Noviny Info pro turisty Kalendář akcí
AKTUÁLNÍ ČÍSLO
Přečtěte si
Z Regionu
Kultura
Informace
Sport
Napsali nám
INZERCE
Prodám
Koupím
Bydlení
Seznámení
Různé
Podmínky inzerce
ARCHIV
Minulé číslo
Předminulé číslo
Starší čísla
Archiv
Vyhledávání
UŽITEČNÉ KONTAKTY
Redakce
Další kontakty
 
Přečtěte si
V regionu se chystá výstavba čističek a kanalizace skoro za 900 milionů korun
Čas vánoční přichozí
Lidé posílali přání Ježíškovi po modrých balóncích
 
Z Regionu
Lejstra od července nahradí elektronika
Svatopluk Dračka: snad má krev někomu pomohla
Pro radost
Klienty z ústavů rozhýbalo Sladké mámení
Citroën: více místa pro výuku žáků i prodej aut
Nemocnici Blansko zasáhla digitální revoluce
Ombudsman představil návod pro obce, jak předcházet vzniku a rozšiřování sociálně vyloučených lokalit
Vánoční příloha - O Boskovické bibli
Vánoční příloha - Ve městě vyrostla moravská vesnička
Vánoční příloha - Olga Smrčková: Chci doprovázet při hledání smyslu a naděje
Psi se na práci těší, vysvětluje cvičitel vodicích psů
Vánoční příloha - Mříže šatlavy nás chrání před světem venku, říká malíř Vít Ondráček
Vánoční příloha - Bývalý ministr zvažuje návrat do politiky
Vánoční příloha - Když se vracím domů, uvědomuji si, jak je u nás hezky
Vánoční příloha - Prosba o pomoc při pátrání po místě původu
 
Kultura
Vánočních koncertů je celá řada
Školáka z Boskovic ocenili ve Štrasburku
Boskovický zámek zve již podesáté na Vánoční prohlídky
Na minerály do Vísek
ČT uvede film o Magdaleně Kožené
 
Informace
Na Chmelnici vznikne nová ulice, město nabízí stavební parcely
Policie ČR informuje
 
Sport
Vitula s Loskotem postoupili do finále
Vzpěrači v Havířově sbírali další úspěchy
Boskovičti plavci úspěšně na poháru Moravy
V Jehnicích i Bílovicích se okresní běžci neztratili
Sokol je sedmý
Výsledkový přehled
Sportovní kalendář
 
Napsali nám
Vánoce na dluh
Jarmark pro panenku
Setkání učitelů důchodců v Boskovicích
PAS Divadlo chystá další pohádku
Zemětřesení v kině
Pamětičtí hasiči bilancovali
 
Přečtěte si

V regionu se chystá výstavba čističek a kanalizace skoro za 900 milionů korun
O k r e s B l a n s k o - Hned na několika místech blanenského okresu se v příštím roce naplno rozběhne příprava výstavby kanalizace a čistíren odpadních vod dotovaných z evropských fondů. Řídící výbor Operačního programu Životní prostředí doporučil k podpoře dalších 175 vodohospodářských projektů, z nichž osm připadá na náš region. Ministr životního prostředí Martin Bursík již podpořené žádosti podepsal, obce nyní čekají na písemné potvrzení z ministerstva.
   Pokud by se všechny schválené projekty měly uskutečnit, vznikne v blanenském okrese vodohospodářské dílo za bezmála devět set milionů korun. Vybudování kanalizačních sítí a stavba čističek přitom obce na léta zadluží, a to i přesto, že náklady na výstavbu z podstatné části pokryjí dotacemi. „Děláme to pro budoucnost. Pokud chceme řešit ochranu životního prostředí, není jiná možnost,“ říká starosta Šošůvky František Ostrovský.
   V Šošůvce se chystají na výstavbu kanalizace a její napojení na novou čistírnu odpadních vod, která bude stát ve Sloupě. Obě sousedící obce, které pro tento účel založily dobrovolný svazek obcí, se na rozsáhlé vodohospodářské dílo připravují už několik let a do přípravy projektu vložily již nemalé prostředky. Přestože leží v Moravském krasu, kde je ochrana přírody prvořadou záležitostí, po několika zamítnutých žádostech se teprve nyní podařilo se společným projektem uspět.
   Celkové náklady na vybudování kanalizace v Šošůvce a čističky ve Sloupě vycházejí na 144 milionů korun. Podle dostupných informací se z Fondu soudržnosti a Státního fondu životního prostředí podaří svazku obcí získat dohromady přibližně 114 milionů. Třicet milionů korun musejí dofinancovat vlastními silami. „Jihomoravský kraj přislíbil dotaci deset milionů a ze Státního fondu životního prostředí bychom měli získat desetimilionovou půjčku s jednoprocentním úrokem. Na zbytek musíme zajistit bankovní úvěr,“ uvedl František Ostrovský s tím, že výsledná částka by se mohla možná ještě snížit po veřejné soutěži na dodavatele stavby.
   Další, téměř dvousetmilionová investice, přispěje k čistější Svitavě. Městys Doubravice nad Svitavou spolu s obcemi Újezdem u Boskovic, Oborou a Kuničkami utvořily za účelem vyřešení odvodu a čištění splaškových vod dobrovolný svazek obcí před dvěma roky. Žádost podali letos v květnu a hned napoprvé byli úspěšní. Výsledek přidělování dotací dokonce předčil očekávání starostů. „Vycházeli jsme z toho, že dotace pokryje kolem sedmdesáti procent nákladů. Zatím to vypadá, že by to mohlo být víc než osmdesát procent, což je pro nás velmi příznivé,“ konstatoval starosta Doubravice Ladislav Štoudek.
   I tak částka na dofinancování projektu vychází na celkových 32,5 milionu korun, přičemž na Doubravici připadá 23 milionů. „Počítáme s tím, že požádáme o úvěr do dvaceti milionů korun a zbytek přidáme z vlastních zdrojů. Se splácením úvěru by neměl být problém,“ řekl dále Ladislav Štoudek.
   Oproti původním plánům se v rámci projektu počítá se stavbou kanalizace v Újezdu a kanalizace a čistírny odpadních vod v Doubravici. „Obora a Kuničky se zalekly velkého zadlužení a zatím se projektu nezúčastní,“ dodal Ladislav Štoudek.
   O tom, jak nejlépe zabezpečit finanční podíl obce v projektu kanalizace a čistírny odpadních vod, nyní přemýšlejí také ve Skalici nad Svitavou. Tu společně s Jabloňany čeká vybudování díla za 108 milionů korun. Dvaadvacet milionů budou muset obce sehnat samy. „Zatím to ještě vyřešeno nemáme. Pokusíme se oslovit Jihomoravský kraj a poohlédnout se po tom, co nabízejí banky,“ uvedl starosta Skalice nad Svitavou Richard Černý.
   
   Další schválené projekty:
   Kunštát – Sychotín, ČOV a kanalizace: 118 mil. Kč
   Velké Opatovice, rekonstrukce a intenzifikace ČOV: 89 mil. Kč
   Svitávka, ČOV a kanalizace: 125 mil. Kč
   Lhota Rapotina, ČOV a kanalizace: 38 mil. Kč
   Žďár, splašková kanalizace: 63 mil. Kč
  


Čas vánoční přichozí
B o s k o v i c e (AD) - Každého návštěvníka Boskovic o tom minulý pátek a sobotu přesvědčil tradiční jarmark na náměstí. Kromě mnoha inspirací pro dárky zde nechyběly ani laskominy pro milovníky dobrého jídla a pití.
Foto: Marek Lepka  


Lidé posílali přání Ježíškovi po modrých balóncích
O k r e s B l a n s k o - Pět set modrých balónků se minulé úterý vzneslo k nebi nad Boskovicemi. Zdejší mateřské centrum se zapojilo do celostátní akce České Vánoce s Ježíškem, v rámci které měly obce, města i zájmové organizace příležitost podílet se na rekordu ve vypuštění co nejvíce balónků s přáníčky Ježíškovi.
   V našem regionu vylétly v jednu chvíli na pokyn z rádia Frekvence 1 balónky vstříc nebi kromě Boskovic také z Kunštátu, Velenova, Olešnice, Mladkova, Vysočan i Jedovnic.
   Pokus o rekord se zdařil. Lidé z 270 míst celé České republiky společně v jednu chvíli vypustili k nebi 100 858 přání krásných a spokojených vánočních svátků a překonali tím dosavadní rekord z minulého roku.
Na pokyn z rádia vzlétly balónky vstříc nebi kromě Boskovic také z Kunštátu, Velenova, Olešnice, Mladkova, Vysočan i Jedovnic.
Foto: Jana Pokladníková  


Z Regionu

Lejstra od července nahradí elektronika
B o s k o v i c e - Takzvanou datovou schránku musí mít od července příštího roku zřízenu státní úřady i orgány veřejné správy. Ukládá jim to zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Podle něj budou muset dotčené instituce mezi sebou komunikovat nikoliv papírovou, ale elektronickou formou. Veškeré dokumenty se pak budou muset dlouhodobě archivovat, což bude obnášet nejen obrovský nárůst dat, ale i zatížení serverů.
   Mnohé obce tak kvůli tomu budou muset vynaložit finanční prostředky na modernizaci počítačového vybavení. „Počet dokumentů evidovaných v elektronické podobě od prvního července enormně stoupne. Boskovice navíc jako obec třetího stupně mají povinnosti i vůči obcím nižšího stupně. Naše stávající hardwarové vybavení tomuto nárůstu postačovat nebude,“ uvedl starosta Boskovic Jaroslav Dohnálek.
   Boskovičtí radní už vybrali firmu, která dodá potřebnou technologii. Do pořízení nových serverů město investuje jeden a půl milionu korun. „Na tuto agendu jsou slíbeny dotační tituly, které rozhodně chceme využít,“ dodal Jaroslav Dohnálek.
   Elektronické doručování bude ze strany institucí povinné prostřednictvím datových schránek i vůči podnikajícím fyzickým a právnickým osobám, pokud podnikatelé budou mít datovou schránku zavedenu a zpřístupněnu.
   Bez žádosti budou datové schránky zřízeny všem orgánům veřejné moci, právnickým osobám zapsaným v obchodním rejstříku, právnickým osobám zřízeným zákonem, advokátům, daňovým poradcům a insolvenčním správcům. Pro tyto subjekty bude zřízení datových schránek povinné. U advokátů a daňových poradců vzniká tato povinnost až tři roky po nabytí účinnosti zákona, tedy od 1. července 2012. Datové schránky nebudou moci mezi sebou využívat fyzické a právnické osoby navzájem.
  


Svatopluk Dračka: snad má krev někomu pomohla
B o s k o v i c e - Některé dary jsou k nezaplacení. O krvi darované to platí stoprocentně. Lidé, kteří nezištně darují svou krev ve prospěch jiných, jsou proto beze vší pochybnosti hodni úcty a uznání.
   Mezi dobrovolné dárce krve už řadu let patří Svatopluk Dračka. Dvaatřicetiletý policista, zástupce vedoucího obvodního oddělení Policie ČR v Boskovicích, daroval krev bez nároku na finanční odměnu již čtyřicetkrát. V minulých dnech za to obdržel Zlatou medaili Prof. MUDr. Jana Janského. Toto vyznamenání uděluje Český červený kříž právě těm dárcům, kteří absolvují čtyři desítky bezplatných odběrů krve.
   Na tom, že pravidelně už několik let třikrát, někdy i čtyřikrát ročně zamíří na transfúzní stanici, neshledává policejní nadporučík nic výjimečného. „Domnívám se, že darovat krev je to málo, co člověk může pro společnost udělat. Pokud je zdravý a nemá vyloženě strach z jehly, mělo by být darování krve morální povinností každého člověka,“ míní Svatopluk Dračka.
   Svůj první odběr krve absolvoval v osmnácti letech, kdy „kariéru“ dárce odstartovala sázka s kamarády. „Když jsem ještě před vojnou dělal opraváře v družstvu, domluvili jsme se jednou s klukama, že bychom mohli darovat krev a udělat si tak celodenní výlet do Boskovic s následným doplněním tekutin,“ usmívá se Svatopluk Dračka.
   Během vojenské služby už ale začal chodit krev darovat sám a nepřestal ani během studia na policejní škole. Dnes má za sebou čtyřicet odběrů, což představuje prakticky dvacet litrů nejcennější tekutiny.
   Samotný odběr, kdy dárce přijde najednou přibližně o půllitru krve, prý zdravý člověk v normální kondici nijak zvlášť nepocítí. „Je pravda, že občas někdo po odběru trochu změní barvu a ani chůzi nemá moc jistou, ale já s tím naštěstí žádný problém nemám. Pokud jde všechno dobře, strávíte na transfúzní stanici maximálně dvě hodiny a jdete domů,“ vypráví oceněný policista.
   Jestliže se člověk rozhodne darovat krev, nepotřebuje k tomu žádné speciální vyšetření kromě kompletního rozboru krve, který mu provedou přímo na transfúzní stanici. Vyplní zde pouze dotazník o svém zdravotním stavu. Podmínkou je, že potenciální dárce krve musí být plnoletý.
   Před vlastním odběrem by se měl vyvarovat některých potravin, například příliš tučných jídel a alkoholu. „Výhoda pravidelného darování krve je v tom, že máte víceméně přehled o svém zdravotním stavu,“ připomněl i druhou stránku věci Svatopluk Dračka.
   Ten je odhodlán ve své bohulibé činnosti dál pokračovat. „Pokud mi to zdraví dovolí, určitě chci darovat krev i nadále. Ne proto, že bych se honil za nějakými metami a měl co nejvíce odběrů. Je to správná věc a měl by to udělat každý, pokud mu v tom nebrání zdravotní stav,“ je přesvědčen policista, který si své zdraví ve volném čase utužuje rekreačním sportem.
   Vyznamenání převzal čtvrtého prosince na slavnostním shromáždění oblastního spolku Českého červeného kříže v Boskovicích spolu s dalšími sto čtyřmi dárci, novopečenými držiteli stříbrných i zlatých Janského medailí.
   Zlatým křížem třetí třídy je pak oceněn dobrovolný dárce za osmdesát odběrů, druhé třídy za sto dvacet a první třídy za sto šedesát odběrů. Zlatý kříž první a druhé třídy se dárcům uděluje na celostátním shromáždění v Praze.
Foto: Jana Pokladníková  


Pro radost
B o s k o v i c e - Jen do Mikuláše mohli zájemci vidět v Galerii Otakara Kubína výstavu z děl kladenského malíře, grafika a ilustrátora Přemysl Povondry. V Boskovicích ale za ním zůstalo dílko, které potěší především děti; svými barvami však působí na duši každého. „Obrázky na stěnách nám pomáhají při práci s malými pacienty, a tak bych chtěla touto cestou poděkovat za barevný svět, který pro nás malíř namaloval,“ uvedla MUDr. Rula Machačová, v jejíž ordinaci, ale i čekárně v centru Hippokrates na Lidické ulici pomaloval malíř několik stěn.
   Přemysl Povondra žije a maluje v městě Kladně, pochází ale z Tišnova z umělecké rodiny. Absolvoval Pedagogickou fakultu UK a k jeho učitelům patřil kromě jiných i Cyril Bouda.
Foto: Jitka Melkusová  


Klienty z ústavů rozhýbalo Sladké mámení
V e l k é O p a t o v i c e (AD) - Více než 160 lidí s mentálním nebo kombinovaným postižením se minulý týden skvěle bavilo při Mikulášském plese ve Velkých Opatovicích. V regionu ojedinělou akci pro ně uspořádala krajská příspěvková organizace Paprsek, poskytující ve městě sociální služby. Vedle jejích klientů přijeli do sokolovny i postižení z dalších nedalekých ústavů.
   „Pozvali jsme naše přátele ze Sociálních služeb Šebetov a z Domova na rozcestí ve Svitavách, abychom společně strávili příjemné mikulášské a předvánoční chvíle. Je to první velká akce tohoto typu, kterou u nás připravujeme,“ přiblížila pořadatelka Andrea Křepelová s tím, že založená tradice se snad uchytí a napřesrok proběhne další ročník.
   O nabitý, více než čtyřhodinový, program se vedle živé hudby postaraly děti z mateřské i základní školy a přímá účast na celostátní akci vypouštění balonků Ježíškovi. Vrcholem pak byl podvečerní příchod Mikuláše s nadílkou. „Naši klienti byli nadšení, mám ty nejlepší ohlasy. Líbilo se jim občerstvení, hudba, tombola, přivezli si dárečky. Velmi vydařená akce,“ nešetřila chválou ředitelka spřáteleného Domova na rozcestí Jaroslava Filipová. A jak dodala, její zařízení pozve na oplátku opatovické a šebetovské v únoru na Valentýnský ples. Spokojenost čišela také z šéfa účinkující kapely Slza Band Petra Křivinky, neboť osazenstvo sálu nemusel po celé odpoledne pobízet k tanci. Ať zněly lidovky či šlágry Karla Gotta a Heleny Vondráčkové, parket se stále hemžil páry, sólo tanečníky i lidmi na vozíčku.
   Mikuláškého plesu se zúčastnili muži i ženy různého stupně postižení a ve věkovém rozmezí dvacet až osmdesát pět let.
Taneční kreace na české hity předváděli na svém plese postižení lidé z Velkých Opatovic, Šebetova a Svitav.
Foto: Marek Lepka  


Citroën: více místa pro výuku žáků i prodej aut
B o s k o v i c e - Kvalitnější výuku žáků i lepší zázemí pro zákazníky i zaměstnance si slibuje vedení Střední odborné školy a Středního odborného učiliště a dceřiné firmy CL junior auto Boskovice od rozšíření prodejních prostor na Hybešově ulici. Ty využívá škola v rámci autorizovaného zastoupení značky Citroën.
   Již v loňském roce byla v areálu školy zprovozněna diagnostická dílna, kde se žáci v rámci výuky teoreticky i prakticky seznamují s moderním zařízením, které se běžně používá ve značkových servisech.
   Rozšířením stávající prodejny vznikl prostor pro kancelář, která bude sloužit při výuce. Žáci se na novém pracovišti budou seznamovat se způsobem přijímání zakázek a provozem prodejny.
   Na SOŠ a SOU André Citroëna studuje v současné době 930 žáků, čímž je kapacita školy naplněna. „Spojení školy se značkou Citroën se podle dosavadních zkušeností osvědčilo, spolupráce funguje velmi dobře,“ konstatoval ředitel školy Karel Ošlejšek.
V nových prostorách se představila novinka z modelové řady Citroën C5.
Foto: Jana Pokladníková  


Nemocnici Blansko zasáhla digitální revoluce
B l a n s k o (AD) - „Na snímek čekat nemusíte, váš lékař už ho má před sebou,“ uslyší od tohoto týdne pacienti, kteří v blanenské nemocnici podstoupí rentgenové vyšetření. Skutečně, po zavedení digitálního systému a pořízení nových přístrojů na radiodiagnostickém oddělení čeká pacienty i zdravotníky docela nový standard. Lepší, rychlejší a bezpečnější.
   Nemocnice Blansko převzala v polovině prosince nové technologické vybavení za více než 45 milionů korun. V rámci projektu digitalizace získala pět špičkových přístrojů pro oddělení RTG a k nim pořídila jedenáct diagnostických a čtyřicet pracovních stanic ve všech odděleních nemocnice. Díky digitálnímu propojení končí období, kdy se rentgenové snímky pomocí vývojky a ustalovače přenášely na film, se kterým pak pacient obcházel další lékaře. „Nyní přijdou, odsnímkují se a odejdou. K lékařům, a to nejen v rámci našeho zařízení, ale i v ostatních nemocnicích doputují snímky elektronicky,“ vysvětlil primář Igor Jíra s tím, že vedle snadné manipulace a archivace spočívá velká výhoda digitálního snímku i ve vyšší kvalitě rozlišení, která lékařům umožní přesnější stanovení diagnózy.
   Na jednotlivých pracovištích blanenského RTG tak nyní personál vyšetřuje novým kompletem digitální skiagrafie, což je vysoce moderní rentgen, umožňující snímání pacientů i na lůžku nebo ve stoje, dále o několik tříd vylepšeným počítačovým tomografem (CT), dvěma novými ultrazvuky a panoramatickým zubním rentgenem. „Naše RTG oddělení se dnešním dnem skokově přesunulo do 21. století,“ shrnul přednosti nových přístrojů ředitel nemocnice Milan Klusák. Jak dále vysvětlil, nové rentgeny a CT navíc šetří zdraví pacienta, neboť míra jejich radiačního záření je ve srovnání se staršími typy o třetinu nižší.
   Na investici se 32 miliony podílela Evropská unie a 13 miliony sama nemocnice. Ta navíc v procesu digitalizace hodlá pokračovat, a to pořízením gama kamery a nového mamografu. Zdali se záměr podaří už napřesrok, napoví lednový výsledek žádosti o další evropskou dotaci.
Chloubou blanenské nemocnice, nově digitalizovanými pracovišti, prováděl její ředitel Milan Klusák.
Foto: Marek Lepka  


Ombudsman představil návod pro obce, jak předcházet vzniku a rozšiřování sociálně vyloučených lokalit
B r n o - Bydlet v důstojných podmínkách je základním předpokladem pro život jednotlivce i fungování rodiny. V době, kdy se zvyšuje nájemné v bytech, rostou ceny energií a hrozí ztráta zaměstnání, bude zřejmě přibývat lidí neschopných utáhnout životní náklady.
   Aktuálně tedy vyvstává otázka, jak pomoci těm, kdo jsou reálně ohroženi sociálním vyloučením. „Problém sociálního vyloučení se u nás často ztotožňuje s romskou komunitou, ale je třeba si uvědomit, že ohroženi jsou také senioři nebo lidé se zdravotním postižením, kteří se hůř uplatňují na trhu práce,“ říká zástupkyně veřejného ochránce práv Jitka Seitlová.
   Právě v sídle ombudsmana v Brně se nedávno konala odborná konference na téma Sociální bydlení. Účelem tohoto pracovního setkání zástupců obcí, měst a krajů, ústředních orgánů státní správy a nevládních organizací bylo nalézt praktické a použitelné návody pro obce a města, které by jim pomohly předcházet tvorbě sociálně vyloučených lokalit. Důraz byl přitom kladen na zajištění bydlení. „Zkušenost ukazuje, že dojde-li ke koordinované součinnosti všech složek státní správy a samosprávy, dojde-li ke koordinaci možností, které poskytují jednotlivé resorty, jsou některé tyto situace řešitelné buďto preventivně, nebo se následně alespoň některé konfliktní situace dají určitým způsobem ošetřit, řešit a nakonec i vyřešit,“ uvedl ombudsman Otakar Motejl.
   Mediálně známý případ z doby poměrně nedávné, kdy někdejší starosta Vsetína Jiří Čunek nechal vystěhovat několik romských rodin a svůj problém tak „hodil na krk“ malé vesničce na Jesenicku, je typickým příkladem hrozby vzniku sociálně vyloučené lokality. Malé obce, které nemají žádné administrativní zázemí a vše spočívá na bedrech neuvolněného starosty, nemají šanci tuto situaci zvládnout.
   Kancelář veřejného ochránce práv proto připravila jakýsi návod pro obce a města, který by jim pomohl předcházet těmto negativním jevům. „Poznatky, které jsme získali, jsou základem materiálu, v němž je shrnuto, jakým způsobem se dá problém řešit podle platných právních předpisů. Je to otázka koordinace distribuce a výplaty podpůrných režimů a sociálních dávek, prevence zadluženosti jednotlivých lokalit nebo občanů, kteří se v nich zdržují. Současně je to také ochrana obecního majetku, který je ve hře, ochrana před vznikem havarijních situací po stránce stavební i hygienické,“ uvedl Otakar Motejl.
   Podle náměstka ministra vnitra pro veřejnou správu, legislativu, informatiku a archívnictví Zdeňka Zajíčka je důležité, aby města i obce měly možnost při řešení vzniklých problémů využít zkušeností z oblastí, kde se je vzájemnou spoluprací daří úspěšně řešit. „Rozhodli jsme se, že bychom začali publikovat právě ty dobré příklady a dobré cesty, kterými se některé samosprávy ale i orgány státní moci vydaly, aby od nich mohly v dobrém slova smyslu jiné obce, města i úřady opisovat. Tedy vytvářet jakési manuály dobré správy, které bychom spolu s veřejným ochráncem práv čas od času publikovali,“ naznačil náměstek
   Co se týká sociálního bydlení, mají obce možnost využít dotačních programů určených pro výstavbu podporovaných bytů pro osoby s nízkými příjmy nebo využít dotačního titulu vstupní byty. Nejde přitom jen o novou výstavbu, ale také rekonstrukci nebytových prostor a od roku 2008 nově také rekonstrukce takzvaně „vybydlených“ domů.
   Dotační program na výstavbu podporovaných bytů neurčuje žádnou finanční spoluúčast při výstavbě. Pokud si obec sežene levného dodavatele, postaví nízkonákladové byty a dotace na ně vystačí, nemusí ze svého rozpočtu uhradit vůbec nic.
   Doporučení pro obce a města, které vzniklo ve spolupráci kanceláře veřejného ochránce práv a dotčených ústředních orgánů státní správy, je zveřejněno na internetových stránkách www.ochrance.cz.
  


Vánoční příloha - O Boskovické bibli
B o s k o v i c e - Úvodem
   Ve fondech Vědecké knihovny v Olomouci se nachází středověká rukopisná kniha, jež se nazývá Boskovická bible. Bible je takto nazývána podle prvního známého majitele Václava Černohorského z Boskovic a na Třebové, a poprvé se s tímto pojmenováním setkáváme u A. V. Šembery v knize Páni z Boskovic z roku 1870. Již před ním se biblí zabývali Josef Dobrovský a Josef Jungmann. Ti ji ještě neuvádějí pod jejím nynějším názvem, nýbrž jako olomouckou. A po nich až do dnešní doby celá řada historiků, literárních vědců, kunsthistoriků a dalších odborníků, z nichž každý přišel s nějakým svým názorem, takže literatura týkající se Boskovické bible dnes čítá již na desítky položek, včetně zmínek v rámci větších oborových syntéz. Ne každý příspěvek však byl přínosem. Ale je třeba prošlapat i slepé cesty, abychom zjistili, že tudy cesta nevede. A tak i když nemůžeme říci, že bychom dnes už o Boskovické bibli věděli vše podstatné, máme před sebou již konkrétnější představu o jejích osudech, než naši předchůdci z předminulého století. Koneckonců u středověkých památek není nic neobvyklého, že si ponechávají větší či menší tajemství i po důkladných rozborech a analýzách. Pokusme se nyní vydat za poznáním Boskovické bible podobnou cestou – i když ve zkratce –, jakou museli urazit zmínění badatelé.
   Jediné, co máme k dispozici pro její poznání, je samotný rukopis. Proces zkoumání středověkých písemných památek se nazývá vnější a vnitřní kritika – vnější kritika se zabývá vnější podobou knihy, tzn. zkoumá materiál, z něhož je kniha zhotovena, vazbu, psací látky, písmo (jeho druh), uměleckou výzdobu a podobně. Z tohoto hlediska se na bibli podíváme dnes. Vnitřní kritika se pak věnuje dílu po stránce textu, jazyka, písaře - jeho stylu, záměrných či nezáměrných úprav textu, opisovačských chyb.
   Boskovická bible je rukopisná kniha o rozměrech 45,5 x 33 cm, o 537 pergamenových foliích (300 x 145 mm), vazba je pozdější – renesanční, dřevěné desky jsou potaženy bílou kůží se slepotiskem (s datem 1539). Je psána kaligrafickou bastardou, což je typ gotického písma, ve dvou sloupcích. Text je psán česky, dvěma písaři. Bible je vyzdobena více než 80 iluminacemi, z nichž 21 je nedokončených, zachovaných jen v podkresbě.
   
   Text – obsah a jazyk Boskovické bible
   Obsahem rukopisu, jak již z názvu vyplývá, je text bible – Starý a Nový zákon. Při bližším zkoumání textu můžeme získat celou řadu důležitých informací, jak pro bližší časové zařazení, tak i pro určení možného zadavatele. Jak již bylo uvedeno dříve, text je psán česky – to pro období, kdy předpokládáme vznik rukopisu, není nic neobvyklého, i když v našich zemích existovaly i bible psané německy či latinsky. Například král Václav IV. si pořídil koncem 14. stol. německy psanou bibli s mimořádně bohatou výzdobou a latinské bible byly obvyklé zejména v církevních kruzích.
   Nejstarší známý překlad celé bible do češtiny pochází z doby kol. r. 1360, jedná se o tzv. první redakci staročeské bible. Po r. 1410 se objevuje tzv. II. redakce staročeské bible – od prvního překladu došlo k rozkvětu české literatury a s tím souvisejícímu rozvoji češtiny – po více než padesáti letech již byly některé zastaralé jazykové jevy a výrazy pociťovány rušivě. Popud k novému překladu zřejmě vzešel od bohatých šlechticů z okolí královského dvora. V ucelené podobě se II. redakce objevuje právě v Boskovické bibli – oproti I. redakci byl přepracován Starý zákon od Knih královských dále a znovu byl přeložen celý Nový zákon; Žaltář, který je psán jiným písařem, přináší již III. redakci. Oproti staršímu překladu ustoupily ve II. redakci jednoduché minulé časy (aorist a imperfektum) ve prospěch složených préterit; k výraznějším změnám došlo i co se týče lexika, například: Pán nebo Pán Buoh (Dominus) namísto Hospodin, boží (Domini) namísto Hospodinóv, kněz (sacerdos) namísto pop, svoboda (libertas)/dobrovolenstvie, mládenec (adolescens)/jinošě, sluha (servus)/panošě, najmilejši (carissimus)/zmilelý a tak dále.
   Někteří odborníci uvažují o účasti Jana Husa na překladu II. či III. redakce staročeské bible, k přesvědčivým závěrům se můžeme odhodlat až po důkladném srovnávacím studiu, jak biblí II. a III. redakce, tak dochovaných Husových spisů, je však nejvýš pravděpodobné, že zmiňované překlady vznikly v nejbližším Husově okolí, stejně jako spis o českém pravopise (Ortographia bohemica), který zavádí nový diakritický pravopis namísto dřívějšího spřežkového a jímž je Bible boskovická téměř důsledně napsána. Dalším důvodem, proč se uvažuje o vzniku Boskovické bible v Husově okolí, je poněkud neobvyklé zařazení Husova kratšího výkladu na Desatero. Po textové stránce lze vznik Boskovické bible klást mezi léta 1415–1420.
   
   Petr Vítámvás, Muzeum Boskovicka
Adorace děcka – na začátku Evangelia sv. Matouše, jedna z nejkrásnějších iluminací Boskovické bible. Titulní list knihy Genesis s medailony stvoření světa.
Foto: Vědecká knihovna Olomouc.   


Vánoční příloha - Ve městě vyrostla moravská vesnička
B l a n s k o - BLANSKO – O tom, jak se dřív žilo na venkově, mají dnešní děti většinou jen mlhavou představu. Vesnicím se dnes říká obce a vypadají často spíš jako zmenšená města. Řemesla se z nich vytratila a slepice se na anglické trávníky zahrádek také moc nehodí.
   Typická venkovská idyla moravské vesnice je tak dnes paradoxně k vidění ve městě a na svědomí ji má člověk, který celý život žije v paneláku. Miroslav Mužík z Blanska před sedmi lety vyřezal a postavil z lepenky malý vodní mlýn jako hračku pro syna. Později přidělal další domky a postavičky a dílo se začalo utěšeně rozrůstat..
   Unikátní model moravské vesničky, který dnes čítá jedenapadesát domků a stovky figurek lidí i zvířat, si nechce nechat jen pro sebe a rozhodl se, že ho bude ukazovat lidem. „Když se narodil syn, zkusil jsem jen tak pro zábavu postavit vodní mlýn, aby měl kluk na co koukat. Původně jsem ho chtěl udělat dřevěný, ale řezat na cirkulárce v paneláku by asi nešlo. Tak jsem ho vyřezal nožem z lepenky,“ popisuje zrod svého budoucího koníčka Miroslav Mužík.
   Pro maketu moravské vesničky si našel stálé útočiště v budově bývalého učiliště ČKD Blansko na Gellhornově ulici. Sestavení modelu, který měl po částech uskladněn ve třech sklepech, mu zabralo celou letošní dovolenou. Musel totiž mimo jiné vymyslet, jak to udělat, aby se postavičky pohybovaly. I to se mu nakonec podařilo elegantně vyřešit. Sehnal šestadvacet motorků od stěračů ze škodovky a důmyslným systémem převodů pomocí řetězů a vaček figurky rozpohyboval.
   Iluze života na vesnici někdy na konci osmnáctého století je tak skoro dokonalá. Do kostela vcházejí a vzápětí z něj vycházejí lidé, ve vodním i větrném mlýně se mele ostošest. Na jednom dvorku je právě v nejlepším domácí zabíjačka a v sousední hospodě pantátové roztáčí panímámy v kole při tancovačce. U dalšího domku právě stavějí chlívek a o kousek dál nakupují vesničané na jarmarku.
   Když se na model pozorně zadíváte, zjistíte, že žádná z postaviček nezahálí, každá má zrovna něco na práci. Figurky, které mají hlavičky ze sádry, vyrobil pan Mužík sám a dokonce ušil i jejich oblečení. „Známá švadlena mě odmítla s tím, že takovou piplačku dělat nebude,“ usmívá se Miroslav Mužík.
   Ten zdokonalováním modelu tráví veškerý svůj volný čas a počítá s tím, že se vesnička v budoucnu ještě rozroste. „Lidé, kteří sem přijdou, mi říkají, co by zde ještě mohlo být. Teď mi zrovna někdo poradil, že tady chybí zvonička,“ přemýšlí o dalším nápadu Miroslav Mužík. Vesničku by chtěl postupně „ozelenit“ a v nejbližší době „zasklít“ okna domků.
   Moravskou vesničku chodí do Blanska obdivovat děti ze škol a školek, postupně si sem nacházejí cestu i další návštěvníci. „Asi nejvíce se tady líbí starším lidem, protože si připomenou to, co znají ze svého dětství,“ poznamenal Miroslav Mužík.
   Jeho dílo už dokonce mohlo putovat za hranice. „Byl tady Angličan, který mi za to všechno nabízel padesát tisíc liber. Neprodal bych ani za nic,“ dušuje se autor. Model moravské vesničky, nad nímž strávil podle svých slov patnáct tisíc hodin, je pro něj totiž srdeční záležitostí.
   Stálá expozice je otevřena každý den v týdnu kromě pondělí, a to od desíti do sedmnácti hodin. Nachází se v areálu ČKD Blansko při silnici z Blanska ke Skalnímu mlýnu. K vidění je zde 51 domků, 341 figurek lidí a 327 zvířátek.
   K moravské vesničce, která se nijak nejmenuje, přistavěl Miroslav Mužík ještě rozměrný betlém, na němž defiluje dalších asi osmdesát postaviček.
Nadšenec. Miroslav Mužík se svou vesničkou.
Foto: Jana Pokladníková  


Vánoční příloha - Olga Smrčková: Chci doprovázet při hledání smyslu a naděje
O l e š n i c e (AD) - OLEŠNICE – „Farářkou se vlastně stávám, když si obléknu talár,“ prozrazuje po vypnutí diktafonu evangelická kazatelka z Olešnice Olga Smrčková. Chce tím jen ujistit, že je úplně obyčejná žena, která se věnuje pouze méně obvyklému povolání. Žádná éterická bytost, oproštěná od každodenních starostí a žijící v jiném světě. Naopak. Setkávání s lidskou bolestí, ale také odhalování křesťanské naděje, má přímo v náplni práce.
   n Olešnici jste si vybrala sama, nebo vás sem poslali „nadřízení“?
   Ne, ne. U nás je to tak, že faráře si volí sbor. Každý farní sbor má v čele staršovstvo, a to má k dispozici seznam volných farářů, těch, kteří buď právě dostudovali, anebo v jiném sboru končí. Takového faráře staršovstvo pozve, sbor si při bohoslužbě vyslechne jeho kázání a pokud jsou obě strany svolné, farář může nastoupit službu. Stejně tak mají obě strany svobodu odmítnout.
   n Jak početný je sbor v Olešnici a jak vypadá struktura jeho života?
   Podle kartotéky má tři sta členů, ale na bohoslužby, které bývají každou neděli, chodí asi třicet lidí. Kromě léta pak bývají dvakrát týdně biblické hodiny – pro dospělé a pro děti. Jde vlastně o vzdělávání farníků, kteří se zde dovědí to, co se nevejde do kázání, jež musí být krátké a snadno srozumitelné, aby si z něj posluchač mohl něco odnést. Na biblických probíráme například historické a zeměpisné reálie určité knihy, informace o jejím autorovi, seznamujeme se s jinými náboženstvími apod. Mezi mé úkoly patří i pastorační návštěvy, hlavně nemocných a nemohoucích. A jednou za měsíc se na faře schází staršovstvo, což je správní orgán. Role faráře je všezahrnující, takže farář má i zcela nefarářské povinnosti, zajišťuje opravy kostela, administrativu, podílí se na péči o farní budovy a zahradu, nedávno mi dost práce dala také příprava publikace o historii olešnického sboru.
   n Zkuste vyjádřit, co je vlastně smyslem a cílem vaší farářské služby v Olešnici. Kvůli čemu tady na faře vůbec jste?
   Kdybyste se zeptal na obecnou náplň farářské práce, tak se dá odpovědět snadno. Ale co s tím udělám já sama, to je těžká otázka, já se s rolí farářky hodně peru. Odpovím možná trochu frází, i když ona přesně vystihuje to, co je mi blízké: Zprůchodňovat ústí mostu, kterým je víra. To znamená, že chci doprovázet lidi na jejich cestě hledání smyslu a naděje. A pokud tím hledaným je Bůh, tak jim chci pomáhat s nacházením odpovědí v Bibli, s oživováním jejích textů, hledáním spojnic... Ale já mohu jenom něco nabízet, cest je mnoho a každý musí tu svoji objevit.
   n Při domlouvání naší schůzky jste mimoděk prohodila, že jste chodící pochybovač. O čem tedy coby farářka pochybujete? O sobě, o lidech, o víře?
   O všem. Ale nejtěžší jsou pochybnosti o Bohu, o tom, zda skutečně existuje. V tomto bodě člověku nakonec zbyde stejně jen naděje a víra. S tím souvisí i strach ze smrti, z nebytí, z konce. Tedy ze skutečností, které budí hrůzu a pronásledují i většinu ostatních lidí. V životě je přece mnoho různých zkoušek, situací či nenadálých událostí, které přinášejí pochyby a je těžké je ustát. Někdo je ustojí a je posílený, někdo neustojí a na Boha zanevře. A farářům se tohle nevyhýbá, ani nemůže vyhýbat, vždyť oni jsou s těmi existenciálními otázkami konfrontováni denně. Dělají pohřby, setkávají se s nemocnými, umírajícími... Pochyby se nedají vytěsnit.
   n Odkud ale čerpáte sílu, abyste jim nepodlehla?
   No to jsme zpátky u víry, protože pokud člověk s pochybnostmi zápasí pouze rozumem, tak dojde k pochybám ještě větším. Určitý základ jsem dostala v rodině, kde jsem byla k víře vedená. Pak je tu také osobní zkušenost, která je ale těžko sdělitelná, a modlitba. Důležitá jsou i svědectví druhých lidí, kteří ve víře sami žijí a dokáží hodně předat.
   n V evangelické církvi se klade důraz na slovo, na kázání. Máte lidem v Olešnici po šesti letech ještě co říct?
   Tak to je právě to největší dilema. Už mám pocit, že všechno podstatné, co jsem mohla říct, jsem řekla. Ale na druhou stranu si říkám, že i sama Bible se stále opakuje, takže jde o to, abych to staré zvěstovala stále nově. Což je ale hrozně těžký nárok.
   n No a kde berete stále novou inspiraci?
   I když čtu stále stejný text, čtu ho vždycky v jiné situaci a vždycky se objeví nějaký kazatelský nápad, něco, co mě osloví. Nebo i na základě rozhovorů, které vedu s lidmi, či ve světle nových osobních zkušeností..., to všechno se tam promítá, to všechno vede k tomu, že známý text najednou vnímám jinak.
   Ale samozřejmě existují také sbírky kázání od různých farářů nebo teologické komentáře s výklady, takže se dá občas čerpat odtud.
   n Dnes je čtvrtek a v neděli vás čeká kázání. Už víte o čem bude?
   Zatím ne. Pro mě je nejtěžší vybrat si vhodný text, na kterém se kázání postaví. My jej totiž na rozdíl od katolíků nemáme dopředu stanovený, sami si volíme, ze které pasáže Bible budeme vycházet. Mělo by se kázat především evangelium, ale prakticky lze zvolit jakýkoliv text z celé Bible. Jinak příprava nedělního kázání mi zabere skoro celý pátek a sobotu.
   n Máte svá kazatelská témata, ke kterým se s oblibou vracíte?
   No tak spíše mám oblíbené některé biblické knihy, hlavně Kazatele Joba, Žalmy či některá proroctví. Jsou to vesměs knihy, ve kterých má své místo určitá podoba skepse. Třebas kniha Kazatel má silný pesimistický tón a je plná pochybností a syrových výpovědí o životě, ale přitom není negativní. Navzdory vší skepsi má v sobě hlubokou naději. Klade důraz na přítomnost jako jediný čas, který máme k dispozici, a vede člověka k tomu, aby se neidentifikoval s pomíjivými věcmi právě proto, že pominou, nýbrž hledal zdroj vnitřní síly v tom, co nepomíjí.
   n O evangelících se vůbec traduje, že znají velmi dobře Bibli, údajně mnohem lépe než třeba katolíci. Souhlasíte s tím, když si promítnete například váš farní sbor?
   To možná nedokážu úplně posoudit. Sama pocházím ze staré evangelické rodiny, kde byla úcta k písmu a k písmácké tradici, Bible se u nás četla a znala nazpaměť. Moderní doba už je trochu jiná, ale myslím, že ta nejstarší evangelická generace i tady v Olešnici má Bibli pořád jako každodenní potravu a žije z ní. To se pozná, když třeba při biblických hodinách kladu lidem otázky. Ale písmáci jako bývali dřív už nejsme.
   n A jak se do vašich nedělních slov ve sboru a vůbec do celého vašeho farářského poslání promítá nynější adventní čas?
   Hlavním rysem adventu je čekání na příchod Mesiáše. A to očekávání je v celé adventní náladě přítomné. I já osobně mám už od dětství ráda tu zvláštní atmosféru plnou očekávání, že přijde něco velkého. Během čtyř adventních nedělí se k tématu Mesiášova příchodu stupňuje i kazatelská zvěst. Nejčastěji znějí texty o posledním soudu a druhém příchodu Krista či o naplnění starozákonních zaslíbení, o vysvobození a novém začátku. Opravdu těžké je ale nově kázat o Štědrém dnu a o Narození Páně, protože se pokaždé čte stejný text centrálního vánočního příběhu.
   
   
   Olga Smrčková, nar. 1972
   Farářka Českobratrské církve evangelické, pochází z Vysočiny. Svoji kazatelskou službu zahájila v roce 2003 ve farním sboru v Olešnici. Předtím deset let studovala v Praze, nejprve dva roky nástavbu v oboru sociální a rodinná péče a poté teologii, z toho jeden rok v německém Heidelberku.
   
Foto: Marek Lepka  


Psi se na práci těší, vysvětluje cvičitel vodicích psů
B r n o - Člověk, jemuž nebyl dán dar vidět očima, musí v životě překonávat mnohem více překážek než člověk vidící. Neocenitelným pomocníkem, průvodcem i dobrým kamarádem mu bývá vodicí pes. Speciálně vycvičený čtyřnohý společník dokáže svému nevidomému pánovi podstatně ulehčit orientaci v prostoru a umožní mu do značné míry nebýt odkázán na pomoc druhých.
   Výcviku pejsků, kteří nevidomému člověku doslova nahrazují oči, se už téměř patnáct let profesionálně věnuje Milan Dvořák. Začínal v Praze a poté, co se v roce 2000 přestěhoval do Adamova, založil svou vlastní Školu pro výcvik vodicích psů, kterou provozuje v Brně.
   Všemu potřebnému, co budou potřebovat v pozdější službě, vyučuje své psí „žáky“ v brněnských ulicích. „Nemáme žádné speciální cvičiště. Je totiž důležité, aby si pes zvyknul na městský provoz a uměl se v něm pohybovat,“ říká Milan Dvořák.
   Se samotným výcvikem vodicího psa se začíná, když je mu jeden rok. Ne každý psí jedinec se však pro práci s nevidomým člověkem hodí. Štěňata vhodná k výcviku se proto pečlivě vybírají a testují. Vybraní pejsci se na své budoucí poslání připravují nejprve v pečovatelské rodině, a to od dvou měsíců věku. „Pečovatelé mají za úkol vést pejska k tomu, aby měl rád lidi, aby si nebral jídlo ze stolu, netrhal boty, neničil věci, nespal v posteli, venčil se tam, kde má, prostě aby z něho byl slušně vychovaný pes,“ popisuje Milan Dvořák.
   Pečovatelé zkoušejí během pobytu vodit pejska do restaurací nebo obchodů, aby se postupně naučil, že se ani v prostorách, kde se zdržuje hodně lidí, nemusí bát. Během pobytu štěněte v rodině je zajištěno vybavení pro první rok života, vhodné krmení i veterinární péče.
   Po prvních narozeninách projde pes kompletním veterinárním vyšetřením a je zařazen do výcviku. „Pokud to jde, pejsci zůstávají i v době výcviku v pečovatelské rodině. Ráno je přivedou do školy, přes den pracujeme a navečer se zase vrací do rodiny, takže nejsou někde zavření v kotcích. Po celou dobu, než jdou pracovat k nevidomým, žijí v „lidské smečce,“ vypráví dále Milan Dvořák.
   Vlastní výcvik trvá šest až sedm měsíců. Nekonečné kilometry prochodí cvičitel vybavený bílou slepeckou holí se svým chlupatým svěřencem po ulicích Brna, aby pes vstřebal všemožné nástrahy městského provozu, jízdu hromadnou dopravou i ruch nákupních center. „Začínáme v okrajových částech města, kde provoz není tak velký. Výcvik končí třeba u hlavního nádraží, v místech, kde je velmi rušno. Pes vede nevidomého tak, aby někam nespadl, o nic se nezranil a do nikoho nenarážel. Dokáže na povel vyhledat dveře, schody, zábradlí u schodů, semafor na přechodu nebo i bankomat. Je to téměř čtyřicet cviků, které se naučí,“ poodhalil průběh výcviku Milan Dvořák.
   Na konci tréninku čeká psa závěrečná zkouška a předání novému majiteli. Škola přitom dbá na to, aby si pes a jeho nevidomý pán takzvaně „sedli“. Podmínkou je, že nevidomý, kterému bude pes pomáhat, se sám umí pohybovat s bílou holí. Pes mu usnadní chůzi a zavede jej, kam potřebuje, ale musí od svého pána dostat jasné povely.
   Předávání trvá asi tři týdny, kdy se dvojice sžívá pod dohledem cvičitele. „Pes i jeho nový majitel se spolu snaží sladit. Člověk musí pochopit, co pes naznačuje, když třeba zpomalí nebo ho táhne na nějakou stranu. Pes si zase musí zvyknout na chůzi a hlas člověka, na denní režim svého pána. Není to tak, že se zmáčkne knoflík a pes funguje,“ usmívá se Milan Dvořák.
   Co se týče plemen psů, kteří se cvičí k provázení nevidomých, v současné době jednoznačně vedou zlatí a labradorští retrívři. Kdysi pro tento účel výhradně využívaný německý ovčák dnes ustupuje do pozadí. Brněnská škola má ale třeba nyní ve výcviku i dva královské pudly. „Pudli mají jednu velkou přednost, že nelínají. Pro alergiky je to bezvadný pes. Další výhodou je, že to není plemeno módní a tedy není povahově ani zdravotně zkažené, což se stává u populárních plemen. U zlatých i labradorských retrívrů musíme dnes vyřazovat hodně jedinců kvůli dysplazii kyčelních kloubů,“ poznamenal Milan Dvořák.
   Ten se také snaží vyvrátit mýty, které mezi lidmi o údělu slepeckých psů přežívají. „Často se doslechnu, že vodicí pes je chudák. Zatím mi ale nikdo nedokázal říct v čem. Vodicí pes je čtyřiadvacet hodin denně se svým pánem, v teple, dostává pravidelnou stravu. Další mýtus je, že je pořád v postroji nebo na vodítku. Tak to ale také u většiny vodicích psů také není. Pokud zrovna není „ve službě“, je puštěný z vodítka, aby si mohl pohrát, proběhnout se a odpočinout,“ říká Milan Dvořák.
   Nesouhlasí ani s těmi, kdo říkají, že výcvik je pro psa nepřiměřeně tvrdý. „Nemůže být. Pracujeme ve městě, kde je spousta lidí a asi by nám neprošlo, kdybychom se k psovi chovali nějak nevhodně. Výcvik musí probíhat důsledně a klidně, protože ve stresu se udělá víc chyb,“ vysvětluje.
   Psi vycvičení v Brně pracují s nevidomými po celé České republice i na Slovensku. Před dvěma lety se škola stala členem Mezinárodní federace škol vodicích psů (International Guide Dog Federation). „Jedná se o nejprestižnější organizaci tohoto typu na světě, z České republiky se tam dostaly jen dvě školy,“ těší Milana Dvořáka. V republice působí šest škol. Brněnská škola, kterou vede Milan Dvořák, je jedinou na Moravě.
   Ani po předání vycvičeného psa neztrácí škola s novými majiteli psů kontakt. Občanské sdružení Vodicí pes pro ně pořádá každý druhý pátek setkání v brněnské klubovně na Cejlu. Jeden pátek je věnován procvičování práce psů, další pátek je připravena přednáška na různá témata související s chovem a péčí o psy. Každý rok pořádá sdružení soutěže vodicích psů, v dubnu v Blansku, v červnu v Brně. O prázdninách probíhá týdenní soustředění, na podzim se setkávají pečovatelé a klienti, pro které jimi vychovaní psi pracují.
   Výcvik vodicích psů je pro Milana Dvořáka profesí. Bez lásky ke zvířatům a lidem by ji ale těžko mohl vykonávat. Sám přiznává, že s některými svými „žáky“, kteří odcházejí do služby, se jen velice těžko loučí. „Jsou psi, kteří kolem mě jen projdou a jsou psi, kteří mi v srdíčku zůstanou. Dobrovolně se přiznám, že první tři psy jsem obrečel. Musí se to ale brát profesionálně, jinak to nejde,“ dodává Milan Dvořák.
   Jeho psí škola má i své internetové stránky, a to na adrese www.vycvikvodicichpsu.cz.
   
    Desatero pro kontakt s nevidomým, kterého vede vodicí pes
   1. Vodicího psa nevyrušujme při práci. Nedožadujme se jeho pozornosti mlaskáním, voláním, hvízdáním či jinak.
   2. Bez vědomí majitele na vodicího psa nesahejme, nehlaďme jej, byť v dobrém úmyslu. Je lidskou slušností nejdříve člověka oslovit a zeptat se jej na souhlas s vaším úmyslem.
   3. Vodícího psa k sobě nevolejme. Má svého pána. Neodbytné nutkání komunikace zaměřme na majitele.
   4. Psovi bez vědomí majitele nenabízejme jídlo či pamlsky. Ani výjimečně. Kondice a zdravotní stav jsou základem pro jeho dlouhý život a práci.
   5. Chceme-li pomoci nevidomému člověku, kterého vede vodicí pes, vždy člověka nejdříve oslovme a zeptejme se, zda naši pomoc uvítá. Neurážejme se, když ji odmítne, je soustředěn na svou cestu.
   6. Pomáháme-li nevidomému, nemanipulujme se psem, komunikujme s člověkem a slovně doprovázejme, co děláme.
   7. Jdeme-li po ulici se svým vlastním psem, nikdy mu nedovolme vodicího psa obtěžovat, očichávat či jinak vyrušovat v práci.
   8. Míjíme-li vodicího psa s nevidomým člověkem, mějme svého psa vždy na vodítku.
   9. Nastupujeme-li se svým psem do dopravního prostředku, vždy dejme přednost člověku s vodicím psem.
   10. V dopravním prostředku umožněme umístění vodicího psa a uvolněme vhodné místo.
Pozor! Psi cvičí v ulicích Brna.
  


Vánoční příloha - Mříže šatlavy nás chrání před světem venku, říká malíř Vít Ondráček
K u n š t á t (tt) - Vít Ondráček se věnuje kresbě, malbě, grafice a výtvarným experimentům. Vytvořil cykly černobílých maleb (Černá duha), maleb prsty bez použití štětců (Daktylogramy), maleb dechem na papíře (Vaporizace), maleb plamenem svíčky (Malby plamenem). K posledním pracem patří soubor elementárních krajin – maleb na skle (Elementy) a grafik v linoleu a korku (Soukromý vesmír). Ilustruje knihy, je autorem návrhů vitráží a výzdoby interiérů. Před lety se přistěhoval do Kunštátu, kde žije v historické budově bývalé městské šatlavy.
   
   Jak jsi se, Víťo, dostal do kunštátské šatlavy?
   Důvodů bylo několik. Asi ten hlavní byl, že na Rudce probíhalo malířské a sochařské symposium, kterého jsem se zúčastnil. Při té příležitosti jsem se tady ocitl a hrozně se mi tady zalíbilo. Zjistili jsme, že se prodává tento starý dům, uvažovalo se i o jeho zboření. Takže jsme ho koupili, pak jsme ho pár let opravovali a teď tady bydlíme.
   Další důvod byl, že já se neobejdu bez lesa. Narodil jsem se v Ponětovicích u Brna, kde les není, ale od mala jsem pořád jezdil do lesa s dědečkem a s rodiči. Les potřebuju pro malování a pro procházky. Abych to řekl lapidárně, v lese nehrozí, že bych se integroval.
   
   Takže to nebylo tak trochu za trest?
   Rozhodně ne. Hrozně záleží, na které straně mříží se ocitneš. My jsme v současné chvíli jakoby na té špatné straně, ale ve skutečnosti je to právě naopak. Dřív mříže na šatlavě chránily svět venku před zločinci uvnitř, teď nás ty mříže chrání před zločinným světem venku.
   
   Kunštát je dnes i díky tobě a samozřejmě díky Ludvíku Kunderovi a Janu Halasovi místem, kde se potkávají významné osobnosti ze světa kultury. Trvá tedy jakási kontinuita navazující na Bochořáka a Halase?
   Samozřejmě trvá. Kunštát nesmírně přitahuje osobnosti už celá staletí. Byl to Jan Kepler, Jan Ámos Komenský a abychom nezapomněli, také Jiřík z Kunštátu odjinud z Poděbrad. Ta kontinuita dostala významnou injekci tím, že sem na důchod přišel natrvalo Honza Halas, za kterým jezdí literární a umělecká elita. Rozhodně se nedá mluvit o přerušení kontinuity, naopak došlo k jejímu posílení.
   
   Ty o sobě říkáš, že do roku 1994 jsi absolvoval učednická léta a teprve potom začala vážná malířská tvorba. Pomohl ti i v tomto Kunštát?
   Učednická léta, to je pravda. Ale ta obnášela například pět tisíc aktů podle modelů, haldy grafik a spoustu obrazů, které se nezachovaly. I předtím jsem se malířství věnoval intenzivně.
   V Kunštátě je to až idylická doba. Doufám, že tak brzy neskončí. Nesouvisí to ale jen s tím, kde žiješ, ale také s kým žiješ. Takže to souvisí hlavně s mou ženou Janou.
   
   Ale pokud se ještě vrátíme k těm letům učednickým. U koho a od koho jsi se vlastně učil?
   Základy mně dal strýc Rajmont Ondráček, který byl učitelem na akademii. A už od dětství také Petr Skácel, bratr básníka Jana Skácela. To byly dvě hlavní osobnosti. Na umělecké průmyslovce to byl Dalibor Chatrný.
   
   Jsi známý experimentátor a hledač nových postupů a technik v tvorbě. Teď pracuješ na souboru Soukromý vesmír. Můžeš to nějak přiblížit?
   Je to právě svět v šatlavě a v okolí. Ale hlavně je to duchovní rozměr toho světa. Obrázky zobrazují předměty – ať jsou to kameny, které jsme si přinesli z výletu, šálek dopité kávy, nebo třeba předměty, které jsem si donesl z rodných Ponětovic. Ty předměty se jakoby vznáší ve stavu beztíže a kombinuji je s motivem aktů, lidské tváře, lidské ruky. Jsou to figurální motivy i motivy zátiší, pohybující se ve vzduchoprázdnu. Mění se i měřítko, šálek může být obrovský a postava malá. Jako kolem Saturnu obíhají na prstencích předměty, které nás obklopují.
   
   Jednotlivá období tedy neznamenají pouze chuť zkoušet nové formy a techniky, ale souvisejí i s tím, co prožíváš?
   Přesně tak. Není to jen technická záležitost, to bych podtrhl. Na daktylogramech, které jsem maloval jenom prsty, lidi zajímala jenom ta technika, ale už se nesnažili rozklíčovat, o čem ty obrázky vypovídají.
   
   Kterých výstav, z těch které jsi absolvoval, si nejvíc považuješ a byly pro tebe nějak zásadní?
   To je těžká otázka. Výstav bylo hodně a často byly v přírodě, na břehu potoka, na stromech, nebo v jeskyni Pekárna v Moravském krasu. Pak jsem měl retrospektivy v Kroměřížském muzeu, ve Strahovském klášteře v Praze, ale třeba i v Berlíně na Alexanderplatz. Nedá se říci, že by nějaká pro mě byla zásadní, možná se dá říci, že na tu zásadní teprve čekám.
   Protože se hodně zajímám o literaturu, bylo pro mě důležité, že mě na výstavách obvykle uvádí výborní básníci, takže tam mluvili lidé jako Ludvík Kundera, Bogdan Trojak nebo šéfredaktor Hosta Mirek Balaštík, a že na mé výstavy chodí lidé jako Zbyněk Hejda nebo Jura Krchovský.
   
   Kromě výtvarného umění se zabýváš taky literaturou a filmem. Chystáš něco na tomto poli?
   Na literárním ano, ale o těch věcech se nemá moc mluvit, nebo potom nebudou. Vzhledem k tomu, že mi bude příští rok padesát, chtěl bych vydat knížku, která bude částečně bilancovat právě náš pobyt v Kunštátě. Odrazí se tam ten Soukromý vesmír v prostředí šatlavy, výlety, přátelé, ale také názory na svět kolem. Objeví se tam obrázky, fotky a také postřehy a sentence, které tvoří samostatnou knížku Věta denně. Takže to bude kombinace výtvarného s literárním, prostě malující básník a píšící malíř, jestli to tak můžu říct.
   
   Nejenom píšeš, ale knihy také vydáváš, nebo se snažíš jejich vydání podnítit. Letos to byla kniha Josefa Kocourka Srdce, kterou jsi navíc doprovodil ilustracemi. Jak jsi se k ní dostal a jaká byla cesta k jejímu vydání?
   Josef Kocourek je v knížce Vladimíra Kováříka Slavní a zapomenutí a není tam jako slavný, ale jako zapomenutý autor. Já jsem objevil koncem sedmdesátých let jeho deníky s názvem Extáze a tehdy na mě ohromně zapůsobily otevřeností, bohémstvím a sebespalujícím tempem. Kocourek zemřel ve 24 letech na tuberkulózu. Narodil se v roce 1909, takže teď 22. ledna bude mít výročí sto let od narození. Nikdo se neměl k tomu, aby k těm 100 letům nějakou knížku vydal, takže jsme to nakonec s Janou dali dohromady a knížku jsme společně s kamarádem Martinem Láníkem, se kterým dělám filmy, zaplatili. Napsal jsem doslov, udělal ilustrace a knížka se teď před Vánocemi objevila.
   Kocourek je můj literát číslo jedna, doprovází mě celý život a výrazně mě ovlivnil. Moje největší ovlivnění není ani tak nějakým malířem, ale právě tímto básníkem, který ovšem taky maloval a hrál na několik hudebních nástrojů. Byl to mimořádný zjev, expresionista.
   
   Tvůj životopisný film se jmenuje Převleč se do smradlavýho, příteli. Můžeš vysvětlit proč?
   Je to hyperbola, nadsázka. Kdysi po umprůmce jsem pracoval na lince traktorů v Zetoru a jeden spolupracovník, který se mnou montoval rychlostní skříně, mi řekl právě tuto větu. Byl to nějaký pan doktor, který nemohl dělat to svoje. Když jsem mu vykládal, že dělám umění, smál se a řekl: Ty chceš dělat umění dneska? Tak to se převleč do smradlavýho, příteli.
   Za komunismu jsi rozhodně nepatřil k oficiální kultuře, ale i v době po plyšové revoluci, jak jsi převrat v roce 1989 nazval, tě zajímá spíše kultura na okraji. Musí i dnes umělec bojovat s nějakými svody, které by ohrožovaly kvalitu a poctivost jeho práce? Vlastně se chci zeptat, jestli ta věta pana doktora ze Zetoru pořád trochu neplatí.
   Určitě platí a těch svodů je akorát mnohem víc. Ale já nemám potřebu se někam cpát. Moje maminka vždycky říkala: Jména hloupých na všech sloupích.
   
   Ve filmu říkáš, že jste se ženou odešli do Kunštátu žít svůj konzervativní život. Trávíš konzervativně i Vánoce?
   To rozhodně trávím. Možná bude působit až směšně a trapně, když řeknu, že se máme rádi, takže nepotřebujeme dárky. My jsme prostě o Vánocích spolu a je tady pravý opak hektické atmosféry, kýčovitého blikání, neřve tady žádná televize. Nejsou to svátky zapomnění, ale jsou to opravdu svátky klidu.
   
   A co doba předvánoční? Advent je dnes tak trochu dobou reklamního a marketingového tlaku, nákupního šílenství a hudebního smogu. Daří se ti to nevnímat?
   Když si jedu do Brna pro barvy, nebo na nějaký sraz, tak před tím prchám a těším se, až si s Janou naliju víno tady v ateliéru. Uklidním se až za Černou Horou, někde před Lysicemi.
   
   V příštím roce oslavíš významné jubileum. Bude to pro tebe podnětem k nějakému bilancování? Třeba jako příležitost pro nějakou bilanční výstavu?
   Zásadní pro mě bude asi ta knížka. Co se týče regionu, budu mít právě v červnu, kdy ty narozeniny mám, výstavu v Galerii Otakara Kubína v Boskovicích.
   
   A osobní bilancování? Cítíš to jako nějaký zlom?
   Přátelím se s Jiřím Oličem, odborníkem na Josefa Váchala. Ten říká, že v uměleckém světě všechno, co mělo být uděláno, už nějakým zvláštním zákonem v těch padesáti letech uděláno je. Na to jsem mu odvětil, že tím pádem maže Michelangelův Poslední soud, celé dílo Janáčkovo a tak bychom mohli pokračovat dál. Umělec není sportovec, aby byl po padesátce vyřízenej. Já žiju přítomností, nežiju ze vzpomínek. Ale když v přítomnosti zhmotním něco z minula, tak je to vlastně něco pro budoucnost.
Foto: Tomáš Trumpeš  


Vánoční příloha - Bývalý ministr zvažuje návrat do politiky
R o z s e č n a d K u n š t á t e m (Jim) - Jak se žije bývalému
   ministrovi?
   „Nic moc, příliš volného času,“ odpověděl lidovecký politik bez zaváhání. „Vypadl jsem brzo a blbě,“ komentoval lakonicky situaci. „Před čtyřmi lety jsem se dozvěděl, že jsem to dělal blbě. Že jsou mladší a nadějnější členové. Nakonec se do senátu nedostal od nás nikdo,“ vysvětlil. To bylo v průběhu našeho rozhovoru také jediné postesknutí. Stanislav Bělehrádek před čtyřmi roky do senátu znovu nekandidoval. A lituje - ne že nekandidoval a proto není senátorem, nýbrž proto, že se nechal přesvědčit, že jsou na řadě mladší.
   Nyní někdejší poslanec, senátor, ministr, a předseda státního úřadu vážně zvažuje, že by se do vysoké politiky vrátil. Užívá si sice zasloužený důchod, ale má pocit, že by v řadě záležitostí dokázal využít nabyté zkušenosti. Neplánované volno mu navíc nabídlo důležitý odstup. „Asi bych nebyl ten úplně poslušný. S řadou věcí v současné naší politice (KDU-ČSL), jak je vnímám, nesouhlasím. Dále si myslím, že bychom měli už konečně upustit od názvu ČSL (Československá strana lidová). Její zakladatel Mons. Šrámek měl v programu podporu chudých, nemajetných a živnostníků. Jak je to ale dnes opravdu například s podporou rodin s dětmi?“ klade řečnickou otázku.
   vše pro lidi
   „Stále více si všímám, že když je někde něco prosazeno a schváleno, končí to u konkrétní osoby nebo skupin osob. Pokud ale rozhodnutí není ve prospěch občanů, je to špatně,“ upozorňuje Bělehrádek na stále se prohlubující nešvar politiků.
   Jednou za tři týdny ale vyráží do Prahy. „Vždycky jsem byl zvyklý setkávat se s lidmi a pomáhat jim. Mám z minulosti spoustu kontaktů, a tak pomáhám řešit zájmy lidí, podnikatelů, institucí, kteří mě oslovují. Ať už mezi poslanci, tak třeba i na ministerstvech. Nejde o ovlivňování v jejich prospěch, nýbrž o získávání informací pro rovné příležitosti,“ brání exministr své lobbování.
   Politika se dělá pro občana
   Poslancům podle něho někdy schází styk s okolím, se společností. „Navrhl bych do zákona, že by poslanec mohl být volen pouze na dvě období po sobě. Pak by si musel dát pauzu. Mnoho jich totiž působí v parlamentu od roku 1989 a už se nedokáží vymanit z parlamentních způsobů – občana snad ani nepotřebují. Politika se dělá pro občana, ne pro politickou stranu či její příslušníky,“ upozorňuje dále politik.
   „V politických stranách se dnes mladí rychle ženou dopředu, snaží se o úspěch téměř za každou cenu. Současná snaha obejít zkušenosti se ale společnosti nemusí vyplatit. Tito mladí nedokážou cítit potřeby jiného a kladou důraz spíš na osobní prospěch,“ poukazuje exministr s opačným příkladem - na prezidenta USA mohl kandidovat člověk, jemuž je více než 70 let.
   Zlatá devadesátá léta
   Doba po roce 1989 byla plná nadšení, optimismu. „V politice nebyly sobecké zájmy, vše se dělalo pro společnost a s nadšením. Hlavní myšlenkou bylo, aby Československá republika dokázala co nejrychleji zlepšit své postavení tak, aby občané rychle překonali problémy, které se zapojením do Evropy nastanou,“ vzpomíná dnes jeden z tehdejších čelných představitelů kraje.
   Protože spousta lidí na úřadech tehdy nevěděla, co s nimi bude dál, byli mimořádně vstřícní a ochotní. Na chvíle těsně po sametové revoluci proto Stanislav Bělehrádek vzpomíná obzvlášť rád. Zatímco dosud byl součástí „povinného demokratického procenta Národní fronty“ v orgánech kraje, již 13. prosince 1989 se stává místopředsedou KNV pro oblast školství, zdravotnictví a kultury, a v únoru pak 1. místopředsedou pro plán a rozpočet. Již tehdy mohl ovlivňovat tok peněz, které do silně marginalizovaného regionu Boskovicka mohly přicházet. Snad první finanční podpora směřovala do Velkých Opatovic na zakonzervování dostavby po vyhořelé části zámku (dokončení se mohlo uskutečnit až zcela nedávno, až zde svůj domov našlo kartografické muzeum).
   proč lidovci přišli o pozici
   „Juránka musím pochválit – za tolik preferenčních hlasů, které dostal, si to zaslouží. Základní chybou neúspěchu byla skutečnost, že členové vyjednávacího týmu po krajských volbách, Juránek, Cacková i Adamec, byli a zřejmě i chtěli být zaměstnáni na kraji,“ tvrdí někdejší krajský předseda lidovců. „Nová garnitura si obvykle nenechá ty staré – vztahy by mohly pokračovat a nový šéf by byl jen do počtu. Navíc teď nejsme ani v opozici, ani v koalici,“ kritizuje dále Bělehrádek současnou pozici lidovců v kraji.
   
   Ing. Stanislav Bělehradek,
   *10. 12. 1943 Rozseč nad Kunštátem
   1967 vstoupil do ČSL
   od 1969 nejmladší předseda OV ČSL v ČSSR
   od 1987 místopředseda Jm ČSL, člen ÚV ČSL
   od 1981 poslanec KNV
   od 1986 člen rady Jm KNV, tajemník klubu poslanců ČSL ve Federálním shromáždění a ČNR
   13. 12. 1989 místopředseda Jm KNV pro oblast školství, zdravotnictví a kulturu
   od února 1990 1. místopředseda KNV pro plán a rozpočet, předseda Jm KV ČSL, poslanec a člen předsednictva České národní rady
   od 5. 7. 1991 předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
   2. 7. 1992 – 1996 ministr pro hospodářskou soutěž, poslanec ČNR
   1994 - 2000 - předseda OV KDU-ČSL v Blansku
   1996 zvolen poslancem Parlamentu, jmenován předsedou Úřadu pro hospodářskou soutěž, vzdává se funkce poslance
   od 1993 předseda Moravskoslezské zemské organizace KDU-ČSL
   1994 – 2000 předseda OV KDU – ČSL, místopředseda celostátní KDU ČSL
   1998 senátor, rezignuje na funkci předsedy Úřadu…
V bývalém pokojíku dcer si Stanislav Bělehrádek zřídil pracovnu. Třídí v ní mimo jiné zážitky ze svých cest.
Foto: Jitka Melkusová  


Vánoční příloha - Když se vracím domů, uvědomuji si, jak je u nás hezky
B l a n s k o (AD) - Je potřeba si před setkáním s domorodci nastudovat jejich kulturu a zvyky, abyste se vyhnuli trapným nebo až nebezpečným situacím?
   Komunikace s lidmi kmenů a národností z různých částí zeměkoule má základní prvky společné. Všude platí zásada, že se nesmíte chovat zbrkle, agresivně či příliš suverénně, hned vytahovat foťáky nebo kamery. Vždycky se nám osvědčilo být trpěliví, slušně se zeptat, zda-li smíme zůstat, a něčím podarovat.
   
   Objevili jste nějaké zásadní rozdíly mezi mentalitou indiánů z Jižní Ameriky a obyvatel indonéského pralesa?
   Rozdíl byl patrný hned ve způsobu našeho přijetí. Indiáni v Amazonii zůstávali zdrženliví, hrdí a udržovali si odstup. Zatímco při příchodu k vesnici v Nové Guineji se k nám domorodci okamžitě hrnuli a jejich děti nás obsypaly, všichni byli velmi bezprostřední a hned komunikovali. U indiánů je respektovaná osobnost náčelníka, nikdo s vámi nepromluví dřív než on a okamžitě je jasně, kdo má hlavní slovo. Post náčelníka přitom není dědičný. Indián si ho musí vydobýt svými skutky. Vedle toho ale platí, že náčelník nemůže jiným poroučet, může jít pouze příkladem, jde první do boje, na lov a podobně. Pokud by dával příkazy, které by se ostatním nelíbily, o postavení by přišel. Musí zkrátka jít o mimořádně silnou a charismatickou osobnost. U domorodců na Nové Guineji tradiční společenské struktury bohužel bourají misionáři. Vlivem materiálních darů určují, kdo jaké má postavení. Lidé se tam snadno vzdávají svých tradic a vlastní identity. Křesťané určitě dělají i dobré věci, ale přesto se domnívám, že negativní dopady jejich přítomnosti převládají.
   
   Do které kategorie – mezi zdrženlivé, nebo bezprostřední – byste zařadil domorodce z Afriky?
   Původní obyvatelé pralesů Konga, Pygmejové, jsou takové velké malé děti. Velké stářím, ale malé vzrůstem i chováním. Okamžitě se s námi sblížili, začali zpívat a tančit a vtáhli nás do svého života v pralese. Ten je chrání i od válečných konfliktů, které jinak celou zemi sužují. Stále platí, že Pygmejové jsou loveni, zabíjeni a rituálně pojídáni. Samotné Kongo je tak zbídačené a zničené válkou, násilím a absencí jakéhokoliv řádu, že tam v blízkosti měst už nežije žádná zvěř. Je až neskutečné, že hranice Konga respektují i ptáci. Naučili se, že pokud přeletí z Ugandy do Konga, budou okamžitě kvůli hladu uloveni.
   
   Co vůbec obnáší příprava na expedici v oblasti fyzičky a duševní odolnosti?
   S partou přátel z našeho extrém týmu běháme téměř každý den. Naše trasa měří deset kilometrů. Jezdíme i na závody, většinou běžecké v délce od deseti kilometrů po ultramaratón, ale i na kole a v zimě na běžkách. Do posilovny nechodím, upřednostňuji trénink v přírodě, výhodou běhu také je, že není náročný na čas.
   
   Takže stačí hodinku denně si zaběhat a člověk je připravený na expedici do pralesa nebo na nejvyšší horu Nové Guineje?
   Je to základní předpoklad, od kterého se odvíjejí další. Kdo se chce pohybovat v horách, musí mít znalosti o orientaci v terénu a musí mít dobrou psychiku. K té mi také pomáhá běh. Ale svým způsobem očistná je i samotná cesta pralesem. Tam nelze jít vedle sebe, takže se toho za celý den moc nenamluví a je čas na přemýšlení.
   
   Při zatím poslední expedici – do Malajsie – jste se ale prý moc nenadřeli, oproti všem předchozím byla údajně až nečekaně pohodová a nenáročná?
   Po řadě expedic do divokých oblastí jsme letos zamířili do civilizované země, která představuje ekonomickou špičku jihovýchodní Asie. Opět jsme jeli pátrat po stopách nejmenších lidí světa, kterým se v Malajsii a celé tamější oblasti říká Negrité. Setkali jsme se s obrovským střetem kultur. Mnohamilionové Kuala Lumpur – moderní město ze skla a betonu, kde žijí boháči a jezdí se tam závody F1, a jen pár desítek kilometrů dál najdete venkov jako kdekoli jinde v jihovýchodní Asii. No a v pralese je to podobné jako v jakékoliv jiné divočině. Naším cílem byl nejstarší a údajně nejhůře prostupný prales světa Taman Negara. V něm dodnes žijí Batekové, příslušníci jednoho z negritských kmenů. Někteří z nich stále žijí způsobem nomádských lovců a sběračů.
   
   Co si pod tím představit?
   Na pohled bychom řekli, že jsou strašně líní. Ale je to v jejich řekněme „pravěkém“ způsobu života přirozenost. Když dostanou hlad, vstanou a něco udělají, buď uloví nebo posbírají. Moc toho nepotřebují, nemají žádné vesnice, pouze si při putování pralesem občas postaví jednoduchý přístřešek. V jejich táboře to nebylo nijak vzrušující. Muži celý den nečinně leží nebo sedí či dřepí. Žádné rituály či písně se nám zde nepodařilo zaznamenat.
   
   Zkuste nám, smrtelníkům, kteří viděli nanejvýš šumavský Boubín, přiblížit způsob putování skutečným divokým pralesem.
   Člověk může jít jen tam, kde to jde, kde je to prostupné. Buď potokem nebo třeba prosekanou stezkou. Ale kdo v pralese nežije, takovou cestu neuhlídá, je nezbytné mít doprovod domorodců. Ti naši v Malajsii ale neměli s průvodcováním cizinců žádné zkušenosti. Většinou se drželi za námi (smích) a neupozorňovali nás na nějaké zajímavosti. Aktivní začali být až ve chvíli, kdy jim došlo jídlo a chtěli být rychle v cíli. Stejně jako na každé cestě jsme na zádech nesli veškeré zásoby potravin a stan. Naším cílem byla nejvyšší hora pevninské Malajsie Gunung Tahan, která je ze všech stran obklopena pralesy.
   
   A co další úskalí pralesa – klima, zvířata...?
   Všude je to jinačí. V Malajsii nám docela přálo počasí, ale zase sužovaly pijavice, kterým se nedá ubránit. Sice jsou životu neškodné, ale zato nepříjemné. Po přisátí nadělají ranky, do kterých vstřikují enzym zabraňující srážení krve. Každý den takových ranek máte desítky, takže stan, spacák, oblečení, všechno bylo od krve.
   
   Jak se řeší situace, když někdo uprostřed divočiny vážně onemocní?
   Nesmí onemocnět! Člověk, když ví, že nesmí, tak nemoc dokáže oddálit, a teprve až se dostane do bezpečí, tak ji nechá naplno spustit. To je vyzkoušené. Přesto se nám ale předloni na Nové Guinei stalo, že jsme transport potřebovali. Dva z nás byli na antibiotikách. Kamarád Miloš měl silný zánět v noze, dokonce to vypadalo, že o ni přijde, a já zápasil se streptokokem. Letadlo jsme dokázali přivolat až za tři dny.
   
   Touha po poznávání nového je, zdá se, silnější než strach z nemocí, kam se vydáte v roce 2009?
   V srpnu se chystáme na Carstenszovu Pyramidu, nejvyšší horu Nové Guineje. Opět budeme točit dokument, takže budou součástí pětičlenné výpravy i dva kameramani. Druhá etapa expedice by měla spočívat v průzkumné cestě mezi původní obyvatele izolovaných Andamanských ostrovů v Indickém oceánu. Údajně se jako poslední na naší planetě brání civilizaci se zbraní v ruce. Pokud však budou opravdu odmítaví, nechceme překračovat etické normy a navazovat kontakty s někým, kdo o to nestojí. Pojedeme pouze na krátký prvotní průzkum, žádné spolehlivé informace o těchto lidech asi neexistují.
   
   Viděl jste už kus úplně jiného světa. Mění to nějak váš pohled na to, co máme doma?
   Vždycky, když se vracím domů, uvědomuji si, jak je u nás hezky a jak se máme dobře. Že si vlastně všechno to nepříjemné děláme sami. Díky expedicím se na zdejší dění často dívám z odstupu, z pozice nezávislého pozorovatele, zjišťuji, že řada našich problémů jsou malichernosti. Jsem patriotem zdejšího kraje, hrdý na to, že jsem ho na vandrech pěšky prošlapal a projezdil na kole, že znám všechny vesničky v okrese. Posledních jedenáct roků si vždy na podzim ten náš okres s kamarády i napříč přeběhneme. Trochu nerozumím některým mladým lidem, kteří chtějí vyrážet za exotikou, ale přitom neznají místa, odkud pocházejí.
   
   
   Milan Daněk, nar. 1962
   Pracuje na městském úřadě v Blan­sku jako kurátor pro děti a mládež. Vedle toho je předsedou sdružení Horizont, organizátorem cestovatelských festivalů, členem syndikátu novinářů.
Během rozhovoru musel Milan Daněk radit kamarádovi, kde se dají pořídit slušné pohorky. Milan Daněk mezi Bambuti. Domorodec s kasuar čelenkou.
Foto: Marek Lepka, archiv  


Vánoční příloha - Prosba o pomoc při pátrání po místě původu
O k r e s B l a n s k o (Jim) - Prosíme o pomoc při hledání původního místa umístění movité věci sloužící k sakrálním - náboženským účelům a tím tedy k jeho navrácení na původní místo. Předmět, který se zřejmě stal terčem vandalského trestného činu, byl násilným způsoben odcizen z neznámého místa.
   Kovový předmět byl umístěn v exteriéru a zřejmě byl součástí sakrální stavby – kapličky, kaple, atd… Místem přímého uložení mohl být výklenek stavby.
   Na základě spodní části předmětu vytvořeného v historizujícím slohu nálezce usuzuje, že by se mohlo jednat o tzv. kropenku – zdobnou nádobu na svěcenou vodu. Ve vnitrní části předmětu byla zřejmě umístěna soška světce či Panny Marie. Barva předmětu je zelená se stříbrnými doplňky. Rozměr cca 70 x 40 cm.
   Předmět byl zachráněn, nalezen v okrese Blansko.
   
   Adresa pro kontakt je uložena v redakci
Foto: archiv  


Kultura

Vánočních koncertů je celá řada
B o s k o v i c k o (tt) - Jako každoročně je hlavní náplní kulturních programů před a během vánočních svátků řada vánočních koncertů. V Boskovicích se jich letos koná hned několik. Ten první proběhne v pátek 19. prosince od 19.30 v sokolovně. „V programu vystoupí Symfonický orchestr Boskovice, který řídí Ondřej Tajovský, Vysokoškolský umělecký soubor Pardubice a příležitostný pěvecký boskovický sbor Kapr. Dále se v programu se sólem na saxofon představí Antonín Mühlhansl v Koncertu A. Glazunova a zazní Rybova Mše vánoční, v nezvyklé úpravě pro cimbál se sólistou Petrem Gablasem,“ přiblížila za pořadatele Táňa Reiblová z KZMB. Druhý koncert v neděli 21. prosince v 18 hodin rovněž v sokolovně bude věnován boskovickým pěveckým sborům. Představí se jich celkem šest - sbor MŠ, ZŠ a Praktické školy Boskovice, Slavíčci ZUŠ Boskovice, dívčí pěvecký sbor SPgŠ, Nota Gymnázium Boskovice, Leoš a smíšený pěvecký sbor Janáček při KZMB. Na programu budou tradiční koledy, ale i neznámé vánoční písně a vánoční skladby zahraniční provenience. Slovem bude oba koncerty provázet Svatava Klimková,“ doplnila Táňa Reiblová.
   Na středu 26. prosince v 15 hodin připravilo Ochotnické divadlo Mirka Konečného ve spolupráci s TJ Sokol a Základní uměleckou školou program nazvaný 1. České Vánoce v Boskovicích. „Ve vánočním pásmu sestaveném z koled, tance, zpěvu a vyprávění se v sokolovně představí žáci a učitelé ZUŠ Boskovice pod režijním vedením Mirka Konečného,“ uvádějí pořadatelé. Repríza je naplánována na 6. ledna v 17 hodin opět v sokolovně.
   Vánoční žákovský koncert všech oborů boskovické ZUŠ proběhne v sále školy ve čtvrtek 18. prosince od 16.30 hodin.
   V kunštátském kostele sv. Stanislava se koná ve středu 17. prosince v 19 hodin Houslový koncert Václava Hudečka. V programu bude účinkovat také Dětský houslový soubor při ZUŠ Letovice.
   V Letovicích se v neděli 21. prosince v 16 hodin koná v kostele sv. Prokopa Adventní koncert, účinkují Cantamus, Ad libitum a 7 pumprlíků.
   Olešnický kulturní dům rozezní Vánoční koncert v sobotu 20. prosince od 18 hodin, účinkovat budou orchestr LVI Chordae a Vysokoškolský umělecký soubor Pardubice. V kostele sv. Vavřince pak proběhne v neděli 28. prosince v 15 hodin ještě Koncert vánoční duchovní hudby.
   Štěpánský koncert naplánovali v Úsobrně, koná se v pátek 26. prosince ve 14 hodin v kostele sv. Cyrila a Metoděje.
   Kořenečtí mohou navštívit Vánoční koncert v neděli 28. prosince v 17 hodin v pohostinství Obora. Vystoupí zde rodina moravských niněristů Lučec-vnučec s programem Koleda z košíku, což je pásmo lidových koled a vánočního povídání.
   Tradičním účastníkem vánočního muzicírování je také velkoopatovická Malohanačka. Ta zahraje v neděli 21. prosince v 9 hodin před kostelem sv. Jiří ve Velkých Opatovicích, ještě týž den v 9.45 před hasičským sklípkem v Borotíně a následně i v Cetkovicích. V úterý 23. prosince proběhne Vánoční hraní Malohanačky, a to v 8 hodin v Zádvoří pod lipou, v 8.30 na schodech pod kostelem, v 9 hodin u Ostřížků a v 9.30 na náměstí Míru. A na pondělí 29. prosince je ještě naplánováno Silvestrovské vyhrávání Malohanačky v restauraci Ho Jakobo.
  


Školáka z Boskovic ocenili ve Štrasburku
B o s k o v i c e (AD) - Deváťák Filip Chalupka z boskovické základní školy má za sebou nevšední zážitek. Minulý týden se vrátil ze sídla Rady Evropy ve Štrasburku, kde přebíral ocenění za účast v evropském kole soutěže mladých fotografů.
   Jeho cestě předcházelo druhé místo v jarním celostátním kole, které obsadil se svojí černobílou fotografií pamětního kříže v poli. Spolu s Filipem, jenž dvoudenní cestu absolvoval s tatínkem, se slavnostního aktu zúčastnili ještě dva mladí fotografové z České republiky a kolem třiceti dalších z celé řady evropských zemí.
   „Ve čtvrtek večer jsme si prohlédli vánočně vyzdobený Štrasburk a v pátek ráno nás vyhodnocovali fotografové z různých zemí Evropy. V portugalském centru jsme pak dostali oběd a v mládežnickém centru jsme vyslechli přednášku o právech dětí,“ líčí spokojený chlapec a z tašky vytahuje diplom hemžící se francouzskými a anglickými údaji.
   O zřejmém talentu Filipa Chalupky svědčí i čerstvý úspěch v další, tentokrát ekologicky laděné fotosoutěži EkoFokus. Tu vyhlásila základní škola ve Svitavách a boskovický zástupce získal v konkurenci 250 fotografií čestné uznání za snímek Pytlákův nedělní oběd. „V Piláku jsme našli hlavu a zbytky trupu srnky, kterou asi pytláci ulovili a stáhli z kůže. Byla to dost brutální fotka,“ přiblížil mladý fotograf.
Foto: archiv  


Boskovický zámek zve již podesáté na Vánoční prohlídky
B o s k o v i c e (tt) - Jubilejní desátý ročník Vánočních kostýmovaných prohlídek pořádá letos správa zámku Boskovice ve spolupráci s divadelní a šermířskou společností Gonfanon. Zámek bude otevřen ve čtvrtek 25., v pátek 26. a v sobotu 27. prosince. Jednotlivé prohlídky začínají vždy v 16, 17, 18 a 19 hodin a vzhledem k náročné organizaci je nutné si vstup rezervovat na telefonech 516 452 241, 516 454 418, nebo emailem na adrese info@zamekboskovice.cz.
   „Letos je vzhledem k desátému výročí vánočních prohlídek pro návštěvníky připravena zvláštní nadílka. A kromě toho jako již tradičně speciální zábavný prohlídkový program, který připravují členové divadelní a šermířské společnosti Gonfanon. Už podesáté budou návštěvníky zámeckými interiéry provádět šéf Gonfanonu Viktor Paulík, umělecký vedoucí divadla NABOSO Tomáš Trumpeš a zasloužilá zámecká hospodyně paní Dagmar Koudelková. Tito tři protagonisté se zúčastnili dosud všech ročníků. Dále se představí Petr a Jaromír Hauptovi, Ondřej Houška, Hana Paulíková a bratři Bařinkovi jako zámečtí muzikanti, kteří zpestří návštěvu Velkého sálu.
   Také v letošním roce zajistila správa zámku speciální vánoční výzdobu interiérů, chybět nebude překrásný zámecký Betlém, ani vánoční strom ve velkém sále. Kromě toho bude pro návštěvníky připraveno občerstvení v podobě vánočního cukroví, svařeného vína, zámeckého punče či horkého čaje. Věříme, že Vánoční kostýmované prohlídky jsou dobrou příležitostí, jak strávit sváteční dny v příjemné a okouzlující atmosféře překrásných interiérů boskovického zámku,“ uvedly Iva Jonášková za správu zámku a Hana Paulíková z Gonfanonu.
   
  


Na minerály do Vísek
V í s k y (Jim) - Stejně jako každou neděli v roce, bude i v adventním čase a po celou zimu otevřená Stálá expozice minerálů a fosílií ve Vískách (také 21.12., 28.12, vždy od 14 do 17 h).
   „Před Vánočními svátky jsme nově rozšířili nabídku dárkových a užitných předmětů z minerálů, a tak kdo by měl zájem pořídit si netypický a zároveň vkusný dáreček, má u nás možnost. Na zájemce čeká pěkný výběr menších i obřích solných lamp o hmotnosti až do 30 kg, svícny z minerálů, náramky, korále náušnice a přívěsky z minerálů či perleti a mnohé další,“ uvedl Václav Stoupal. Vítaným zpestřením je i prodejní výstava suché vazby a vánočních dekorací Věry Přichystalové z Vísek.
   Pokud má někdo zájem o návštěvu jindy než v neděli, například mezi svátky, bude to možné po předchozí rezervaci. Samostatné prohlídky však provádíme pro čtyř a vícečlenné skupiny. Kontakt: 731 258 171, 516 476 539.
  


ČT uvede film o Magdaleně Kožené
B r n o (Jim) - Česká televize vysílá v pátek 26. prosince ve 20 hodin na ČT2 nový dokumentární film Magdalena. „Jedná se o stylizovaný portrét známé mezzosopranistky Magdaleny Kožené pohledem Ondřeje Havelky. Charismatická zpěvačka v něm vypráví svůj životní příběh od neskutečného snu malé holčičky ke skutečnému životu pěvecké hvězdy,“ popsali autoři filmu.
  


Informace

Na Chmelnici vznikne nová ulice, město nabízí stavební parcely
B o s k o v i c e - Tisíc korun bez daně za čtvereční metr zasíťované parcely zaplatí zájemci, kteří si budou chtít postavit domek v lokalitě Na Chmelnici v Boskovicích. Město zde pro stavbu rodinných domů vykoupilo pozemky, z nichž na základě schválené územní studie vznikne dvaatřicet stavebních parcel o rozloze sedm set až dvanáct set metrů čtverečních.
   Pozemky pro stavebníky budou k prodeji po novém roce. „V této chvíli je lokalita připravena ke stavění. Většina pozemků má osm set čtverečních metrů, některé jsou i větší. Podle zájmu stavebníků je možné udělat ještě dílčí úpravy. Jakmile bude dostatek zájemců, začne město budovat inženýrské sítě,“ uvedl starosta Boskovic Jaroslav Dohnálek.
   Město bude mít podle jeho slov dostatečně ošetřeno, aby budoucí majitelé nemohli s pozemky kšeftovat. „Ve smlouvách bude zakotveno předkupní právo města, abychom zabránili pozdějšímu spekulativnímu prodeji,“ dodal starosta.
   Nová ulice povede souběžně nad stávající ulicí Na Chmelnici. První domky by se mohly začít stavět od jara 2010.
  


Policie ČR informuje
O k r e s B l a n s k o - OKRES BLANSKO - Předvánoční nákupy a větší množství lidí kolem obchodních center je důvodem ke zvýšené pozornosti policistů. Ti v sobotu 6. a v neděli 7. prosince v rámci preventivně bezpečnostní akce Market hlídali jednak v okolí supermarketů, na parkovištích, v centrech měst, ale také na příjezdových komunikacích. Při akci odhalili jedenačytřicet přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, za třicet sedm přestupků inkasovali v blokovém řízení osmnáct tisíc korun a čtyři přestupky postoupili správním orgánům. Odhalili dva řidiče pod vlivem alkoholu a u uložili jednu desetitisícovou kauci. Pojali totiž podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení.
   KŘTINY - Mimo vozovku skončilo v pondělí 8. prosince krátce po osmé hodině ráno osobní auto Škoda Fabia Combi na silnici mezi Křtinami a Jedovnicemi. Šestadvacetiletá řidička, která jela od Jedovnic, nezvládla řízení a vyjela vpravo ze silnice, kde se auto převrátilo na střechu. Utrpěla lehké zranění.
   BOSKOVICE - Policejní komisař zahájil v těchto dnech trestní stíhání dvaadvacetiletého muže, který koncem srpna během jedné noci nasprejoval na několik budov v Boskovicích různé nápisy. Poškodil například neomítnutou fasádu jednoho rodinného domu, přístřešek na popelnice u základní školy, stěnu sportovního centra a jídelny jednoho z boskovického podniku nebo skříňky rozvaděčů. Pachatel tak způsobil škodu za víc jak čtyřicet tisíc korun.
   LIPŮVKA – Dvě osobní auta do sebe narazila ve čtvrtek 11. prosince krátce po sedmé ráno na silnici I/43 nedaleko Lipůvky. Jedno z aut po nárazu skončilo v příkopu. Šestadvacetiletý řidič musel být se zraněním převezen do Úrazové nemocnice v Brně. Kvůli vyšetřování a odstraňování následků nehody měli projíždějící řidiči k dispozici pouze jede jízdní pruh a provoz na silnici se tím značně zpomalil.
  


Sport

Vitula s Loskotem postoupili do finále
S v i t á v k a (les) - Závěrečným osmým turnajem v rakouském Höchstu skončila v sobotu základní část Světového poháru 2008 v kolové. Osm turnajů - Johor Bahr (Malajsie), Ober-Olm, Chemnitz, Mücheln (všechno Německo), St. Gallen (Švýcarsko), Ailingen a Ginsheim (Německo) a právě Höchst určilo osm postupujících do finále, které se uskuteční 14. března 2009 ve švýcarském Oftringenu.
   Jedním z postupujících párů jsou i Pavel Vitula s Robertem Loskotem z CK Svitávka. Zúčastnili se sice jen úvodních čtyř turnajů, ale bodový zisk z nich jim stačil na konečné sedmé místo. Úvodní turnaj v Malajsii vyhráli, v Ober-Olmu skončili pátí, Chemnitz znamenal druhé místo a Mücheln přinesl 18 bodů za osmé místo.
   Svitávecká dvojice už zná i své finálové soupeře. Ve skupině se utká s páry Höchst I (König / Schneider) - vítěz základní části, Mosnang (čtvrtý pár), Hechtsheim (šestý) a Oftringen (divoká karta). Do bojů o medaile postupují první dva páry z obou skupin, za favority z Höchstu bude na další místa určitě velká tlačenice.
  


Vzpěrači v Havířově sbírali další úspěchy
B o s k o v i c e (les) - Po Mistrovství České republiky mladších žáků, jehož pořadatelem byly Boskovice, se v Havířově uskutečnilo minulý týden finále ligy družstev starších žáků.
   Také na něm měl boskovický oddíl své želízko v ohni. Lukáš Liška, Jaroslav Jakubů a Myron Hrazdil výrazně promluvili do bojů o medaile. „Druhé místo po boji s Havířovem je velkým úspěchem tohoto celku. Především Lukáš Liška se blýskl osobními rekordy, ovšem pochvalu za výkony zaslouží celá trojice,“ hodnotil průběh finále trenér Čestmír Sekanina. A při pohledu na nejlepší dvanáctku podle Sinclair bodů je zřejmé, že trojice Liška, Hrazdil a Jakubů rozhodně nezklamala. Stříbrná medaile pro boskovické družstvo je toho důkazem.
   Výsledky: 1. SKV Baník Havířov, 703.304000 b. 2. SOUz Boskovice 659.789400 b, 3. TJ Rotas Rotava 593.219000, 4. Sokol Mor. Ostrava 522.784000, 5. Baník Sokolov 521.029900.
   TOP 12: 1. Mirga David (SKV Baník Havířov), 262.571400, 2. Cserge David (TJ Rotas Rotava), 261.516000, 3. Liška Lukáš (SOUz Boskovice), 256.449900, …7. Hrazdil Myron, 210.397500, 9. Jakubů Jaroslav (oba SOUz Boskovice), 192.942000.
   Vzpěračská federace zveřejnila minulý týden výsledky Zlaté činky, ankety nejlepších vzpěračů České republiky ve všech věkových kategoriích. A ani tady boskovičtí reprezentanti nechybí. Mezi sedmnáctiletými juniory patří druhá příčka Leonu Hradilovi, mezi žáky skončil Lukáš Liška třetí.
   Ženy: 1. Orságová Lenka (PSKO Praha). Juniorky do 20 let: 1. Lozová Laura (Sokol Moravská Ostrava).
   Juniorky do 17 let: 1. Gasiorová Hana (Bonatrans Bohumín).
   Muži: 1. Wälzer Libor (PSKO Praha). Junioři do 20 let: 1. Orság Jiří (Sokol Karolinka).
   Junioři do 17 let: 1. Gasior Jiří (Bonatrans Bohumín) - 2. místo ME družstev, 2. místo V4, mistr ČR J-17, 2x rekord ČR. 2. Hrazdil Leon (SOUZ Boskovice) - 2. místo V4, 2. místo na MČR J-17, 20.
   Žáci: 1. Mirga David (SKV Baník Havířov) - Mistr ČR žáků, 8x rekord ČR, …3. Liška Lukáš (SOUZ Boskovice) - Mistr ČR žáků.
Foto: archiv  


Boskovičti plavci úspěšně na poháru Moravy
B o s k o v i c e (les) - O minulém víkendu se na několika místech konaly přebory Čech a Moravy jednotlivých kategorií v plavání.
   Desetiletí reprezentanti boskovického oddílu Adélka Šafářová a Petr Dražil sbírali své zkušenosti v bazénu ve Vsetíně. Ve velké konkurenci (zúčastnily se všechny moravské plavecké oddíly) se neztratili a ve svých disciplínách se umístili takto:
   Adélka Šafářová: 50 m prsa - 22. místo, 100 m polohový závod - 24. místo, 100 m prsa - 13. místo, 50 m znak - 26. místo. Petr Dražil: 100 m znak - 9. místo, 50 m volný způsob - 17. místo, 100 m polohový závod - 16. místo, 100 m volný způsob - 21. místo, 50 m znak - 15. místo a 50 m motýl - 15. místo.
   Jedenáctiletí (na snímku s trenérem Horákem) měli své přebory v Karviné. Z boskovického oddílu se kvalifikovalo pět závodníků a mezi zástupci třiceti oddílů byli vidět, vždyť stáli desetkrát na stupních vítězů.
   Jejich umístění: Anna Tlamková: 100 m znak - 2. místo, 50 m volný zp. - 2. místo, 200 m volný způsob - 2. místo, 100 m volný zp. - 2. místo, 200 m znak - 3. místo a 200 m polohový závod - 4. místo. Julie Ryšavá: 50 m volný způsob - 7. místo, 100 m motýl - 3. místo, 100 m polohový závod - 7. místo, 100 m prsa - 6. místo, 50 m motýl - 4. místo a 200 m polohový závod - 9. místo. Martin Pospíšil: 50 m volný způsob - 14. místo, 100 m motýl - 3. místo, 100 m polohový závod - 11. místo, 100 m volný způsob - 13. místo, 50 m motýl - 2. místo a 200 m polohový závod 10. místo. Jan Pořízek: 100 m znak - 3. místo, 50 m volný způsob - 8. místo, 400 m volný způsob - 5. místo, 100 m volný způsob - 6. místo, 200 m znak - 3. místo, 200 m volný způsob - 6. místo. Viktor Kejík: 200 m prsa - 6. místo, 100 m prsa - 5. místo, 200 m polohový závod - 15. místo.
Foto: archiv  


V Jehnicích i Bílovicích se okresní běžci neztratili
J i h o m o r a v s k ý k r a j (les) - V sobotu 5. prosince pokračoval druhým závodem Brněnský běžecký pohár a jeho hostitelem byly tentokrát Jehnice.
   Na startu se představilo celkem 391 závodníků, z toho 51 žáků, 113 žen a dorostu na 6 km a 227 mužů na 10 km a mezi nimi se neztratili ani zástupci našeho okresu. Závodům neuvěřitelně (s ohledem na datum) přálo počasí, i když teplota nebyla vysoká, slunce zahřívalo trať, která byla dokonale připravena.
   Výsledky - muži: 1. Orálek Daniel (AC Moravská Slávia Brno), 41:09. Veteráni 1: 1. Holický Milan (Pardubice), ...6. Polák Zdeněk (Horizont kola Novák Blansko). Veteráni 2: 1. Šváb František (Litomyšl). Veteráni 3: 1. Cetkovský Vladimír (ARC Brno). Junioři: 1. Homoláč Jiří (Uni Brno), 2. Šesták Jakub (ASK Blansko)... 7. Kazda Adam (ASK Blansko), 8. Vyroubal Michal (Moravec Benešov). Dorostenci: 1. Novotný Ondřej (KOB Brno), ...6. Kovář Radim (Moravec Benešov). Ženy: 1. Vodičková Radka (RPG Brno). Veteránky 1: Martincová Ivana (AŽD Praha), ...4. Žákovská Alena (Horizont kola Novák Blansko). Dorostenky: 1. Fesslová Kateřina (AC Mor. Slavia), 2. Tesařová Markéta (ASK Blansko), 3. Tlamková Tereza (Moravec Benešov). Juniorky: 1. Jakobová Andrea (Olomouc), 2. Zemánková Eva (Moravec Benešov), 3. Raboňová Lada (ASK Blansko). Žáci starší: 1. Jelínek Ondřej (Atletika Eurostroj Blansko), ...10. Šafář Jakub (Boskovice). Žákyně mladší: 1. Tancerová Tereza (Přísnotice), ...4. Hlavoňová Michaela (ASK Blansko). Žákyně starší: 1. Tancerová Anna (Přísnotice), 2. Tesařová Markéta (ASK Blansko), ...4. Parolková Markéta, 7. Koudelková Veronika (obě Moravce Benešov).
   Brněnský běžecký pohár pokračuje třetím závodem 26. prosince Štěpánským během v Syrovicích.
   O týden později se atleti potkali v Bílovicích nad Svitavou, kde místní Sokol pořádal už 29. ročník běhu Rudolfa Těsnohlídka. Trať tohoto běhu vedla Palackého údolím po lesních cestách a terénem a i tady se pořadatelé zhostili úkolu na výbornou.
   Výsledky: Nejmladší žákyně: 1. Adéla Koupá (Eurostroj Blansko). Nejmladší žáci: 1. Michal Zamazal (Eurostroj Blansko). Přípravka - žákyně: 1. Michaela Hrubá (ACT Tiro Blansko), 2. Jana Petrželová (Eurostroj Blansko), 3. Zamazalová Veronika, 4. Daniela Stloukalová (obě Eurostroj Blansko). Přípravka - žáci: 1. Matouš Vojtek (AC Moravská Slavia), … 3. Michal Brázda (ACT Tiro Blansko). Mladší žákyně: 1. Kateřina Lišková (Sokol Bílovice n. Svit.), …3. Lucie Petrželová (Eurostroj Blansko). Mladší žáci: 1. David Strnka (AC Moravská Slavia). Starší žákyně: 1. Martina Olejníková (AC Moravská Slavia), 2. Nikola Hlubínková (Moravec Sokol Benešov). Starší žáci: 1. Ondřej Jelínek (Eurostroj Blansko), 2. Radim Kovář (Moravec Sokol Benešov), 3. Václav Gryc (Eurostroj Blansko), 6. David Martínek (Bořitov). Dorostenky: 1. Michaela Šaršanová (ACP Olymp Brno), … 3. Nikola Hlubinková (Moravec Sokol Benešov). Dorostenci: 1. Radim Kovář (Moravec Sokol Benešov). Ženy: 1. Lucie Skybová (ACP Olymp Brno), 2. Jana Bezdíčková (Moravec Sokol Benešov). Muži: 1. Martin Skyba (Barnex Sport Brno).
  


Sokol je sedmý
B o s k o v i c e (les) - Basketbalistům Sokola Basket Boskovice zbývá v tomto kalendářním roce sehrát ve druhé lize poslední dvě utkání. Jejich soupeřem budou v obou zápasech hráči Sokola Šlapanice - nejprve v sobotu 20. prosince v Brně, druhý zápas a tedy první kolo odvet odehrají obě mužstva v neděli 21. prosince v 10 h v Boskovicích.
   Po odehraných deseti kolech jsou basketbalisté Sokola na sedmém místě, ale je zřejmé, že ještě není nic hotovo. „V odvetách nás čeká ještě pořádný kus práce. Sedmé místo není špatné, ale při troše štěstí jsme na tom mohli být i lépe,“ říká jeden z pilířů mužstva Pavel Mazáč. Sokol zatím vítězí jen doma, na domácí palubovce byly nad jeho síly jen vedoucí Třebíč a páté Husovice, na hřištích soupeře se hráči z výhry neradovali.
   1. Třebíč 10 9 1 861:711 19
   2. V. Meziříčí 10 9 1 826:717 19
   3. Opava B 10 8 2 866:720 18
   4. Žabovřesky 10 7 3 820:738 17
   5. Husovice 10 6 4 732:642 16
   6. Nový Jičín 10 6 4 789:793 16
   7. Boskovice 10 4 6 718:846 14
   8. Šlapanice 10 3 7 668:723 13
   9. Uh. Brod 10 3 7 709:837 13
   10. Ostrava 10 2 8 749:805 12
   11. Kroměříž 10 2 8 668:769 12
   12. Olomouc 10 1 9 775:880 11
  


Výsledkový přehled
O k r e s B l a n s k o (les) - Hokej
   Moravské Budějovice - Minerva Boskovice 12:1 (4:0, 6:1, 2:0), Tlamka.
   
   BASKETBAL
   Starší mini: BK Jihlava - Basketsport Boskovice I. utkání: 36:24. Filip 7, Rumler a David 4, Navrátil 3, Klíč a Růžičková 2, Mazáč a Pulec 1. II. utkání: 30:34. Rumler 8, Filip 7, Navrátil 5, Mazáč, David a Klíč 4, Pulec 2.
   
   STOLNÍ TENIS
   OP I: Petrovice A - Blansko D 9:9, Žďárná A - Rudice A 6:12, Šošůvka A - Voděrady A 8:10, Blansko C - Zbraslavec B 15:3, Křetín A - Boskovice A 10:8
   OP II: Zbraslavec C - Adamov 3:15, Boskovice B - Blansko E 8:10, Křetín B - Němčice A 11:7, Svitávka A - Vysočany B 12:6, Šošůvka B - Veselice A 10:8, Ráječko - Rohozec A 11:7.
   OP III: Vysočany C - Křetín C 4:14, Rohozec B - Petrovice C 10:8, Žďárná B - Jestřebí A 7:11, Vanovice A - Zbraslavec D 17:1, Petrovice B - Svitávka B 11:7, Bořitov A - Borotín 9:9.
   OP IV: Rájec A - Rohozec C 11:7, Bořitov B - Němčice C 14:4, Veselice B - Vanovice B 8:10, Kunštát A - Cetkovice 14:4, Němčice B - Křetín D 9:9, Kuničky - Letovice A 6:12.
   OS I: Jestřebí B - Bořitov C 12:6, Velenov A - Šošůvka C 5:13, Voděrady C - Kunštát B 5:13, Vanovice C - Olešnice A 5:13, Brumov - Lh. Rapotina A 10:8, Vysočany D - Boskovice C 3:15.
   OS II: Rudice B - Ždárná C 14:4, Šošůvka D - Rájec B 4:14, Velenov B - Petrovice D 4:14, Zbraslavec E - Letovice B 1:17, Lh. Rapotina B Olešnice B 17:1, Křetín E - Chrudichromy 11:7, Jasinov - Vísky 1:17.
   Okresní přebor mládeže:
   Mladší žákyně: 1. Švancarová Veronika (Zbraslavec), 2. Mazalová Denisa (Letovice), 3. Švancarová Markéta (Zbraslavec) a Bednářová Martina (Křetín).
   Nejmladší žáci: 1. Vrbický Jakub (Jevíčko), 2. Koumar Jiří (Petrovice), 3. Pavlíček Ondřej (Petrovice) a Foret Tomáš (Letovice).
   Mladší žáci: 1. Koudelka Petr (Křetín), 2. Peterka David (Svitávka), 3. Vrbický Jakub (Jevíčko) a Holík David (Letovice).
   Starší žáci: 1. Maresch Michal (Křetín), 2. Krása Petr (Zbraslavec), 3. Vrbický Patrik (Jevíčko) a Tušla Jakub (Letovice).
   Dorostenci: 1. Horvát Marek (Boskovice), 2. Krása Petr (Zbraslavec), 3. Horvát Petr (Boskovice) a Maresch Michal (Křetín).
   
   ŠACHY
   KP I, 4. kolo: ŠK 64 Brno – ŠK Garde Lipovec 4,5:3,5 Mižák 1, Chládek Václav, Handl, Chládek Vlastimil, Ševčík, Hloušek 0,5, 5. kolo: ŠK Garde Lipovec – ŠK Lokomotiva Brno D 3,5:4,5 Kopřiva, Handl 1, Chládek Václav, Ševčík, Mižák 0,5.
   KP II, 4. kolo: MKS Vyškov A – TJ Sloup 7:1 Pokladník 1, TJ Spartak Adamov – Sokol Rudice A 4,5:3,5 Švehla, Loubal, Šmehlík 1, Masák, Polách, Trmač 0,5 – Cvičela, Rada 1, Nečas, Hnilička, Toulec 0,5, ŠK Lokomotiva Brno E – Sokol Rudice B 7:1 Klíma 1, ŠK Garde Lipovec B – Makkabi Boskovice 2:6 Ševčík Milan 1, Hloušek, Ševčík Luboš 0,5 – Chloupek, Dobeš, Boháček, Walletzký, Schůrek 1, Ševčík, Veselý 0,5, ŠK Garde Lipovec C – TJ ČKD Blansko 3:5 Ševčík J., Ševčík M. 1, Krejčí, Grim 0,5 – Palaš, Hroza, Moc R., Moc M. 1, Saida, Nejezchleb 0,5.
  


Sportovní kalendář
O k r e s B l a n s k o (les) - HOKEJ
   18. 12., 18 h Minerva Boskovice - HC Uherské Hradiště.
   BASKETBAL
   20. 12., 9 + 11 h Basketsport Boskovice - TJ Sokol Podolí, U 18.
   21. 12., 10 h Sokol Boskovice - BBK IVes Brno, 2. liga mužů.
   ATLETIKA
   26. 12., 9 h Štěpánský běh Syrovice. Třetí závod Brněnského poháru.
   28. 12., 10 h Petrovice. Hraběnčino běhání - závěr Okresní běžecké ligy.
   STOLNÍ TENIS
   26. 12., 10 h Šošůvka - okresní turnaj.
  


Napsali nám

Vánoce na dluh
Nebyly to vůbec příjemné pocity. Toho dne zazvonil u dveří pana Jaroslava exekutor a svou práci si doslova vychutnával. S naprostou bravurou procházel nevelkým bytem a žlutými nálepkami ozdobil všechny věci, které před dlouhými měsíci vnesly radost do celé rodiny. Tenkrát se podařilo naplnit všechna její přání. Po letech náročné rekonstrukce rodinného domku, kdy veškeré úspory zmizely na docela jiných účtech, se rodina rozhodla, že si na vybavení bytu vypůjčí u některé banky nebo společnosti. Pán v modrém saku byl velice příjemný a nabídl velkou půjčku za zdánlivě výhodných podmínek. Sny o velkém televizoru, moderním nábytku a kuchyňské lince tak během několika dnů dostaly celkem reálnou představu. Splátky se na první pohled jevily docela přijatelné a pro rodinu, kde byli zaměstnáni tři členové domácnosti, to nemohl být v dané chvíli vůbec žádný problém.
   Během posledních měsíců se ovšem zdánlivě řešitelná situace radikálně změnila. Největší společnost ve městě začala propouštět. V tu chvíli se zjistilo, že na splácení půjček už prostě nezbývají finanční prostředky. Společnost nechtěla vůbec slyšet na žádost o odložení splátek, a tak návštěva exekutora byla zřejmě tou poslední instancí a možná i východiskem z neřešitelné situace.
   Dostat se k půjčce a zadlužit se, to není v období Vánoc žádný problém. Někdy pro to není potřeba hnout doslova ani prstem. Na každém rohu se člověk může potkat s nabídkami různých společností, které nabízejí velmi výhodné půjčky a úvěry. Od prostého člověka nevyžadují vůbec nic. Nezáleží ani na tom, že zájemce novou půjčkou splácí tu několik let starou.
   Půjčíme mladým, starším, ale také důchodcům. To jsem si nedávno přečetl na jednom plakátku v našem městě. Když jsem se podrobně začetl do podmínek poskytovaného úvěru, poněkud jsem se zhrozil při představě, že na splacení každého tisíce korun zaplatím ještě tři stovky úroku.
   Blíží se krásné období Vánoc. Doba splněných přání. Dříve než je naplníme, tak se zamysleme nad tím, zda je v našich silách je naplnit. Dříve, než nám na dveře bytu zaklepe exekutor.
Milan Křesťan  


Jarmark pro panenku
Naše farnost Vísky u Letovic uspořádala předposlední listopadový víkend dobročinnou charitativní akci s názvem Jarmark pro panenku.
   Sál místní Orlovny byl zaplněn věcmi, které buď farníci zdarma věnovali, nebo byly zhotoveny ve farní dílničce a které si zájemci mohli za mírné, někdy až symbolické ceny zakoupit. Bylo zde oblečení, potřeby pro domácnost, nářadí, obuv, knihy, dárkové a upomínkové předměty, hračky, výrobky ze sušených květin a trav, ozdobné svícny, adventní věnečky, vánoční ozdoby apod. Získané peníze budou použity na nákup panenek od občanského sdružení UNICEF (1 panenka = 600 Kč = náklady na očkování proti šesti smrtelným nemocem pro jedno dítě z chudých rozvojových zemích) – proto Jarmark pro panenku. A že byli návštěvníci Jarmarku opravdu štědří, svědčí získaná částka z celé akce – neuvěřitelných 34.000 Kč. Za tyto peníze bude nakoupeno 56 panenek – 20 si objednali naši farníci, zbytek bude předán občanskému sdružení pro matku s dítětem v Blansku. Organizátoři přišli s nápadem, abychom vysypali svoje peněženky a donesli dnes již neplatné padesátihaléře, které oni vymění v bance. Těchto mincí se sešlo více než tisíc.
   V malém sále současně probíhala zajímavá přednáška našeho duchovního správce P. Pavla Kopeckého na téma Sv. Pavel, jehož rok si církev právě připomíná. Po něm následovala neméně zajímavá přednáška našeho jáhna Roberta o Římě a Vatikánu, doplněná spoustou krásných diapozitivů. Jáhen zde několik roků žil a studoval teologii, zajímá se o historii, jak nás o tom již několikrát přesvědčil. Hovořil o historii italského státu, založení Říma, dědictví jednotlivých kultur. V nejlepším jsme bohužel pro pokročilou dobu museli skončit, máme ale příslib brzkého pokračováni. Věci, které se na jarmarku neprodaly, byly nabídnuty Diakonii Broumov, která organizuje sbírky po celé republice. Organizátoři zajistili pro všechny zdarma bohaté občerstvení. I přes značně nepříznivé počasí byla účast velice slušná.
   Pořadatelé děkují místní Orelské jednotě za bezplatné zapůjčení Orlovny, za to, že výdělek z bowlingové dráhy i přilehlého baru v tomto čase rovněž věnovala na konto jarmarku, oběma lektorům za jejich přednášky a všem, kteří pomáhali.
   Za celou naší farnost děkují za uspořádání této akce. Členky naší kostelní scholy dokázaly kolem sebe shromáždit mladé lidi, kteří neváhají obětovat svůj volný čas pro pomoc potřebným.
   
   František Staněk
  


Setkání učitelů důchodců v Boskovicích
Ke konci kalendářního roku se někteří bývalí učitelé, nyní převážně důchodci okresu Blansko scházejí, aby si vyměnili svoje názory na výlety, exkurze a setkávání v předchozím období a aby také připravili program na příští rok.
   Každý měsíc připraví některý z této skupiny zajímavý výlet za poznáním blanenského regionu, někdy i vzdálenějšího místa.
   Jsou to vždy setkávání příjemná, pečlivě připravená, obsahově zabezpečená vlastními znalostmi, doplněná samostudiem.
   Letošní poslední setkání v tomto roce, které proběhlo v Boskovicích, připravily paní učitelky Libuše Válková a Eliška Pokorná. V útulném modrém salonku Sokolovny, po malém občerstvení, které obě nabídly z vlastních zdrojů, jsme byli pozváni na exkurzi do Dětského domova.
   Zde se nám zasvěceně věnovala paní ředitelka Jarmila Štůlová. Dozvěděli jsme se, že je v současné době práce DD v Boskovicích zaměřena na rodinnou výchovu v menších skupinách. Celý systém péče o děti nás zaujal natolik, že někteří z nás nabídli dobrovolnou pomoc.
   S pochopením MAS Moravský kras se sídlem ve Sloupu se menší skupina chlapců ve věku 10 - 18 let zúčastnila sobotního jednodenního výletu za poznáním Lesnického Slavína ŠLP Masarykův les ve Křtinách.
   Věřme, že i ostatní veřejnost bude příznivě nakloněna dětem, které byly ne vlastní vinou ochuzeny o rodinné zázemí a že jim bude pomáhat hledat cestu k samostatnému životu.
   
   L. Magniová
  


PAS Divadlo chystá další pohádku
Možná jste si za ta léta mohli všimnout, že o Vánočních svátcích se na Boskovických „divadelních prknech“ objevuje i jiné těleso, než známé boskovické divadelní soubory. Ano, i skauti 6. oddílu Nibowaka se vždycky chtěli vytáhnout, a tak pro rodiče, prarodiče, děti i všechny příznivce připravili nějaké zajímavé zpracování hry, jako oddech po velkém vánočním shonu. První impuls k hraní divadelních představení byl v roce 1997, kde se dostala na světlo hra na námět Jaroslava Foglara, která odstartovala řadu dalších, neméně zajímavých scén. V roce 2007, k 10. výročí prvního představení, bylo založeno PAS divadlo, neboli příležitostné amatérské skautské divadlo, složené především ze členů oddílu. Protože skautský oddíl je chlapecký, všechny role, i ženské, hrají kluci. Divadelní představení bylo především určeno dětem, a proto se vždy hrálo zajímavé zpracování pohádek. Pokud byste chodili na představení každoročně, nemohla by vám uniknout upravená pohádka „Lakomá Barka“ – podle stejnojmenného příběhu Jana Wericha, nebo „Záhada ježka“ – podle Záhady hlavolamu od Jaroslava Foglara, či představení „Skalp s cibulí“ na motivy indiánských příběhů od Karla Maye. Poslední divadlo v roce 2007 se jmenovalo „Tři veteráni a struhadlo“ – a jak už z názvu můžete tušit, šlo o upravenou pohádku Zdeňka Svěráka. I letos 6. oddíl Nibowaka chystá představení v tradičním Vánočním čase. 25. prosince ve 14 hodin, tentokráte v sále Základní umělecké školy. Pokud přijdete, narazíte na šíleně šťastnou princeznu, o které celé pohádka bude. A kdo tam bude hrát dál? To je naše malé překvapení.
   
   Petr Lizna, 6. oddíl Nibowaka
  


Zemětřesení v kině
Ve čtvrtek 3. prosince zažilo boskovické kino malé zemětřesení. Nebojte se! Nebylo skutečné. Jen v prostorách kina probíhala beseda s malířem Adolfem Dudkem. A proč právě zemětřesení?
   Pan Dudek je malíř, skrývající v sobě neuvěřitelné množství energie, kterou předává svým malým posluchačům. V jednom okamžiku naučí děti pomocí základních tvarů jako jsou čtverec, obdélník, kolečko a trojúhelník vykouzlit například kočku, rybu, lodičku. I děti, které si myslí, že neumí malovat, namalují během malé chvilky krásné obrázky.
   Hned na to si vyzkouší, jak se maluje postava, dozví se, že svou skutečnou výšku těla si naměří pomocí rozpětí paží a spoustu jiných zajímavostí. Je zajímavé pozorovat, jak i ti největší neposedové dokáží pana Dudka poslouchat se zatajeným dechem.
   A co říci na závěr? Děti odcházely s rozzářenýma očima a myslíme si, že dlouho budou vzpomínat na toto kouzelné dopoledne s panem Dudkem, které se moc vydařilo, o čemž se můžete přesvědčit na fotografii.
   
   Světlana Nováková
  


Pamětičtí hasiči bilancovali
V sobotu se sešli hasiči v Paměticích v nové zbrojnici na své členské schůzi. Členem této organizace je téměř každý druhý obyvatel obce.
   Ze zpráv hlavních funkcionářů nejvíce zaujala zpráva vedoucí teprve letos založeného družstva žáků, J. Konečné. Toto družstvo se po mnoholeté snaze, kdy u nás býval malý počet dětí přiměřeného věku, podařilo založit až nyní. Ve hře Plamen, do které se hned přihlásili, se ze čtyřiceti zúčastněných umístilo na pěkném 3 místě. Je to pro ně velkým povzbuzením a pobídkou do další práce. A ta je, jak nás přesvědčila kronika, kterou si vedou, opravdu pestrá. Ocenil to ve svém diskusním příspěvku i starosta obce, který zdůraznil, že hasiči jsou nedílnou a většinou i hlavní součástí všeho kulturního, společenského i budovatelského dění u nás. Starosta okrsku Šebetov Svatopluk Dračka nás seznámil se situací v okrsku Šebetov i celém okrese Blansko po hasičské stránce. Po společné večeři následovalo promítání videa a fotek z různých soutěží, hlavně okresní hasičské ligy a dalších akcí, kterých se naši hasiči zúčastnili. Ti dříve narození si přitom mohli zavzpomínat na svoje mladá léta v hasičské organizaci a na ty, kteří mezi námi už bohužel nejsou.
   Přeji našim hasičům ještě hodně podobných úspěchů do dalších let.
   
   F. Staněk