafiku. „Pro můj výtvarný růst to bylo hodně zásadní, pomohlo mi to v přijetí na školu. V roce 2004 jsem se dostala na SŠUD, dnes Střední škola umění a designu v Brně, do ateliéru malby, který v té době vedl akademický malíř Petr Veselý. V prvním ročníku jsem ale přešla pod vedení grafika a malíře Jana Vičara. Již v průběhu studia jsem navázala kontakt s Akademií výtvarných umění v Praze, kam jsem jako budoucí uchazeč o studium mohla jezdit na pravidelné konzultace. Po těchto konzultacích v několika různých ateliérech jsem se rozhodla pro sochařský ateliér Jaroslava Róny. Do tohoto ateliéru jsem se díky vstřícnosti profesora dostala již v roce 2007, což bylo rok před dokončením střední školy, maturitní ročník jsem tudíž dokončovala souběžně s prvním ročníkem na vysoké,“ popsala Magdaléna Staňková.
  


Betlémy v muzeu
B o s k o v i c e (tt) - Ve čtvrtek zahájili v boskovickém muzeu výstavu Betlémů ze sbírky Naděždy Parmové, členky Českého svazu betlémářů. Návštěvníkům vernisáže povyprávěla o své sběratelské vášni i o jednotlivých vystavených kusech. „Život betlémáře je velmi pestrý, dovolená se plánuje tak, abychom poznali další betlémářskou oblast. My jsme začali sbírat v osmdesátých letech, dnes máme asi 400 betlémů, zaměřujeme se hlavně na papírové betlémy, kvůli prostoru na uskladnění. Ale když člověk narazí na krásný trojrozměrný betlémek, tak mu to nedá a musí ho koupit,“ uvedla Naděžda Parmová.
   Výstava potrvá do 31. prosince a k vidění jsou především betlémy z papíru, ale i z dalších tradičních i netradičních materiálů.
Foto: Tomáš Trumpeš  


Za dlouhých zimních večerů
B r n o (Jim) - Dětské muzeum Moravského zemského muzea chce dnešním dětem ukázat, jaké to bývalo dřív, co dělali lidé na venkově v zimě, když neměli televizi, počítače, knížky a dokonce ani elektrické světlo, kdy dlouhé zimní podvečery a večery byly věnovány domácím pracem, a pak také odpočinku a zábavě. Snaží se o stručný nástin života a zvyků našich předků především na Moravě.
   Expozice dále připomíná některá řemesla a činnosti, které lidé v zimě vykonávali a při kterých velmi často pomáhaly i děti. Návštěvníci se dozvědí např. jak se pralo, proč a jak se předlo, jak se svítilo, jak vypadaly vánoční zvyky a obyčeje. Budou si moci vyzkoušet řadu aktivit - draní peří, předení na kolovratu, tkaní na destičkách, ale i na tkalcovském stavu, výrobu provazů nebo opravu hrábí či putýnky. Ve výstavě je i chlév s domácími zvířaty, vybavená jizba se stolem, postelí a výzdobou.
   
  


BROLN připravil adventní koncert
B r n o (Jim) - Slavnostní adventní koncert Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů bude v letošním roce věnován mistrovským dílům staré klasické hudby s vánoční tematikou, která budou prokládána vánočními lidovými písněmi. Nejvýznamnějším bodem programu bude uvedení díla Missa pastoralis boemica moravského barokního skladatele Josefa Schreiera, která je méně známou předchůdkyní Rybovy České mše vánoční. Nezaostává za ní však v půvabu. Byla po staletí skryta v archivu rajhradského kláštera, než ji na veřejnost přivedl počátkem 80. let hudební vědec prof. Jan Trojan. Střídá se v ní liturgický latinský text s neliturgickým českým, do něhož proniká valašské nářečí. Ve Schreierově hudbě jsou též slyšet ozvěny severovýchodomoravského folkloru. BROLN uvede zpracování mše od Vlastimila Pešky, který zapracoval do instrumentáře nástroje lidové hudby, například i cimbál.
   Kromě výjimečné Schreierovy skladby Missa pastoralis zazní další instrumentální skladby s pastorální tematikou ze 17. století a vánoční lidové písně. V programu se představí zpěváci Ludmila Malhocká, Klára Blažková, Lenka Gajdová, Jana Zaviačičová, Eva Pokorová, Václav Kovářík, Jan Gajda, František Černý, Jan Zaviačič, Pavel Varmuža a Jindřich Hovorka ml.
   Slavnostní adventní koncert BROLNu se bude konat ve středu 16. prosince v 19 hodin v Červeném kostele na Komenského náměstí.
  


Veduty moravských královských měst
R a j h r a d (Jim) - Letošní výstava Listování, kterou každoročně pořádá Památník písemnictví na Moravě v Benediktinském klášteře v Rajhradě, má tentokrát podnázev Veduty moravských královských měst. Budou prezentována zobrazení celkem 13 měst – Brna, Olomouce, Jihlavy, Znojma, Uherského Hradiště, Uničova, Jevíčka, Litovle, Pohořelic, Telče, Zábřehu, Přerova a Uherského Brodu. Ukázky doplní stručné popisy měst z roku 1763. Podle jedné z mnoha definic se vedutou nazývá malířské, kreslířské nebo grafické zachycení pohledu na město, krajinu či historickou událost. Návštěvníci se také seznámí s vývojem vedut od jejich vzniku v 15. stol. až do stol. 19.
   Výstava Co rok dal představí přírůstky do sbírek a do sbírkové knihovny Památníku písemnictví za rok 2009, např. uměleckou fotografii a soukromou korespondenci Jana Skácela, dokumenty z pozůstalosti Františka Křeliny.
   Výstavy budou přístupné do 3. ledna 2010.
  


Informace

Čekají na nové pány
B o s k o v i c e - Momentálně jsou v boskovickém útulku tři psi:
   ASTOR - velmi mladý kříženec vlčáka, v útulku je krátce, proto je zatím nedůvěřivý, ale až se osmělí, určitě bude dobrý hlídač a milý společník.
   ALAN – temperamentní kříženec zvyklý na dlouhé procházky lesem, bez vodítka. Je poslušný a dělá mu dobře, když ho někdo hladí, ale nevyžaduje to. Má rád děti, miluje pohyb a plavání. Alan má za sebou nepěkné zkušenosti, je volný, ale jen hodným lidem.
   DAK – nádherný 2letý rotvajler je určený především pro majitele, který má zkušenosti s touto rasou. Je to velice dominantní pes a s ostatními psy se nepřátelí. Zbožňuje dlouhé procházky lesem, plnou misku něčeho dobrého a pohlazení. Když ho nikdo nevyprovokuje, je klidný jako beránek. Dak by byl ideální hlídač nějakého velkého objektu, kde by měl dostatek pohybu a přitom plnil svoji důležitou úlohu.
   V případě zájmu o tyto psy volejte na telefonní čísla 721 811 720 (7:00 - 14:30 hod. - pan Kalas) nebo 516 453 335 (Městská policie).
   www.psiboskovice.cz
   
Alan Astor Dak
  


Bohoslužby o vánocích
B o s k o v i c k o - Bohoslužby o vánocích
   Farnost 24. 12. 25. 12. 26. 12.
   Bedřichov 20.00 10.45 10.00
   Lysice 15.00, 21.30 8.00 8.30
   Letovice, farní kostel 24.00 6.45, 8.00 6.45, 8.00
   Letovice, klášter 22.00 10.30 10.30
   Rozhraní 21.00 10.00 10.00
   Sulíkov 15.45 9.30 9.30
   Křetín 14.30 8.15 8.15
   Bohuňov 13.30 7.15 7.15
   Černovice 16.45 10.30 10.30
   Olešnice 14.30, 22.00 8.00, 11.00 8.00, 11.00
   Žďárná 16.00 8.00 8.00
   Benešov 23.00 10.00 10.00
   Horní Štěpánov 22.00 8.30 8.30
   Cetkovice 21.00 10.00 10.00
   Vísky 16.00 8.00 8.00
   Kunštát 22.00 8.00, 11.00 8.00
   Sebranice 17.00 9.30 9.30
   Protivanov 16.00, 23.00 8.00, 11.00 8.00
   Boskovice 22.00 7, 9, 18 h 7, 9, 18 h
   Svitávka 22.00 11.00 11.00
   Knínice u Boskovic 16.30 8.30 8.30
   
  


Myslivci obstáli při kontrolách
O k r e s B l a n s k o (Jim) - Sto patnáct lovců na honech desíti mysliveckých sdružení zkontrolovali během listopadu policisté na Blanensku. Zaměřili se především na to, zda lovci nepožili před nebo během lovu alkoholické nápoje a nemanipulují tak se zbraněmi pod vlivem alkoholu. Kromě toho upřeli svoji pozornost také na kontrolu zbraně, platnost zbrojního průkazu, loveckého lístku a pojištění. U cizinců pak ještě kontrolovali, zda mají pozvání k lovu, jak stanovují platné předpisy.
   Během kontrol policisté dosud nezjistili žádné závady. Podle vedoucího blanenského oddělení služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje Jaroslava Henzla je to způsobeno tím, že kontroly na honech probíhají již několik let a lovci si toho jsou vědomi. Dávají pozor, aby měli vše potřebné u sebe a v pořádku.
   Kontroly honů začínají každoročně už v září, vrcholí v listopadu a prosinci. Policisté se na ně vydávají namátkově. O tom, kde jsou hony který den plánované, se policisté dozvídají z odborů životního prostředí městských úřadů v Blansku a v Boskovicích, kam jsou myslivecká sdružení povinna termíny hlásit. „Zatímco z boskovické radnice máme dostatek informací, Blansko nám tyto informace poskytuje jen velmi omezené, což nám komplikuje kontrolní práci na honech,“ uvedl Jaroslav Henzl.
  


Policie ČR informuje
O k r e s B l a n s k o (Jim) - LETOVICE - O pětatřicet tisíc korun přišel při malování bytu v sobotu 5. prosince muž v Letovicích. Peníze si nechal v kapse vysvlečených kalhot uložené v peněžence. Na chvilku z bytu odešel a nechal jej otevřený. Teprve další den zjistil, že peněženku ani peníze nemá. Vše ohlásil na policii.
   Při vyšetřování policisté zjistili, že v sobotu se v domě, kde muž maloval, pohybovala neznámá žena, která se přišla zeptat na možnost bydlení ve volném bytě. Policisté ji vypátrali a ona následně přiznala, že využila chvilky nepozornosti k tomu, aby peněženku ukradla. Pak z ní vytáhla peníze, ponechala si je a peněženku zahodila do řeky. Policisté u ní našli pětadvacet tisíc, ostatní již rozdala příbuzným a utratila. Žena je nyní podezřelá ze spáchání trestného činu Krádeže.
   valchov - Od Valchova do Boskovic mířil devětasedmdesátiletý řidič osobního vozu Škoda Favorit kolem čtvrt na sedm ráno ve středu 9. prosince. Nevěnoval se však plně řízení, pravděpodobně jej také oslnilo protijedoucí auto a on vyjel vpravo mimo silnici, kde narazil do sloupu veřejného osvětlení. Při havárii nebyl nikdo zraněn, dechová zkouška u řidiče neprokázala, že by před jízdou pil. Způsobil však škodu za asi 10 tisíc korun.
   SUDICE, KNÍNICE - Policisté šetří vloupání do dvou prodejen smíšeného zboží na Boskovicku. V noci na čtvrtek 10. prosince se vloupal neznámý pachatel do prodejny v Sudicích, vypáčil tam nejprve vstupní dveře a pak si odtud odnesl alkohol a cigarety, čímž způsobil škodu za 35 tisíc korun. Další prodejna byla ve stejné době vykradena i v obci Knínice, kde pachatel odcizil cigarety a finanční hotovost a škoda se vyšplhala na 12 tisíc.
   KŘETÍN - Ke smrtelné dopravní nehodě vyjížděli v sobotu 12. prosince krátce před sedmou hodinou večerní policisté na Blanensku. Dvaadvacetiletá řidička Škody Fabia jedoucí od obce Křetín k Prostřednímu Poříčí, jela příliš rychle a při míjení s protijedoucím vozidlem tak již nestihla zareagovat na skutečnost, že na vozovce v jejím jízdním pruhu ležel chodec. Řidička tak již nestihla zastavit a jednačtyřicetiletého muže přejela. Ten na místě svým zraněním podlehl. Dechová zkouška u řidičky neprokázala, že by usedla za volant pod vlivem alkoholu. Na autě vznikla škoda asi 20 tisíc korun. Příčiny nehody dál policie šetří.
  


Sport

Hrdlička s Hasoněm vybojovali třetí místo
S v i t á v k a (les) - Závěrečný osmým turnajem skončil v rakouském Höchstu Světový pohár v kolové pro rok 2009.
   Mezi startovní desítkou byly i dvě české dvojice, Pavel Šmíd a Petr Skoták z Favoritu Brno 1 a Jiří Hrdlička s Radimem Hasoněm z SC Svitávka. Brněnská dvojice skončila ve skupině A třetí a v boji o konečné páté místo podlehla Gätringenu (Matthias König / Uwe Berner) 5:6.
   Dvojice Svitávky bojovala ve skupině B lépe. Nejprve porazila dvojici Vial Renaud / Andre Yohan (JCF Balbigny) 10:1, v dalším utkání pár Patrick Schnetzer / Florian Fischer (RC Höchst 2) 3:2. Po další výhře tentokrát nad Gätringenem 5:4 v posledním utkání skupiny podlehli svitávečtí dvojici Roman Schneider / Dominik Planžet (RMV Altdorf) 4:6.
   V semifinálovém souboji pak pár Dietmar Schneider / Simon König (RC Höchst 1) porazil Hrdličku s Hasoněm 6:3, chuť si česká dvojice spravila v závěrečném souboji o třetí místo. V repríze utkání ze skupiny Svitávka remizovala s Altdorfem 4:4 ve střelbě čtyřmetrových úderů byla šťastnější a zvítězila 7:6.
   Zisk bodů posunul svitáveckou dvojici do finálového turnaje, který se bude hrát 13. března 2010 v německém Chemnitzu.
  


V posledním kole volejbalu juniorek přišly porážky
B o s k o v i c e (les) - Teprve poslední dvojkolo volejbalového krajského přeboru přineslo první porážky juniorkám Boskovic. Ale ani ty nemohly nic změnit na prvním místě tohoto celku.
   TJ Sokol Jehnice - TJ Minerva Boskovice 3:0 (21, 23, 17) a 3:1 (14, 14, -24, 19).
   1. Boskovice 20 18 2 55:19 38
   2. N. Lískovec 20 13 7 46:28 33
   3. Jehnice 20 13 7 42:27 33
   4. Šanov 20 12 8 44:27 32
   5. Břeclav 20 4 16 21:48 24
   6. Podolí 20 0 20 1:60 20
   První tři celky z této skupiny se v jarní části soutěže střetnout o postup do ligy s prvními třemi ze skupiny B, jimiž jsou Sokol Újezd u Brna, DDM Brno a KOS Křenovice.
   „Na ligu by holky určitě měly, vždyť mohou hrát ještě rok ve stejné sestavě,“ říká trenér juniorek Marcel Koupý. „Ale vybojovat postup určitě nebude nic jednoduchého. Vždyť například Újezd prohrál za celý podzim jen jeden zápas a ztratil neuvěřitelných šest setů,“ pokračuje Koupý (boskovické juniorky sice prohrály jen dvakrát, ale setů ztratily hned devatenáct, pozn. red.). „Čeká nás v příštím roce spousta velmi těžkých utkání, ale věřím, že je holky zvládnou. Postup by byl pro ně zaslouženou odměnou,“ dokončil hodnocení soutěže trenér juniorek.
  


Vítězství
B o s k o v i c e (les) - Osmnáctiletá studentka Mirka Hladilová z Boskovic získala ve finále soutěže Corny Linea Miss Aerobik České republiky 2009 vítězství v kategorii Miss aerobik Média. Vyvrcholení soutěže se konalo v Praze, desítka finalistek se divákům představila v sestavě cvičení aerobiku, při promenádě v plavkách a ve šplhu na tyči. Záznam večera odvysílá TV Nova 3. ledna 2010.
Foto: archiv  


Šipkaři zakončili po čtyřiceti týdnech turnajový maratón
B o s k o v i c e (les) - Sobotním finálovým turnajem skončilo v restauraci Sokolovna dlouhodobé klání - Sokolovna cup 2009.
   Čtyřicet týdnů měřili každé pondělí svoje síly účastníci této akce, která v našem regionu pokračuje už druhým rokem. „Na loňský vcelku úspěšný seriál turnajů se nám snad podařilo navázat i letos,“ řekl jeden z organizátorů Petr Král. „Celkem se zúčastnilo přes třicet hráčů, ve finálovém turnaji jich bojovalo dvacet,“ dokončil Král.
   Konečné pořadí: 1. David Bašný (Okrouhlá), 2. Luboš Kuda, 3. Jan Tůma, 4. Petr Šmída, 5. Petr Král (všichni Boskovice), 6. Michal Přibyl (Jabloňany), 7. - 8. Luboš Pečinka a Milan Stara, 9. Jakub Alexa, 10. Vojtěch Kopečný (Boskovice), 11. Aleš Koutný, 12. Luboš Slezák, 13. Petr Kolouch, 14. Dáša Ferusová, 15. Lukáš Sobol.
   „Pořadatelé se zhostili svého úkolu dobře a tak by mohli přijít s nějakým nápadem i příští rok. Šipky hrát chceme a jsme parta lidí, která si spolu rozumí. I proto všichni z nás věří, že nějakou takovouto akci zažijeme i v roce 2010,“ hodnotil uplynulý Sokolovna cup Milan Stara.
   Závěrečný turnaj vyhrál Roman Klement, druhý byl David Bašný, pohár za třetí místo vybojoval Jan Tůma.
Foto: Lubomír Slezák  


Kuželkáři Boskovic jsou v polovině soutěže šestí
B o s k o v i c e (les) - V posledním kole první poloviny kuželkářské divize přijel do Boskovic relativně snadný soupeř, Židenice jsou poslední a podle toho se i utkání odvíjelo.
   Domácí celek nedal hostům od prvního hodu šanci a zvítězil rozdílem třídy.
   KK Velen Boskovice - Židenice 8:0 (2441:2267). Pitner - Vaňura 419:366, Vybíhal - Ryšavý 393:348, Henzl - Korbička 399:391, Minx - Malý 390:389, Sychra - Sedlář 397:357, Michálek - Kolenčík 443:416.
   Vsetín - Blansko C 6:2 (3095:2952).
   Tabulka po 13. kole
   1. Valtice 13 9 0 4 170:142 18
   2. Machová 13 9 0 4  175:137 18
   3. Kroměříž 13 8 1 4  155:156 17
   4. Čejkovice 13 8 0 5 163:148 16
   5. Val. Mez. B 13 7 1 5 159:152 15
   6. Boskovice 13 6 2 5 153:159 14
   7. Dubňany 13 7 0 6 164:148 14
   8. Znojmo 13 4 3 6 161:150 11
   9. Blansko C 13 5 1 7 158:154 11
   10. Slavičín B 13 5 1 7 139:172 11
   11. Vsetín 13 5 0 8 151:160 10
   12. Brno IV 13 5 0 8 138:174 10
   13. Rosice B 13 4 1 8 156:156 9
   14. Židenice 13 4 0 9 139:173 8
   Oba okresní celky čeká ve druhé polovině soutěže ještě pořádný kus práce, vždyť z divize sestupují hned čtyři celky.
   Také Jihomoravský krajský přebor je za první polovinou a i v něm drží boskovičtí kuželkáři šesté místo. Přispěl k němu i výsledek posledního kola, ve kterém tým remizoval v kuželně Sokola Brno.
   TJ Sokol Brno IV D - KK Velen Boskovice B 4:4 (2393:2428). Berka - Veselý 371:408, Smutná - Zukal 395:429, Venclovský - Ševčík 405:404, Vlach - Látal 398:392, Janek - Korec 413:403, Mečíř - Mareček 411:392.
   1. Ivančice C 13 10 0 3 103:52 20
   2. Devítka Brno 13 9 1 3 101:55 19
   3. M. Slávia E 13 8 1 4 85:70 17
   4. Bosonohy 13 8 0 5 89:67 16
   5. Žabovřesky B 13 6 2 5 76:80 14
   6. Boskovice B 13 5 2 6 76:79 12
   7. Brno IV D 13 4 4 5 73:88 12
   8. Veverky Brno 13 5 0 8 79:76 10
   9. Husovice E 13 4 2 7 65:91 10
   10. Kometa B 13 0 0 13 31:125 0
   V prvním kole druhé části jedou kuželkáři Velenu 21. ledna do kuželny brněnské Devítky.
  


Boskovičtí žáci v orelské florbalové lize nezaváhali
B o s k o v i c e - Mladší žáci byli poslední kategorií, která zasáhla do bojů letošní Orelské florbalové ligy, které se zúčastnili i boskovičtí Orli.
   V naší divizi je celkem pět týmů, které bojují o dvě postupová místa do republikového finále. Po loňském třetím, tudíž nepostupovém místě, míří ambice našich borců určitě o něco výš.
   V prvním turnaji hraném v sobotu 12. prosince v Mohelnici se to bezezbytku potvrdilo. K prvnímu zápasu nastoupili žáci proti tradičnímu rivalovi z Blanska a po několika minutách hry bylo rozhodnuto. Nakonec na ukazateli skóre svítilo 10:3.
   Dalším soupeřem byl pořádající tým z Troubelic, který výrazně omladil kádr proti loňskému roku a už proto nemohl držet krok s našimi dobře rozjetými hráči a odešel se slušným přídělem 11:2.
   V posledním utkání se nám postavil houževnatý soupeř z Nového Města. Začátek byl z naší strany trochu rozpačitý a chyběl klid hlavně v koncovce, ale po vstřelení rozdílové branky na 2:0 ve vlastním oslabení a po výborném výkonu našeho gólmana jsme soupeře zlomili a nakonec zvítězili 4:1.
   Za FBO Orel Boskovice nastoupili: Čestmír Sekanina, Viktor Kejík, Lukáš Kocúr, Patrik Tureček, Vlastimil Poštulka, Martin Holub, Marek Huzlík, Petr Kočvara, Lukáš Kindermann a Jiří Filip.
   FBO Orel Boskovice letos hraje Orelskou florbalovou ligu celkem v šesti kategoriích, ve třech z nich jsme zatím bez ztráty bodu. Jsou to elévi, mladší žáci a po čtyřech odehraných turnajích také muži.
   Více informací můžete najít na www.orel.cz/ofl nebo www.fboboskovice.cz.
   
   Ladislav Oujeský
  


Los zimních fotbalových turnajů
B o s k o v i c e (les) - Zimní fotbalové turnaje jsou skvělou možností týmů na kvalitní přípravu, fanouškům hlavně nabízí zkrácení zimní přestávky. A hned dva turnaje mohou příznivci nejmasovějšího sportu vidět v Boskovicích.
   V Artézia cupu budou největším favoritem domácí fotbalisté, Sita cup by měli podle papírových předpokladů ovládnout hráči Olešnice.
   Artézia cup 2010
   1. kolo: 23. 1., 11 h Březová - Kuřim. 13 h Boskovice - Kunštát. 24. 1., 11 h Lipovec - Blansko B.
   2. kolo: 30. 1., 11 h Svitavy - Lipovec. 13 h Kuřim - Kunštát. 31. 1. 14 h Blansko B - Březová.
   3. kolo: 6. 2., 10 h Kunštát -Lipovec, 12 h Boskovice - Svitavy. 7. 2., 10 h Kuřim - Blansko B.
   4. kolo: 13. 2., 10 h Lipovec - Březová, 12 h Svitavy - Kunštát. 14. 2., 13 h Boskovice - Blansko B.
   5. kolo: 20. 2., 10 h Lipovec - Kuřim, 12 h Březová - Boskovice. 21. 2., 12 Blansko B - Svitavy.
   6. kolo: 27. 2., 14 h Boskovice - Lipovec, 16 h Svitavy - Kuřim. 28. 2., 10 h Březová - Kunštát.
   7. kolo: 7. 3., 10 h Kunštát - Blansko B, 12 h Březová - Svitavy, 14 h Boskovice - Kuřim.
   Sita cup 2010
   1. kolo: 23. 1., 17 h Otinoves - Olešnice, 19 h Letovice - Olomučany. 24. 1., 13 h Kořenec - Drnovice, 15 h Boskovice B - Vysočany.
   2. kolo: 29. 1., 19 h Otinoves - Boskovice B. 30. 1., 16.30 h Kořenec - Olomučany. 31. 1., 16 h Drnovice - Vysočany, 18 h Letovice - Olešnice..
   3. kolo: 6. 2., 15.30 h Kořenec - Olešnice, 17.30 h Otinoves - Olomučany. 7. 2., 12 h Letovice - Vysočany, 14 h Boskovice B - Drnovice.
   4. kolo: 13. 2., 16 h Boskovice B - Olomučany. 14. 2., 11 h Vysočany - Kořenec, 15 h Otinoves - Letovice, 17 h Olešnice - Drnovice.
   5. kolo: 19. 2., 19 h Kořenec - Letovice. 20. 2., 17.30 h Vysočany - Olomučany, 19.30 h Otinoves - Drnovice. 21. 2., 14 h Boskovice B - Olešnice.
   6. kolo: 27. 2., 10 h Letovice - Drnovice, 12 h Otinoves - Vysočany. 28. 2., 12 h Olešnice - Olomučany, 14 h Boskovice B - Kořenec.
   7. kolo: 6. 3., 10 h Kořenec - Otinoves, 12 h Drnovice - Olomučany, 16 h Olešnice - Vysočany, 18 h Boskovice B - Letovice.
  


Výsledkový přehled
O k r e s B l a n s k o (les) -
   HOKEJ
   Liga Jihomoravského kraje
   Minerva Boskovice - Moravské Budějovice 3:3 (0:0, 0:2, 3:1), branky Komínek, Stloukal a Buďa.
   Hostům nestačilo ani tříbrankové vedení, které dokázal domácí celek ve skvělé atmosféře třetí třetiny vyrovnat.
   OP Vyškov VII. kolo
   Bulldogs Brno - Boskovice B 7:2 (5:0,1:1, 1:1), Hruška, Vondál.
   V první dvacetiminutovce hosté pouze sledovali, jak se hraje hokej a lovili puky z brány. Po průvanu v kabině a stažení na dvě pětky začaly Boskovice domácí přehrávat, bohužel se jim ale nepodařilo proměnit řadu vyložených šancí a skóre tak alespoň částečně zkorigovat. Závěrečnou třetinu si domácí již v klidu pohlídali.
   
   BASKETBAL
   U 18 junioři
   BCS Husovice - Basketsport Boskovice I. utkání: 79:92. Novotný 27, Vaněk 15, Veselý 12, Bousek a Paděra 10, Kvapil 8, Ambroz 5, Alexa 3, Duda 2. II. utkání: 71:101. Novotný 45, Kvapil 21, Alexa 11, Veselý 9, Ambroz a Vaněk 5, Duda, Bousek a Paděra 2.
   MUŽI
   Basketsport Boskovice - Proton Zlín B 53:75. Školař 18, Klimeš 15, Malach 11, Ambroz 4, Slámka 3, Duda 2.
  


Sportovní kalendář
O k r e s B l a n s k o (les) -
   HOKEJ
   19. 12., 17 h Boskovice B – Technika Brno B.
   BASKETBAL
   19. 12., 15.30 h Basketsport Boskovice - SKB Tišnov. 18 h Sokol Boskovice - Sokol Babice n. S. A. 20. 12., 10 h Babice - Boskovice.
   STOLNÍ TENIS
   19. 12., 8.30 h Orlovna Boskovice. O přeborníka Boskovic.
   26. 12., 9 h Šošůvka. Okresní bodovací turnaj.
   ATLETIKA
   27. 12., 10 h Petrovice. Hraběnčino běhání.
  


Napsali nám

Děda versus Klaus
Otázka vnučky babičku poněkud přivedla do rozpaků. Ve velkém obchodním domě, v záplavě nejmodernějších hraček, se zeptala, kdo jí vlastně letos přinese vyhlédnuté dárky pod stromeček. Do rozhodné myšlenky se rázem vloudily pochyby. Chtěla odpovědět, že přece Ježíšek, protože jeho tradice je u nás velmi silná. Snad ve všech rodinách se po Štědrovečerní večeři ozve slavnostní zazvonění zvonku, rozzáří se stromeček, a to je znamení pro děti, že tu byl Ježíšek. Bytůstka, kterou nikdo neviděl, ale všichni si ji dokážou představit. Někteří z nás vidí Ježíška jako malé dítě, ležící na slámě v jesličkách, kterého svým dechem zahřívá volek a oslík.
   Komunistická propaganda sice dříve tvrdila, že nám Ježíšek vyrostl a zestárl, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a kožichu.
   Byl to bodrý dědeček, který přišel ze Sovětského svazu. Na jeho pouti ho vždy doprovázela Sněhuročka z daleké Čukotky, která měla kabát ušitý z kvalitní kožešiny hranostajů.
   Děda Mráz si u nás nikdy nedokázal získat výraznou spontánní oblibu. Jedinou výjimkou je vánoční pohádka o Mrazíkovi. Po roce 1989 Děda Mráz zmizel stejně rychle jako se objevil.
   Jenom na chvíli jsme se vrátili k tradičnímu, dobrému Ježíškovi. Těšili jsme se z toho, že nám nikdo nic nevnucuje, že si svobodně můžeme zvolit třeba i to, kdo nám přinese dárky.
   Šel čas a pomalu, aniž bychom si toho všimli, se nám do našich myslí a domácností vkradl Santa Claus se svými soby, tentokrát ne z východu, ale ze západu.
   Santa Claus má oproti Ježíškovi jednu velkou výhodu, je viditelný a hmatatelný, snadno představitelný. Ježíšek je mystická nehmotná postava, kterou si každý představuje jinak. Pro komerční účely je tím pádem naprosto nevhodný.
   Podle internetové ankety je Ježíšek jako ten, kdo přináší dárky, jednoznačný vítěz. Děda Mráz i Santa Claus zůstávají v dalekém odstupu. Nejlépe to vyjádřil jeden z respondentů zmiňované ankety. Ježíšek je naše národní tradice. Nikdo nebude z mýho okna vyvěšovat toho tlouštíka na žebříku, který se označuje jako Santa. Blbeček, který řve jako prase a ještě ho k tomu tahají sobi.
   Jistý chlapík si ve známém vtipu stěžuje, že Ježíšek už není, co kdysi. Když on byl malý, napsal mu dopis a dostal dárek. Teď píší Ježíškovi jeho děti, ale on ne a ne jim něco přinést. Je to extrém, ale je skutečně možné nedat nic. Tato móda sem přišla díky ekonomické krizi. Existuje malé nic a velké nic. Ale i nic něco stojí, zejména když je to elegantně dárkově zabaleno.
Milan Křesťan  


Čtyřlístek
Víte, co si odnesla Eva z ráje? Pokud by jste tuto otázku položili dětem ze ZŠ Boskovice, určitě by jste se dočkali odpovědi, že to byl čtyřlístek. A jak jsme se dostali právě ke čtyřlístku?
   Naše knihovna se v měsíci listopadu zapojila do projektu Den pro dětskou knihu. Hlavní myšlenkou tohoto projektu je propagace dětské knihy. A protože nás v tisku upoutal článek ke 40. výročí vzniku komiksu Čtyřlístek, nápad byl na světě. Připravili jsme pro děti besedu, při které se dozvěděly o magické moci čtyřlístku, o vzniku komiksu, o tom, jak se vyrábí. Potom jsme se proletěli se Supermanem, Batmanem a ostatními komiksovými postavami, seznámili jsme se s českými komiksy a na závěr děti měly možnost poodhalit tajemnou roušku života postaviček ze Čtyřlístku. Například se dozvěděly, jak se Fifinka naučila vařit, jak Bobík získal svou sílu, Pinďa se přestal bát a co všechno vynalezl Myšpulín. Myslíme si, že se beseda dětem líbila, o čemž nás přesvědčil jejich spokojený výraz ve tváři. Pokud vás zajímají fotografie a obrázky z této akce, najdete je na stránkách www.knihovnaboskovice.cz.
   
   Světlana Nováková, Městská knihovna Boskovice
   
  


Ve Vranové uspořádali adventní odpoledne
Romantická vesnička nad přehradou zažila o uplynulé víkendové sobotě hned tři události. Místní složky uspořádaly v sále kulturního domu výstavu prací dovedných rukou, následoval adventní koncert a slavnostní rozsvěcení vánočního stromu.
   Návštěvník výstavy si mohl nejen prohlédnout, ale i zakoupit výborné domácí makové koláče, včelí produkty včetně lahodné medoviny, adventní věnečky, mnoho okrasných doplňků pro ženy a dívky, obrazy bohatého žánru, výrobky z keramiky, papíru, kovu i slámy.
   Ještě si ani všichni přítomní nestačili vše prohlédnout, již na jeviště nastupoval Svatojánský pěvecký a chrámový sbor ze Svitávky. Skladby nacvičila Leontina Koryčánková, vystoupili ale i Jana Stejskalová, žákyně ZUŠ Boskovice na příčnou flétnu, dále žák 1. ročníku brněnské konzervatoře Jan Vávra.
   Po dlouhotrvajícím potlesku poděkoval pan starosta na nádherné zpestření adventního předvečera. Všichni se potom přesunuli před kulturní dům, kde byl slavnostně rozsvícen vánoční strom, kde si všichni společně zazpívali několik koledových písní.
   
   Miroslav Holík
  


Tak to je paráda...
I těmito slovy lze vyjádřit obrovský úspěch Mirky Hladilové. Jedna z mladých cvičitelek TJ Rytmus Boskovice se probojovala do finále MISS AEROBIC, které proběhlo v sobotu 5. 12. v Praze. Zatímco my ostatní jsme tou dobou čekali na Mikuláše, ona v Praze bojovala o titul. A nakonec díky svému celkovému projevu a vystupování získala titul MISS MÉDIA. Moc gratulujeme a přejeme další úspěchy. Záznam z této soutěže bude uveden v televizi 3. 1. 2010. Máme se tedy na co těšit.
   
   Mirka Krajíčková, TJ Rytmus
  


Stvoření světa v divadle Radost
V listopadu jsme navštívili divadelní představení Stvoření světa v divadle Radost. Herci nám říkali různé teorie o vzniku světa. Ale celé divadlo bylo o tom, jak vznikl svět podle bible. Nejdřív byl Bůh, který se sám na světě nudil a chytal lelky, a tak vynalezl psací stroj. Když ho psaní na stroji přestalo bavit, tak vytvořil anděly. Ti mu pomáhali vytvářet svět. Jenže časem se z některých andělů stali pekelníci v čele s Luciferem a andělům práci kazili. Nakonec Bůh stvořil prvního člověka, muže jménem Adam. Jeho družku Evu stvořil z Adamova žebra. Eva a Adam ochutnali jablko ze stromu poznání, i když jim to Bůh zakázal. Protože nedodrželi zákaz, byli vyhnáni z ráje.
   Herci měli k dispozici krásné kulisy a oblečení. Na hercích se mi líbilo, že někdy i vtipkovali. Taky hodně tancovali do rytmu písní. Líbily se mi písně i výkony herců ve zpěvu. Zajímavé bylo, že zakomponovali do děje i anglické výrazy. Zaujalo mě, že si vlastně vyráběli kulisy sami během představení. Malovali je na velké kusy papíru. Ukázalo se, že někteří herci jsou i dobrými hráči na různé hudební nástroje. Mohli jsme si všimnout pár triků, třeba jak Bůh létal na židli. Trik byl v tom, že byl zavěšen na zvedáku. Divadelní hra se mi líbila, protože byla vtipná. Hra mi připomněla kreslený film od Jeana Effela.
   
   Milan Boháček, Lukáš Strya, Markéta Slabá, Romana Greplová, Zuzana Mynářová, Jan Novák (6. E), Barbora Staňková, Štěpán Staněk (6. D) a Pavlína Pulcová
   
  


Stonožkový týden na Zelené
V týdnu od 23. do 27. listopadu proběhl na ZŠ Boskovice, budova na nám. 9. května, stonožkový týden. Chodby a třídy ožily pestrobarevnými symboly hnutí Na vlastních nohou a stonožkové děti podle svých možností přispěly i do společné kasičky. Výtěžek sbírky byl odeslán na konto hnutí.
   Tradiční vánoční koncert v pražské Lucerně se letos neuskuteční, protože Stonožka bude na jaře 2010 slavit 20. narozeniny a chtěla by si pozvat kamarády z celé republiky na pražský stadion na Julisce, kde proběhne zábavný program ve spolupráci s patrony hnutí a Armádou ČR. Zároveň se připravuje další stonožková kniha, jejímiž autory budou stonožkové děti a jejich učitelé, ale název a konkrétní obsah je zatím tajemstvím.
   
   Jana Svobodová, ZŠ Boskovice, nám. 9. května
   
  


Vítání
Obec Kořenec v neděli přivítala nové občánky. Zazpívat a zarecitovat malým Kořeňákům přišly děti z mateřské školky a členové souboru Kořeňák.
   
   Foto a text: Jitka Svobodová
  


Čas mikulášských nadílek
Těm nejmenším i odrostlejším dětem, naděloval koledu svatý Mikuláš se svým doprovodem v zaplněné školce na Suchém. Některé děti jen tak po očku sledovaly čerta, jiné zase nemohly spustit oči z anděla, ale ten, kdo našel odvahu, mohl se s Mikulášem i vyfotit. Děti se nechaly slyšet, že to bylo prima a dlouho se pak nemohly rozloučit. Zbývá tedy dodat, že za příjemným setkáním stojí ženy z místního spolku ČSŽ – Suchý.
   
  


Zdobení perníčků
Pro zpříjemnění předvánočního času oddíl Stopa společně se základní školou ve Skalici nad Svitavou, připravil pro děti a jejich rodiče i prarodiče, společné zdobení perníčků. Protože jedna z maminek se perníčkům věnuje již dlouho dobu a má spoustu zkušeností, mohli jsme se od ní hodně naučit. Strávili jsme tak příjemné provoněné nedělní odpoledne společnou prací a mezi kamarády.
   
   Foto: Dagmar Odehnalová
   
  


Rozsvícení vánočního stromu a nadílka ve Voděradech
S blížícími se svátky vánočními se opět vracíme k tradicím, které se každým rokem snažíme dodržovat. Není tomu ani v letošním roce jinak a opět jsme se sešli ve Voděradech na návsi, kde se 5. prosince uskutečnilo již 6. Rozsvícení vánočního stromu, a poté i pro děti tolik oblíbená, mikulášská nadílka.
   Pořadateli této akce byl obecní úřad společně s kulturní komisí, místní základní školou, sborem dobrovolných hasičů a v neposlední řadě také sborem pro občanské záležitosti.
   Na Mikuláše, anděla a čerty se přišlo podívat okolo 160 občanů. Po rozsvícení vánočního stromu mezi nás zavítali Mikuláš s andělem, kteří letos dojeli poněkud netradičně, na povozu taženými černými poníky paní Švancarové. Pro navození vánoční atmosféry nám děti ze základní školy pod vedením ředitele Petra Najbra zazpívaly vánoční koledy a poté Veronika a Markéta Švancarovy zazpívaly vánoční píseň. K poslechu hrála dechová kapela pod vedením pana Zoubka. Po vystoupení dechové kapely si místní dobrovolní hasiči připravili slavnostní ohňostroj.
   A na závěr sobotního večera přišla již zmiňovaná mikulášská nadílka. Děti dostaly od Mikuláše a anděla balíček se sladkostmi a ty zlobivé si odnesli čerti.
   
   Lenka Opluštilová
   
  


Nadílka pokračuje
Na Suchém se nadělovalo nejen ve školce, ale Mikuláše jste si mohli objednat i domů. Zájem byl veliký, alespoň soudě podle dlouhého seznamu domácností, které sv. Mikuláš se svým početným doprovodem navštívil. Díky ochotným sponzorům bylo dárků opravdu dostatek a všechny je dobře rozvozit byla docela řehole. Vše dopadlo dobře vždyť i letošní nadělování si vzal na svá bedra sportovní klub Viktoria – Suchý.
   
   Fota: Vladimír Ševčík
   
  


Mikulášská družina ve Lhotě Rapotině.
  


Vánoční koncert
Senioři i pracovníci MSSS Boskovice prožili krásné předvánoční odpoledne ve společnosti houslistky Ilony Stryové při vánočním koncertu. Ve svých duších si odnášeli nezapomenutelné dojmy z tónů děl klasiků, vánočních koled i lidových písní.
   
   Foto: Miroslava Čopáková